Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

4. únor 2016
Pro OP: Sv. Kateřiny z Ricci, panny, řeholnice, nezávazná památka

Narodila se 23. dubna 1522 v přední florentské rodině Ricciů. Když jí zemřela matka, dal ji otec na výchovu do kláštera benediktinek v Monticelli u Florencie. Ve dvanácti letech ji chtěl provdat, ale na její prosby jí dovolil vstoupit do kláštera dominikánských terciářek v Pratu. Při vstupu 18. května 1535 přijala řeholní jméno Kateřina. Už v době formace se u ní začala objevovat různá mystická vytržení. Její spolusestry je však pokládaly za roztržitost a uvažovaly o jejím propuštění. Jen na velké prosby směla zůstat. V klášteře žila v přísném pokání. Milovala Krista a s ním chtěla vykupovat, usmiřovat a obětovat se za spásu lidstva. Jako odměnu jí Kristus vtiskl svoje rány do rukou, nohou a boku. V letech 1542–1554 prožívala v extázích i na svém vlastním těle Kristovo utrpení. Přestože v jejím životě dominovaly mystické prožitky, byla ženou velmi praktickou. Působila jako podpřevorka, novicmistrová a v roce 1552 ji sestry zvolily za svou doživotní převorku. Dbala, aby v klášteře byla poctivě zachovávána všechna řeholní pravidla. Byla duchovní přítelkyní svatého Karla Boromejského, svatého Pia V., svaté Marie Magdalény de Pazzi; jako přítelkyně svatého Filipa Neriho s ním sdílela úctu k Jeronýmu Savonarolovi. Její dopisy jsou svědectvím italské duchovní literatury 16. století. Svou mimořádnou úctu ke Kristovu utrpení vyjádřila zvláště ve verších o umučení, složených z úryvků Písma svatého. Obětovala svůj život na odčinění hříchů světa, za obnovu Církve a především za dobrý výsledek Tridentského koncilu. Zemřela po dlouhé nemoci v Pratu 2. února 1590. Benedikt XIV. ji 29. června 1746 svatořečil.

MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Tvé srdce, panno, ohněm svým
Duch Svatý náhle zapálil
a když ti srdce lidské vzal,
nebeským je pak nahradil.

Šťastná, s níž mučedníků Král
trny i kříž svůj rozdělil,
a tvoje údy panenské
stigmaty lásky označil.

Šťastná, že Bohorodička
s Králem panen tě oddala;
plesají kůry nebeské:
v komnatu svou tě uvedl.

Již spojena jsi na věky
se slávy Králem poutem tím;
ať i nás na tvou přímluvu
spojují pouta lásky s ním.

Snoubenče panen, Ježíši,
Synu Rodičky nejčistší,
kéž nebešťané blažení
věčně tě chválí písněmi. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Nezvítězilo jejich rámě, nýbrž tvá pravice, tvá jasná tvář.

Žalm 43 (44)
Pohromy národa

V tom všem skvěle vítězíme skrze toho, který si nás zamiloval. (Řím 8, 37)

I

² Na vlastní uši jsme slýchali, Bože, *
      otcové naši nám vyprávěli
   o tom, cos vykonal za jejich dnů, *
      v tom dávném čase rukou svou.
³ Pohany vyhnals, je jsi tam vsadil,
      národy potřels a jim jsi dal růst. –

⁴ Nedobyli si mečem tu zemi, *
      nezvítězilo jejich rámě,
   nýbrž tvá pravice, tvoje rámě, *
      tvá jasná tvář jen z lásky k nim. –

⁵ Ty jsi to, ty, můj král a můj Bůh, *
      jenž jsi dal zvítězit Jákobovi.
⁶ S tebou jsme zdolali nepřátele, *
      tvým jménem deptáme protivníky. –

⁷ Na svém luku si nezakládám, *
      nevděčím za vítězství meči:
⁸ tys nám dal zvítězit nad nepřáteli, *
      pokořils ty, kdo nás nenávidí.
⁹ Proto jsme denně se chlubili Bohem, *
      povždy jsme chválili tvé jméno.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Nezvítězilo jejich rámě, nýbrž tvá pravice, tvá jasná tvář.

Ant. 2 Pán od vás neodvrátí svou tvář, obrátíte-li se k němu.

II

¹⁰ Teď jsi nás odvrhl, ponechal v hanbě, *
       netáhneš, Bože, už do boje s námi.
¹¹ Nechals nás utíkat před nepřítelem, *
       loupí nás ti, kdo nás nenávidí.
¹² Vydals nás v plen jak jateční stádo, *
       mezi pohany rozptýlil jsi nás. –

¹³ Lacino prodáváš svůj národ, *
       pramálo jsi tím prodejem získal.
¹⁴ Sousedům dal jsi nás v opovržení, *
       všem kolem dokola k hanbě a smíchu.
¹⁵ Dopustils, že jsme v přísloví vešli, *
       pohané nad námi kývají hlavou. –

¹⁶ Stále svou hanbu mám před očima, *
       studem se celý červenám v tváři,
¹⁷ slyším-li samou hanu a výsměch, *
       vidím-li mstivého nepřítele.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Pán od vás neodvrátí svou tvář, obrátíte-li se k němu.

Ant. 3 Vzbuď se, Pane, a nechtěj nás zatratit navždy.

III

¹⁸ A toto všechno dolehlo na nás, †
       i když jsme na tebe nezapomněli, *
       úmluvu s tebou neporušili,
¹⁹ naše srdce se neodvrátilo, *
       nesešly naše kroky z tvé cesty,
²⁰ a tys nás rozbil v šakalích místech, *
       ty jsi nás zastřel temnotami. –

²¹ Kdybychom bývali zapomněli †
       na svaté jméno svého Boha *
       a vztáhli ruce k cizímu bohu,
²² což by to Bůh byl nezpozoroval? *
       On přece zná všechny tajnosti srdce.
²³ Pro tebe stále nás pobíjejí, *
       jednají s námi jak s jatečním stádem. –

²⁴ Procitni, Pane, proč ještě spíš? *
       Vzbuď se a nechtěj nás zatratit navždy!
²⁵ Proč stále před námi skrýváš svou tvář, *
       bídu a strast naši zapomínáš?
²⁶ Naše duše je sražena v prach, *
       na zemi ulpělo naše tělo.
²⁷ Povstaň už, Pane, na pomoc pospěš, *
       v milosti své nás vysvoboď!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Vzbuď se, Pane, a nechtěj nás zatratit navždy.

V. Zjev jasnou tvář svému služebníku.
R. Nauč mě, Pane, svým přikázáním.

PRVNÍ ČTENÍ

Začátek druhého listu svatého apoštola Pavla Soluňanům

     Pavel, Silván a Timotej soluňské církevní obci, která žije ve spojení s Bohem, naším Otcem, a s Pánem Ježíšem Kristem. Milost vám a pokoj od Boha Otce a od Pána Ježíše Krista.
     Bratři, máme povinnost stále za vás Bohu děkovat. Patří se to, protože vaše víra dělá velké pokroky a vzájemná láska jednoho každého i všech vás se rozmáhá, takže na vás můžeme být v Božích církevních obcích hrdi pro vaši stálost a víru ve všech pronásledováních a souženích, která snášíte. V tom se právě ukazuje spravedlivý Boží soud: tak máte být uznáni za hodné Božího království, pro které trpíte.
     Bude to přece projev Boží spravedlnosti, když vašim sužovatelům odplatí soužením a vám, kteří jste souženi, spolu s námi ulehčením, až se Pán Ježíš znova ukáže a přijde z nebe se svými mocnými anděly v planoucím ohni, aby potrestal ty, kdo o Bohu nechtějí nic vědět, i ty, kdo neposlouchají evangelium našeho Pána Ježíše. Těm se dostane za trest věčné záhuby: budou vzdáleni od tváře Páně a nebudou účastni slávy, kterou ve své moci udělí, až přijde v onen den, aby došel slávy ve svých věřících a aby na sebe soustředil obdiv u všech, kdo víru přijali, protože u vás naše svědectví došlo přijetí.
     Proto se bez přestání za vás modlíme, aby vás učinil náš Bůh hodnými dober, ke kterým vás povolal, a svou mocí zdokonalil, že budete mít vždycky zálibu v konání dobra a vaše víra aby se projevovala skutky. Pak bude jméno našeho Pána Ježíše oslaveno skrze vás, a vy budete oslaveni skrze něho podle milosti našeho Boha a Pána Ježíše Krista.

RESPONSORIUM

O. Pán přijde, aby došel slávy ve svých věřících, * aby na sebe soustředil obdiv u všech, kdo přijali víru.
V. Pán je vždycky věrný ve všech slovech svých, plný milosti je ve všech skutcích svých. * Aby na sebe soustředil obdiv u všech, kdo přijali víru.

DRUHÉ ČTENÍ

Jedno z těchto dvou:

Z listu sv. Kateřiny dei Ricci

     Nejvíce máme závodit v dobru. Nesmí to být ze závisti, takže by někdo chtěl odvrátit bližního od dobra, aby ho onen bližní nepředběhl. Ale máme závodit svatě a usilovně běžet s žízní po nebeském prameni. Nikomu nesmíme nastražit žádnou překážku, ale máme usilovat, abychom byli v prvních řadách. Ach, kdyby byla v křesťanských srdcích takováhle soutěživost, jak mnoho by jich dospělo k vytoužené palmě, ke které jich nyní doběhne tak málo! Snažme se tedy, můj nejmilejší synáčku, abychom rychle běželi a zvítězili! V tomto zápase nebudeš považován za ukvapeného, jako nebyl pokládán za ukvapeného onen nešťastný, ale ve skutečnosti šťastný zloděj, který byl ukřižován spolu s Ježíšem. Nezdá se ti, že bojoval lépe než veliký zástup svatých Otců, kteří už od věků čekali v předpeklí na vykoupení? Vždyť tenhle běžel jen okamžik, ale tak hbitě, že všechny předstihl a zasloužil si dorazit k palmě první. A přitom o ni nepřipravil nikoho z těch, kdo k ní byli povoláni.
     Milý synu, teď žijeme v době, kdy musíme běžet a musíme vytrvat víc, než obyčejně. Vždyť když uvažujeme o hloubce tajemství našeho vykoupení, které se nám v těchto dnech představuje, oč musíme být houževnatější a vytrvalejší!
     Především vidíme, jak milosrdenství přemohlo spravedlnost. Stalo se naším prostředníkem u věčného Otce a přimělo ho, že poslal svého jednorozeného Syna aby si oblékl lidské tělo pro spásu našich duší, které si na toto dobrodiní ani nevzpomenou. Boha stáhlo z výsosti na zem. Toho, kterého nebesa nemohou obsáhnout,¹ uzavřelo do panenského lůna, všemohoucího Boha učinilo nemluvnětem se všemi lidskými bědami, z nesmrtelného a neschopného utrpení učinilo smrtelníka podléhajícího utrpení, božského udělalo lidským, nejmoudřejšího udělalo před lidem jakoby nemoudrým, z Pána – kterému slouží andělé – otroka lidí!
     Tedy který rozum, uvažuje‑li o tom, není pln údivu, když si uvědomí, že toto všechno se stalo proto, aby lidská přirozenost mohla zaplatit dluh božské bytnosti? A protože naše přirozenost nemohla zaplatit dluh ani nebyla s to otevřít onu nebeskou bránu, kterou neposlušnost zavřela, hleďte, proto přišel Spasitel, bohatý tak velikým pokladem. Byl připraven a ochoten zaplatit za nás dluh a vrátit nám znovu jako dědictví nebeskou vlast. Tato úvaha nás musí zdržovat od všech našich skutků, tedy od skutků přízemních a nicotných.
     Abychom se dali do tohoto běhu, k tomu nás musí povzbuzovat příklad propastné lásky Božího Syna k malému tvoru. On sám v naší přirozenosti běžel svůj rychlý běh vstříc tak velikému utrpení.
     My musíme, synáčku, běžet stejný běh a prudce se vrhnout do tohoto širokého moře, které nás omývá a očišťuje, protože bylo učiněno pro nás. Poznamenejme se na čele tou svatou Krví, abychom mohli s tímto znamením přistoupit k věčnému Otci a mohli mu říci, že jeho jednorozený Syn za nás zaplatil dluh a že jsme bojovali a získali krvavě rudou trofej. Tou trofejí je Ježíš na kříži, zbrocený Krví a z lásky vykrvácený.
     ¹ 1 Král 8, 27

RESPONSORIUM

O. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mě, neboť jsem tichý a pokorný srdcem. * Vždyť mé jho netlačí a mé břemeno netíží.
V. Pojďte ke mně, všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím. * Vždyť mé jho netlačí a mé břemeno netíží.

Nebo:

Dopis neznámého autora, současníka svaté Kateřiny dei Ricci

     Mluvím o Kateřině Florentské z kláštera svatého Vincence v Pratu, mnišek Řádu kazatelů, pravé snoubence Krista. Ptáš se mě na něco jistého a pravdivého o ní. Tato požehnaná panna je pro lidi dobrého a upřímného srdce, kteří ji znají, příčinou veliké radosti a potěšení v Pánu. Náš Bůh se totiž pro svou nekonečnou velebnost a dobrotivost rozhodl na ní projevit, jak je od věčnosti věrný, všemohoucí a štědrý. A není u nás, ani v ní ani v někom jiném žádný důvod, proč chtěl Bůh vložit tak veliké poklady do tohoto svého stvoření. Připomeňme si, co je psáno: Velebím, tě Otče, Pane nebes i země, že jsi ty věci skryl před moudrými a rozumnými a zjevil jsi je maličkým. Ano, Otče, tak se ti zalíbilo.¹
     V měsíci září roku 1540 bylo o panně Kateřině zjištěno, že na sobě zakouší utrpení Božího Syna. Ve čtvrtek večer byla uchvácena do vytržení, ve kterém setrvala víceméně po celou noc až do poslední vigilie páteční, podle vůle a dobrotivosti božského Snoubence. A ještě i nyní je do tohoto vytržení uváděna každý týden, jak nám sama pod poslušností zjevila.
     Vidí Ježíše, jak se loučí s Matkou, následuje Ježíše do Betánie, do večeřadla, kde je připravena Poslední večeře. Tam vidí Ježíše, jak umývá učedníkům nohy a ustanovuje eucharistii; je s ním, když se v Getsemanech modlí. Vidí zrádce Jidáše a zajatého Ježíše. Hledí na velekněze a představené, kteří ho vyslýchají; vidí Ježíše vystaveného urážkám, bičovaného, trním korunovaného, je s ním, když nese kříž a když je ukřižován. Vidí Ježíše, když visí na dřevě kříže a tři hodiny zápasí se smrtí, a konečně když je sňat s kříže.
     Toto všechno vidí, a nejen vidí, ale společně s naším Pánem jeho utrpení prožívá. A to, co on trpěl pouze jeden pátek, ona podivuhodným způsobem trpí každý čtvrtek a pátek. Panna Kateřina by tato přehořká muka žádným způsobem trpět nechtěla, ale díky své smyslové vůli jednoho dne byla ve vytržení Ježíšem vyslyšena, když ho žádala, zda by nemohla vzít na sebe něco z jeho kříže. Hned se však se svou rozumovou vůlí pozvedá a velice Bohu děkuje za nekonečnou lásku, kterou má k ní, tak nehodné. Říká, že nikterak nemůže vyjádřit všechno, co pro nás náš Pán vytrpěl.
     Od 14. dubna roku 1541, ve velikonočním oktávu, zůstaly na jejím těle vtištěny rány našeho Pána a často říkala, že z rány na boku cítí takovou bolest, že se jí zdá, že umírá, ačkoli ví, že na tyto rány nezemře. Vždy vidí zřetelně a odlišeně vtištěné rány na nohách a na rukách. Ti pak, kdo ji viděli, byli nuceni říci: Nyní vypadá, jako když je právě sňata z kříže.
     ¹ Mt 11, 25-26

RESPONSORIUM

O. Ať je daleko ode mě, abych se chlubil něčím jiným než křížem našeho Pána Ježíše Krista, * kterým je pro mne ukřižován svět a já světu.
V. Jako se na nás ze všech stran valí Kristovo utrpení, tak se nám také skrze Krista dostává všestranné útěchy. * Kterým je pro mne ukřižován svět a já světu.

MODLITBA

Modleme se:
Bože, tys chtěl, aby se svatá Kateřina proslavila rozjímáním o utrpení tvého Syna; na její přímluvu nám dej, abychom i my zbožně uctívali toto tajemství, a tak dosáhli ovoce vykoupení. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023,  Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016,  Česká dominikánská provincie