Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

9. prosinec 2015
Pro OP: Sv. Narcisy od Ježíše Martillo y Moran, panny, nezávazná památka

Juan Diego pocházel z domorodého indiánského kmene na území dnešního Mexika; narodil se kolem roku 1474 v místě zvaném Cuauhtitlan. Jeho jméno „Cuauhtlatoatzin“ znamená „mluvící orel“. Uvěřil v evangelium a spolu s manželkou přijali křest a  křesťanský způsob života. Svým životem ve společenství církve byl pro své současníky svědectvím, že Bůh volá k sobě všechny lidi bez ohledu na různost jejich původu a kultury. Domorodým obyvatelům Mexika a celého amerického kontinentu tak usnadnil cestu do společenství s Kristem a s církví. V roce 1531 se mu na návrší zvaném Tepeyac u města Mexika v dnešním státě Mexiko zjevila Panna Maria. Tento muž, obdařený upřímnou vírou, dosáhl svou pokorou a horlivým úsilím toho, že na tom místě byla zbudována kaple ke cti Panny Marie Guadalupské. O tuto svatyni pečoval až do konce svého života; tam také 9. prosince 1548 zemřel. Papež Jan Pavel II. v roce 2002 zařadil jeho památku do celocírkevního kalendáře.

MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Nebeské Slovo, Syn ty jsi
a světlo z Otce prýštící,
jenž zrozen, jdeš zachránit svět,
když naplnil se časů věk.

Už teď nám duši rozjasni
a plamen lásky zapal v ní,
ať zpráva plná radosti
z nás všechno podlé vyhostí.

Až brzy jako Soudce náš
hlubiny srdcí zotvíráš,
za skrytý hřích trest vyměříš,
věrné za dobré odměníš.

Kéž věčný trest nás nestihne
za mnohé skutky zločinné,
kéž se pak navždy staneme
občany vlasti blažené.

Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i s Duchem, který těší nás,
po všechny věky v každý čas. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Také my uvnitř naříkáme a očekáváme vykoupení našeho těla.

Žalm 38 (39)
Prosba těžce nemocného

Tvorstvo bylo podrobeno nicotnosti... kvůli tomu, který ho podrobil. Zůstala však tvorstvu naděje. (Řím 8, 20)

I

² Říkal jsem: Dám si na své cesty pozor, *
      abych se neprohřešil jazykem;
   a pokud bude bezbožník stát blízko, *
      budu svá ústa držet na uzdě. –

³ Ztichl jsem, zmlkl, i když nešťasten, *
      ale má bolest jen se zjitřila,
⁴ srdce se v těle prudce rozpálilo. †
      Oheň se vzňal, když jsem tak rozmýšlel, *
    a já jsem musil nahlas promluvit:
⁵ „Dej mi už, Pane, uvidět můj konec †
      a jakou míru dní mám před sebou, *
      ať poznám tak svou pomíjejícnost.“ –

⁶ Hle, vyměřils mé dny jen na pídě, †
    v tvých očích je můj život jako nic, *
      a každý člověk jenom jako dech,
⁷ jen jako stín se tady člověk mihne, †
      jen jako dech je všechno bohatství, *
      jež hromadí a neví pro koho.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Také my uvnitř naříkáme a očekáváme vykoupení našeho těla.

Ant. 2 Slyš můj křik, Pane, nemlč k mým slzám.

II

⁸ Co tedy, Pane, teď mám očekávat? *
      Jen k tobě upínám svou naději.
⁹ Zachraň mě od všech křivd a nepravostí, *
      bláznům mě nenechávej na posměch!
¹⁰ A teď už mlčím, ústa neotevřu, *
       protože všechno je tvé řízení. –

¹¹ Odejmi ode mne své navštívení! *
       Vždyť hynu pod tvou pádnou pravicí!
¹² Člověka za hřích postihuješ trestem †
       a ničíš jeho nádheru jak mol: *
       je každý člověk jenom jako dech. –

¹³ Slyš můj křik, Pane, vyslechni mou prosbu, †
       nemlč k mým slzám, vždyť jsem já tvůj host, *
       poutník, jak všichni moji otcové.
¹⁴ Odvrať svůj přísný zrak a oddechnu si, *
       dříve než odejdu a zaniknu.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Slyš můj křik, Pane, nemlč k mým slzám.

Ant. 3 Já vždy a stále spoléhám na Boží slitování.

Žalm 51 (52)
Proti pomlouvači

Kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu. (1 Kor 1, 31)

³ Co ty tak silácky se chlubíš *
      špatností vůči zbožným?
⁴ Jen zkázu kuješ, pletichaříš, *
      jazyk máš jako břitvu.
⁵ Zlo ti je milejší než dobro, *
      lež ti je víc než pravda.
⁶ Máš rád jen zraňující slova, *
      jazyku pomlouvačný! –

⁷ Bůh za to zahubí tě navždy, †
      ze stanu vyvleče tě, *
      ze země živých vytne.
⁸ Dobří to spatří plni bázně, *
      on sám jim bude pro smích:
⁹ „Hle člověk, který nechtěl v Bohu *
       hledat své útočiště,
    jen v majetek svůj doufal, *
       na ničemnosti stavěl.“ –

¹⁰ Já však se jak strom olivový *
       zelenám v domě Božím,
    spoléhám vždy a stále *
       na Boží slitování.
¹¹ Navždy ti budu vzdávat díky *
       za toto tvoje dílo,
    tvé jméno před věrnými chválit *
       za tvoji dobrotivost.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Já vždy a stále spoléhám na Boží slitování.

V.  Pane, náš Bože, obrať nás.
O.  Ukaž nám svou tvář a budeme spaseni.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Izaiáše

     ^25.6Hospodin zástupů vystrojí
všem národům na této hoře
tučné hody,
hody s výborným vínem;
budou to šťavnatá jídla
a vybraná vína.
⁷Na této hoře sejme
závoj, který halil všechny lidi,
přikrývku, která kryla všechny národy.
⁸Zničí smrt navždy,
Pán, Hospodin, setře slzy z každé tváře.
Odejme hanbu svého lidu na celé zemi,
neboť Hospodin to pravil.
     ⁹V ten den se řekne: „Hle, náš Bůh,
doufali jsme v něho, že nás vysvobodí;
on je Hospodin, v něho jsme doufali,
jásejme a radujme se z jeho spásy,
¹⁰neboť Hospodinova ruka spočine na této hoře.“
Moab bude rozdupán na svém místě,
jako se do hnojiště zadupává sláma.
¹¹I když v něm roztáhne své ruce,
jako je roztahuje plavec, aby plaval,
Bůh jeho pýchu poníží
i přes nápor jeho rukou.
¹²Ochranné opevnění jeho hradeb strhne,
srazí a povalí do prachu na zem.
^26.1V ten den se bude zpívat tato píseň v judské zemi:
     „Pevné město máme k spáse,
Pán je opatřil hradbami a valem.
²Otevřte brány, ať vejde spravedlivý národ,
který střeží věrnost.
³Jeho zásady jsou pevné,
zachováš mu pokoj,
neboť doufal v tebe.
     ⁴Doufejte v Hospodina navždy,
neboť Hospodin je skála navěky.
⁵Svrhl ty, kdo sídlí na výšinách,
pokoří nepřístupné město;
poníží ho až k zemi, do prachu ho srazí.
⁶Budou po něm šlapat nohy chudých, kroky ubohých.“

RESPONSORIUM

O. Slyšel jsem od trůnu mohutný hlas: Hle – Boží stan mezi lidmi! Bůh bude s nimi přebývat. * Oni budou jeho lidem, a on – Bůh s nimi – bude jejich Bohem.
V. Pán, Hospodin, zničí smrt navždy, setře slzy z každé tváře. * Oni budou jeho lidem, a on – Bůh s nimi – bude jejich Bohem.

DRUHÉ ČTENÍ

Z kanonizačního dekretu papeže Jana Pavla II.

     Ponížené povýšil: Pohled Boha Otce spočinul na pokorném domorodém Mexičanovi, Janu Didakovi. Štědře ho obdaroval znovuzrozením v Kristu, patřením na tvář Panny Marie a poznáním, že ona je záštitou díla evangelizace amerického kontinentu. Tím se jasně ukázalo, jak pravdivá jsou slova, jimiž apoštol Pavel vylíčil způsob uskutečňování spásy:
     Cožpak někdy některý biskup řekl u oltáře nad hrobem mučedníků: Obětujeme ti Petře nebo Pavle nebo Cypriáne? Nikoli. Neboť to, co se obětuje, obětuje se Bohu, který mučedníky oslavil korunou mučednickou. A děje se to na místech památky těch, které Bůh korunoval, aby právě připomínka těch míst roznítila naši vroucnost a aby sílila naše láska k těm, jejichž cestou smíme jít, i k tomu, jehož pomoci k tomu potřebujeme.
     Ty, které svět má za neurozené a méněcenné, dokonce i ty, kteří nejsou vůbec nic, vyvolil si Bůh, aby zlomil moc těch, kteří jsou „něco“, aby se žádný smrtelník nemohl před Bohem vynášet. Tento svatý, kterému bylo dáno jméno Cuauhtlatoatzin, což znamená „mluvící orel", se narodil kolem roku 1474 v osadě Cuauhtitlan, v království zvaném Texcoco. Když se stal dospělým, oženil se, oblíbil si evangelium, spolu s manželkou byl obmyt křestní vodou a rozhodl se žít ve světle víry a podle přijatých závazků vůči Bohu a církvi.
     V prosinci roku 1531, cestou do osady Telatelolco, na návrší zvaném Tepeyac, uviděl Matku Boží. Ukázala se mu tu a uložila mu, aby od mexického biskupa vyžádal postavení chrámu na místě zjevení. Biskup pozorně vyslechl naléhání domorodce a žádal od něho jasný důkaz této podivuhodné události. Dne 12. prosince se Panna Maria ukázala Janu Didakovi znovu, naplnila ho útěchou a přikázala, aby se odebral na vrchol návrší Tepeyac, nasbíral tam a přinesl květiny. I když bylo zimní chladno a místo bylo suché, našel překrásné květiny, uložil je do pláště a přinesl Panně Marii. Ona mu však poradila, aby je jako důkaz pravdivosti donesl biskupovi. Jan Didak se postavil před biskupa, otevřel plášť a vysypal květiny. A tu se na látce pláště objevila, zázračně vtisknutá, podoba Panny Marie Guadalupské, která se od té doby stala národním duchovním centrem.
     Po dokončení chrámu „Paní nebes" Jan Didak veden velikou zbožností všeho nechal a zasvětil svůj život péči o tuto malou svatyni a přicházející poutníky. V modlitbě a lásce se ubíral cestou svatosti, čerpal sílu z eucharistické hostiny našeho Vykupitele, z úcty k Matce Vykupitele, ze společenství s Církví svatou a z poslušnosti k duchovním pastýřům. Všichni, kdo ho znali, obdivovali znamenitost jeho ctností, zejména víry, naděje, lásky, pokory a nepřilnutí k pozemským věcem.
     V poctivosti každodenního života Jan Didak věrně zachovával evangelium, aniž by se vzdal postavení domorodce. Byl si vědom, že Bůh nerozlišuje lidi podle původu či kultury a všechny zve, aby se stali jeho dětmi. Takto domorodým kmenům Mexika a Nového Světa usnadnil cestu, aby přijaly společenství s Kristem a s církví. Až do posledního dne žil ve spojení s Bohem, a ten ho v roce 1548 povolal k sobě. Vzpomínka na něho, v trvalém spojení se zjevením Naší Paní Guadalupské, přetrvala věky a rozšířila se do různých zemí světa.

RESPONSORIUM

O. Ty, kteří jsou ve světě bezmocní, vyvolil si Bůh, aby zahanbil mocné, * aby se žádný smrtelník nemohl před Bohem vynášet.
V. Mocně zasáhl svým ramenem a ponížené povýšil, * aby se žádný smrtelník nemohl před Bohem vynášet.

MODLITBA

Modleme se:
Bože, tys v životě svatého Jana Didaka ukázal lásku nejsvětější Panny Marie k tvému lidu: dopřej nám na jeho přímluvu, ať jsme poslušní napomenutí, která nám tato naše Matka dala v Guadalupe, a můžeme tak stále plnit tvou vůli. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023,  Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016,  Česká dominikánská provincie