Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

22. červenec 2015
Pro OP Sv. Marie Magdalény, svátek

V evangeliích se setkáváme s několika ženami jménem Marie, mezi nimi s Marií Magdalskou. Svatý Lukáš píše, že chodila s Ježíšem a jeho učedníky a že před tím z ní „vyhnal sedm démonů“. Podle všech evangelií stála pod křížem s Ježíšovou matkou a Marií Kleofášovou a byla přítomná při jeho pohřbu. Na velikonoční ráno se jí Ježíš zjevil a poslal ji, aby oznámila jeho zmrtvýchvstání učedníkům. Proto byla dominikány uctívána jako „apoštolka apoštolů“, svým posláním zvláště spojená s posláním řádu. Současně nám jako kajícnice připomíná kající rozměr dominikánského života.

MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Magdalská hvězdo, vzácná ženo svatá,
všichni svou úctu dnes projevit jdou ti,
neboť jsi byla s Kristem úzce spjata
vroucími pouty.

Když je ti zjevná jeho moc tak děsná,
že mizí před ním duchové zla v temnu,
s bezmeznou vírou svěřuješ se vděčná
Lékaři svému.

Odtud ta síla lásky, jež tě nutí,
u nohou Mistra stále abys dlela,
abys jej péčí svou při každém hnutí
doprovázela.

Také ty v pláči dlíš pod křížem Pána,
vroucí svou láskou jako přikovaná,
pak jeho tělo myješ, mastmi mažeš
a v hrob je kladeš.

Nám, kterým z lásky Kristus vrací žití,
na slávě tvé dej věčnou účast míti,
ať Miláčkovi s tebou chvály vděčné
vzdáváme věčně. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 V moudrosti otevírá svoje ústa, na jazyku má laskavé poučení.

Žalm 18 (19), 2-7
Celá příroda chválí Boha, svého Stvořitele

Navštívil nás ten, který vychází z výsosti… aby uvedl naše kroky na cestu pokoje. (Srov. Lk 1, 78. 79)

² O Boží slávě vypravuje nebe, †
      obloha hlásá díla jeho rukou, *
³    den dni to říká, noc to šeptá noci. –

⁴ Není to ani řeč a nejsou slova: *
      hovoří takto hlasem nepostižným.
⁵ Ten hlas však prostupuje celou zemi, †
      zní mluva nebes na sám konec světa, *
      až tam, kde slunci vybudoval stan. –

⁶ Z něho pak slunce vychází jak ženich, *
      těší se jako běžec před závodem.
⁷ Vychází od jednoho konce nebes †
      a běží zas až na opačný konec, *
      před jeho žárem nic se neschová.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 V moudrosti otevírá svoje ústa, na jazyku má laskavé poučení.

Ant. 2 Svaté ženy důvěřovaly v Boha a zpívaly ve svém srdci.

Žalm 44 (45)
Svatba krále

Ženich je tady! Jděte mu naproti! (Mt 25, 6)

I

² Srdce mi kypí radostnými slovy, †
      svou píseň nyní králi zazpívám, *
      můj jazyk - rydlo rychlopísaře. –

³ Jsi ze všech lidských synů nejkrásnější, †
      spanilost se ti po rtech rozlévá, *
      Pán proto požehnal ti na věky.
⁴ Opásej mečem, hrdino, svá bedra, *
      ve vznešenosti své a nádheře
⁵ do boje vyjeď za věrnost a právo, *
      ať koná divy tvoje pravice!
⁶ Máš ostré šípy, národy se skloní, *
      odpůrci krále klesnou na mysli. –

⁷ Tvůj božský stolec trvá do věčnosti, *
      žezlo tvé vlády – žezlo nestranné.
⁸ Miluješ právo, nenávidíš křivdu, †
      a proto pomazal tě Pán, tvůj Bůh, *
      olejem radosti jak žádného. –

⁹ Tvá roucha voní aloí a myrhou, *
      ze síní slonových ti harfy zní.
¹⁰ Královská dcera v ústrety ti kráčí, †
       královna stojí po tvé pravici, *
       ofirským zlatem skvěle zdobená.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Svaté ženy důvěřovaly v Boha a zpívaly ve svém srdci.

Ant. 3 Přicházejí k Pánu s radostným jásotem.

II

¹¹ Slyš, dcero, pohleď sem a nakloň ucho, *
       zapomeň na svůj lid a otcův dům!
¹² Král s dychtivostí touží po tvé kráse, *
       neboť je pán tvůj, ty se před ním skloň!
¹³ I tyrský lid ti přináší své dary, *
       o přízeň tvou se derou velmoži. –

¹⁴ Královská dcera vchází v plné kráse, *
       perlami, zlatem šat má protkaný.
¹⁵ Ve třpytném rouchu před krále ji vedou, *
       panny její za ní kráčejí.
¹⁶ S radostným jásotem ji přivádějí *
       a dovnitř v králův palác vcházejí. –

¹⁷ Místo svých otců budeš teď mít syny *
       a učiníš je v zemi knížaty.
¹⁸ Tvé jméno vštípit chci všem pokolením, *
       ať na věky tě slaví národy.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Přicházejí k Pánu s radostným jásotem.

V. Myšlenky mého srdce jsou stále před tebou.
R. Ty jsi, Pane, má pomoc, můj zachránce.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Přísloví

¹⁰Řádnou ženu, kdo ji najde?
Větší cenu má než perly.
¹¹Srdce jejího manžela na ni spoléhá,
o zisk nemá nouzi.
¹²Přináší mu jen prospěch, nikdy škodu,
po všechny dny svého života.

¹³Shání vlnu a len,
pracuje radostnou rukou.
¹⁴Je jako obchodní koráb,
zdaleka přiváží pokrm.
¹⁵Ještě za noci vstává,
připravuje jídlo své rodině,
stravu svým služkám.

¹⁶Obhlíží pole a získá ho,
z výtěžku svých rukou sází vinici.
¹⁷Statečností si opásává boky
a svoje ramena tuží.
¹⁸Pociťuje, že její snaha je výnosná,
v noci jí nehasne lampa.

¹⁹Svýma rukama sahá po kuželi,
její prsty se chápou vřetena.
²⁰Svou dlaň otvírá ubožákovi,
své rámě nabízí chudákovi.
²¹Nebojí se o svůj dům, když sněží,
vždyť dvojmo jsou oblečeni všichni z jejího domu.

²²Zhotovuje si přikrývky,
oděna je v kment a purpur.
²³Její manžel je u brány ve vážnosti,
když zasedá s předními muži města.
²⁴Tká a prodává jemná roucha,
opasky dodává kupci.

²⁵Zdobí se silou a vážností,
s úsměvem hledí vstříc budoucnosti.
²⁶V moudrosti otvírá svoje ústa,
na jazyku má laskavé poučení.
²⁷Bdí nad chováním své rodiny,
v zahálce nejí svůj pokrm.

²⁸Její synové se dostávají na přední místa,
a proto ji chválí,
též její muž, a proto jí žehná:
²⁹"Zdatně si vede mnoho žen,
ty však je předčíš všechny!"

³⁰Půvab zklame, krása prchne,
zato žena, která ctí Hospodina, zaslouží si chválu.
³¹Dejte jí z výtěžku jejích rukou,
neboť u bran ji chválí její díla.

RESPONSORIUM

O Statečností si opásává boky a svoje ramena tuží, * její lampa nikdy nezhasne.
V. Bůh je s ní, proto se nezhroutí nikdy, s časným úsvitem Bůh jí na pomoc chvátá. * Její lampa nikdy nezhasne.

Nebo:

Z prvního listu svatého apoštola Petra

     ¹Ženy ať poslouchají svého muže. Pak i takoví, kteří nechtějí víru přijmout, budou získáni beze slov chováním své ženy, ²když budou pozorovat, že s nimi jednáte s úctou a že žijete čistě. ³Když se zdobíte, nesmí to být jen navenek: že byste si dělaly umělé účesy vlasů, věšely na sebe zlaté šperky a oblékaly si nádherné šaty. ⁴Spíše se má krášlit srdce ozdobami nepomíjejícími: dobrotou a tichostí ducha. Tohle má u Boha cenu! ⁵Tak se kdysi krášlívaly svaté ženy, které skládaly svou naději v Boha a byly svému muži podřízeny: ⁶Tak Sára byla Abraháma poslušná, a nazývala ho svým pánem. Jste její dcery, když jednáte dobře a nenecháte se od toho odstrašit.

     ⁸A konečně: buďte všichni jednomyslní, plni zájmu o druhého, plni bratrské lásky, milosrdní a pokorní. ⁹Neodplácejte zlo zlem, nadávku nadávkou, ale spíše naopak: přejte dobré. Vždyť k tomu jste byli povoláni, aby se vám dostalo údělem požehnání. Neboť ¹⁰"kdo chce milovat život a prožívat krásné dni, musí dávat pozor na svůj jazyk, aby neříkal nic špatného, a na své rty, aby nemluvily falešně. ¹¹Ať se vyhýbá zlu a dělá dobro, ať hledá pokoj a usiluje o něj. ¹²Neboť oči Páně jsou obráceny na spravedlivé, a jeho uši k jejich prosbám, ale tvář Páně proti těm, kdo páchají zlo".

     ¹³A kdo by vám mohl ubližovat, když se budete horlivě snažit, abyste jednali dobře? ¹⁴I kdybyste museli trpět pro spravedlnost, blaze vám! Nebojte se jich, když vám vyhrožují, a nedejte se zneklidnit. ¹⁵Mejte v srdci posvátnou úctu ke Kristu jako k Pánu a buďte stále připraveni obhájit se před každým, kdo se vás ptá po důvodech vaší naděje, ¹⁶ale ovšem s jemností a skromností. Musíte však mít přitom sami dobré svědomí! Pak se budou muset zastydět za své špatné řeči ti, kdo pomlouvají vaše dobré křesťanské chování. ¹⁷Je přece lépe, abyste snášeli utrpení – chce-li to tak Bůh – za to, že jednáte dobře, než za to, že jste udělali něco špatného.

RESPONSORIUM

O Mějte vzájemnou lásku; z pokory ať každý z vás pokládá druhého za lepšího, než je sám. * Nikdo z vás ať nehledí jenom na vlastní prospěch, ale i na prospěch druhých.
V. Ujímejte se slabých, buďte trpěliví vůči všem; usilujte vždycky o dobro mezi sebou i ke všem. * Nikdo z vás ať nehledí jenom na vlastní prospěch, ale i na prospěch druhých.

DRUHÉ ČTENÍ

Jedno z těchto dvou:

Ze životopisu svaté Marie Magdalény od Rabana Maura

     Marie věří v Krista. Víru v něho čerpá ze slyšení vytouženého Pánova hlasu a z pohledu na jeho žádoucí tvář. Neboť hořčičné zrno, které zasel do zahrady jejího srdce dobrý zahradník Ježíš, zapustilo v něm kořeny a rozrostlo se ve veliký strom neobyčejně pevné víry.¹ Bez pochybování uvěřila, že ten, kterého viděla, je Kristus, Boží Syn, pravý Bůh, jehož si zamilovala, dokud žil. Že opravdu vstal z mrtvých ten, kterého viděla umírat. Že je opravdu roven Bohu Otci ten, kterého hledala ležícího v hrobě.
     Spasitel, jemuž není nic skryto, přesvědčen líbeznou výsadou o dávné lásce, která nikdy nepřestala planout v srdci té, kterou měl rád a která byla jeho zvláštní přítelkyní, věděl, že v srdci té, která ho s vírou pomazala vonnými mastmi již vystoupil k Otci, a ji, hodnou mzdy milosti a slávy ustanovil za apoštolku svého nanebevstoupení u apoštolů. Jako první ze svých služebnic odměňuje hlavní výsadou cti za zásluhy tu, kterou před chvilkou ustanovil evangelistkou zmrtvýchvstání a říká jí: „Jdi k mým bratřím a řekni jim: Toto praví Pán: ‚Vystupuji k svému Otci‘ přirozeností, ‚a k Otci vašemu‘ milostí; ‚k Bohu svému‘, pod kterým jsem člověk, ‚a Bohu vašemu‘, mezi nímž a vámi jsem prostředníkem.“² Toto řekne, a záhy jí zmizí z očí.
     Ale ona, vyznamenaná a tak velice upřednostněná milostí samotným Božím Synem, Pánem a Spasitelem, neodkládá apoštolský úkol, kterým byla poctěna, nezdržuje se, spěchá k apoštolům a řekne jim: „Blahopřejte mi všichni, kdo milujete Pána, protože ten, kterého jsem hledala, se mi zjevil. A když jsem plakala u hrobu, uviděla jsem svého Pána a toto mi řekl: ‚Jdi k mým bratřím a oznam jim: Toto praví Pán: Vystupuji k svému Otci, který mě před věky zplodil, i k Otci vašemu, který vás přijal za syny.‘ ‚K Bohu svému‘, protože jsem sestoupil, ‚i k Bohu vašemu‘, protože jste vystoupili.“
     Marie zvěstovala svým spoluapoštolům evangelium o Mesiášově zmrtvýchvstání. „Viděla jsem Pána.“ A prorokovala jeho nanebevstoupení: „A toto mi řekl: Vystupuji k Otci svému i Otci vašemu.“
     ¹ srov. Mt 13, 31-32par.
     ² srov. Jan 20, 17

RESPONSORIUM

O. Na úsvitu přišla Marie Magdalská a druhá Marie k hrobu. Ježíš, kterého hledáte, není tady. Byl vzkříšen, jak řekl. * Jde před vámi do Galileje, tam ho uvidíte, aleluja, aleluja.
V. Rychle jděte a povězte jeho učedníkům a Petrovi, že Pán vstal. * Jde před vámi do Galileje, tam ho uvidíte, aleluja, aleluja.

Nebo:

Z komentáře otce Josefa Lagrange k evangeliím

     Marie Magdaléna předběhla cestou ke hrobu ostatní ženy. Byla téměř ještě noc, když spatřila odvalený kámen a zjistila, že hrobka je otevřená. Stráže byly pryč, ale tomu se nedivila, protože nevěděla, že tam byly postaveny. Zběžným pohledem poznala, že tělo zmizelo. Neviděla žádného anděla: Ježíš jí chtěl totiž sám podat zprávu. Byla mimořádně znepokojena obavou, aby Ježíšovo milované tělo nebylo zneuctěno, a proto ihned běžela k Šimonu Petrovi a k druhému učedníku, kterého Ježíš miloval. Jak byla zmatená, řekla jim: Vzali Pána z hrobu a nevíme, kam ho položili.¹ „Nevíme,“ říká, poněvadž přičítá stejné přesvědčení ostatním ženám, které vyšly s ní, ale teprve teď došly k hrobu.
     Když se později Petr a Jan vrátili domů, jak svědčí sám Jan,² ona neodešla. Kříž i hrob opustila poslední, k hrobu přiběhla první a nalezla ho prázdný. Nemohla se od něho odpoutat, a tak zůstala venku a plakala. Potom se chtěla znovu podívat, vešla do předsíně a naklonila se, jako kdyby mohla posledním pohledem přece jenom něco zjistit. Tu spatřila dva anděly v bílých šatech, jeden seděl v hlavě a druhý v nohách tam, kde předtím bylo položeno Ježíšovo tělo. Řeknou jí: Ženo, proč pláčeš? Anděly nepoznala, protože andělé měli vědět, proč pláče. Řekla jim: Odnesli mého Pána a nevím, kam ho položili.³ Plátna nevidí, o cizince se nestará, všechno je pro ni nicotné a prázdné.
     Znovu se nakloní, tentokrát aby se obrátila a šla hledat jinam. Tu vidí Ježíše, ale nepozná ho. Ani na něho nepohlédne, protože se stará jen o to milované tělo, které chtěla pomazat drahocennou mastí a které je ve svatokrádežných rukou. Ježíš jí řekne: Ženo, proč pláčeš? Koho hledáš?⁴ Ona se domnívá, že je to zahradník, snad nevěřící, který by měl vše vědět a měl by chápat její starost. Řekne mu: Jestliže tys ho odnesl, pověz mi, kam jsi ho položil, a já ho přenesu.⁵ Když totiž přišla, nestarala se o kámen. Chce jen jeho, ale chce. A hle, hlas, který proniká do srdce a otvírá oči, jméno, v mateřštině tak důvěrné: „Mariam!“ A Magdaléna ihned zvolá: „Rabbuni!“ – to je Mistře! A už mu padá k nohám.⁶ Ještě jí tečou slzy, ale slzy radosti.
     Setrvá na svém místě, chce tam zůstat, prodlužovat tam výlevy své lásky. Avšak již není čas na prolévání slz hříšnice u Spasitelových nohou. Ježíš již nepatří do tohoto světa. Jestli dosud nevystoupil k Otci, brzy tam vystoupí a ona to má zvěstovat učedníkům. Takový je, jak se zdá, smysl slov: Nezadržuj mě, neboť dosud jsem nevystoupil k Otci. Ale jdi k mým bratřím a pověz jim, že vystupuji k Otci svému i Otci vašemu a k Bohu svému i Bohu vašemu.⁷
     Tím byla Marie Magdaléna posvěcena na apoštolku apoštolů. Neboť uposlechne, tak jako ti, kdo se zřeknou rozmluvy s Mistrem a jdou hlásat evangelium: „Viděla jsem Pána!“
     ¹ Jan 20, 2
     ² srov. Jan 20, 10
     ³ Jan 20, 13
     ⁴ Jan 20, 15
     ⁵ tamtéž
     ⁶ srov. Jan 20, 16
     ⁷ Jan 20, 17

RESPONSORIUM

O. Marie Magdaléna jistě nejvíc milovala. * Když učedníci odešli od Pánova hrobu, ona neodešla!
V. Zanícena žhavou láskou myslela, že byl odnesen z hrobu ten, o němž věděla, že byl pochován. * Když učedníci odešli od Pánova hrobu, ona neodešla!

HYMNUS

Bože, tebe chválíme. *
    Tebe, Pane, velebíme.
Tebe, věčný Otče, *
    celá země uctívá.
Tobě všichni andělé, *
    tobě všechny moci nebeské,
tobě cherubové, tobě serafové *
    bez ustání provolávají:
Svatý, * svatý, * svatý *
    Pán, Bůh zástupů!
Plná jsou nebesa i země *
    tvé vznešené slávy.

Tebe oslavuje *
    skvělý sbor apoštolů,
tebe oslavuje *
    velký počet proroků,
tebe oslavují *
    bělostné šiky mučedníků;
tebe oslavuje *
    Církev po širém světě:
tebe, Otce, *
    neskonale velebného,
tvého milovaného, *
    pravého a jediného Syna,
stejně jako Ducha Svatého, *
    Utěšitele.

Ty jsi Král slávy, *
    Kriste!
Ty jsi Otcův *
    věčný Syn.
Abys vysvobodil člověka, přijals jeho tělo *
    a neváhal ses narodit z Panny.
Ty jsi zvítězil nad smrtí *
    a otevřel věřícím království nebes.
Sedíš po pravici Boží *
    ve slávě Otce.
Věříme, že přijdeš *
    jako soudce.
Proto tě prosíme, pomoz svým služebníkům; *
    vždyť jsi je vykoupil předrahou krví!
Dej, abychom byli uvedeni k tvým svatým *
    do věčné slávy.

* Zachraň, Pane, svůj lid *
    a žehnej svému dědictví.
Kraluj mu *
    a vyvyš jej na věky.
Každého dne *
    dobrořečíme tobě
a chválíme tvé jméno na věky, *
    až na věky věků.
Rač nás, Pane, tohoto dne, *
    chránit před hříchem.
Smiluj se nad námi, Pane,*
    smiluj se nad námi.
Sešli nám, Pane, své milosrdenství, *
    jak v tebe doufáme.
V tebe, Pane, doufám, *
    nebudu zahanben na věky.

* Poslední část (prosby) se může vynechat.

MODLITBA

Modleme se:
Bože, tvůj jednorozený Syn poslal Marii Magdalénu, aby jako první zvěstovala radostné velikonoční poselství; na její přímluvu dej, ať i my podle jejího příkladu hlásáme živoucího Krista a jednou ho spatříme, jak vládne ve tvé věčné slávě. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023,  Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016,  Česká dominikánská provincie