Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

9. červenec 2015
Pro OP: Sv. Jana Kolínského, kněze, a druhů, mučedníků, nezávazná památka

Jan Heer se narodil v Německu začátkem 16. století. Byl členem konventu v Kolíně nad Rýnem. Na vlastní žádost odešel do Holandska pracovat mezi pronásledované katolíky. Byl ustanoven farářem v Hoornaeru. Holandsko v té době prožívalo tvrdé náboženské boje. Bylo tehdy pod nadvládou Španělů, kteří zde vedli tvrdou protireformační politiku. Boj za reformaci zde byl tedy vždy chápán jako boj proti Španělsku. Když se Jan dozvěděl, že v Gorkumu byli uvězněni kněží, přišel v přestrojení do města Brielle, aby sloužil svátostmi tamějším katolíkům. Po nějaké době byl objeven a obviněn ze zrady. Uvěznili jej se skupinou kněží z nedalekého Gorkumu, kterou tvořilo jedenáct kapucínů, dva premonstráti, jeden augustinián a čtyři diecézní kněží. 8. července 1572 byli oběšeni. Jejich těla pak byla rozervána na kusy a zakopána nedaleko místa popravy. Ostatky gorkumských mučedníků jsou uloženy v Bruselu. Jana Heera spolu s ostatními mučedníky kanonizoval 29. června 1867 bl. Pius IX.

MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Noc právě prchla, obzor již se bělá,
zář jitra krášlí triumf bojovníků,
v Gorkumské pláni proudem tryská z těla
krev mučedníků.

Víc a víc roste zástup mučedníků,
nadšená zbožnost bojovníků Krista;
se štítem víry bez porážky stojí
v ukrutném boji.

Volají: Bože, ty člověku dáváš
nebeský chleba; jako hrad přepevný
dal jsi nám, Kriste, Petra víru jistou,
jíž on nás učí.

Šik vznešený již zde vstříc smrti kráčí,
Ježíše vzývá, Marii též zpívá,
se smrtí na rtech Matku svoji volá,
v písni ji zdraví.

Tak poslednímu dni vstříc pospíchají,
nepřátel síla však zlý triumf slaví;
z údů bez úcty pohozených kolem
krev půdu sytí.

Buď Otci sláva, moc a pocta věčná,
též jeho Synu ať zní stejná chvála,
Plameni Duchu svatému též pějme
oslavnou píseň. Amen.

Nebo:

Noc právě prchla, obzor již se bělá,
zář jitra krášlí triumf bojovníků,
v Gorkumské pláni proudem tryská z těla
krev mučedníků.

Slunko již stoupá: to Bůh vzácné hosty
vítá a koupá v nekonečném jase,
v příbytku vlastním věčně zla je zprostí,
v mzdu věčnou dá se.

Tleská i země, též si svatých všímá,
jmen mučedníků vítěznou zvěst šíří,
od pólu k pólu po zásluze hřímá,
chválou jen hýří.

Ó triumfálním věncem vykoupení
svědkové Krista, ženci věčných klasů,
nás pamatujte, tište naše steny,
vyproste spásu.

Buď Otci síla, čest a moc a vláda,
zněj Synu stejná chvála každým časem,
Duchu svatému ať vše píseň spřádá
lahodným hlasem. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Tys nám dal, Pane, zvítězit, povždy budeme chválit tvé jméno.

Žalm 43 (44)
Pohromy národa

V tom všem skvěle vítězíme skrze toho, který si nás zamiloval. (Řím 8, 37)

I

² Na vlastní uši jsme slýchali, Bože, *
      otcové naši nám vyprávěli
   o tom, cos vykonal za jejich dnů, *
      v tom dávném čase rukou svou.
³ Pohany vyhnals, je jsi tam vsadil,
      národy potřels a jim jsi dal růst. –

⁴ Nedobyli si mečem tu zemi, *
      nezvítězilo jejich rámě,
   nýbrž tvá pravice, tvoje rámě, *
      tvá jasná tvář jen z lásky k nim. –

⁵ Ty jsi to, ty, můj král a můj Bůh, *
      jenž jsi dal zvítězit Jákobovi.
⁶ S tebou jsme zdolali nepřátele, *
      tvým jménem deptáme protivníky. –

⁷ Na svém luku si nezakládám, *
      nevděčím za vítězství meči:
⁸ tys nám dal zvítězit nad nepřáteli, *
      pokořils ty, kdo nás nenávidí.
⁹ Proto jsme denně se chlubili Bohem, *
      povždy jsme chválili tvé jméno.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Tys nám dal, Pane, zvítězit, povždy budeme chválit tvé jméno.

Ant. 2 Ušetři, Pane, svůj lid, nedávej v potupu své dědictví.

II

¹⁰ Teď jsi nás odvrhl, ponechal v hanbě, *
       netáhneš, Bože, už do boje s námi.
¹¹ Nechals nás utíkat před nepřítelem, *
       loupí nás ti, kdo nás nenávidí.
¹² Vydals nás v plen jak jateční stádo, *
       mezi pohany rozptýlil jsi nás. –

¹³ Lacino prodáváš svůj národ, *
       pramálo jsi tím prodejem získal.
¹⁴ Sousedům dal jsi nás v opovržení, *
       všem kolem dokola k hanbě a smíchu.
¹⁵ Dopustils, že jsme v přísloví vešli, *
       pohané nad námi kývají hlavou. –

¹⁶ Stále svou hanbu mám před očima, *
       studem se celý červenám v tváři,
¹⁷ slyším-li samou hanu a výsměch, *
       vidím-li mstivého nepřítele.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Ušetři, Pane, svůj lid, nedávej v potupu své dědictví.

Ant. 3 Povstaň, Pane, a ve své milosti nás vysvoboď.

III

¹⁸ A toto všechno dolehlo na nás, †
       i když jsme na tebe nezapomněli, *
       úmluvu s tebou neporušili,
¹⁹ naše srdce se neodvrátilo, *
       nesešly naše kroky z tvé cesty,
²⁰ a tys nás rozbil v šakalích místech, *
       ty jsi nás zastřel temnotami. –

²¹ Kdybychom bývali zapomněli †
       na svaté jméno svého Boha *
       a vztáhli ruce k cizímu bohu,
²² což by to Bůh byl nezpozoroval? *
       On přece zná všechny tajnosti srdce.
²³ Pro tebe stále nás pobíjejí, *
       jednají s námi jak s jatečním stádem. –

²⁴ Procitni, Pane, proč ještě spíš? *
       Vzbuď se a nechtěj nás zatratit navždy!
²⁵ Proč stále před námi skrýváš svou tvář, *
       bídu a strast naši zapomínáš?
²⁶ Naše duše je sražena v prach, *
       na zemi ulpělo naše tělo.
²⁷ Povstaň už, Pane, na pomoc pospěš, *
       v milosti své nás vysvoboď!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Povstaň, Pane, a ve své milosti nás vysvoboď.

V. Pane, ke komu půjdeme?
R. Ty máš slova věčného života.

PRVNÍ ČTENÍ

Z první knihy Kronik

     ⁵David řekl: „Můj syn Šalomoun je ještě mladíček útlého věku. Má-li vybudovat Hospodinův dům do mohutné výše, aby proslul nádherou po všech zemích, musím pro to vykonat přípravy.“ Proto David ještě před svou smrtí vykonal mnoho příprav.
     ⁶Pak zavolal svého syna Šalomouna a přikázal mu, aby Hospodinu, Bohu Izraele, vybudoval dům. ⁷David Šalomounovi řekl: „Můj synu, já sám jsem měl v úmyslu vybudovat dům pro jméno Hospodina, svého Boha. ⁸Uslyšel jsem však slovo Hospodinovo: ‚Prolil jsi mnoho krve, vedl jsi velké války. Nebudeš budovat dům pro mé jméno, protože jsi na zemi přede mnou prolil mnoho krve. ⁹Hle, narodí se ti syn. Ten bude mužem odpočinutí. Jemu dám odpočinout ode všech jeho okolních nepřátel. Vždyť jeho jméno bude Šalomoun – to je Pokojný. Za jeho dnů poskytnu Izraeli pokoj a mír. ¹⁰On vybuduje dům pro mé jméno. On se stane mým synem a já mu budu Otcem. Jeho královský trůn nad Izraelem upevním navěky.‘
     ¹¹Nuže, můj synu, nechť je s tebou Hospodin. Se zdarem vybuduješ dům Hospodina, svého Boha, jak to o tobě vyřkl. ¹²Kéž ti Hospodin dá prozíravost a rozumnost, až tě ustanoví nad Izraelem, abys dbal na zákon Hospodina, svého Boha. ¹³Jen tehdy budeš mít zdar, budeš-li bedlivě plnit zákony a ustanovení, která Hospodin přikázal Mojžíšovi pro Izraele. Buď rozhodný a udatný! Neboj se a neděs! ¹⁴Hle, i ve svém trápení jsem pro Hospodinův dům připravil sto tisíc talentů zlata, milión talentů stříbra, mědi a železa tolik, že se ani nedá zvážit. Připravil jsem též dřevo a kámen. A ty k tomu ještě přidáš. ¹⁵S tebou bude při díle mnoho dělníků, lamačů, kameníků a tesařů, každý, kdo je dovedný v nějakém díle. ¹⁶Zlata, stříbra, mědi a železa je bezpočet. Dej se do práce a nechť je s tebou Hospodin!“
     ¹⁷David přikázal všem izraelským předákům, aby jeho synu Šalomounovi byli nápomocni: ¹⁸„Což není Hospodin, váš Bůh, s vámi? Dal vám odpočinout ode všech okolních nepřátel. Vydal mi do rukou obyvatele země. Země je podmaněna Hospodinu a jeho lidu. ¹⁹Nyní tedy ze srdce a z duše hledejte Hospodina, svého Boha, a dejte se do budování svatyně Hospodina, svého Boha, abyste mohli vnést archu Hospodinovy úmluvy a posvátné Boží náčiní do domu, který bude pro Hospodinovo jméno vybudován.“

RESPONSORIUM

O. Nyní tedy ze srdce a z duše hledejte Hospodina, budujte svatyni pro Hospodina, svého Boha. * Vejděme nyní v jeho příbytek, skloňte se k zemi před podnoží jeho.
V. Pán praví: Můj dům bude domem modlitby pro všechny národy. * Vejděme nyní v jeho příbytek, skloňte se k zemi před podnoží jeho.

DRUHÉ ČTENÍ

Z listu bl. Humberta z Romans o třech řeholních slibech

     Uchopte štít ctností, jímž je trpělivost, která koná divy ve svatých Božích. Vždyť trpělivost působí, že křehká dívka přemůže celý svět: dokonce i bez boje zvítězí nad protivníkem, kochá se v hořkostech světa a libuje si v protivenstvích. Apoštolové se radovali, že směli pro Kristovo jméno trpět příkoří¹.
     Uvážíme-li to dobře, utrpení tohoto času, která snášíme, se nedají srovnat s velikostí utrpení Kristových, našich poklesků, pekelných útrap a nebeských odměn.²
     Proto se naši otcové těšili ze dnů, kdy je Pán pokořoval, a z let, kdy znali jen příkoří.³ Zjevně nám to ukázal blažený Dominik: když procházel místy, kde mu byly nastraženy léčky, lehce si vykračoval a zpíval si. Stejně tak raději pobýval v Carcassone než v Toulouse, protože v Carcassone se mu dostávalo urážek, zatímco v Toulouse poct.
     Příklad trpělivosti nám dal také Job, když říkal: Což jsem neukrýval svou bolest, nebyl jsem tichý a pokojný?⁴ Opravdu ovládl navenek své jednání, aby nedal najevo známku netrpělivosti. Zdržel se nezřízených slov, aby mu ani z úst nevyšla tvrdá slova. Upokojil své srdce, aby sama sebe ani uvnitř nerozrušil.
     Trpělivost je diamant, díky kterému se duše nenechá zlomit obtížemi. Je to lék, který vyhojí každé poranění. Je to štít, který ji obrní, aby nemohla být zraněna. Nikdo nás jistě nebude moci zranit, budeme-li nejprve bojovat v nitru sami proti sobě.
     Zná ovoce soužení ten, kdo vyprošoval odměnu pachatelům bezpráví.
     O tomto ovoci dostatečně svědčí Písmo svaté, když vypráví, že oheň nijak neublížil třem mládencům, jenom je zbavil pout.
     Totéž ukazuje i řemeslo. Kámen je přece uhlazován nebo otesáván proto, aby se mu potom dostalo slavného umístění. Tak i my jsme nyní na světě tepáni, abychom mohli být umístěni v chrámu nebeské vlasti, kde nezazní žádné kladivo. Neboť radost nemůže přijít než po smutku, kterým jsme nyní biti, buď proto, že to vyžaduje naše vina, nebo pro zdokonalení milosti, nebo pro větší slávu. Ach námaho a bolesti, ach blažené slzy, které setře ruka Všemohoucího z očí zarmoucených!
     Nebeské království patří těm, kdo trpí pronásledování pro spravedlnost.⁵ Pronásledování pak obsahuje dvojí, totiž vinu a bolest. Proto je na tom lépe trpící než pronásledující: ten, kdo zraňuje, má vinu, kdežto ten, kdo rány snáší, má jen bolest.
     ¹ Sk 5, 41
     ² srov. Řím 8, 18
     ³ Žl 89 (90), 18 (Vulg.)
     ⁴ Job 3, 26
     ⁵ srov. Mt 5, 10

RESPONSORIUM

O. Jsme vydáváni na smrt pro Ježíše, ale nesoužíme se. Nynější lehké břemeno utrpení * zjednává nám nad každou míru věčnou tíhu slávy.
V. Utrpení tohoto času se nedají srovnat s budoucí slávou, která se zjeví na nás. * Zjednává nám nad každou míru věčnou tíhu slávy.

Nebo:

Z povzbuzení kněze Origena k mučednictví

     Jestliže jsme přešli ze smrti do života, protože jsme přešli od nevěry k víře, nedivme se, že nás svět nenávidí. Vždyť nikdo, kdo nepřešel ze smrti do života a zůstal ve smrti, nemůže mít rád lidi, kteří přešli z temného domu smrti do budovy postavené z živých kamenů, ve které je světlo života.
     Ježíš položil za nás svůj život. Tak i my jej máme položit – neříkám za něho, ale za nás samotné.¹ Myslím za ty, kdo mají být povzbuzeni naším mučednictvím.
     Křesťané, nastává pro nás doba, kdy máme být oslaveni. Je totiž řečeno: Ale nejen to! Chlubíme se i souženími. Víme přece, že soužení plodí vytrvalost. Vytrvalost plodí osvědčenost, osvědčenost plodí naději. Naděje však neklame, protože Boží láska je nám vylita do srdce skrze Ducha Svatého.²
     Jako se na nás ze všech stran valí Kristovo utrpení, tak se nám také skrze Krista dostává všestranné útěchy.³ Proto přijměme s největší ochotou Kristova utrpení a ať se nám jich dostane ve velké míře, toužíme- li po hojné útěše, jaké dosáhnou všichni plačící. Nedostane se jí však všem rovnou měrou. Neboť kdyby byla útěcha pro všechny stejná, nebylo by napsáno: Jako se na nás ze všech stran valí Kristovo utrpení, tak také se nám dostává všestranné útěchy.
     Kdo mají s Kristem účast v utrpeních, budou s ním mít i účast v útěše, a to úměrně k utrpením, která s ním sdílejí. Toto se dovídáte od toho, který s důvěrou pravil: Víme, že jako máte účast v našich souženích, tak budete mít účast i na naší útěše.⁴
     Bůh přece říká ústy proroka: V době příhodné jsem tě vyslyšel, v den spásy jsem ti pomohl.⁵ Jaká jiná doba by tedy byla příhodnější, než když pro svou křesťanskou oddanost Bohu jsme vedeni světem v okázalém průvodu se stráží, ale spíš jako vítězové než jako poražení?
     Vždyť Kristovi mučedníci s ním odzbrojují knížata a mocnosti, spolu s ním nad nimi vítězí.⁶ Jako měli účast v jeho souženích, tak aby měli podíl i v tom, co svým utrpením bohatýrsky vybojoval. Jaký je proto jiný den spásy než ten, kdy odcházíte z tohoto světa takovým způsobem?
     Ale snažně prosím, nikomu v ničem nedávejte pohoršení, aby nebyla potupena naše služba, ale ve všem se prokazujte jako Boží služebníci, všestrannou vytrvalostí.⁷ Říkejte si: Co tedy teď mám očekávat, ne-li Pána?
     ¹ srov. Jan 3, 16
     ² Řím 5, 3-5
     ³ 2 Kor 1, 5
     ⁴ 2Kor 1, 7
     ⁵ Iz 49, 8
     ⁶ srov. Kol 2, 15
     ⁷ 2 Kor 6, 3-4

RESPONSORIUM

O. Vedeme přece zápas ne proti nějaké obyčejné lidské moci, ale proti knížatům a mocnostem, proti zlým duchům v ovzduší. * Stůjte tedy pevně a za ochranný pás ať vám slouží život podle pravdy.
V. Vezměte na sebe plnou boží výzbroj. Jen tak budete moci odolat, až bude zle, všecko překonat a obstát. * Stůjte tedy pevně a za ochranný pás ať vám slouží život podle pravdy.

MODLITBA

Modleme se:
Bože, ve svatých mučednících Janovi a jeho druzích jsi nám dal příklad obdivuhodné víry a statečnosti; dopřej nám, prosíme, na jejich přímluvu, ať podle jejich příkladu statečně odoláváme protivenstvím světa a neohroženě vyznáváme svou víru. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023,  Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016,  Česká dominikánská provincie