Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

21. květen 2015
Pro OP: Bl. Hyacinta Marie Cormiera, kněze, památka

Narodil se 8. prosince 1832 v Orleansu. Studoval na biskupském gymnáziu a později v kněžském semináři. 17. května 1856 přijal kněžské svěcení a 29. června 1856 vstoupil do řádu. 23. května 1859 složil v Římě sliby do rukou magistra řádu Jandela. Prakticky po celý svůj řeholní život zastával úřad představeného. Byl sekretářem P. Jandela, novicmistrem mezinárodního noviciátu, prvním provinciálem obnovené toulouské provincie a převorem v několika klášterech. Od roku 1891 byl sociem magistra řádu Frühwirtha a v roce 1904 byl zvolen magistrem řádu. 14. září 1905 obnovil Českou provincii a v roce 1909 otevřel kolej Angelicum. Zasloužil se o zorganizování řady ženských dominikánských kongregací, byl iniciátorem obnovy kláštera mnišek v Prouille. V roce 1916 odstoupil z úřadu magistra řádu a zemřel 17. prosince 1916 v klášteře sv. Klementa v Římě. Beatifikoval jej 20. listopadu 1994 sv. Jan Pavel II. Jeho tělo je uloženo v kostele v Angelicu.

MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Pastýřů hlavo, Kriste, jejich Vládce,
slavit dnes chceme svátek jednoho z nich,
proto mu pěje naše vděčné stádce
píseň chval zbožných.

Vyvolil sis jej, služebníka svého
za svého kněze, aby se stal z něho
svěřených ovcí svědomitý správce
a dobrý strážce.

On svému stádu vzorem byl i vůdcem,
byl světlem slepých, všude mírnil bídu,
všem stal se vším, byl prozíravým otcem
Božího lidu.

Kriste, jenž dáváš věnce zasloužené
svým věrným v nebi, dej ať ve svém díle
jdem s tímto vůdcem a tak dosáhneme
i téhož cíle.

Buď věčná sláva nejvyššímu Otci,
stejná buď tobě, Vládce, Spasiteli,
Svatému Duchu chválou stejně vroucí
ať zní svět celý. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Pohlédni, Pane, a viz naši potupu. Aleluja.

Žalm 88 (89), 39-53
Nářek nad zkázou Davidova domu

Vzbudil nám mocného Spasitele z rodu Davida, svého služebníka. (Lk 1, 69)

IV

³⁹ Přesto jsi jej nyní zamítl a zdrtil, *
       znelíbil si svého pomazaného.
⁴⁰ Odvrhl jsi smlouvu se svým služebníkem, *
       jeho korunu jsi svrhl do prachu.
⁴¹ Pobořil jsi rázem všechny jeho hradby, *
       jeho opevnění změnil v sutiny.
⁴² Kdokoli jde mimo, loupí jeho statky, *
       on sám nyní zůstal pro smích sousedům. –

⁴³ Povznesl jsi rámě jeho protivníků, *
       rozmnožil jsi radost jeho nepřátel.
⁴⁴ Ba, před útočníkem jeho meč jsi sklonil, *
       v boji jsi mu nedal obstát vítězně.
⁴⁵ Přelomil jsi vedví žezlo jeho lesku, *
       do prachu jsi nechal padnout jeho trůn.
⁴⁶ Odečetls mnohé ze dnů jeho mládí, *
       jeho samého jsi hanbou zahrnul.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Pohlédni, Pane, a viz naši potupu. Aleluja.

Ant. 2 Já jsem výhonek z Davidova kořene a jeho potomek, zářivá jitřní hvězda. Aleluja.

V

⁴⁷ Jak dlouho, Pane? Na věky budeš se skrývat? *
       Což se jak oheň rozhořet má tvůj hněv?
⁴⁸ Považ jen, Pane, že musím zaniknout navždy! *
       Cožpak jsi lidi stvořil k nicotě jen?
⁴⁹ Žije snad někdo, kdo by se nedožil smrti, *
       kdo by se vymkl z dosahu podsvětí? –

⁵⁰ Kam se poděla, Pane, tvá někdejší láska, *
       jíž ses tak napevno Davidu zapřísahal?
⁵¹ Pomysli, Pane, na ponížení svých věrných, *
       že mám v hrudi nést posměch národů všech,
⁵² snášet, jak odpůrci tví, Pane, potupu vrší, †
       jak tvému pomazanému jde ve stopách smích! *
⁵³      Na věky Pán buď veleben! Staň se, staň!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Já jsem výhonek z Davidova kořene a jeho potomek, zářivá jitřní hvězda. Aleluja.

Ant. 3 Naše léta pomíjejí jako tráva, z věčna do věčna jsi, Bože, ty. Aleluja.

Žalm 89 (90)
Milost Páně budiž s námi

U Pána je jeden den jako tisíc roků, a tisíc roků jako jeden den. (2 Petr 3, 8)

¹ Pane, tys byl naše útočiště, *
      z pokolení do pokolení.
² Ještě dřív, než zrodila se horstva, †
      ještě nežli vznikla zem a vesmír, *
      z věčna do věčna jsi, Bože, ty!
³ Smrtelníky vracíš v prach a říkáš: *
      „Děti lidské, navraťte se zpět!“
⁴ Neboť co je tisíc let v tvých očích, †
      nežli jeden den, co včera minul, *
      nežli jedna hlídka za noci! –

⁵ Vždyť ty sám rok za rokem je siješ, *
      jsou jak tráva, která dorůstá:
⁶ s jitrem vyrazí a žene vzhůru, *
      a již večer uvadá a schne. –

⁷ A my vpravdě hyneme tvým hněvem, *
      rozhorlením tvým jsme zděšeni.
⁸ Ty máš naše viny před očima, *
      skryté hříchy zjevně před sebou. –

⁹ Naše dny v tvém hněvu odplývají, *
       naše léta odvanou jak vzdech.
¹⁰ Náš věk čítá sedmdesát roků, *
       osmdesát v dobrém případě,
    vesměs plných těžkostí a trampot, *
       přeletí a odvanem i my.
¹¹ Kdo zná všechnu sílu tvého hněvu, *
       kdo se strachuje tvé nevole?
¹² Naše dny nás nauč správně čítat, *
       ať konečně srdcem zmoudříme! –

¹³ Obrať se k nám, Pane, neotálej, *
       služebníkům svým buď milostiv!
¹⁴ Syť nás od rána svým slitováním, *
       ať nám život projde v radosti!
¹⁵ Potěš nás již za všechny dny strastí, *
       za léta, kdy znali jsme jen zlé. –

¹⁶ Zjev svým služebníkům svoje dílo, *
       jejich dětem všechnu slávu svou!
¹⁷ Milost Pána, Boha budiž s námi, †
       žehnej hojně práci našich rukou, *
       práci našich rukou dopřej zdar!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Naše léta pomíjejí jako tráva, z věčna do věčna jsi, Bože, ty. Aleluja.

V. Bůh, který vzkřísil Pána, aleluja.
O. Vzkřísí svou mocí také nás, aleluja.

PRVNÍ ČTENÍ

Z prvního listu svatého apoštola Jana

     Milovaní, ¹³tohle vám píšu, abyste si byli vědomi, že máte věčný život, protože věříte ve jméno Syna Božího.
     ¹⁴V tom je ta naše radostná důvěra v Boha, že nás vyslyší, když ho prosíme o něco, co je shodné s jeho vůlí. ¹⁵A jestliže víme, že nás vyslyší ve všem, oč ho prosíme, víme také, že dostaneme to, oč jsme ho žádali.
     ¹⁶Uvidí-li kdo, že jeho bratr se dopustí hříchu, který nevede k smrti, ať se za něho modlí, a Bůh mu dá život – těm totiž, kteří nehřeší k smrti; je i takový hřích, který vede až k smrti, ale neříkám, aby se za takového hříšníka někdo modlil. ¹⁷Každá špatnost je hřích, ale ne každý hřích vede až k smrti.
     ¹⁸Víme, že žádný, kdo se narodil z Boha, nežije ve hříchu, neboť Syn Boží ho chrání a zlý duch na něho nevloží ruku. ¹⁹Víme, že jsme z Boha, ale celý svět má v moci zlý duch. ²⁰Víme také, že Boží Syn přišel a dal nám rozum, abychom poznávali pravého Boha. My jsme v tom pravém Bohu skrze jeho Syna Ježíše Krista. On je pravý Bůh a věčný Život. ²¹Děti, chraňte se model!

RESPONSORIUM

O. Víme, že Boží Syn přišel * a dal nám rozum, abychom poznávali pravého Boha, aleluja.
V. Boha nikdo nikdy neviděl. Jednorozený Syn, který spočívá v náručí Otcově, ten o něm podal zprávu. * A dal nám rozum, abychom poznávali pravého Boha, aleluja.

DRUHÉ ČTENÍ

Z dopisu blahoslaveného Hyacinta Marie Cormiera celému řádu bratří Kazatelů ze dne 29. června 1904 po jeho zvolení magistrem Řádu

     Vybídnuti a posíleni jakýmsi vnitřním popudem víry, jak doufáme, jsme přijali hlasy otců kapitulářů, zastupujících celý řád, jako projev vůle samotného zakladatele svatého Dominika. Vždyť od mládí jsme pokládali za věc posvátnou a nanejvýš milou mu synovsky sloužit. Přijali jsme proto nám svěřené poslání a vzali jsme na svá bedra toto břemeno ve jménu Páně. Povzbuzovala nás naděje, že si svou poslušností vyprosíme od Pána mimořádnou učenlivost našich bratří, abychom je mohli vést s radostí, a ne se vzdycháním¹ po cestách našeho povolání.
     Abychom mohli šťastně konat toto krásné, ale zároveň tak obtížné dílo, ať nám pomáhá v naší slabosti Duch Svatý, především Duch rady, síly a zbožnosti. Snažně o to prosíme.
     Máme na mysli, že si Pius X. na začátku svého pontifikátu předsevzal obnovit všechno v Kristu.² I my máme k tomu stejné důvody, a proto ani nám neleží na srdci nic více, než obnovit všechno, co je naše, v Dominiku,* aby tak i nás, jako našeho svatého patriarchu, ovládal duch modlitby, kajícnosti, pokory, chudoby, poslušnosti, milosrdenství k bližním i horlivosti pro obhajobu víry a abychom tohoto ducha šířili.
     Toto dědictví chceme opatrovat, z této hřivny chceme těžit. Proto po právu a po zásluze budeme ze srdce děkovat a se žalmistou zpívat: Hle, jak je dobré a jak útěšné, bratří když pobývají pospolu!³** Buďme pospolu neboli zajedno: neřiďme se totiž radami svého vlastního smýšlení nebo vlastního prospěchu, nýbrž radami Boha, jenž se nad námi smiloval.
     Buďme zajedno s naším Pánem Ježíšem Kristem, od něhož řeholní svatost pochází a on ji vede k dokonalosti,⁴ který nám ve svých svatých ranách otevřel hojné prameny řeholního ducha a chce, abychom byli spolu s ním ponořeni do jeho smrti,⁵ a to smrti na kříži.⁶
     Buďme zajedno s neposkvrněnou Kristovou snoubenkou, se svatou matkou Církví, která nám udělila tolik milostí a výsad, abychom pod jejím vedením ochotně vynaložili všechno, ano i sebe sama vyčerpali⁷ při hlásání tajemství víry po celém světě a při šíření dobrodiní Kristova vykupitelského díla.
     Buďme zajedno se svatým otcem Dominikem. Nikdy nepřestávejme studovat, číst a i v těch nejmenších věcech napodobovat jeho skvělé ctnosti a znamenité příklady.
     Buďme zajedno mezi sebou. Ať naši jednotu neporuší, ale spíš posílí rozdílnost národnostní a jazyková. Právě tato rozmanitost ať je její podivuhodnou ozdobou.
     Stále živým kořenem tohoto duchovního bratrství bude vždy sám svatý patriarcha, jehož jsme nezaslouženě potomky. Vzácným důsledkem toho bude souhlas myslí, shoda mravů, líbezné klášterní společenství a plný soulad sil a talentů v apoštolské práci.
     Jistě nám bude dobré a útěšné nejen přebývat pospolu, ale i společně se modlit, společně konat svaté vigilie, společně bojovat, společně trpět protivenství, a nakonec i společně umírat, když nás budou hojně posilovat modlitby bratří a jejich přítomnost. V oné poslední hodině budeme jasně vidět ve světle věčnosti, jak skvělé je naše povolání, a budeme neustále volat: Bohu díky za jeho nevýslovný dar!^{8
     1} Žid 13, 17
     ² srov. Ef 1, 10 * Ve dvou výzvách „obnovit všechno v Kristu“ a „obnovit všechno v Dominiku“ je v latině slovní hříčka: „instaurare omnia in Domino“ a „instaurare omnia in Dominico“
     ³ Žl 132 (133), 1 ** Latinský výraz „in unum“, použitý v textu žalmu, znamená jak „pospolu“, tak „zajedno“
     ⁴ Žid 12, 2
     ⁵ Řím 6, 4
     ⁶ Flp 2, 8
     ⁷ srov. 2 Kor 12, 15
     ⁸ 2 Kor 9, 15

RESPONSORIUM

O. I když je nás mnoho, jsme jedním tělem v Kristu. * Ale každému z nás byly uděleny duchovní dary v takové míře, v jaké je chtěl Kristus dát. Aleluja.
V. Hle, jak je dobré a jak útěšné, bratři když pobývají pospolu. * I když je nás mnoho, jsme jedním tělem v Kristu. Aleluja.

MODLITBA

Modleme se:
Bože, tys chtěl proslavit blahoslaveného Hyacinta Mariu Cormiera dary rady a zbožnosti a velikou horlivostí pro posvátnou nauku; dej, ať na jeho přímluvu a podle jeho příkladu je tvá rodina vždy a všude řízena moudrými a horlivými představenými. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023,  Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016,  Česká dominikánská provincie