Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

1. květen 2015
Sv. Josefa, Dělníka, nezávazná památka

Sv. Josef pracoval jako nazaretský tesař pro Ježíše a v jeho důvěrné blízkosti. Jeho dílna vrhá nové světlo na důstojnost práce. Člověk se v práci nejen realizuje, ale je to zároveň i služba bližnímu, společnosti, a tím i Kristu. Už od Lva XIII. se papežové snaží obrátit pozornost křesťanského světa k chápání tohoto hlubšího smyslu lidské práce. První máj, slavený v dnešním světě jako den práce, je proto od roku 1955 postaven pod ochranu sv. Josefa.

MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Otče Josefe, ty dělníku vzorný,
v ústraní žil jsi šťasten v Nazaretě,
vroucími hlasy, ve svém srdci skromní,
velebíme tě.

Královské Dítko, život ve strádání
s pokornou myslí tiše přijímaje,
živíš je prací svých mozolných dlaní,
záruky ráje.

Dělníků vzore, ty dělníku pilný,
zářný vzor žití skýtáš všemu lidu,
jak posvětit lze těžkou prací dílny
i lidskou bídu.

Chraň všechny, kdo dát nemají co v ústa,
zhas ohně válek, zmírňuj naše strasti,
mystický Kristus ať všude zas vzrůstá
pod křídly vlasti.

Předobrý Bože, trojí a přec jeden,
všech věcí Tvůrce, ty Otče svých dětí,
Josefa, otce, dej, ať následujem
v práci i smrti. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Můj Bože, před zlobou bezbožníků nestraň se mých úpěnlivých proseb. Aleluja.

Žalm 77 (78), 1-39
Dobrota Boží a nevěrnost národa v dějinách spásy

Tyto věci se staly nám pro výstrahu. (1 Kor 10, 6)

I

¹ Poslyš, můj lide, mé naučení, *
      slovům mých úst nyní nastav uši!
² K moudrému výroku otevřu rty, *
      vyložím tajemství z dávného času. –

³ To, co jsme slyšeli, poznali my, *
      co nám už otcové vyprávěli,
⁴ nemáme před dětmi zamlčet, *
      nýbrž dát vědět i příštímu rodu:

   Pánovu slávu a jeho moc, *
      podivuhodné skutky, jež konal. –

⁵ S Jákobem příkaz ujednal, *
      stanovil zákon v Izraeli,
   našim otcům pak poručil, *
      aby tak hlásali dál svým dětem,
⁹ ať o tom všechno potomstvo zví, †
      všechny děti, co teprv se zrodí; *
      ty pak svým dětem zas povědí dále:
⁷ vždy aby v Pána doufali, †
      na divy Boží nezapomněli *
      a jeho příkazy zachovávali,
⁸ ať nejsou jak jejich otcové, *
      vzpurné a zaryté pokolení,
   rod, který nestálé srdce měl *
      a který duchem se nedržel Boha.
⁹ Efraimovci, ač třímali luk, *
       na útěk dali se, když došlo k bitvě. –

¹⁰ Úmluva s Bohem jim nebyla nic, *
       odmítli žít podle zákona Páně.
¹¹ Zapomněli, co činil Bůh, *
       jaké jim dopřál zázraky spatřit.
¹² Před jejich otci způsobil div *
       v egyptské zemi, v tanejských pláních.
¹³ Rozdělil moře a vedl je jím, *
       vody postavil jako hráze.
¹⁴ Ve dne je provázel oblakem, *
       po celou noc pak ohnivým světlem.
¹⁵ Na poušti skálu rozrazil, *
       z ní je napojil pramenem hojným.
¹⁶ Potoky vyvedl ze skály, *
       voda se hrnula v celých řekách.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Můj Bože, před zlobou bezbožníků nestraň se mých úpěnlivých proseb. Aleluja.

Ant. 2 Pán nás vysvobodil z rukou zákeřného nepřítele. Aleluja.

II

¹⁷ Proti Bohu však hřešili dál, *
       v poušti se vzepřeli Nejvyššímu.
¹⁸ Zachtělo se jim po chuti jíst, *
       Boha tak v srdci pokoušeli.
¹⁹ Hněvali Boha a ptali se tak: *
       „Dokáže Bůh i v poušti nám prostřít?
²⁰ Udeřil sice do skály, *
       že tryskla voda a potoky tekly;
    umí však opatřit pro nás i chléb, *
       dá svému lidu najíst se masa?“
²¹ To když Bůh slyšel, pojal ho hněv; †
       na Jákobovce zasršel ohněm, *
       zaplanul nevolí k Izraeli,
²² že víry k Bohu nemají dost, *
       že v jeho pomoc nedoufají. –

²³ Nicméně přikázal oblakům, *
       otevřel nad nimi nebeské brány,
²⁴ jedlé maně dal na ně dštít *
       a tak jim poskytl obilí z nebe.
²⁵ Chlebem silných živil se lid; *
       seslal jim pokrmu v plné míře.
²⁶ Pak vzbudil nad nimi východní van, *
       mohutně zadul i větrem jižním,
²⁷ a maso pršelo jako prach, *
       ptáků bylo jak mořského písku.
²⁸ Padali doprostřed ležení, *
       kolkolem stanů Izraele.
²⁹ Po čem tak bažili, to jim dal; *
       a oni jedli až do sytosti.
³⁰ Jenže v své chtivosti neměli dost. *
       ještě jim sousta vězela v ústech,
³¹ když na ně udeřil Boží hněv: †
       smrt nechal mezi předáky řádit, *
       mládež národa porazil k zemi.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Pán nás vysvobodil z rukou zákeřného nepřítele. Aleluja.

Ant. 3 Svěř se Pánu ve své nesnázi a on tě zachová. Aleluja.

III

³² Přesto však hřešili ještě i pak, *
       neměli důvěru k divům Páně.
³³ Ukrátil tedy jejich dny *
       a jejich léta záhubou náhlou.
³⁴ Až když je hubil, hledali jej, *
       navraceli se a ptali se po něm.
³⁵ Vzpomněli, že jejich skálou je Pán, *
       zachráncem že je Bůh svrchovaný.
³⁶ Ale to byl jen klam jejich úst, *
       jazykem pouze jej obelhávali,
³⁷ srdcem však nebyli upřímní, *
       v úmluvě dávné mu nebyli věrní.
³⁸ Přes to všechno byl slitovný dál, *
       odpouštěl vinu a nezahubil.
    Častokrát upustil od hněvu, *
       potlačil svoje rozhorlení,
³⁹ pamětliv, že jsou z masa jen, *
       vánek, jenž odvane do nenávratna.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Svěř se Pánu ve své nesnázi a on tě zachová. Aleluja.

V. Z tvého zmrtvýchvstání, Kriste, aleluja.
O. Ať radují se nebe i země, aleluja.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Zjevení svatého apoštola Jana

     ¹Jeden ze sedmi andělů, kteří měli sedm misek, přišel a mluvil se mnou: „Pojď, ukážu ti soud nad velkou nevěstkou, která trůní na mnoha vodách, ²s kterou králové země smilnili a jejímž vínem smilstva se opíjeli obyvatelé země.“
     ³Odnesl mě v duchu na poušť. A viděl jsem ženu, sedící na rudé šelmě, plné rouhavých jmen, se sedmi hlavami a deseti rohy. ⁴Žena byla oblečena do nachu a šarlatu, vyšperkována zlatem, drahým kamením a perlami. V ruce držela zlatou číši, plnou ohavností a nečistot svého smilstva ⁵a na čele měla napsáno jméno tajemného významu: „Veliký Babylón, matka nevěstek a ohavností na zemi“.
     ⁶Viděl jsem, že ta žena je zpitá krví věřících a krví Ježíšových svědků. Když jsem se na ni díval, zmocnil se mě velký údiv. ⁷Ale anděl mi řekl: „Proč se divíš? Vysvětlím ti tajemství ženy i šelmy, která ji nese a má sedm hlav a deset rohů. ⁸Šelma, kterou jsi viděl, byla, ale už není; má však znovu vystoupit z propasti a přijde do záhuby. Obyvatelé na zemi, jejichž jméno není zapsáno od stvoření světa v knize života, budou uchváceni úžasem, až uvidí šelmu, která byla a není, a zase se objeví. ⁹Ať pochopí ten, kdo má moudrost. Sedm hlav znamená sedm pahorků, na nichž ta žena trůní. Je to také sedm králů: ¹⁰pět z nich už padlo, jeden žije, poslední však dosud nepřišel; až přijde, smí zůstat jenom nakrátko. ¹¹Šelma pak, která byla a není, je sám ten osmý, ale patří k těm sedmi a jde do záhuby. ¹²A těch deset rohů, co jsi viděl, znamená deset králů, kteří se ještě vlády neujali, ale spolu se šelmou dostanou královskou moc, i když jenom na chvíli. ¹³Jsou stejné mysli a svou moc i sílu dávají šelmě. ¹⁴Začnou válku proti Beránkovi, ale Beránek nad nimi zvítězí – je přece Pán pánů a Král králů – a s ním i jeho povolaní, vyvolení a věrní.“
     ¹⁵Dále mi řekl: „Vody, na kterých jsi viděl nevěstku trůnit, jsou lid a davy, národy a jazyky. ¹⁶Těch deset rohů, které jsi viděl, i ta šelma budou nevěstku nenávidět, oloupí ji a svléknou do naha, budou jíst její maso a upálí ji. ⁷Bůh jim totiž vnukl do srdce, aby vykonali jeho záměr, vykonali ho svorně, a odevzdali svou královskou moc šelmě, dokud se nesplní Boží slova. ¹⁸A žena, kterou jsi viděl, je to veliké město, které vykonává vládu nad králi země.“

RESPONSORIUM

O. Králové země začnou válku proti Beránkovi, ale Beránek nad nimi zvítězí, je přece * Pán pánů a Král králů, aleluja.
V. Byl mu dán věnec a vyjel jako vítěz, aby zvítězil. * Pán pánů a Král králů, aleluja.

DRUHÉ ČTENÍ

Z pastorační konstituce II. vatikánského koncilu o Církvi v dnešním světě

     Člověk se vždycky snažil svou prací a bystrostí svého rozumu rozvíjet svůj život; a dnes, zvláště s pomocí vědy a techniky, rozšířil a stále rozšiřuje svou nadvládu téměř nad celou přírodou, a především rozvojem mezinárodních styků různého druhu se lidská rodina ponenáhlu chápe a utváří jako jedno celosvětové společenství. S tím souvisí to, že mnoho dobrého, co člověk kdysi očekával především od vyšších sil, si dnes opatřuje vlastním přičiněním.
     Tváří v tvář tomuto nesmírnému úsilí, jímž se už zabývá celé lidstvo, vyvstává mezi lidmi mnoho otázek: Jaký je smysl a hodnota tohoto snažení? Jak se má všech těchto věcí užívat? K jakému cíli směřují námahy jednotlivců i společenských celků?
     Církev, střežící poklad Božího slova, z něhož se čerpají náboženské a mravní zásady, nemá sice vždycky po ruce odpověď na každou jednotlivou otázku, snaží se však, aby se světlo zjevení spojilo s lidskou znalostí a zkušeností, a tak aby se osvětlila cesta, po níž se lidstvo nedávno vydalo.
     Pro věřící je jisté, že lidská individuální i kolektivní činnost, totiž ono nesmírné úsilí, jímž se lidé snaží během staletí zlepšovat své životní podmínky, odpovídá samo o sobě Božímu záměru. Neboť člověku, stvořenému k obrazu Božímu, bylo uloženo podřídit si zemi se vším, co je na ní, a řídit svět spravedlivě a svatě,¹ a uznáním Boha jako stvořitele všeho zaměřit k němu sebe i celý vesmír, aby podřízením všech věcí člověku bylo velebeno jméno Boží po celé zemi.²
     To platí i o zcela všední práci. Muži i ženy, kteří vydělávají sobě i rodině na živobytí a svou činnost konají tak, že je vhodnou službou společnosti, mohou být právem přesvědčeni, že svou prací dále rozvíjejí dílo Stvořitelovo, slouží prospěchu svých bratří a svým osobním přičiněním přispívají k uskutečnění Božího plánu v dějinách.
     Křesťané se tedy nedomnívají, že to, co svou bystrostí a silou vykonají lidé, stojí v protikladu k moci Boží, jako by byl rozumný tvor soupeřem Stvořitele; naopak jsou přesvědčeni, že úspěchy lidstva jsou znamením velikosti Boží a plodem jeho nevýslovného rozhodnutí.
     Čím více však vzrůstá moc lidí, tím širší je odpovědnost jednotlivců i celků. Z toho je zřejmé, že křesťanské poselství neodvádí lidi od budování světa ani je nevede k zanedbávání blaha svých bližních, ale naopak jim to přísně ukládá jako povinnost.
     ¹ srov. Gn 1, 26-27; 9, 3; Mdr 9, 2-3
     ² srov. Žl 8, 7.10

RESPONSORIUM

O. Hospodin Bůh usadil člověka v zahradě Edenu, * aby ji obdělával a chránil, aleluja.
V. To bylo posláním člověka od počátku. * Aby ji obdělával a chránil, aleluja.

MODLITBA

Modleme se:
Bože, Stvořiteli světa, podle tvé vůle je úkolem lidského pokolení obdělávat zemi a rozvíjet své schopnosti prací; prosíme tě, pomáhej nám, ať podle příkladu a pod ochranou svatého Josefa poctivě konáme, co přikazuješ, a dosáhneme toho, co slibuješ. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023,  Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016,  Česká dominikánská provincie