Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

23. leden 2015
Pro OP: Bl. Jindřicha Seuse neboli Susa, kněze, nezávazná památka

Patří mezi čelné představitele německé dominikánské mystiky. Narodil se nedaleko Kostnice. Studoval v Kolíně nad Rýnem pod vedením Mistra Eckharta, který jej výrazně ovlivnil. Po návratu do Kostnice byl jmenován lektorem kláštera. Pro své sympatie k Mistru Eckhartovi byl však této funkce zbaven a tím se mu uzavřela cesta k dalším studiím a vědecké činnosti. Začal se cele věnovat apoštolské službě. Jako putující kazatel procházel téměř celou Německou provincií. Velkou péči věnoval zvláště klášterům mnišek, které se pod jeho vedením staly středisky porýnské mystiky. V několika klášterech působil jako převor. Právě v této funkci se stal obětí lží a pomluv. Ztratil dobré jméno i důvěru svých představených a přátel. Z Kostnice byl přeložen do Ulmu, kde 25. ledna 1366 zemřel. V šestnáctém století byl kostel s klášterem zbořen, a tak se jeho hrob ztratil. Kult blahoslaveného Jindřicha potvrdil 22. dubna 1831 Řehoř XVI.

MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Pastýřů hlavo, Kriste, jejich Vládce,
slavit dnes chceme svátek jednoho z nich,
proto mu pěje naše vděčné stádce
píseň chval zbožných.

Vyvolil sis jej, služebníka svého
za svého kněze, aby se stal z něho
svěřených ovcí svědomitý správce
a dobrý strážce.

On svému stádu vzorem byl i vůdcem,
byl světlem slepých, všude mírnil bídu,
všem stal se vším, byl prozíravým otcem
Božího lidu.

Kriste, jenž dáváš věnce zasloužené
svým věrným v nebi, dej ať ve svém díle
jdem s tímto vůdcem a tak dosáhneme
i téhož cíle.

Buď věčná sláva nejvyššímu Otci,
stejná buď tobě, Vládce, Spasiteli,
Svatému Duchu chválou stejně vroucí
ať zní svět celý. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Pane, netrestej mě ve svém rozhorlení.

Žalm 37 (38)
Prosba hříšníka, který se octl v krajním nebezpečí

Jeho známí všichni zůstali stát opodál. (Lk 23, 49)

I (2-5)

² Nekárej mě, Pane, ve svém hněvu, *
      netrestej mě ve svém rozhorlení!
³ Zaryly se do mne tvoje šípy, *
      těžce na mne dolehla tvá ruka. –

⁴ Pro tvůj hněv mám tělo jednu ránu, *
      pro můj hřích kost ve mně není celá.
⁵ Nad hlavu se nakupily viny, *
      tíhou přetěžkou mě obtížily.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Pane, netrestej mě ve svém rozhorlení.

Ant. 2 Pane, ty znáš každou moji touhu.

II (6-13)

⁶ Jitří se a páchnou moje rány, *
      a to všechno pro mou pošetilost.
⁷ Přitlačen a sehnut jsem až k zemi, *
      celý den se v sklíčenosti vláčím. –

⁸ Bedra má jsou celá zanícená, *
      místečko v mém těle není zdravé.
⁹ Zesláblý jsem, zkroušený až běda, *
      křičím z hloubi sevřeného srdce. –

¹⁰ Pane, ty znáš každou moji touhu, *
       žádný povzdech můj ti není tajný.
¹¹ Srdce buší, opouští mě síla, *
       už i světlo v očích se mi kalí. –

¹² Všichni moji přátelé a druzi †
       mému neštěstí se vyhýbají, *
       ba i příbuzní se drží stranou.
¹³ Léčky strojí, kdo mě chtějí zabít, †
       hrozí mi, kdo hledají mou zkázu, *
       denně nové lsti si vymýšlejí.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Pane, ty znáš každou moji touhu.

Ant. 3 Pane, přiznávám svou vinu, neopouštěj mě, má spáso.

III (14-23)

¹⁴ Já však jsem k nim hluchý, neslyším je, *
       němý jsem a ústa neotvírám.
¹⁵ Tak jsem jako člověk beze sluchu, *
       bez schopnosti ubránit se slovem. –

¹⁶ Doufám, Pane, v tebe jediného, *
       ty mě vyslyšíš, můj Pane Bože!
¹⁷ Říkám si: „Jen ať jim nejsem pro smích, *
       těm, kdo mají radost, klopýtnu-li!“ –

¹⁸ Já pak mám až příliš blízko k pádu, *
       stále mám svou bolest před očima.
¹⁹ Proto zhloubi přiznávám svou vinu, *
       pro svůj hřích jsem obavami sklíčen. –

²⁰ Silní však jsou moji nepřátelé, *
       mnozí, kdo mě nenávidí pro nic,
²¹ za dobrotu zlem mi odplácejí, *
       pasou po mně za to, že chci dobro. –

²² Proto ty mě, Pane, neopouštěj, †
       nevzdaluj se ode mne, můj Bože! *
       Na pomoc mi pospěš, Pane, spáso má!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Pane, přiznávám svou vinu, neopouštěj mě, má spáso.

V. Po tvé pomoci dychtí mé oči.
R. Po tvém příslibu spravedlivém.

PRVNÍ ČTENÍ

Z páté knihy Mojžíšovy

     Mojžíš řekl lidu:
     „Nuže, Izraeli, co žádá od tebe Hospodin, tvůj Bůh? Jenom aby ses bál Hospodina, svého Boha, chodil po všech jeho cestách, abys ho miloval a sloužil Hospodinu, svému Bohu, celým svým srdcem a celou svou duší, abys zachovával Hospodinovy příkazy a jeho zákazy, které ti já dnes přikazuji k tvému dobru. Hle, Hospodinu, tvému Bohu, patří nebe a nebesa nebes, země i vše, co je na ní. Přece však Hospodin přilnul jen k tvým předkům z lásky k nim a po nich vyvolil jejich potomstvo, totiž vás, ze všech národů, jak je tomu dnes.
     Obřežte si předkožku svého srdce a už nezatvrzujte svou šíji. Vždyť Hospodin, váš Bůh, je Bůh bohů a Pán pánů, Bůh veliký, silný a hrozný, který nikomu nestraní a nebere úplatky, zjednává právo sirotku a vdově, miluje přistěhovalce a dává mu chléb a šat. Milujte přistěhovalce, neboť jste byli přistěhovalci v  egyptské zemi. Hospodina, svého Boha, se boj, jemu služ, jeho se přidržuj a v  jeho jménu přísahej! On je tvá chlouba, on je tvůj Bůh, jenž pro tebe vykonal tyto veliké a hrozné skutky, které viděly tvé oči. Tvoji předkové sestoupili do Egypta v počtu sedmdesáti osob, a nyní Hospodin, tvůj Bůh, tě rozmnožil jako hvězdy na nebi.
     Miluj Hospodina, svého Boha, dbej na to, co ti uložil, na jeho zákony, ustanovení a příkazy po všechny dny. Znáte dnes přece to, co vaši synové nepoznali a neviděli, totiž napomínání Hospodina, vašeho Boha, jeho velikost, jeho pevnou ruku a vztaženou paži, jeho znamení a činy, které vykonal uprostřed Egypta na faraónovi, králi egyptském, a  celé jeho zemi, všechno, co učinil egyptskému vojsku, jeho koním a vozům, jak je zaplavil vodou Rákosového moře, když vás pronásledovali, ano, Hospodin je vyhubil – tak tomu je dodnes; a co s vámi učinil na poušti, než jste přišli až na toto místo, a jak naložil s Datanem a Abiramem, syny Rubenovce Eliaba, jak země rozevřela svůj chřtán a pohltila je i s jejich rodinami a stany i s celým jejich majetkem, který měli, uprostřed celého Izraele.
     Na vlastní oči jste přece spatřili celé to veliké Hospodinovo dílo, které vykonal. Dbejte proto na každý příkaz, který vám dnes udílím, abyste mohli vkročit do země, do níž táhnete, a obsadit ji, a abyste byli dlouho živi na půdě, o které Hospodin přísahal, že ji dá vašim otcům a jejich potomstvu, v zemi oplývající mlékem a medem.
     Hle, já vám dnes nabízím požehnání a kletbu. Požehnání, když budete poslouchat příkazy Hospodina, vašeho Boha, které já vám dnes přikazuji. Kletbu, když příkazy Hospodina, vašeho Boha, poslouchat nebudete a ustoupíte z cesty, kterou vám já dnes přikazuji, a budete následovat cizí bohy, které jste neznali.“

RESPONSORIUM

O. Milujeme Boha, protože on napřed miloval nás. Láska k Bohu záleží právě v tom, že zachováváme jeho přikázání. * Jeho přikázání nejsou těžká.
V. Kdo jeho slovo zachovává, v tom je Boží láska opravdu přivedena k dokonalosti. * Jeho přikázání nejsou těžká.

DRUHÉ ČTENÍ

Ze spisu „O věčné moudrosti“ od blahoslaveného Jindřicha Susa

     Služebník: Věčná moudrosti, kdyby moje duše směla na okamžik nahlédnout do tajemné svatyně tvého božského ústraní, chtěl bych se ještě více zeptat na lásku, a sice takto: „Pane, ty jsi hlubiny své neproniknutelné lásky natolik vylil ve svém láskyplném utrpení, že bych rád věděl, zda nechceš dát ještě více znamení své lásky.“
     Věčná moudrost: Znamení mé nezměrné lásky jsou nesčetná jako hvězdy na nebi.
     Služebník: Můj důvěrně milý, můj láskyplný, drahý, vyvolený Pane, viz, jak má duše dychtí po tvé lásce. Obrať svou božskou tvář ke mně, svému zavrženému tvoru. Pohleď, jak ve mně všechno chřadne a mizí, s výjimkou jedinečného pokladu tvé vroucně žádoucí lásky. Řekni mi více o tomto vznešeném a skrytém pokladu. Ty víš, Pane, že pro lásku platí, že jí nic od milovaného nedostačuje; čím více obdržela, tím více dychtí a vyznává přitom svou nedostatečnost: to vyplývá z nesmírné moci lásky. Řekni mi tedy, lahodná moudrosti, jaké je největší a nejkrásnější znamení tvé lásky, které jsi nám kdy dal v tebou přijatém lidství, kromě bezedného znamení lásky v tvé hořké smrti?
     Věčná moudrost: Teď mi odpověz jednu otázku: Čeho si nejvíce cení na milovaném mezi všemi milovanými věcmi srdce plné náklonnosti?
     Služebník: Nakolik tomu rozumím, ničeho více než samotného milovaného a jeho láskyplné přítomnosti.
     Věčná moudrost: Tak jest. A aby těm, které miluji, nescházelo nic, co patří k pravé lásce, nutkala mě má hluboká náklonnost k nim, že když jsem chtěl odejít hořkou smrtí z tohoto světa a vrátit se k svému Otci – předvídal jsem totiž nouzi, kterou po mně bude mít každé toužící srdce – daroval jsem svým učedníkům při Poslední večeři sebe sama a svou láskyhodnou přítomnost; a to stále činím každého dne pro své vyvolené.
     Služebník: Pohleď nyní, milý Pane, na touhu mého srdce: Nikdy nebyl žádný král nebo císař přijat s takovou úctou, nikdy nebyl žádný z dálky přicházející host objat s takovou náklonností, nikdy nebyl žádný ženich tak krásně a něžně uveden do domu a tak výtečně obsloužen, jako chce má duše přijmout tebe, nejmilejší hoste mého srdce, nejmilejší choti mé duše. Proto mě, Pane, pouč, jak se mám k tobě chovat, jak tě mám znamenitě a co nejvíce láskyplně přijmout.
     Věčná moudrost: Máš mě přijmout se vší úctou, zakusit s pokorou a uchovat u sebe s pevností, obejmout mě s láskou nevěsty a mít mě před očima v mé božské nádheře; duchovní touha a nynější zbožnost tě mají ke mně vést více než pouhý zvyk. Duše, která mne chce ve skryté cele odloučeného života vnitřně pocítit a líbezně zakusit, musí být nejprve očištěna od nectností a ozdobena ctnostmi.

RESPONSORIUM

O. Zátopy vod nemohou uhasit lásku * a proudy řek ji neodplaví.
V. Kdyby chtěl někdo za vše, co má v domě, koupit lásku, sklidí svrchovanou hanbu. * A proudy řek ji neodplaví.

MODLITBA

Modleme se:
Bože, tys povolal blahoslaveného Jindřicha, aby následoval tvého Syna a podivuhodně se proslavil umrtvováním těla; uděl nám, ať i my následujeme ukřižovaného Krista a vždy se těšíme z jeho útěchy. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023,  Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016,  Česká dominikánská provincie