Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

11. duben 2014
Sv. Stanislava, biskupa a mučedníka, pro připomínku

Narodil se kolem roku 1030 v polském městečku Szczepanowski. Po studiích v Paříži se stal knězem a v roce 1071 krakovským biskupem, Plnil své povinnosti jako dobrý pastýř a nemohl mlčet k pohoršlivému způsobu života tehdejšího krále Boleslava II. Ten sice slíbil, že napraví své chování, ale nezanechal svých výstředností. Biskup ho veřejně exkomunikoval. Král přesto dále přicházel na bohoslužby, přišel za biskupem i do kostela sv. Michala na krakovské předměstí a tam ho vlastní rukou probodl mečem 11. IV. 1079. Po deseti letech bylo světcovo tělo přeneseno do katedrály a v roce 1253 byl prohlášen za svatého.

MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  

HYMNUS

Už nadešel čas milosti
nám udělený z výsosti,
jenž lékem střídmosti má z běd
vytrhnout malátný náš svět.

Den naší spásy přichází
s jasem, jenž z Krista vychází,
když srdce hříchem zraněné
postem se k Bohu pozvedne.

Dej, Bože, ať půst držíme
a myslí, tělem střídmí jsme,
než projdem žitím pozemským
k velikonocům nebeským.

Ať v pokoře tě vesmír ctí,
jediný Bože v Trojici,
též my tě omilostněni
novými ctíme písněmi. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Povstaň, Pane, a pospěš mi na pomoc.

Žalm 34 (35), 1-2. 3c. 9-19. 22-23. 27-28
Bůh zachraňuje pronásledovaného

Sešli se... a usnesli, že se Ježíše zmocní lstí a připraví ho o život. (Mt 26, 3. 4)

I

¹ Boj vyhlas, Pane, těm, kdo mě bijí,
      napadni ty, kdo mě napadli!
² Uchop svůj štít, svou pavézu zdvihni, †
      povstaň a pospěš mi na pomoc, *
      řekni mi: „Pomoc tvá jsem já!“ –

     ³ [Nastav kopí těm, kdo mě honí †
     ⁴   ať padne hanba a ostuda na ty, *
       kdo se mě snaží zahubit,

       ať musí couvnout se zahanbením, *
       ti, kdo mou zkázu osnují!
     ⁵ Ať je jim jako ve větru plevám, *
       až anděl Páně je požene,
     ⁶ ať jejich cesta je temná a kluzká, *
       až anděl Páně je bude štvát!
     ⁷ Vždyť pro nic za nic mi chystali léčku, *
       pro nic a za nic mi strojili past.
     ⁸ Z ničeho nic ať je přepadne zkáza: †
       ať do svých léček sami se chytí, *
       sami ať padnou do svých jam!]

⁹ Zato má duše zajásá v Pánu *
      z radosti nad jeho pomocí.
¹⁰ Tělem i duší pak budu volat: *
       „Pane, kdo tobě se vyrovná!
    Ty chráníš slabého před silnějším, *
       chudáka před oloupením!“ –

¹¹ Oni však předvedli falešné svědky *
       k výslechu o tom, co nemohu znát.
¹² Zlem se mi za dobro odvděčili: *
       usilují mi o život.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Povstaň, Pane, a pospěš mi na pomoc.

Ant. 2 Ujmi se mé pře, Pane, a ochraň mě, neboť jsi mocný.

II

¹³ Když oni stonali, já chodil v žíních, †
      za ně sám sebe mořil jsem posty -*
      kéž bych svou modlitbu mohl vzít zpět!
¹⁴ Tak jako pro svého přítele, bratra, †
      chodil jsem, jako bych za matkou truchlil, *
      shrben a posypán popelem. –

¹⁵ Nad pádem mým však se s radostí shlukli, *
      shlukli se proti mně do jednoho,
    tlačí se na mne i ti, které neznám, *
      potupným křikem mě bez dechu štvou,
¹⁶ hanebně se mi posmívají, *
      skřípají zuby proti mně.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Ujmi se mé pře, Pane, a ochraň mě, neboť jsi mocný.

Ant. 3 Jazyk můj vyzná tvou spravedlnost, bez konce bude tě velebit.

III

¹⁷ Pane, jak dlouho se budeš jen dívat? †
      Zachraň mě před jejich zběsilostí, *
      můj život vyrvi ze spárů lvích!
¹⁸ Vzdám ti pak díky před velkou obcí, *
      chvály před četným shromážděním. –

¹⁹ Aby se nade mnou neradovali *
      všichni ti úskoční nepřátelé,
     aby se pohledem nedomlouvali, *
      kdo na mne bez příčin mají zášť.

      ²⁰ [Vždyť oni neřeknou pokojné slovo, *
         proti tichým jen smýšlejí lest.
      ²¹ Na plná ústa se chechtají, křičí: *
         „Teď to vidíme, dobře ti tak!“]

²² Ty, Pane, též to vidíš: už nemlč, *
      nevzdal se, Pane, ode mne!
²³ Procitni, povstaň mi na ochranu, *
      zastaň se, Pane a Bože můj! –

      ²⁴ [Suď mě, Pane, svou spravedlností, *
          Bože, ať ze mne si netropí smích.
      ²⁵ Ať v duchu nemyslí: „Tak nás to těší!“ *
          Ať neříkají: „Zhltli jsme jej!“

      ²⁶ Ať se naopak propadnou studem *
          ti, které těší mé neštěstí,
          ať mají z hanby a ostudy šaty, *
          kdo se tak pyšní nade mnou!]

²⁷ Ať se však radují ti, kdo jsou při mně, †
      ať mohou říkat: „Pán je velký! *
      Je svému věrnému zachráncem!“ –
²⁸ Jazyk můj vyzná tvou spravedlnost, *
      bez konce bude tě velebit!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Jazyk můj vyzná tvou spravedlnost, bez konce bude tě velebit.

V. Obraťte se k svému Pánu, Bohu.
O. Je dobrotivý a milosrdný.

PRVNÍ ČTENÍ

Z listu Židům

     ¹¹Kdyby se bylo dosáhlo spravedlnosti kněžstvím levitským – neboť lid přijal Zákon za jeho působení – nač by ještě musel být ustanovován nějaký jiný kněz podle řádu Melchizedechova, o kterém by se už nemohlo říci, že je knězem podle řádu Árónova?
     ¹²Neboť mění-li se kněžství, mění se nutně i Zákon. ¹³A skutečně ten, o němž to všechno bylo řečeno, patří k jinému kmeni, z kterého nekonal nikdo službu u oltáře. ¹⁴Je přece všem známo, že náš Pán pochází z kmene Judova, a o kněžích z tohoto kmene Mojžíš nic neřekl.
     ¹⁵A to je ještě zřejmější, protože se objevuje jiný kněz Melchizedechovi podobný, ¹⁶který se jím stal ne podle předpisu o tělesném původu, nýbrž mocí života nezničitelného. ¹⁷Vždyť o něm je dosvědčeno: „Ty jsi kněz navěky podle řádu Melchizedechova.“
     ¹⁸Tím se ovšem ruší dřívější nařízení jako slabé a neužitečné. ¹⁹Zákon totiž nic neudělal dokonalým – avšak místo toho přichází lepší naděje, kterou se přibližujeme k Bohu.
     ²⁰A platí to tím více, že se to nestalo bez přísahy; ti druzí se totiž stali kněžími bez přísahy, ²¹ale Ježíš se jím stal s přísahou od toho, který mu řekl:
„Pán přísahal a nebude toho litovat:
ty jsi kněz navěky.“
²²A proto se stal Ježíš ručitelem lepší smlouvy.
     ²³Dříve se mnozí stávali kněžími, protože umírali, a nemohli tedy jimi být stále; ²⁴Ježíš však je navěky, a proto jeho kněžství nepřechází na někoho jiného. ²⁵Proto také je schopen přinést navždy spásu těm, kdo skrze něho přicházejí k Bohu, neboť je stále živ, aby se za nás přimlouval.
     ²⁶Ano, právě takového velekněze jsme potřebovali: aby byl svatý, nevinný, neposkvrněný, oddělený od hříšníků, vyvýšený nad nebesa, ²⁷který nemá zapotřebí, jako jiní velekněží, stále a stále podávat oběti nejprve za hříchy vlastní a teprve potom za hříchy lidu. Ježíš to učinil jednou provždy, když sám sebe přinesl v oběť. ²⁸Zákon totiž ustanovuje za velekněze lidi, kteří jsou podrobeni slabosti; ale ona přísaha – pozdější než Zákon – ustanovuje Syna, který dosáhl dokonalosti navždy.

RESPONSORIUM

O. Kristus si nepřisvojil slávu velekněžství sám, ale dal mu ji ten, který mu řekl: * Ty jsi kněz navěky podle řádu Melchizedechova.
V. Druzí se stali kněžími bez přísahy, ale Ježíš se jím stal s přísahou od toho, který mu řekl: * Ty jsi kněz navěky podle řádu Melchizedechova.

DRUHÉ ČTENÍ

Z traktátu „Petrovi o víře“ od svatého Fulgencia, biskupa v Ruspe

     Sama nejsvětější Trojice, jediný Bůh Starého i Nového zákona, vyžadovala od našich otců, aby jí přinášeli krvavé oběti. V těchto obětech se totiž naznačoval převzácný úkon oné oběti, v níž se sám Bůh Syn hodlal ve svém lidství milostivě obětovat za nás.
     Podle apoštolského učení totiž sám sebe vydal za nás jako dar v oběť, vůni Bohu velmi příjemnou.¹ Sám skutečný Bůh a skutečný velekněz, který kvůli nám vešel jednou provždy do svatyně, ne s krví býků a kozlů, ale se svou vlastní krví.² Právě to naznačoval dříve židovský velekněz, když každým rokem vstupoval s krví do velesvatyně.
     To je přece ten, který v sobě jediném poskytl vše, o čem věděl, že je to nutné k našemu vykoupení. Sám zároveň kněz i oběť, sám zároveň Bůh i chrám: kněz, neboť skrze něho jsme byli usmířeni; oběť, neboť jím jsme byli usmířeni; chrám, neboť v něm jsme byli usmířeni; a Bůh, neboť s ním jsme byli usmířeni. Sám je tedy knězem, obětí i chrámem, protože to všechno znamená Bůh ve svém lidství. Není však Bohem sám, protože tím je spolu s Otcem a Duchem Svatým ve svém kněžství.
     Pevně se toho tedy drž a nikdy nepochybuj, že se samo jednorozené Boží Slovo, které se stalo člověkem, nabídlo Bohu za nás jako dar v oběť, velmi příjemnou vůni Bohu. Jemu spolu s Otcem a Duchem Svatým obětovali patriarchové, proroci a kněží ve Starém zákoně zvířecí oběti. Jemu s Otcem a Duchem Svatým, s nimiž má jediné božství, nepřestává nyní v Novém zákoně přinášet svatá a obecná Církev po celém světě ve víře a lásce oběť chleba a vína.
     V oněch dřívějších krvavých obětech bylo již totiž naznačeno tělo Kristovo, které on, sám bez hříchu, chtěl přinést v oběť za naše hříchy, a jeho krev, kterou chtěl prolít na odpuštění našich hříchů. V této oběti máme díkůvzdání a památku těla Kristova za nás obětovaného, i jeho krve za nás vylité z milosti samého Boha. O něm říká apoštol Pavel ve Skutcích apoštolů: Dbejte na sebe i na celé stádce, v kterém vás Duch Svatý ustanovil za představené, abyste spravovali Boží Církev, kterou si Kristus získal vlastní krví.³
     V oněch dřívějších obětech bylo obrazně naznačeno, co nám má být darováno. V této oběti se zjevně ukazuje, co nám již Bůh daroval. V oněch dřívějších obětech se zvěstovalo, že Syn Boží má být zabit za hříšníky, v této se zvěstuje, že již byl za hříšníky zabit, jak svědčí apoštol: Kristus přece v ten čas, když jsme ještě byli slabí, zemřel za bezbožníky.⁴ A dále: Byli jsme s Bohem usmířeni smrtí jeho Syna v době, kdy jsme s ním byli ještě znepřáteleni.^{5      1} Ef 5, 2
     ² srov. Žid 9, 12
     ³ Sk 20, 28
     ⁴ Řím 5, 6
     ⁵ Řím 5, 10

RESPONSORIUM

O. Kdysi jste byli odcizeni Bohu a s ním pro svoje smýšlení a špatné skutky znepřáteleni. Ale teď on s  vámi obnovil dobrý poměr skrze Kristovo lidské tělo vydané na smrt. * To proto, abyste byli před ním svatí, neposkvrnění a bezúhonní.
V. Bůh ho ustanovil jako smírnou oběť, která se uskutečnila prolitím jeho krve a působí skrze víru. * To proto, abyste byli před ním svatí, neposkvrnění a bezúhonní.

TŘETÍ ČTENÍ

Z listu svatého Cypriána, biskupa a mučedníka

     Když zápasíme a vrháme se do bitvy o víru, shlíží na nás Bůh, přihlížejí jeho andělé, hledí na nás i Kristus. Jaká vznešená sláva a jaké štěstí bojovat před tváří samého Boha a korunu vítězství přijímat od rozhodčího a soudce Krista!
     Vyzbrojme se, milovaní bratři, veškerými silami a přichystejme se k boji s čistou myslí, neporušenou vírou, oddanou statečností. Vyhlašují nám boj, ať tedy Boží vojsko nastoupí!
     Jak se vyzbrojit a připravit? O tom nás poučuje svatý apoštol, když říká: Opásejte si bedra pravdou, nasaďte si pancíř spravedlnosti, vaší obuví ať je připravenost k evangeliu pokoje; a chopte se štítu víry, abyste byli s to zneškodnit všechny ohnivé střely největšího Nešlechetníka, a vezměte si přilbu spásy a meč ducha, jímž je slovo Boží¹.
     Nuže, takovouto výzbroj si vezměme a takovýmito duchovními a nebeskými ochrannými prostředky se zabezpečme, abychom se i v nejhorších dnech mohli postavit ďáblovým hrozbám a odrazit jeho útok.
     Nasaďme si pancíř spravedlnosti, aby naše srdce bylo bezpečně chráněno proti nepřátelským střelám. Chraňme si nohy obutí učením evangelia, aby nás nemohl uštknout ani přivést k pádu Had, až po něm začneme šlapat a budeme ho chtít rozdrtit.
     Držme pevně štít víry, aby nás chránil, abychom mohli odrazit všechno, co po nás nepřítel vrhá.
     A vezměme si k ochraně hlavy duchovní přilbu, abychom si chránili uši proti výnosům odsuzujícím nás na smrt, abychom si chránili oči proti zlořečeným modlám, abychom si chránili čelo s neporušeným Božím znamením a abychom si chránili ústa k vítěznému vyznání našeho Pána Ježíše Krista.
     Také si duchovním mečem ozbrojme pravici, aby statečně odmítla přinášet nečisté oběti a aby nikdy nezapomínala, že se má pevně držet Pána, jehož tělo přijímá při eucharistii a od něhož má posléze přijmout odměnu nebeské koruny.
     Toto všechno ať je, bratři nejmilejší, pevně uloženo ve vašem srdci. Když na to budeme stále myslet a budeme o tom rozjímat, až na nás přijde den pronásledování, pak se žádný vojín Kristův vycvičený jeho přikázáními a napomenutími nezalekne boje, ale bude hotov přijmout korunu vítězství.
     ¹ srov. Ef 6, 14-17.

RESPONSORIUM

O. Tento světec bojoval za Boží zákon, položil za něj svůj život a nebál se těch, kdo mu vyhrožovali, * protože stál na pevné skále.
V. Nelpěl na pozemském životě, ale dal přednost nebeskému království. * Protože stál na pevné skále.

MODLITBA

Modleme se:
Bože, tys posiloval svatého biskupa Stanislava, aby svědomitě vykonával službu, kterous mu svěřil, a on statečně hájil tvou čest a padl pod meči pronásledovatelů; na jeho přímluvu dej i nám sílu, abychom se nezalekli žádných nebezpečí a vytrvali až do smrti pevní ve víře. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023,  Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016,  Česká dominikánská provincie