Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

13. únor 2014
Pro OP: Bl. Jordána Saského, kněze, památka

Blahoslavený Jordán se narodil kolem roku 1190 ve Vestfálsku, přesné místo narození není známo. Jako student přišel kolem roku 1210 do Paříže a roku 1218 dosáhl magisteriátu svobodných umění a bakalaureátu teologie. Osloven příkladem a kázáním blahoslaveného Reginalda vstoupil 12. února 1220 s dalšími dvěma studenty do řádu. Už v dubnu byl poslán jako člen delegace pařížských bratří na první generální kapitulu do Boloně. V roce 1221 rozdělila kapitula řád na provincie a Jordána ustanovila prvním lombardským provinciálem. Téhož roku zemřel svatý Dominik a následující generální kapitula zvolila 22. května 1222 Jordána druhým magistrem řádu. Bylo mu sotva třicet let a byl teprve dva roky členem řádu. Jeho úkolem bylo dokončit dílo, které svatý Dominik zahájil. Během patnácti let jeho úřadu vzrostl počet konventů z třiceti na tři sta. Pěšky prošel téměř celou Evropu. Sám do řádu přijal víc než tisíc mladých mužů a založil téměř 250 klášterů. Byl neúnavným organizátorem řádu. Mnoho času věnoval vizitování klášterů, psal četné pastýřské listy. Zachovala se řada dopisů, které psal blahoslavené Dianě Andalo. V roce 1236 odcestoval na vizitaci do Svaté země. Na zpáteční cestě 13. února 1237 zahynul při ztroskotání lodi u syrského pobřeží. Byl pochován v kostele dominikánů v Accu [Aku] v Palestině. V roce 1291 muslimové Acco dobyli a celé je zničili. Od té doby je Jordánův hrob nezvěstný. Kult blahoslaveného Jordána potvrdil 10. května 1826 Lev XII.

MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Pastýřů hlavo, Kriste, jejich Vládce,
slavit dnes chceme svátek jednoho z nich,
proto mu pěje naše vděčné stádce
píseň chval zbožných.

Vyvolil sis jej, služebníka svého
za svého kněze, aby se stal z něho
svěřených ovcí svědomitý správce
a dobrý strážce.

On svému stádu vzorem byl i vůdcem,
byl světlem slepých, všude mírnil bídu,
všem stal se vším, byl prozíravým otcem
Božího lidu.

Kriste, jenž dáváš věnce zasloužené
svým věrným v nebi, dej ať ve svém díle
jdem s tímto vůdcem a tak dosáhneme
i téhož cíle.

Buď věčná sláva nejvyššímu Otci,
stejná buď tobě, Vládce, Spasiteli,
Svatému Duchu chválou stejně vroucí
ať zní svět celý. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Výroky Páně jsou štítem všem, kdo v něm hledají spásu.

Žalm 18, 31-51
Poděkování za záchranu

Je-li Bůh s námi, kdo proti nám? (Řím 8, 31)

IV

³¹ Bůh, Boží cesta je dokonalá, †
      výroky Páně tříbeny v ohni, *
      on je štít všech, kdo v něm hledají spásu.
³² Vždyť kdo je Bůh než jedině Pán, *
      kdo nežli sám náš Bůh je skálou?
³³ Bůh, který silou mě opásal, *
      cestu mou ochránil od úhony.
³⁴ Jelení hbitost mým krokům dal, *
      on mi dal kráčet po výšinách.
³⁵ Ruce mé učil bojovat, *
      paže mé napínat kovové luky.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Výroky Páně jsou štítem všem, kdo v něm hledají spásu.

Ant. 2 Pravice tvá, Pane, mě podepírá.

V

³⁶ Svou pomoc dals mi za můj štít, †
      pravice tvá mě podepírá, *
      silným mě činí, že ty jsi se mnou.
³⁷ Volnou cestu mým krokům jsi dal, *
      abych si kotník nepodvrtl.
³⁸ Nepřátele jsem dohonil, *
      neucouvl, až jsem je pobil.
³⁹ Tak jsem je srazil, že nevstanou víc, *
      zůstali ležet u mých nohou.
⁴⁰ Tys k boji silou mě opásal, *
      podlehnout dals mým protivníkům, –

⁴¹ zahnals mé odpůrce na útěk, *
      dopřáls mi za jejich záští je zničit.
⁴³ Rozdrtil jsem je na pouhý prach, *
      rozšlápl jako na cestě bláto.
⁴⁴ Tys mě vytrhl z přečetných vojsk, *
      tys mi dal vládu nad národy.
    Podrobil se mi i neznámý lid, *
⁴⁵     poslušni jsou, jen zaslechnou o mně.
⁴⁶ Cizinci s bázní mi vzdávají hold, *
      s chvěním své hradby opouštějí.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Pravice tvá, Pane, mě podepírá.

Ant. 3 Pán žije! Veleben budiž Bůh, má spása.

VI

⁴⁷ Pán žije! Chvála buď Skále mé! *
      Veleben budiž Bůh, má spása!
⁴⁸ Bůh, jenž mi pomáhá k odplatě, *
      který mi národy podrobuje!
⁴⁹ Před odpůrci mě zachránil, †
      vyzdvihl nad všechny nepřátele, *
      vytrhl z rukou násilníka. –

⁵⁰ Za to tě v národech oslavím, *
      písněmi, Pane, tvé jméno chci chválit.
⁵¹ Pán svému králi byl milostiv, †
      vyvýšil svého pomazaného, *
      Davida i jeho potomstvo navždy.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Pán žije! Veleben budiž Bůh, má spása.

V. Otevř mé oči, Pane, ať sleduji bděle.
R. Podivuhodné zákony tvoje.

PRVNÍ ČTENÍ

Z listu svatého apoštola Pavla Galaťanům

     Kdysi jste ve své neznalosti Boha otročili bohům, kteří ve skutečnosti vůbec bohové nejsou. Teď však, když jste Boha poznali, či spíše: když Bůh poznal vás, jak se můžete zase vracet k slabým a nuzným počátkům a chtít jim znova otročit? Slavíte dni a měsíce, doby a roky. Bojím se o vás, aby všechno moje lopocení u vás nebylo nadarmo.
     Prosím vás, bratři: Buďte takoví, jaký jsem já; vždyť i já jsem byl takový, jací jste vy. V ničem jste mi neublížili. Víte přece, že jsem byl nemocen, když jsem vám poprvé hlásal evangelium. Byla to pro vás zkouška, když jste mě viděli v takovém tělesném stavu. A přesto jste mě s pohrdáním neodmítli, ale přijali jste mě jako Božího posla, jako samého Krista Ježíše.
     Kam se podělo to vaše tehdejší nadšení? Vždyť o vás mohu dosvědčit, že byste si vlastní oči vyloupali a mně je dali, kdyby to bylo možné. Stal jsem se vaším nepřítelem proto, že vám říkám pravdu? Ti lidé si vás horlivě všímají, ale nemají dobré úmysly. Rádi by vás odloučili od nás, abyste se stali jejich horlivými přívrženci. Je to dobré, když si druhého někdo horlivě všímá, ovšem v dobrém a vždycky. Já jsem to dělal nejenom na tu chvíli, dokud jsem byl u vás. Moje děti, znovu vás bolestně rodím, dokud nenabudete podoby Kristovy. A přál bych si, abych byl nyní u vás a mohl s vámi mluvit přímo, protože si s vámi nevím rady.
     Řekněte mi vy, kteří chcete žít pod Zákonem: Neslyšíte, co Zákon říká? Stojí přece v Písmu: "Abrahám měl dva syny; jednoho z otrokyně, druhého z manželky svobodné." Syn z otrokyně se narodil způsobem přirozeným, syn z manželky svobodné však na základě zaslíbení. To v sobě tají ještě něco jiného: Ty dvě ženy představují dvě úmluvy; první z hory Sinaje – ta rodí k otroctví: to je Hagar. Hagar znamená horu Sinaj, která je v Arábii. To se dobře hodí na nynější Jeruzalém, protože ten se svými dětmi žije v otroctví. Jeruzalém, pocházející shora, je však svobodný – a to je naše matka. Je totiž psáno:
„Raduj se neplodná, kterás nerodila,
jásot propukni ty, kterás nepoznala porodní bolesti.
Neboť mnoho dětí bude mít žena opuštěná,
více než ta, která má muže.“
     A vy, bratři, jste jako Izák děti zaslíbení. Ale jako tehdy ten narozený způsobem přirozeným pronásledoval narozeného způsobem nadpřirozeným, tak je tomu i teď. Co však říká Písmo? „Vyžeň otrokyni i jejího syna; nebude přece dědit syn otrokyně se synem manželky svobodné!“ Proto, bratři, nejsme dětmi otrokyně, ale manželky svobodné.

RESPONSORIUM

O. Jsme jako Izák děti zaslíbení. Proto nejsme dětmi otrokyně, ale manželky svobodné. * To je ta svoboda, ke které nás osvobodil Kristus.
V. Pán je duch a kde je duch Páně, tam je svoboda. * To je ta svoboda, ke které nás osvobodil Kristus.

DRUHÉ ČTENÍ

Z „Knížky o počátcích Kazatelského řádu“ blahoslaveného Jordána Saského

     Bratr Reginald blahé paměti přišel do Paříže a horlivě tam kázal. Pohnut milostí Boží, umínil jsem si a v srdci jsem slíbil, že vstoupím do onoho řádu. Věděl jsem, že v něm jsem našel jistou cestu ke spáse, jak jsem si to představoval a často o tom v mysli uvažoval, ještě dříve než jsem bratry poznal. Když se mi tedy upevnilo v duši toto rozhodnutí, počal jsem se všemožně starat o to, jak bych k témuž úmyslu přiměl svého druha a duchovního přítele. Viděl jsem totiž, že se se svými dary přirozenými i nadpřirozenými převelice hodí pro službu kazatelskou. On sám se zdráhal, já však jsem na něj nepřestal ještě více naléhat.
     Když tedy přišel den, kdy se věřícím dává popelec, aby si připomněli, že jsou prach a v prach se navrátí, rozhodli jsme se i my společně dát se na cestu pokání, totiž splnit slib daný Pánu. Ostatní z našich spolubydlících druhů o tom dosud nevěděli. Proto když bratr Jindřich odcházel z hospice, jeden druh se ho tázal: "Kam jdete, pane Jindřichu?" On odpověděl: "Jdu do Betánie." On tehdy sice neporozuměl, pochopil to však, až mu vyložili, co se vlastně stalo. Neboť slovo "Betánie" znamená "dům poslušnosti". Znamenalo tedy jeho vstup do řádu. Šli jsme tedy všichni tři ke svatému Jakubu a přišli jsme právě, když už bratři zpívali: Oblečme člověka nového¹. Přišli jsme mezi ně sice neočekávaně, ne však nevhod. Hned jsme tam svlékli starého člověka a oblékli nového, aby se v nás skutkem naplnilo, co oni zpívali.
     Roku 1220 se slavila první generální kapitula tohoto řádu v Bologni. Sám jsem na ní byl, protože mě tam poslali s třemi bratry z Paříže. Mistr Dominik totiž nařídil ve svém dopise, že mu mají být posláni z pařížského konventu na kapitulu do Boloně čtyři bratři. Když jsem však byl poslán, nebyl jsem v řádu ještě ani dva měsíce. Na této kapitule bylo se společným souhlasem bratří ustanoveno, aby se jeden rok slavila generální kapitula v Bologni, druhý rok v Paříži, ale tak, že nejbližší rok se měla konat v Bologni.
     Léta Páně 1221 jsem byl na generální kapitule v Bologni ustanoven prvním provinciálem lombardské provincie, ačkoli jsem byl teprve rok v řádu a dosud jsem v něm ani náležitě nezapustil kořeny. Ustanovili mě, abych vedl druhé, dřív než jsem se naučil ovládat svou vlastní nedokonalost. Na této kapitule jsem tedy vůbec nebyl přítomen.
     Po smrti mistra Dominika byl jistý bratr Bernard z Boloně posedlý zlým duchem. Ten ho tak ukrutně trápil, že bratr ve dne v noci příšerně zuřil. Všichni bratři tím byli nadmíru pobouřeni. Toto soužení dopustilo bezpochyby na své služebníky Boží milosrdenství, aby je naučilo trpělivosti.
     Toto kruté trápení řečeného bratra Bernarda bylo první příčinou, která nás pohnula k tomu, že jsme v Bologni ustanovili, aby se po kompletáři zpívala antifona "Zdrávas Královno". Tento zvyk se potom z tohoto domu začal šířit po celé lombardské provincii, a nakonec se rozmohla tato zbožná a spasitelná zvyklost po celém řádě.
     Jeden zbožný a důvěryhodný muž mi vypravoval, že často vídával v duchu samotnou Pánovu Matku, jak padá před svým Synem na kolena a vroucně ho prosí za zachování celého řádu, zatímco bratři zpívali: „A proto, orodovnice naše!“ Připomínáme to, aby se bratři, kteří toto budou číst, ještě více povzbudili k zbožnému uctívání Svaté Panny.
     ¹ Ef 4, 24

RESPONSORIUM

1 Kor 1, 17–18.21O. Kristus mě poslal kázat radostnou zvěst, a to ne nějakou slovní moudrostí, aby Kristův kříž nebyl zbaven působivosti. * Ti ovšem, kteří jdou k záhubě, považují nauku o kříži za hloupost. My však, kteří budeme zachráněni, víme, že tím Bůh projevil svou moc.
V. Protože svět pro svou "moudrost" nepoznal v projevech Boží moudrosti Boha, uznal Bůh za dobré, že ty, kdo věří, zachrání "pošetilým" kázáním. * Ti ovšem, kteří jdou k záhubě, považují nauku o kříži za hloupost.

MODLITBA

Modleme se:
Bože, blahoslavený kněz Jordán horlivě usiloval o spásu duší a zasloužil se o rozšíření řádu; pro jeho zásluhy nám dej, abychom jako on s upřímností hlásali cestu ke spáse a žili ve stejném duchu, a tak napomáhali rozšíření Kristova království. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023,  Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016,  Česká dominikánská provincie