Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

9. říjen 2013
Pro OP: Sv. Ludvíka Bertrána, kněze, nezávazná památka

Narodil se ve Valencii 1. ledna 1526 jako nejstarší z osmi dětí. V osmnácti letech si na své rodině vybojoval vstup do řádu. Studoval a pak působil jako novicmistr ve Valencii. Jeho životopisec píše, že jako novicmistr i jako převor nevyžadoval od svých podřízených nic, co by sám nezachovával. Celým srdcem se snažil realizovat ve svém životě ideál bratra kazatele. V roce 1562 přicestovali do Valencie dva misionáři z Ameriky, kteří měli získávat nové bratry pro misijní práci v Americe. Ludvík se nechal nadchnout a spolu s několika spolubratry se vydal na misie do Ameriky. V letech 1562–1569 působil velmi požehnaně nejprve v Panamě a potom v Nové Granadě (dnešní Kolumbii). Mnoho indiánů přivedl k víře a zároveň je bránil před útiskem konkvistadorů. Po sedmi letech namáhavé služby jej představení odvolali zpět do Španělska, kde byl v říjnu 1570 zvolen převorem v klášteře sv. Onufria. Pak se vrátil zpět do Valencie a stal se opět novicmistrem. Zemřel 9. října 1581 po těžké nemoci. Byl pohřben v kostele sv. Štěpána, ale jeho ostatky byly v roce 1936 za španělské revoluce zničeny. 12. dubna 1671 jej kanonizoval Klement X.

MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Pastýřů hlavo, Kriste, jejich Vládce,
slavit dnes chceme svátek jednoho z nich,
proto mu pěje naše vděčné stádce
píseň chval zbožných.

Vyvolil sis jej, služebníka svého
za svého kněze, aby se stal z něho
svěřených ovcí svědomitý správce
a dobrý strážce.

On svému stádu vzorem byl i vůdcem,
byl světlem slepých, všude mírnil bídu,
všem stal se vším, byl prozíravým otcem
Božího lidu.

Kriste, jenž dáváš věnce zasloužené
svým věrným v nebi, dej ať ve svém díle
jdem s tímto vůdcem a tak dosáhneme
i téhož cíle.

Buď věčná sláva nejvyššímu Otci,
stejná buď tobě, Vládce, Spasiteli,
Svatému Duchu chválou stejně vroucí
ať zní svět celý. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Láska a věrnost předchází všudy tvou tvář.

Žalm 88 (89), 2-38
Milosrdenství Páně k Davidovu domu

Z Davidova potomstva vyvedl Bůh podle zaslíbení jako Spasitele Ježíše. (Sk 13, 22. 23)

I

² O skutcích lásky tvé, Pane, chci na věky zpívat, *
      ústy hlásat tvou věrnost všem pokolením.
³ Neboť tys řekl: „Na věky trvá má přízeň, *
      základy pevné má věrnost na nebi má. –

⁴ Se svým vyvoleným jsem uzavřel smlouvu, *
      David, služebník můj, má ode mne slib:
⁵ Tvému potomstvu zajistím trvání věčné, *
      trůn tvůj upevním pro všechna pokolení.“ –

⁶ Nebesa, Pane, oslavují tvé divy *
      a tvoji věrnost veškeré zástupy svatých.
⁷ Neboť kdo nad mraky mohl by rovnat se Pánu, *
      kdo z Božích synů Pánu by podoben byl?
⁸ Bůh – tam ve sboru svatých nadevše mocný, *
      velký a hrozný, nad všechny vyvýšený. –

⁹ Pane zástupů, kdo je tak, jako ty jsi? *
       Stále a vždy vůkol tebe tvá věrnost a moc.
¹⁰ Ty jsi vládcem nade vším nezkrotným mořem, *
       ty držíš na uzdě příboj vzedmutých vln.
¹¹ Ty jsi jak mršinu zašlápl, rozmetal Rahab, *
       mocným ramenem rozprášil odpůrce své. –

¹² Tvá jsou nebesa, tak jako tvá je i země, *
       svět i vše, co v něm žije, stvořil jsi ty.
¹³ Ty jsi stvořil jižní i severní stranu, *
       Tábor i Hermon jásají při jménu tvém.
¹⁴ Tvoje paže je plna obrovské síly, *
       tvá ruka mocná, pravici zdviženu máš.
¹⁵ Trůn tvůj je podepřen spravedlností a právem, *
       láska a věrnost předchází všudy tvou tvář. –

¹⁶ Šťastný je lid, jenž umí a ví, jak tě slavit, *
       chodit před tebou, Pane, v tvém světle žít.
¹⁷ Denně se těší ze slávy tvého jména, *
       jásají nad tím, jak jsi spravedlivý.
¹⁸ Neboť jen ty jsi jim veškerou krásou i silou *
       a tvou přízní mohutní naše moc.
¹⁹ Vpravdě i štít náš náleží jedině Pánu, *
       Svatému Izraele patří náš král.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Láska a věrnost předchází všudy tvou tvář.

Ant. 2 Syn Boží pochází jako člověk z rodu Davidova.

II

²⁰ Za onoho času mluvils ve vidění *
       k svému věrnému a tak jsi prohlásil:
    „Čelenku jsem vložil na mladého reka, *
       z lidu jsem jej zdvihl, mnou je vyvolen.
²¹ Davida jsem našel, svého služebníka, *
       jeho pomazal jsem svatým olejem,
²² aby moje ruka stále byla při něm, *
       aby ho má paže posilovala. –

²³ Žádný nepřítel ho lstivě neoklame, *
       žádný zlosyn nesmí jeho pokořit.
²⁴ Před ním budu drtit jeho protivníky, *
       kdo ho nenávidí, všechny budu bít.
²⁵ Provázet ho budu věrností a přízní *
       a mým jménem bude vzrůstat jeho moc.
²⁶ Na sám obzor moře vztáhnu jeho ruku, *
       a na mocné řeky jeho pravici. –

²⁷ On pak ať mě vzývá, říká: Tys můj Otec, *
       jenom tys můj Bůh a skála spásy mé.
²⁸ Zato mu dám práva prvorozenectví, *
       učiním ho prvním mezi vladaři.
²⁹ Do věčnosti časů zachovám mu přízeň, *
       zůstanu mu věrný v naší úmluvě.
³⁰ Věčné zachování dám i jeho rodu, *
       pokud nebe trvá, zůstane mu trůn.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Syn Boží pochází jako člověk z rodu Davidova.

Ant. 3 Při své svatosti jsem Davidovi odpřisáhl, jeho rod že trvat bude do věčnosti.

III

³¹ Jestli jeho děti opustí můj zákon, *
       podle mého řádu nebudou-li žít,
³² poruší-li někdy, co jsem ustanovil *
       a mých přikázání přestanou-li dbát,
³³ potrestám je metlou za to provinění, *
       pocítí mé důtky za spáchaný hřích. –

³⁴ Přesto od něho svou milost neodvrátím, *
       ve své věrnosti ho přesto nezklamu.
³⁵ Svoji úmluvu s ním nikdy neporuším, *
       co má ústa řekla, to už nezměním.
³⁶ Při své svatosti jsem jednou odpřisáhl *
       – ode mne se David klamu nedočká –
³⁷ jeho rod že trvat bude do věčnosti, *
       stálý přede mnou jak slunce jeho trůn,
³⁸ věčně trvalý jak měsíc na nebesích, *
       dokud mraky půjdou, pevně bude stát.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Při své svatosti jsem Davidovi odpřisáhl, jeho rod že trvat bude do věčnosti.

V. Zjevení tvých slov osvěcuje.
R. Vede i prosté k porozumění.

PRVNÍ ČTENÍ

Z prvního listu svatého apoštola Pavla Timotejovi

     ^4.1Duch prohlašuje docela jasně: V posledních dobách někteří lidé odpadnou od víry a budou se držet bludařských duchů a ďábelských nauk, ²prolhaných pokrytců, kteří mají ve svém svědomí vypálené znamení, ³protože zakazují manželství a jisté pokrmy, které Bůh přece stvořil proto, aby je lidé věřící a pravdy znalí s děkováním požívali. ⁴Vždyť všechno, co Bůh stvořil, je dobré, a žádný pokrm není zakázaný, když ho člověk přijímá s děkováním: ⁵posvěcuje se Božím slovem a modlitbou.
     ⁶Když to takhle bratřím předkládáš, bude z tebe dobrý služebník Krista Ježíše, živený pravdami víry a správného učení, jehož ses vždycky věrně držel. ⁷Světácké a babské povídačky odmítej.
     Cvič se však ve zbožnosti. ⁸Cvičení tělesné je užitečné k máločemu, zbožnost však je užitečná ke všemu. Má přece slíbenou odměnu v životě tomto i v budoucím. ⁹Je to nauka spolehlivá a zaslouží si, aby ji všichni přijali. ¹⁰A když my na to vynakládáme všecky své síly a o to zápasíme, je to proto, že jsme založili svou naději na živém Bohu. On je Spasitel všech lidí, zvláště věřících. ¹¹To nařizuj a tomu vyučuj!
     ¹²Nikdo tě nesmí podceňovat proto, že jsi mladý. Naopak: buď pro věřící vzorem v řeči i v chování, v lásce, ve víře a v čistotě. ¹³Než přijdu, věnuj se čtení, napomínání, vyučování. ¹⁴Nenech v sobě ležet ladem Boží dar, který ti byl dán prorockým vnuknutím a vzkládáním rukou starších. ¹⁵Vezmi si to k srdci a v tom žij, aby tvé pokroky byly všem zřejmé. ¹⁶Dávej si pozor sám na sebe i na to, čemu učíš. Buď v tom vytrvalý. Když si tak budeš počínat, povede to ke spáse jak tebe, tak tvé posluchače.
     ^5.1Na staršího muže se neosopuj, ale domlouvej mu jako otci, mladším mužům jako bratrům, starším ženám jako matkám, mladším ženám jako sestrám s naprostou čistotou.

RESPONSORIUM

O. Zbožnost je užitečná ke všemu. Má přece slíbenou odměnu v životě tomto i v budoucím. Na to vynakládáme všechny své síly a o to zápasíme. * Založili jsme svou naději na živém Bohu.
V. Býváme pronásledováni, ale ne opuštěni. Býváme sráženi k zemi, ale ne zničeni. * Založili jsme svou naději na živém Bohu.

DRUHÉ ČTENÍ

Ze spisů sv. Ludvíka Bertrana

     Toto čtení evangelia je součástí božské řeči, kterou pronesl Vykupitel po poslední večeři k svým učedníkům, když od nich odcházel, aby podstoupil smrt. A jednou z vět, jimiž je chtěla božská Moudrost potěšit v zármutku nad jeho nepřítomností, bylo toto: že se mají milovat navzájem.
     Láska je velkou útěchou pro zarmoucené, když se mají vespolek rádi a jeden druhého chrání. Ustanovil svátost, kterou by je občerstvoval. Slíbil, že přijde Duch svatý a že za ně bude prosit Otce, a také jim dal tento lék, totiž aby se navzájem milovali a prokazovali si dobro. Tato láska, kterou žádá, je nemálo důležitá, protože je těžištěm celého křesťanství. Žádá ji z mnoha důvodů.
     Předně má láska splácet dluh. Láska se vyvažuje láskou. A poněvadž jsem vás tak miloval, že jsem za vás položil život, musí být tato má láska vyvážena vaší láskou. To se stane vaší láskou vzájemnou. I jinak dokazuje, že nás miloval. Předně: Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele.¹ Potom tím, že nás vyvolil k velmi vznešenému úkolu. Já jsem vás vyvolil ze světa ..., abyste šli a nesli ovoce.² Zatřetí že slíbil: Ať požádáte Otce o cokoli v mém jménu, dá vám to.³ Aby vaše ústa mohla být měřítkem, takto uzavírá, co započal: Toto vám přikazuji, abyste se milovali navzájem.⁴ Za všechno, co jsem pro vás učinil, chci jen jediné: abyste se navzájem milovali.
     Na žádném místě v evangeliu nevyzývá Kristus k lásce tolik jako zde, protože touží jen po tom, abychom se navzájem milovali. Žádá to jako povinnost, poněvadž jsme tím povinováni ze spravedlnosti. Ze spravedlnosti jste povinni milovat bližního, protože Kristus vám tuto lásku získal a nedal za ni nic menšího, než svou lásku.
     Konečně naznačil Kristus v evangeliu tři druhy přátelství. První je přátelství samého Krista k lidem. A dokazuje, že toto přátelství je pravé, že mu k pravosti nic nechybí, protože položil svůj život, protože odhalil tajemství a protože udělá, oč budeme prosit, jako věrný přítel, který neumí nic odepřít. A projevuje se zejména jako věrný přítel apoštolů, protože jim dal tak vynikající úkol, jehož ovoce je trvalé, to jest zachraňování duší. Druhý druh přátelství je vzájemná láska, a to člověka k lidem. Tuto lásku a toto přátelství pak žádá ze spravedlnosti a z povinnosti. Vždyť on nás miloval proto, abychom se my navzájem milovali pravou láskou a upřímným přátelstvím. Třetí druh je přátelství lidí s Bohem. Znamená odhodlání, že ho budeme poslouchat, že budeme dělat, co nám přikazuje. Vy jste moji přátelé, děláte-li, co vám přikazuji.⁵ Abychom toto dobře pochopili, musíme si uvědomit a pochopit, co je přátelství vyššího k nižšímu, rovného k rovnému a nižšího k vyššímu. A protože přátelství je sdílení dober, má toto sdílení u každého z tří druhů přátelství jinou podobu. Má-li výše postavený přátelský vztah k nižšímu, dává mu dobré věci, jak říká Kristus: Otec vám dá, oč byste ho prosili ve jménu mém.⁶ Já jsem vám dal svůj život, svou krev, a tento tak znamenitý úkol, jakým je obrácení duší.
     Přátelé sobě rovní se dělí o dobra, mají se navzájem rádi a pomáhají si. To je smysl toho, co říká Kristus: Abyste se navzájem milovali, jako jsem já miloval vás.⁷
     Přátelství nižšího k vyššímu znamená poslušnost a službu. To je to, co říká Kristus: Vy jste moji přátelé, děláte-li, co vám přikazuji.^{8
     1} Jan 15, 13
     ² Jan 15, 16
     ³ tamtéž
     ⁴ Jan 15, 17
     ⁵ Jan 15, 14
     ⁶ Jan 15, 16
     ⁷ Jan 15, 12
     ⁸ Jan 15, 14

RESPONSORIUM

O. Hle, můj služebník, kterého podporuji, můj vyvolený, v němž jsem si zalíbil. * Vložil jsem na něj svého Ducha.
V. Dobře je muži, který si zvykl nosit Pánovo jho od svého mládí. * Vložil jsem na něj svého Ducha.

MODLITBA

Modleme se:
Všemohoucí milosrdný Bože, tys naplnil srdce svatého Ludvíka úctou k svému jménu; zapal i naše srdce takovým ohněm, abychom ti s láskou a bázní věrně sloužili. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023,  Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016,  Česká dominikánská provincie