Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

20. září 2013
Pro OP: Bl. Marka z Modeny, kněze, nezávazná památka

Křesťanství se dostalo do Koreje v 18. století prostřednictvím několika laiků, kteří přinesli z Číny několik katolických knih. Toto prvokřesťanské společenství bylo vedeno a udržováno téměř výhradně laiky. První kněží z Francie tajně vstoupili do země teprve v roce 1836. V té době už tam žilo několik tisíc křesťanů. Svou věrnost Kristu dosvědčovali i v dobách častých pronásledování. První biskup francouzského původu, Vavřinec Imbert, zemřel mučednickou smrtí 21. IX. 1839. Nejvíce křesťanů bylo umučeno při pronásledování v letech 1839, 1846 a 1866. 103 z nich prohlásil za svaté papež Jan Pavel II. při své pastorační návštěvě v Koreji 6. V. 1984. Mezi nimi zaujímají přední místo první korejský kněz Ondřej Kim Taegón (+ 16. IX. 1846) a horlivý laický apoštol Pavel Chóng Hasang; ostatní jsou převážně laici: muži i ženy, ženatí i svobodní, starci, mládež i děti.

MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Pastýřů hlavo, Kriste, jejich Vládce,
slavit dnes chceme svátek jednoho z nich,
proto mu pěje naše vděčné stádce
píseň chval zbožných.

Vyvolil sis jej, služebníka svého
za svého kněze, aby se stal z něho
svěřených ovcí svědomitý správce
a dobrý strážce.

On svému stádu vzorem byl i vůdcem,
byl světlem slepých, všude mírnil bídu,
všem stal se vším, byl prozíravým otcem
Božího lidu.

Kriste, jenž dáváš věnce zasloužené
svým věrným v nebi, dej ať ve svém díle
jdem s tímto vůdcem a tak dosáhneme
i téhož cíle.

Buď věčná sláva nejvyššímu Otci,
stejná buď tobě, Vládce, Spasiteli,
Svatému Duchu chválou stejně vroucí
ať zní svět celý. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Můj Bože, před zlobou bezbožníků nestraň se mých úpěnlivých proseb.

Žalm 54 (55), 2-15. 17-24
Proti zrádnému příteli

Ježíše se zmocnila hrůza a úzkost. (Mk 14, 33)

I

² Nakloň, Bože, sluch k mé modlitbě, *
      nestraň se mých úpěnlivých proseb,
³ slyš mě pozorně a vyslyš mě, *
      neklidný jsem ve své sklíčenosti.
⁴ Zděšený jsem křikem nepřátel, *
      útiskem a zlobou bezbožníků. –

   Rozpoutali zhoubu proti mně, *
      zuřivě se na mne osopují.
⁵ Srdce se mi v prsou tetelí, *
      úzkost smrtelná mě zachvátila.
⁶ Padá na mne strach a zděšení, *
      leží na mně nevýslovná hrůza. –

⁷ Říkám si: „Mít křídla holubí, *
      uletěl bych, až bych došel klidu."
⁸ Uletěl bych rád co nejdále, *
      noclehem bych zůstal někde v poušti.
⁹ Vyhledal bych si tam útulek *
       na ochranu před divokým vichrem.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Můj Bože, před zlobou bezbožníků nestraň se mých úpěnlivých proseb.

Ant. 2 Pán nás vysvobodil z rukou zákeřného nepřítele.

II

¹⁰     Zachraň mě před bouřením jejich hrdel, Pane. †
       Před záplavou jejich jazyků. *
       V městě vidím násilí a sváry.
¹¹ Ve dne v noci brousí kolem něj, †
       po hradebních zdech je obcházejí, *
       uvnitř vládne bezpráví a útisk.
¹² V jeho středu číhá záhuba, *
       klam a křivda z tržišť neodchází.
¹³ Kdyby potupil mě nepřítel, *
       křivdu od něj dovedl bych snášet;
    kdyby na mě tak zle dotíral, *
       kdo mě nenávidí, schoval bych se.
¹⁴ Tys však to byl, člověk jako já, *
       ty, můj blízký důvěrník a přítel!
¹⁵ Slasti přátelství jsme ty a já *
       prožívali spolu v domě Páně.

      ¹⁶ Kéž je za to zmatek posedne, *
          kéž jsou za to uchváceni smrtí,
          kéž jdou do podsvětí zaživa, *
          když je v jejich domech plno zloby!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Pán nás vysvobodil z rukou zákeřného nepřítele.

Ant. 3 Svěř se Pánu ve své nesnázi a on tě zachová.

III ¹⁷ Já však budu k Pánu volat dál, *
       Pán se smiluje a zachrání mne.
¹⁸ Večer, za jitra i v poledne *
       budu kvílet z hloubi svého srdce.
¹⁹ On mé naříkání vyslyší, *
       vysvobodí pokojně můj život.
    Neboť lučištníci blízko jsou, *
       z blízkosti už na mne dotírají.

²⁰ Ismael a Jaalam a ti, *
       kteří obývají na východě,
    na výměnu nepřistupují, *
       neboť odmítají bát se Boha. –

²¹ Každý proti jeho přátelům *
       zdvíhá ruku, znesvěcuje smlouvu.
²² Nad máslo je hladší jeho řeč, *
       ale v srdci hotoví se k boji;
    slova lahodnější oleje, *
       ale jsou to vytasené meče. –

²³ Svěř se Pánu ve své nesnázi, †
       on tě zachová a nedopustí, *
       aby spravedlivý padl navždy. –

²⁴ Je však, Pane, svrhneš do hrobu, *
       že se muži krvaví a lstiví
    nedožijí půlky života! *
       Kdežto já jen v tebe důvěřuji.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Svěř se Pánu ve své nesnázi a on tě zachová.

V. Můj synu, dbej na moji moudrost.
R. K mým výrokům nakloň své ucho.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Ezechiela

     ³Tak praví Pán, Hospodin, Jeruzalému: „Celý tvůj původ je z kananejské země: tvůj otec byl Amorita, tvá matka byla Chetitka. ⁵Hned po narození jsi byla pohozena na širé pole pro svou ošklivost.
     ⁶Když jsem šel kolem tebe a viděl tě, jak se zmítáš ve své krvi, řekl jsem ti: Žij ze své krve a  vzrůstej! ⁷Polním poupětem jsem tě učinil, vyrostla jsi, rozvinula ses, dospěla do svrchované krásy.
     ⁸Tu jsem šel kolem tebe a viděl jsem tě – byl to tvůj čas, čas lásky – rozprostřel jsem na tebe lem svého pláště, přikryl tvou nahotu, přísahal jsem ti a uzavřel s tebou smlouvu" – praví Pán, Hospodin – „a stala ses mou. ⁹Umyl jsem tě vodou a očistil tě od krve, pomazal tě olejem. ¹⁰Dal jsem tě obléknout do pestrobarevného šatu, obul jsem tě do střevíců z delfíní kůže, ovinul jsem ti hlavu turbanem z kmentu, přioděl jsem tě hedvábným rouchem. ¹¹Ozdobil jsem tě klenoty, náramky jsem navlékl na tvé ruce, náhrdelník na tvé hrdlo. ¹²Vložil jsem kroužky do tvého chřípí, náušnice do uší a  nádhernou čelenku na hlavu. ¹³Zdobila ses zlatem a stříbrem, odívala ses kmentem, hedvábím, pestrobarevným rouchem. Jedla jsi pečivo z nejjemnější mouky, med a olej, stala ses překrásnou a  schopnou kralování. ¹⁴Tvé jméno se rozneslo mezi národy pro tvou krásu, neboť bylas dokonalá ozdobou, kterou jsem tě obdařil" – praví Pán, Hospodin.
     ¹⁵„Ty ses však spoléhala na svou krásu, využívala jsi své slávy a oddávala ses každému, kdo šel kolem, a zahrnovala ho svým smilstvím, a stala ses jeho.
     ³⁵Proto, nevěstko, slyš Hospodinovo slovo: ³⁷Hle – shromáždím všechny tvé milence. ⁴⁰Přivedou na tebe zástupy, ukamenují tě a probodnou tě svým mečem. ⁴¹Tvé domy spálí ohněm a potrestají tě před očima mnoha žen. Tak ukončím tvé smilství, mzdu už nebudeš dávat. ⁴²Ukojím na tobě svůj hněv, přestanu na tebe žárlit, uklidním se a nebudu se už hněvat. ⁴³Poněvadž jsi nebyla pamětliva dnů své mladosti, popouzela jsi mě ke hněvu ve všech těchto věcech, proto hle – i já nechám dopadnout tvé chování na tvou hlavu" – praví Pán, Hospodin – „nepřidáš už jinou hanebnost ke všem svým ohavnostem."
     ⁵⁹Tak praví Pán, Hospodin: „Učiním s tebou tak, jako tys učinila, když jsi pohrdla přísahou a zrušila smlouvu. ⁶⁰Rozpomenu se však na svoji smlouvu, sjednanou s tebou za dnů tvého mládí, a uzavřu s tebou smlouvu věčnou.
     ⁶¹Vzpomeň si na své chování a zastydíš se, když vezmu tvé větší i menší sestry a dám ti je jako dcery, avšak ne pro dřívější smlouvu s tebou. ⁶²Uzavřu s tebou smlouvu novou a poznáš, že já jsem Hospodin, ⁶³aby ses rozpomenula a zahanbila a nemohla již otevřít ústa pro hanbu, až ti odpustím všechno, co jsi udělala" – praví Pán, Hospodin.

RESPONSORIUM

O. Jako opuštěnou ženu jsem tě povolal, ve výbuchu hněvu jsem skryl na chvíli před tebou svou tvář. * Ve věčné lásce se však nad tebou slituji – praví Hospodin, tvůj Vykupitel.
V. Rozpomenu se na svoji smlouvu sjednanou s tebou za dnů tvého mládí a uzavřu s tebou smlouvu věčnou. *Ve věčné lásce se však nad tebou slituji – praví Hospodin, tvůj Vykupitel.

DRUHÉ ČTENÍ

Z posledního dopisu svatého Ondřeje Kim Taegona

     Milovaní bratři a přátelé, znovu a znovu uvažujte o tom, že Bůh na počátku stvořil nebe i zemi a všemu dal moudře správný řád; a také přemýšlejte o tom, proč a s jakým úmyslem stvořil právě člověka jako svůj obraz, podle své podoby.
     Kdybychom tedy v tomto světě plném nebezpečí a utrpení neuznávali Boha Stvořitele, nic by nám neprospělo, že jsme se narodili, ani že žijeme. Ačkoliv jsme přišli na svět z milosti Boží a právě tak z milosti Boží jsme byli pokřtěni a přijati do Církve, stali jsme se učedníky Páně a neseme jeho slavné jméno, k čemu by nám prospělo tak veliké jméno bez naší opravdovosti? Ano, bylo by marné, že jsme přišli na svět a že jsme vstoupili do Církve, ba dokonce znamenalo by to zradit Pána a jeho milost. bylo by lépe se nenarodit, než přijmout Kristovu milost a provinit se proti němu.
     Pohleďte na rolníka, jak na poli zasévá: v příhodné době rozorá půdu, pak ji pohnojí, a nemyslí vůbec na únavnou práci a horko, ale hledí si vzácného semene. A když nastane čas žní a zdvihají se do výše plné klasy, jeho srdce zapomene na námahu a pot, jásá radostí a je plné štěstí. Vyrostou-li však klasy prázdné a není na nich nic než sláma a slupky, tu si rolník vzpomene na tvrdou práci a námahu a odejde z pole; tím víc na pole zanevře, čím víc se o ně staral.
     Podobně to dělá Kristus: země je jeho pole, my lidé jsme rýže, milost je životodárné bahno. A on nás skrze své vtělení a vykoupení zavlažuje svou krví, abychom mohli růst a dozrát. A v den soudu nastane čas žní: kdo milostí Boží dozrál k plnosti Božího synovství, bude se radovat v nebeském království; kdo však nedozraje, i když ho Bůh předtím přijal za vlastního, stane se nepřítelem Božím, a podle zásluhy ho stihne věčný trest.
     Milovaní bratři, buďte si vědomi toho, že náš Pán Ježíš sestoupil na svět a vytrpěl nesčetné bolesti, že svým vlastním utrpením založil Církev a utrpením věřících ji šíří. A ať ji světská moc jakkoli utlačuje a proti ní brojí, přece ji nikdy nepřemůže. Po Ježíšově nanebevstoupení od dob apoštolských až dodnes Církev svatá všude uprostřed pronásledování vzrostla.
     A nyní už padesát nebo šedesát let, od doby, kdy Církev vstoupila do naší Koreje, věřící tu stále znovu snášeli pronásledování, a pronásledování zuří i dnes. Mnoho přátel vyznávajících víru, mezi nimi i já, je uvězněno, a podobně i vy žijete v stálém soužení. Jak bychom tedy neměli mít v hloubi srdce zármutek, když tvoříme jedno tělo? Jak bychom podle lidského cítění neměli prožívat bolest z odloučení?
     Ale Bůh ví o každém nepatrném vlasu na hlavě, jak praví Písmo, a ve své vševědoucnosti se o vás stará; jak jinak tedy chápat celé pronásledování než jako Boží příkaz nebo vyznamenání od Boha nebo třeba i trest?
     Konejte tedy vůli Boží a celým srdcem bojujte pro nebeského vůdce Ježíše, a přemáhejte zlého ducha tohoto světa, vždyť Kristus už ho přemohl.
     Žádám vás, neopomíjejte bratrskou lásku, ale navzájem si pomáhejte a vytrvejte až do doby, kdy se Pán nad námi smiluje a zbaví nás soužení.
     Je nás tu dvacet a s pomocí Boží se dosud všichni dobře drží. Bude-li někdo zabit, žádám vás, abyste se starali o jeho rodinu. Je toho ještě mnoho, co bych vám měl říci, ale jak to mohu vyjádřit písemně? Končím dopis. Protože už máme velmi blízko k rozhodujícímu zápasu, snažně vás prosím, žijte věrně z víry, abyste jednou vešli tam, kde se budeme radovat jedni z druhých v nebeské blaženosti. Zdravím vás políbením lásky a pokoje.

RESPONSORIUM

O. Mučedníci chválili Pána, vydávali mu svědectví křesťanským životem, nebáli se hrozeb a prolili pro něj svou krev. * Krev mučedníků se stává semenem křesťanů.
V. Byli jako neznámí, a zatím dobře známí; jako zmírající, a hle, žijí; jako by nic neměli, a zatím mají všechno. * Krev mučedníků se stává semenem křesťanů.

MODLITBA

Modleme se:
Bože, stvořiteli a spáso všech národů, tys přivedl korejský lid neobvyklým způsobem k poznání katolické víry a posilnils ho slavným svědectvím svatého Ondřeje, Pavla a ostatních mučedníků; na jejich přímluvu dej i nám, ať podle jejich příkladu po celý život vytrvale plníme tvou vůli. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023,  Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016,  Česká dominikánská provincie