Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

23. březen 2013
Sv. Turibia z Mongroveja, biskupa, pro připomínku

Narodil se v roce 1538 ve Španělsku. Vystudoval práva v Salamance a stal se, třebaže byl dosud laik, předsedou inkvizičního tribunálu v Granadě. V roce 1580 odejel v hodnosti arcibiskupa do Limy v Peru. Cítil s domorodými Indiány, učil se jejich jazykům a chránil je před přehmaty Španělů. Svolal celkem dvanáct synod, aby byli kněží co nejlépe připraveni na svou odpovědnou práci. Zvláště 3. sněm v Limě (1582-83) měl základní význam pro celou Latinskou Ameriku. Většinu času strávil na vizitačních cestách po své diecézi; při poslední zemřel 23. III. 1606 v Santiagu de Miraflores v malé kapli uprostřed domorodců. V následujícím roce bylo jeho tělo převezeno do Limy a roku 1726 byl prohlášen za svatého.

MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  

HYMNUS

Už nadešel čas milosti
nám udělený z výsosti,
jenž lékem střídmosti má z běd
vytrhnout malátný náš svět.

Den naší spásy přichází
s jasem, jenž z Krista vychází,
když srdce hříchem zraněné
postem se k Bohu pozvedne.

Dej, Bože, ať půst držíme
a myslí, tělem střídmí jsme,
než projdem žitím pozemským
k velikonocům nebeským.

Ať v pokoře tě vesmír ctí,
jediný Bože v Trojici,
též my tě omilostněni
novými ctíme písněmi. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Zpívejte Pánu, vzpomeňte si na divy, jež konal.

Žalm 104 (105)
Bůh je ve svých slibech věrný

Apoštolové národům zvěstují podivuhodné skutky, jež vykonal Bůh. (Sv. Atanáš)

I

¹ Slavte Pána, ctěte jeho jméno, *
      zjevte jeho díla národům.
² Zpívejte mu, na strunách mu hrejte, *
      všechny jeho divy hlásejte!
³ Honoste se jeho svatým jménem! *
      Ať se radují, kdo Pána ctí! –

⁴ Dbejte o Pána a jeho sílu, *
      stále hledejte jen jeho tvář!
⁵ Vzpomeňte si na divy, jež konal, *
      znamení a soudy z jeho úst,
⁶ rode jeho sluhy Abraháma, *
      děti vyvolence Jákoba! –

⁷ Jenom on, jen Pán je naším Bohem, *
      jeho soudy přes veškerou zem.
⁸ On je provždy pamětliv své smlouvy, *
      pro sta pokolení dal svůj slib,
⁹ smlouvy uzavřené s Abrahámem, *
      přísahy, co Izákovi dal. –

¹⁰ Zákonem ji určil pro Jákoba, *
      věčnou smlouvou pro Izraele.
¹¹ Řekl: "Dám ti kananejskou zemi *
      za určený úděl dědičný.“
¹² Že jich počtem bylo dosud málo, *
      maloučko a hosty byli tam,
¹³ od národa k národu se táhli, *
      z jedné říše mezi jiný lid,
¹⁴ nedovolil nikomu je tisknout, *
      mnohé krále ztrestal kvůli nim:
¹⁵ „Nedotknete se mých pomazaných, *
      neublížíte mým prorokům!“

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Zpívejte Pánu, vzpomeňte si na divy, jež konal.

Ant. 2 Pán neopustil spravedlivého, když byl prodán, a vysvobodil ho z rukou hříšníků.

II

¹⁶ Když na zem svolal hladomor, *
      odňal jí všechen živný chléb,
¹⁷ jednoho poslal před nimi: *
      Josef byl prodán v otroctví.
¹⁸ Nohy mu pouty svázali, *
      sevřeli hrdlo do želez,
¹⁹ až jeho slovo splněno *
      a výrok Páně potvrzen. –

²⁰ Tu králi vnukl pustit jej: *
      pán národů mu volnost dal.
²¹ K řízení svěřil mu svůj dům *
      a do správy svůj majetek.
²² Dle svého měl vést knížata *
      a rádce učit moudrosti.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Pán neopustil spravedlivého, když byl prodán, a vysvobodil ho z rukou hříšníků.

Ant. 3 Pán měl v paměti svůj svatý slib a vyvedl svůj národ v radosti.

III

²³ I přišel do Egypta Izrael, *
      byl Jákob hostem v zemi Chámově.
²⁴ A v ní Pán mocně rozmnožil svůj lid, *
      až ten byl silnější než domácí.
²⁵ V těch vzbudil proti svému lidu zášť, *
      zákeřnost proti služebníkům svým.
²⁶ Pak poslal svého sluhu Mojžíše *
      a Árona, jejž sám si vyvolil.
²⁷ Činili jeho divy v Egyptě, *
      znamení mocná v zemi Chámově! –

²⁸ Sám seslal temnoty a byla tma, *
      oni však jeho slov dbát nechtěli.
²⁹ Proměnil tedy jejich vody v krev *
      a ryby v nich jim nechal pohynout.
³⁰ Celá zem hemžila se žábami, *
      až do královských komnat nalezly.
³¹ Přikázal – přiletěly roje much, *
      přeplněn komáry byl každý kout.
³² Namísto deště seslal příval krup, *
      po celé zemi blesky planuly.
³³ Vinice, fíkovníky potloukl, *
      zporážel stromy v jejich krajinách. –

³⁴ Přikázal – vpadly mraky kobylek *
      a nespočetné spousty sarančí.
³⁵ Zničily v zemi všechno zelené, *
      zničily vše, co pole zrodila.
³⁶ Zahubil jim vše prvorozené, *
      prvotiny všech jejich plodných sil. –

³⁷ Se zlatem, stříbrem lid svůj vyvedl, *
      a v jejich kmenech nikdo nestonal.
³⁸ Egypt byl jejich odchodu jen rád, *
      neboť mu byli leda pro postrach.
³⁹ I zaclonil je hustým oblakem *
      a plamenem jim svítil za noci. –

⁴⁰ Žebrali na něm – dal jim křepelky, *
      nebeským chlebem sytil lačnící.
⁴¹ Rozrazil skálu – voda vytryskla *
      a proudem rozlila se do pouště.
⁴² Neboť měl v paměti svůj svatý slib, *
      jak ho dal kdysi Abrahámovi. –

⁴³ Vyvedl národ, jenž se radoval, *
      své vyvolené, kteří jásali.
⁴⁴ A daroval jim kraje pohanů, *
      majetku národů se zmocnili,
⁴⁵ aby pak žili v jeho zákoně, *
      zachovávali jeho příkazy.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Pán měl v paměti svůj svatý slib a vyvedl svůj národ v radosti.

V. Kdo jedná podle pravdy, jde ke světlu.
O. Aby se ukázaly jeho skutky.

PRVNÍ ČTENÍ

Z listu Židům

     ¹Hlavní věc při tom, o čem mluvíme, je toto: Máme takového velekněze, který zaujal místo po pravé straně trůnu Boží velebnosti v nebi a ²vykonává službu ve svatyni, v pravém stánku, který postavil Pán, ne člověk.
     ³Každý velekněz totiž bývá ustanoven k tomu, aby podával dary a oběti. Proto i Ježíš musí mít něco, co by podával jako oběť. ⁴Kdyby však byl na zemi, vůbec by nemohl být knězem, protože už zde jsou ti, kdo dary přinášejí, jak to předpisuje Zákon. ⁵Oni ovšem konají kněžskou službu ve svatyni, která se té nebeské jen podobá a je pouhým jejím stínem. Když měl Mojžíš zbudovat stánek, dal mu přece Bůh rozkaz: „Dej pozor a udělej všecko podle vzoru, který ti byl ukázán na hoře.“
     ⁶Ježíš tedy dosáhl o to vznešenější kněžské služby, oč lepší je smlouva, kterou on zprostředkoval a která spočívá na vznešenějších příslibech. ⁷Kdyby totiž ona dřívější smlouva byla bez vady, nebylo by ji třeba nahrazovat jinou.
     ⁸Ale Bůh jim vytýká: „Hle – přijdou dni – praví Pán kdy s Izraelovým domem a s Judovým domem uzavřu smlouvu novou: ⁸a nebude to smlouva, jakou jsem sjednal s jejich předky v den, kdy jsem je vzal za ruku, abych je vyvedl z egyptské země. To proto, že oni nezůstali smlouvě se mnou věrni. Přestal jsem si jich proto všímat – praví Pán. ¹⁰Taková bude smlouva, kterou sjednám s Izraelovým domem po těch dnech – praví Pán: Svoje zákony jim vložím do mysli, do srdce jim je napíšu. Budu jejich Bohem a oni budou mým lidem! ¹¹Nikdo už nebude svého spoluobčana poučovat, nikdo už nebude svému bratru říkat: ‚Poznej Pána!‘ Neboť všichni mě budou znát, od nejmenšího až po největšího. ¹²Jejich nepravosti jim odpustím a na jejich hříchy už nevzpomenu.“
     ¹³Když tedy Bůh mluví o nové smlouvě, prohlašuje tím tu dřívější za zastaralou. Co je však zastaralé a ztrácí sílu, je blízko zániku.

RESPONSORIUM

O. Máme takového velekněze, který zaujal místo po pravé straně trůnu Boží velebnosti v nebi. * A stará se tam o naše záležitosti u Boha.
V. Neboť Kristus nevešel do svatyně, zbudované lidskýma rukama, která je jenom napodobeninou té pravé, ale do samého nebe. * A stará se tam o naše záležitosti u Boha.

DRUHÉ ČTENÍ

Z promluv svatého biskupa Řehoře Naziánského

     Budeme účastni velikonočního hodu Beránkova. Zatím sice ještě obrazně, nicméně s větší zjevností nežli ve Starém zákoně. Neboť Pascha Mojžíšova Zákona, nebojím se to říci, byla jen nejasným předobrazem nynějších velikonoc. O něco později ho však budeme účastni dokonaleji a jasněji, to až s námi bude Slovo slavit onen nový hod v Otcově království,¹ kdy nám odkryje a naučí nás znát věci, jež nám nyní sdělilo jen neúplně. A slavení velikonočního hodu Beránkova je stále něčím novým, nakolik jsme to nyní schopni chápat.
     My se máme učit chápat, jaké je to hodování, Slovu přísluší učit a vštěpovat toto učení svým učedníkům. Učení je totiž pokrmem i pro toho, kdo jej poskytuje.
     Nuže tedy, staňme se i my účastnými Zákona, ale podle evangelia, nikoli podle litery; dokonale, ne nedokonale; navěky, ne na čas. Zvolme si hlavní město, ne Jeruzalém pozemský, nýbrž nebeský;² ne tedy ten, který je nyní zdupán vojsky, nýbrž ten, jejž chválí a oslavují andělé.
     Přinášejme oběti, ale ne mladá telata a beránky, jimž rostou rohy a kopyta;³ na těch je mnoho neživého a necitlivého; ale spolu s nebeskými zástupy obětujme Bohu oběť chvály na nebeském oltáři.⁴ Rozhrňme první závěs, přistupme ke druhému a nahlédněme do velesvatyně.
     A abych řekl to nejdůležitější – obětujme Bohu sebe, ano den za dnem obětujme sebe samé i veškerá svá hnutí. Berme všechno doslova, utrpením napodobujme Kristovo utrpení, krví uctívejme krev Kristovu, ochotně vystupujme s Kristem na kříž.
     Jsi-li Šimon z Kyrény, vezmi kříž a jdi za ním.⁵
     Byl-lis jako zločinec spolu s ním ukřižován,⁶ jakožto dobrý člověk v něm uznej Boha. Byl-li on také pro tebe a tvůj hřích počítán za jednoho z hříšníků,⁷ ty se pro něho staň spravedlivým. Padni na kolena před tím, jenž pro tebe visí na kříži; a jestliže visíš, hleď i ze špatnosti něco získat. Smrtí si vykup spásu. Vejdi s Ježíšem do ráje, abys poznal, co jsi ztratil.⁸ Pohleď na tamní krásu a reptala nech i s jeho rouháním zemřít venku.
     Jsi-li Josef z Arimatie,⁹ požádej toho, kdo dal Ježíše přibít na kříž, aby ti dal jeho tělo, ať máš smírnou oběť celého světa.
     Jsi-li Nikodém, ten tajný noční ctitel Páně,¹⁰ pomaž jej pohřebními mastmi.¹¹
     Jsi-li některá z Marií, Salomé nebo Jana, hned na úsvitu prolévej slzy. Snaž se první spatřit odvalený kámen a snad i anděly nebo dokonce samotného Ježíše.^{12
     1} srov. Mt 26, 29
     ² srov. Gal 4, 26
     ³ srov. Žl 68 (69), 32
     ⁴ srov Žl 49 (50), 14
     ⁵ srov. Lk 23, 26
     ⁶ srov. Lk 23, 40
     ⁷ srov. Iz 53, 12
     ⁸ srov. Zj 2, 5
     ⁹ srov. Lk 23, 50
     ¹⁰ srov. Jan 3, 1-2
     ¹¹ srov. Jan 19, 39
     ¹² srov. Lk 24, 10; Mk 16, 1

RESPONSORIUM

O. Ježíš podstoupil utrpení za bránou, aby vlastní krví posvětil lid. * Vyjděme tedy k němu mimo tábor a snášejme urážky jako on.
V. Vždyť jste v boji proti hříchu ještě nekladli odpor až do krve. * Vyjděme tedy k němu mimo tábor a snášejme urážky jako on.

TŘETÍ ČTENÍ

Z dekretu II. vatikánského koncilu o pastýřském poslání biskupů

     Při plnění svého učitelského úřadu mají biskupové hlásat lidem Kristovo evangelium; to má mezi hlavními úkoly biskupů přední místo. V síle Ducha mají volat lidi k víře nebo je v živé víře posilovat. Kristovo tajemství jim mají předkládat v úplnosti, tj. všechny ty pravdy, které neznat znamená neznat Krista, a rovněž Bohem zjevenou cestu, která vede k Boží oslavě, a tím i k věčné blaženosti.
     Dále mají ukazovat, že i pozemské věci a lidské instituce jsou podle Božího stvořitelského plánu zaměřeny ke spáse lidí a proto mohou nemálo přispět k budování Kristova těla.
     Mají proto učit, že podle nauky Církve má lidská osoba se svou svobodou i tělesným životem velkou hodnotu, stejně tak rodina i její jednota a pevnost, plození potomstva a výchova, občanská společnost se svými zákony a různými povoláními, práce i volný čas, umění i technické vynálezy, chudoba i hmotné bohatství. A posléze mají podávat výklad zásad, podle nichž je třeba řešit závažné otázky vlastnictví, přírůstku i správného rozdělení hmotných statků, i otázky míru a války a bratrského soužití všech národů.
     Křesťanskou nauku mají podávat způsobem odpovídajícím potřebám doby, tj. tak, aby dávala odpověď na problémy a otázky, které lidi nejvíce sužují a trápí. A tuto nauku mají také chránit a nabádat věřící, aby ji i oni hájili a šířili. Při jejím hlásání mají osvědčovat mateřskou starostlivost Církve o všechny lidi, věřící i nevěřící, a se zvláštní péčí se mají ujímat chudých a slabých, neboť k nim je Pán poslal hlásat radostnou zvěst.
     Při plnění svého otcovského a pastýřského úkolu mají být biskupové uprostřed svých jako ti, kteří slouží, jako dobří pastýři, kteří dobře znají své ovce – a ty zase znají je – jako praví otcové, kteří vynikají duchem lásky a starostlivosti o všechny a jejichž Bohem svěřené autoritě se všichni ochotně podřizují. Celou rodinu svého stádce mají stmelovat a utvářet tak, aby všichni byli pamětliví svých povinností a žili i jednali ve společenství lásky.
     Aby to všechno byli biskupové s to dělat, je zapotřebí, aby byli připraveni ke každému dobrému dílu,¹ všechno snášeli kvůli vyvoleným² a uspořádali svůj život tak, aby odpovídal potřebám doby.
     ¹ srov. 2 Tim 2, 21
     ² srov. 2 Tim 2, 10

RESPONSORIUM

O. Paste Boží stádce vám svěřené a buďte mu vzorem. * Až se objeví nejvyšší Pastýř, dostanete nevadnoucí věnec slávy.
V. Dbejte na sebe i na celé stádce, v němž vás Duch Svatý ustanovil za představené, abyste spravovali Boží Církev. * Až se objeví nejvyšší Pastýř, dostanete nevadnoucí věnec slávy.

MODLITBA

Modleme se:
Bože, tys povolal svatého biskupa Turibia, aby svou apoštolskou horlivostí a láskou k pravdě pomáhal tvé Církvi, aby rostla; prosíme tě, dej, ať na jeho přímluvu nepřestává růst víra a svatost tvého lidu. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023,  Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016,  Česká dominikánská provincie