Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

13. červenec 2012
Pro OP: Bl. Jakuba z Varazze, biskupa, nezávazná památka

Narodil se kolem roku 1230 v městečku Viraggio (dnešní Varazze) nedaleko Janova. Do řádu vstoupil kolem roku 1244. Žil pravděpodobně v janovském klášteře. V roce 1266 byl zvolen převorem v Asti. Třikrát byl lombardským provinciálem. Měl dar moudrosti a výmluvnosti, svým příkladem a dobrotou přitahoval lidi ke Kristu. V roce 1292 byl jmenován arcibiskupem v Janově. Neustálé spory a boje mezi ghibeliny a guelfy i mezi jednotlivými rody v Janově působily bídu a neštěstí lidí. Jakub se snažil zprostředkovávat usmíření a pečovat o chudé. Často je navštěvoval a věnoval jim veškeré výnosy arcibiskupství. Je autorem jedné z nejpopulárnějších knih středověku, sbírky legend „Legenda aurea“. Zemřel v Janově 13. července 1298 a byl pohřben v klášterním kostele sv. Dominika. Od roku 1972 jsou jeho ostatky uloženy v kostele sv. Dominika ve Varazze. Jeho kult potvrdil 11. května 1816 Pius VII.

MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Pastýřů hlavo, Kriste, jejich Vládce,
slavit dnes chceme svátek jednoho z nich,
proto mu pěje naše vděčné stádce
píseň chval zbožných.

Duch plný darem pomazání svého
obhájce pravdy učinil si z něho,
pevného v boji, aby mohl tvůj lid
na pastvy vodit.

On svému stádu vzorem byl i vůdcem,
byl světlem slepých, všude mírnil bídu,
všem stal se vším, byl prozíravým otcem
Božího lidu.

Kriste, jenž dáváš věnce zasloužené
svým věrným v nebi, dej ať ve svém díle
jdem s tímto vůdcem a tak dosáhneme
i téhož cíle.

Buď věčná sláva nejvyššímu Otci,
stejná buď tobě, Vládce, Spasiteli,
Svatému Duchu chválou stejně vroucí
ať zní svět celý. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Pane, netrestej mě ve svém rozhorlení.

Žalm 37 (38)
Prosba hříšníka, který se octl v krajním nebezpečí

Jeho známí všichni zůstali stát opodál. (Lk 23, 49)

I (2-5)

² Nekárej mě, Pane, ve svém hněvu, *
      netrestej mě ve svém rozhorlení!
³ Zaryly se do mne tvoje šípy, *
      těžce na mne dolehla tvá ruka. –

⁴ Pro tvůj hněv mám tělo jednu ránu, *
      pro můj hřích kost ve mně není celá.
⁵ Nad hlavu se nakupily viny, *
      tíhou přetěžkou mě obtížily.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Pane, netrestej mě ve svém rozhorlení.

Ant. 2 Pane, ty znáš každou moji touhu.

II (6-13)

⁶ Jitří se a páchnou moje rány, *
      a to všechno pro mou pošetilost.
⁷ Přitlačen a sehnut jsem až k zemi, *
      celý den se v sklíčenosti vláčím. –

⁸ Bedra má jsou celá zanícená, *
      místečko v mém těle není zdravé.
⁹ Zesláblý jsem, zkroušený až běda, *
      křičím z hloubi sevřeného srdce. –

¹⁰ Pane, ty znáš každou moji touhu, *
       žádný povzdech můj ti není tajný.
¹¹ Srdce buší, opouští mě síla, *
       už i světlo v očích se mi kalí. –

¹² Všichni moji přátelé a druzi †
       mému neštěstí se vyhýbají, *
       ba i příbuzní se drží stranou.
¹³ Léčky strojí, kdo mě chtějí zabít, †
       hrozí mi, kdo hledají mou zkázu, *
       denně nové lsti si vymýšlejí.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Pane, ty znáš každou moji touhu.

Ant. 3 Pane, přiznávám svou vinu, neopouštěj mě, má spáso.

III (14-23)

¹⁴ Já však jsem k nim hluchý, neslyším je, *
       němý jsem a ústa neotvírám.
¹⁵ Tak jsem jako člověk beze sluchu, *
       bez schopnosti ubránit se slovem. –

¹⁶ Doufám, Pane, v tebe jediného, *
       ty mě vyslyšíš, můj Pane Bože!
¹⁷ Říkám si: „Jen ať jim nejsem pro smích, *
       těm, kdo mají radost, klopýtnu-li!“ –

¹⁸ Já pak mám až příliš blízko k pádu, *
       stále mám svou bolest před očima.
¹⁹ Proto zhloubi přiznávám svou vinu, *
       pro svůj hřích jsem obavami sklíčen. –

²⁰ Silní však jsou moji nepřátelé, *
       mnozí, kdo mě nenávidí pro nic,
²¹ za dobrotu zlem mi odplácejí, *
       pasou po mně za to, že chci dobro. –

²² Proto ty mě, Pane, neopouštěj, †
       nevzdaluj se ode mne, můj Bože! *
       Na pomoc mi pospěš, Pane, spáso má!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Pane, přiznávám svou vinu, neopouštěj mě, má spáso.

V. Po tvé pomoci dychtí mé oči.
R. Po tvém příslibu spravedlivém.

PRVNÍ ČTENÍ

Z první knihy Královské

     ^1.11Nátan řekl Batšebě, matce Šalomounově: „Neslyšela jsi, že se Adoniáš, syn Chagitin, stal králem? A David, náš pán o tom neví. ¹²Pojď tedy, poradím ti, jak se zachráníš ty i tvůj syn Šalomoun. ¹³Nuže, vejdi ke králi Davidovi a zeptej se ho: ‚Což jsi ty sám, králi, můj pane, nepřísahal své služebnici: Tvůj syn Šalomoun bude po mně králem, ten dosedne na můj trůn? Proč se tedy stal králem Adoniáš?‘ ¹⁴Zatímco tam ještě budeš s králem mluvit, přijdu za tebou a potvrdím svá slova.“
     ¹⁵Batšeba tedy vešla do pokojíku ke králi. Král totiž byl už velmi starý a Šunemanka Abisag ho obsluhovala. ¹⁶Batšeba před králem poklekla a poklonila se mu. Král se otázal: „Co si přeješ?“ ¹⁷Odpověděla mu: „Můj pane, ty jsi své služebnici přísahal při Hospodinu, svém Bohu: ‚Tvůj syn Šalomoun bude po mně králem, ten dosedne na můj trůn.‘ ¹⁸A hle, teď se stal králem Adoniáš, a ty, králi, můj pane, o tom nevíš. ¹⁹Už připravil obětní hod, býky a velké množství vykrmeného dobytka a bravu, a pozval všechny královy syny, kněze Abjatara a velitele vojska Joaba, ale tvého služebníka Šalomouna nepozval. ²⁰K tobě, králi, můj pane, se upírají oči celého Izraele, abys jim oznámil, kdo po tobě dosedne na trůn krále, mého pána. ²¹Kdyby se stalo, že by král, můj pán, ulehl ke svým otcům, budeme tu stát já a můj syn Šalomoun jako hříšníci.“
     ²²Zatímco ještě mluvila s králem, přišel prorok Nátan. ²³Oznámili králi: „Je tu prorok Nátan.“ Vstoupil před krále a klaněl se mu tváří až k zemi. ²⁴Pak se Nátan otázal: „Králi, můj pane, což jsi řekl: ‚Po mně bude králem Adoniáš, ten zasedne na můj trůn?‘ ²⁵Dnes totiž sestoupil a připravil obětní hod, býky a velké množství vykrmeného dobytka a bravu, a pozval všechny královy syny i velitele vojska a kněze Abjatara a oni s ním jedí a pijí a provolávají: ‚Ať žije král Adoniáš!‘ ²⁶Ale mne, tvého služebníka, ani kněze Sadoka a Benajáše, syna Jojadova, ani tvého služebníka Šalomouna nepozval. ²⁷Pochází tento rozkaz vskutku od krále, mého pána? Neuvědomil jsi svého služebníka o tom, kdo po tobě dosedne na trůn, králi, můj pane.“
     ²⁸Král David odpověděl: „Zavolejte mi Batšebu.“ Vešla před krále a zůstala před ním stát. ²⁹Král se zapřisáhl: „Jakože živ je Hospodin, který mě vykoupil z každého soužení, ³⁰jak jsem ti přísahal při Hospodinu, Bohu Izraele, králem bude po mně tvůj syn Šalomoun, ten dosedne na můj trůn místo mne; učiním tak ještě dnes.“ ³¹Batšeba poklekla, poklonila se králi tváří k zemi a řekla: „Ať navěky žije král David, můj pán.“
     ³²Potom král David nařídil: „Zavolejte mi kněze Sadoka, proroka Nátana a Benajáše, syna Jojadova.“ Když předstoupili před krále, ³³král jim řekl: „Vezměte s sebou služebníky svého pána, posaďte mého syna Šalomouna na mou mezkyni a doveďte ho dolů ke Gihonu. ³⁴Tam ho kněz Sadok a prorok Nátan pomažou za krále nad Izraelem. Zatroubíte na polnici a budete volat: ‚Ať žije král Šalomoun!‘ ³⁵Pak půjdete za ním vzhůru a on přijde, dosedne na můj trůn a bude králem místo mne. Je to můj příkaz, aby on byl vládcem nad Izraelem i nad Judou.“
     ^2.10David odpočinul se svými otci a byl pochován v Davidově městě. ¹¹Doba, po kterou vládl nad Izraelem, byla čtyřicet let; v Hebronu vládl sedm let a v Jeruzalémě třiatřicet let. ¹²Šalomoun nastoupil na trůn svého otce Davida a jeho královská moc se velmi upevnila.

RESPONSORIUM

O. Vyjděte, podívejte se, dcery siónské, na krále Šalomouna, na korunu, kterou jej ověnčila matka v den jeho svatby, * v den, kdy mu jásalo srdce.
V. Svěř, Bože, soudcovský svůj úřad králi, ať stojí za právem svých ponížených. * V den, kdy mu jásalo srdce.

DRUHÉ ČTENÍ

Z kázání svatého Fulgencia, biskupa v Ruspe

     Když chtěl Pán ukázat zvláštnost poslání služebníků, které postavil do čela svému lidu, pravil: Kdopak je věrný a rozvážný správce, kterého pán ustanovil nad svým služebnictvem, aby jim dával včas příděl pšenice? Blaze tomu služebníkovi, kterého pán při svém příchodu najde, že to dělá!
     Kdo je, bratři, ten pán? Nepochybně Kristus, ten, který řekl svým učedníkům: Vy mě nazýváte Mistrem a Pánem, a to právem: to skutečně jsem.
     A kdopak je to služebnictvo, velká rodina tohoto pána? Tvoří ji přirozeně ti, které sám Pán vykoupil z rukou nepřítele a učinil svým vlastnictvím. Touto velkou, Bohu zasvěcenou rodinou je obecná Církev; dík své nevyčerpatelné plodnosti se šíří po celém světě a smí se honosit, že je vykoupena drahocennou krví svého Pána. Syn člověka přece nepřišel, aby si nechal sloužit – jak sám říká – ale aby sloužil a aby dal svůj život jako výkupné za všechny.
     Vždyť on je také dobrý pastýř, který dal život za své ovce. Takže stádo dobrého pastýře je velká rodina Vykupitelova.
     A kdo je ten správce, co má být věrný a zároveň rozvážný? To ať nám dosvědčí apoštol Pavel. Když mluví o sobě a o svých druzích, prohlašuje: Ať se každý na nás dívá jako na služebníky Kristovy a správce Božích tajemství. A když někdo něco spravuje, požaduje se od něho, aby na něj bylo spolehnutí.
     Aby si snad někdo z nás nemyslel, že těmi správci se stali jenom apoštolové, a proto se nijak nestaral o službu v duchovním boji a místo toho, jako líný služebník, bez věrnosti a prozíravosti jen pospával, zase říká svatý Apoštol, aby ukázal, že správci jsou také biskupové: Církevní představený je Božím správcem, a musí to proto být muž bezúhonný.
     Jsme tedy hospodářovi služebníci, jsme správci našeho Pána a dostali jsme dávku pšenice, ze které vám máme rozdělovat.
     A jestliže se ptáme, co ta míra pšenice obnáší, ukáže nám to opět svatý apoštol Pavel. Ten totiž říká: Podle toho, v jaké míře udělil Bůh každému víru.
     Takže to, co Kristus nazývá mírou pšenice, označuje Pavel za míru víry, abychom poznali, že duchovní pšenicí není nic jiného než vznešené tajemství křesťanské víry. Ve jménu Páně vám z této míry pšenice rozdáváme, kdykoli osvíceni darem milosti Svatého Ducha s vámi probíráme pravidla pravé víry. A z téže míry pšenice dostáváte od Pánových správců, když denně nasloucháte slovu pravdy z úst Božích služebníků.

RESPONSORIUM

O. Služebníku dobrý a věrný, málo jsi spravoval věrně, mnoho ti svěřím. * Pojď se radovat se svým pánem.
V. Pane, pět hřiven jsi mi svěřil, hle – dalších pět jsem vydělal. * Pojď se radovat se svým pánem.

MODLITBA

Modleme se:
Bože, tys učinil blahoslaveného biskupa Jakuba vynikajícím kazatelem pravdy a šiřitelem pokoje; na jeho přímluvu dej, ať si zamilujeme pokoj a pravdu a jednou dospějeme k tobě, kde je plnost pokoje a ryzí pravda. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023,  Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016,  Česká dominikánská provincie