Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

8. červen 2012
Pro OP: Bl. Diany d´Andalo a Cecílie, panen, mnišek, pro mnišky PAMÁTKA, památka

Diana pocházela z význačné boloňské rodiny, narodila se kolem roku 1200. Její otec byl vysoký úředník, od jejího děda koupili dominikáni pozemek pro stavbu svého kláštera. Kázání blahoslaveného Reginalda přimělo Dianu k rozhodnutí vstoupit do Řádu kazatelů. To bylo ještě utvrzeno setkáním se svatým Dominikem. Své rozhodnutí si však musela vybojovat. Po roce přemlouvání jí rodiče dovolili 29. června 1223 založit v Bologni klášter mnišek a vstoupit do něj. Několik sester pod vedením blahoslavené Cecílie Cesarini a blahoslavené Amaty přišlo z kláštera sv. Sixta v Římě, aby uvedly mladé sestry do spirituality mnišek sv. Dominika. Diana je známá především jako adresátka padesáti dopisů, které jí ze svých cest posílal blahoslavený Jordán Saský. Dopisy vyprávějí o rozvoji řádu, ale Jordán v nich také poskytuje sestrám duchovní vedení. Diana zemřela 10. června 1236 v Bologni a byla pohřbena v klášterním kostele sv. Anežky. Její hlava je uložena v bazilice sv. Dominika v Bologni. Kult všech tří mnišek potvrdil Lev XIII.

MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Slavíme, Kriste, nadšeni
slavný den svatých panen tvých,
které šly ve tvých šlépějích,
s čistými srdci, s písněmi.

Tys čistý liliový květ,
Ženichu panen přesvatý,
ochránce svaté čistoty,
léčky zlých duchů rázně smeť.

Tvé srdce neposkvrněné
ochotně se vždy usmíří,
odpusť nám proto každý hřích
a promiň viny nezměrné.

Děkujeme ti upřímně,
bloudícím cesty napravuj,
milosti dárce, při nás stůj
v každý čas, tebe prosíme.

Ať tebe všechno lidstvo ctí,
Ježíši, Pannou zrozený,
i Otci, Duchu milosti
ať ustavičně chvála zní. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Povstaň, Pane, a pospěš mi na pomoc.

Žalm 34 (35), 1-2. 3c. 9-19. 22-23. 27-28
Bůh zachraňuje pronásledovaného

Sešli se... a usnesli, že se Ježíše zmocní lstí a připraví ho o život. (Mt 26, 3. 4)

I

¹ Boj vyhlas, Pane, těm, kdo mě bijí,
      napadni ty, kdo mě napadli!
² Uchop svůj štít, svou pavézu zdvihni, †
      povstaň a pospěš mi na pomoc, *
      řekni mi: „Pomoc tvá jsem já!“ –

     ³ [Nastav kopí těm, kdo mě honí †
     ⁴   ať padne hanba a ostuda na ty, *
       kdo se mě snaží zahubit,

       ať musí couvnout se zahanbením, *
       ti, kdo mou zkázu osnují!
     ⁵ Ať je jim jako ve větru plevám, *
       až anděl Páně je požene,
     ⁶ ať jejich cesta je temná a kluzká, *
       až anděl Páně je bude štvát!
     ⁷ Vždyť pro nic za nic mi chystali léčku, *
       pro nic a za nic mi strojili past.
     ⁸ Z ničeho nic ať je přepadne zkáza: †
       ať do svých léček sami se chytí, *
       sami ať padnou do svých jam!]

⁹ Zato má duše zajásá v Pánu *
      z radosti nad jeho pomocí.
¹⁰ Tělem i duší pak budu volat: *
       „Pane, kdo tobě se vyrovná!
    Ty chráníš slabého před silnějším, *
       chudáka před oloupením!“ –

¹¹ Oni však předvedli falešné svědky *
       k výslechu o tom, co nemohu znát.
¹² Zlem se mi za dobro odvděčili: *
       usilují mi o život.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Povstaň, Pane, a pospěš mi na pomoc.

Ant. 2 Ujmi se mé pře, Pane, a ochraň mě, neboť jsi mocný.

II

¹³ Když oni stonali, já chodil v žíních, †
      za ně sám sebe mořil jsem posty -*
      kéž bych svou modlitbu mohl vzít zpět!
¹⁴ Tak jako pro svého přítele, bratra, †
      chodil jsem, jako bych za matkou truchlil, *
      shrben a posypán popelem. –

¹⁵ Nad pádem mým však se s radostí shlukli, *
      shlukli se proti mně do jednoho,
    tlačí se na mne i ti, které neznám, *
      potupným křikem mě bez dechu štvou,
¹⁶ hanebně se mi posmívají, *
      skřípají zuby proti mně.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Ujmi se mé pře, Pane, a ochraň mě, neboť jsi mocný.

Ant. 3 Jazyk můj vyzná tvou spravedlnost, bez konce bude tě velebit.

III

¹⁷ Pane, jak dlouho se budeš jen dívat? †
      Zachraň mě před jejich zběsilostí, *
      můj život vyrvi ze spárů lvích!
¹⁸ Vzdám ti pak díky před velkou obcí, *
      chvály před četným shromážděním. –

¹⁹ Aby se nade mnou neradovali *
      všichni ti úskoční nepřátelé,
     aby se pohledem nedomlouvali, *
      kdo na mne bez příčin mají zášť.

      ²⁰ [Vždyť oni neřeknou pokojné slovo, *
         proti tichým jen smýšlejí lest.
      ²¹ Na plná ústa se chechtají, křičí: *
         „Teď to vidíme, dobře ti tak!“]

²² Ty, Pane, též to vidíš: už nemlč, *
      nevzdal se, Pane, ode mne!
²³ Procitni, povstaň mi na ochranu, *
      zastaň se, Pane a Bože můj! –

      ²⁴ [Suď mě, Pane, svou spravedlností, *
          Bože, ať ze mne si netropí smích.
      ²⁵ Ať v duchu nemyslí: „Tak nás to těší!“ *
          Ať neříkají: „Zhltli jsme jej!“

      ²⁶ Ať se naopak propadnou studem *
          ti, které těší mé neštěstí,
          ať mají z hanby a ostudy šaty, *
          kdo se tak pyšní nade mnou!]

²⁷ Ať se však radují ti, kdo jsou při mně, †
      ať mohou říkat: „Pán je velký! *
      Je svému věrnému zachráncem!“ –
²⁸ Jazyk můj vyzná tvou spravedlnost, *
      bez konce bude tě velebit!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Jazyk můj vyzná tvou spravedlnost, bez konce bude tě velebit.

V. Můj synu, zachovej má slova.
R. Dodržuj mé příkazy a budeš žít.

PRVNÍ ČTENÍ

Z Knihy Job

     ^40.1Hospodin odpověděl Jobovi a řekl:
²„Copak se bude přít s Všemocným nějaký hanobitel?
Kdo chce činit výtky Bohu, ať na to odpoví!"
     ³Job tedy odpověděl Hospodinu a řekl:
⁴"Ach, jsem příliš malý, co ti mám odpovědět?
Na ústa si kladu ruku.
⁵Řekl jsem jedno slovo? Už nebudu pokračovat.
Řekl jsem dvě? Nic už nepřipojím."
     ⁶Tu odpověděl Hospodin Jobovi z hlubin bouře a řekl:
⁷"Opásej svá bedra jako hrdina,
zeptám se tě, ty mi odpověz!
⁸Chceš skutečně mé právo obrátit v nic,
prohlásit, že nemám pravdu, abys ji dostal ty?
⁹Má snad tvé rámě sílu Boha,
dovedeš tak zahřmít jako hřímá on?
¹⁰Ozdob se slávou a vznešeností,
oděj se nádherou a velebností!
     ¹¹Dej zasršet výbuchům své zlosti,
jediným pohledem zdrť všechno zpupné!
¹²Jediným pohledem pokoř vše zpupné!
Na místě zdeptej bezbožníky!
¹³Zahrab je všechny do prachu,
jejich tváře uzavři v temnu!
¹⁴Pak i já tě budu oslavovat,
že dokážeš zvítězit svou pravicí."
     ^42.1Tu odpověděl Job Hospodinovi a řekl:
²"Vím, že zmůžeš všechno,
že ti není nemožný žádný záměr.
³Kdo by mohl neznalostí zatemňovat prozřetelnost?
Přesto jsem mluvil o věcech, jimž nerozumím,
vyšších než já, které nemohu chápat.
⁴Prosím, poslouchej, já budu mluvit,
zeptám se tě, ty mi odpověz!
⁵Zvěděl jsem o tobě jen podle doslechu,
ale nyní tě zří moje oči.
⁶Proto odvolávám a projevuji lítost
v popelu a v prachu.“

RESPONSORIUM

O. Zvěděl jsem o tobě jen podle doslechu, ale nyní tě zří moje oči. Proto odvolávám a projevuji lítost* v popelu a v prachu.
V. Řekl jsem jedno slovo? Už nebudu pokračovat. Řekl jsem dvě? Nic už nepřipojím. Na ústa si kladu ruku. * V popelu a v prachu.

DRUHÉ ČTENÍ

Jedno z těchto dvou:

Z dopisů bl. Jordána Saského

     [