Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

12. květen 2012
Pro OP: Bl. Jany Portugalské, panny, mnišky, nezávazná památka

Narodila se v Lisabonu 16. února 1452 jako nejstarší z dětí portugalského krále Alfonsa V. a Alžběty z Coimbry. Od dětství se kalkulovalo s možným politickým sňatkem. V šestnácti letech požádala otce o svolení vstoupit do kláštera, otec však její žádost odmítl. Během válečné výpravy proti Maurům spravovala království jako regentka. Po návratu krále se jí rozhodnutí pro řeholní život přece jen podařilo prosadit. 25. ledna 1475 vstoupila k dominikánským mniškám v Aveiru. Klášter však patřil mezi nejchudší, nejpřísnější a nejhorlivější. To se králi nelíbilo. Nutil Janu, aby odešla, a vyhrožoval sestrám různými postihy. Pro zachování dobrých vztahů s královským dvorem vystoupila Jana z noviciátu, složila pouze soukromé sliby a v klášteře jen bydlela. Slavné sliby směla složit až v roce 1485. Konala přísné kající skutky a vynikala heroickou pokorou. Před smrtí těžce onemocněla. Všechno obětovala za obrácení hříšníků a za záchranu křesťanských otroků v Africe. Zemřela v Aveiru 12. května 1490 a byla pohřbena v klášterním kostele. Její kult potvrdil 31. prosince 1692 Inocenc XII.

MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Svou vroucí písní velebí
tento den zbožní věřící,
když dnes i z výšin na nebi
se sláva této panny skví.

Panna, jež k chválám Kristovým
přispěla mužnou pevností,
se k sborům nebes vznešeným
dnes druží plna radosti.

Křehkosti těla přemohla
cudností v celém žití svém,
svůdnostmi světa pohrdla
a ve stopách šla za Kristem.

Spravuj nás, Kriste, podle ní,
před nepřáteli chraň lid svůj,
nás ve svých ctnostech upevni
a balvany vin odstraňuj.

Ať tebe všechno lidstvo ctí,
Ježíši, z Panny zrozený,
i Otci, Duchu milosti
ať ustavičná chvála zní. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Zpívejte Pánu, vzpomeňte si na divy, jež konal. Aleluja.

Žalm 104 (105)
Bůh je ve svých slibech věrný

Apoštolové národům zvěstují podivuhodné skutky, jež vykonal Bůh. (Sv. Atanáš)

I

¹ Slavte Pána, ctěte jeho jméno, *
      zjevte jeho díla národům.
² Zpívejte mu, na strunách mu hrejte, *
      všechny jeho divy hlásejte!
³ Honoste se jeho svatým jménem! *
      Ať se radují, kdo Pána ctí! –

⁴ Dbejte o Pána a jeho sílu, *
      stále hledejte jen jeho tvář!
⁵ Vzpomeňte si na divy, jež konal, *
      znamení a soudy z jeho úst,
⁶ rode jeho sluhy Abraháma, *
      děti vyvolence Jákoba! –

⁷ Jenom on, jen Pán je naším Bohem, *
      jeho soudy přes veškerou zem.
⁸ On je provždy pamětliv své smlouvy, *
      pro sta pokolení dal svůj slib,
⁹ smlouvy uzavřené s Abrahámem, *
      přísahy, co Izákovi dal. –

¹⁰ Zákonem ji určil pro Jákoba, *
      věčnou smlouvou pro Izraele.
¹¹ Řekl: "Dám ti kananejskou zemi *
      za určený úděl dědičný.“
¹² Že jich počtem bylo dosud málo, *
      maloučko a hosty byli tam,
¹³ od národa k národu se táhli, *
      z jedné říše mezi jiný lid,
¹⁴ nedovolil nikomu je tisknout, *
      mnohé krále ztrestal kvůli nim:
¹⁵ „Nedotknete se mých pomazaných, *
      neublížíte mým prorokům!“

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Zpívejte Pánu, vzpomeňte si na divy, jež konal. Aleluja.

Ant. 2 Pán neopustil spravedlivého, když byl prodán, a vysvobodil ho z rukou hříšníků. Aleluja.

II

¹⁶ Když na zem svolal hladomor, *
      odňal jí všechen živný chléb,
¹⁷ jednoho poslal před nimi: *
      Josef byl prodán v otroctví.
¹⁸ Nohy mu pouty svázali, *
      sevřeli hrdlo do želez,
¹⁹ až jeho slovo splněno *
      a výrok Páně potvrzen. –

²⁰ Tu králi vnukl pustit jej: *
      pán národů mu volnost dal.
²¹ K řízení svěřil mu svůj dům *
      a do správy svůj majetek.
²² Dle svého měl vést knížata *
      a rádce učit moudrosti.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Pán neopustil spravedlivého, když byl prodán, a vysvobodil ho z rukou hříšníků. Aleluja.

Ant. 3 Pán měl v paměti svůj svatý slib a vyvedl svůj národ v radosti. Aleluja.

III

²³ I přišel do Egypta Izrael, *
      byl Jákob hostem v zemi Chámově.
²⁴ A v ní Pán mocně rozmnožil svůj lid, *
      až ten byl silnější než domácí.
²⁵ V těch vzbudil proti svému lidu zášť, *
      zákeřnost proti služebníkům svým.
²⁶ Pak poslal svého sluhu Mojžíše *
      a Árona, jejž sám si vyvolil.
²⁷ Činili jeho divy v Egyptě, *
      znamení mocná v zemi Chámově! –

²⁸ Sám seslal temnoty a byla tma, *
      oni však jeho slov dbát nechtěli.
²⁹ Proměnil tedy jejich vody v krev *
      a ryby v nich jim nechal pohynout.
³⁰ Celá zem hemžila se žábami, *
      až do královských komnat nalezly.
³¹ Přikázal – přiletěly roje much, *
      přeplněn komáry byl každý kout.
³² Namísto deště seslal příval krup, *
      po celé zemi blesky planuly.
³³ Vinice, fíkovníky potloukl, *
      zporážel stromy v jejich krajinách. –

³⁴ Přikázal – vpadly mraky kobylek *
      a nespočetné spousty sarančí.
³⁵ Zničily v zemi všechno zelené, *
      zničily vše, co pole zrodila.
³⁶ Zahubil jim vše prvorozené, *
      prvotiny všech jejich plodných sil. –

³⁷ Se zlatem, stříbrem lid svůj vyvedl, *
      a v jejich kmenech nikdo nestonal.
³⁸ Egypt byl jejich odchodu jen rád, *
      neboť mu byli leda pro postrach.
³⁹ I zaclonil je hustým oblakem *
      a plamenem jim svítil za noci. –

⁴⁰ Žebrali na něm – dal jim křepelky, *
      nebeským chlebem sytil lačnící.
⁴¹ Rozrazil skálu – voda vytryskla *
      a proudem rozlila se do pouště.
⁴² Neboť měl v paměti svůj svatý slib, *
      jak ho dal kdysi Abrahámovi. –

⁴³ Vyvedl národ, jenž se radoval, *
      své vyvolené, kteří jásali.
⁴⁴ A daroval jim kraje pohanů, *
      majetku národů se zmocnili,
⁴⁵ aby pak žili v jeho zákoně, *
      zachovávali jeho příkazy.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Pán měl v paměti svůj svatý slib a vyvedl svůj národ v radosti. Aleluja.

V. Bůh nás znovu zrodil, takže máme živou naději, aleluja.
O. Zmrtvýchvstáním Ježíše Krista, aleluja.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Zjevení svatého apoštola Jana

     ¹⁰Anděl mi řekl: „Nezapečeťuj prorocká slova této knihy, protože čas je blízko, kdy se splní. ¹¹Kdo křivdí, ať křivdí dál, kdo je poskvrněný, ať se poskvrňuje dál, kdo je spravedlivý, ať žije spravedlivě dál a svatý ať se posvěcuje dál!
     ¹²Hle, přijdu brzy a moje odplata se mnou, abych odměnil každého podle jeho činů. ¹³Já jsem alfa i omega, první i poslední, začátek i konec. ¹⁴Blaze těm, kdo si vypírají šaty; budou mít právo na strom života a branami vstoupí do města. ¹⁵Venku zůstanou psi, čarodějníci, smilníci, vrazi, modláři a každý, kdo má zálibu v páchání lži.
     ¹⁶Já, Ježíš, poslal jsem svého anděla, aby vám svědčil o tom, co se týká církevních obcí. Já jsem výhonek z Davidova kořene a Davidův potomek, zářivá jitřní hvězda.“
     ¹⁷Duch i nevěsta volají: „Přijď!“ Kdo to slyší, ať také zvolá: „Přijď!“ A kdo žízní, ať přijde: kdo touží po živé vodě, ať si ji vezme zadarmo.
     ¹⁸Já dosvědčuji každému, kdo slyší prorocká slova této knihy: Kdo by k nim něco přidal, tomu přidá Bůh těch ran, o kterých se píše v této knize. ¹⁹A kdo by ze slov této prorocké knihy něco ubral, tomu ubere Bůh podíl na stromě života a na svatém městě, o kterých se píše v této knize.
     ²⁰Ten, kdo to dosvědčuje, říká: „Ano, přijdu brzy!“ Amen, přijď, Pane Ježíši!
     ²¹Milost Pána Ježíše buď se všemi!

RESPONSORIUM

O. Já jsem výhonek z Davidova kořene a Davidův potomek, zářivá jitřní hvězda. Duch i nevěsta volají: Přijď! * A kdo to slyší, ať řekne: Přijď! Amen. Pane Ježíši, přijď, aleluja.
V. Vy všichni, kteří žízníte, pojďte k vodě; nakloňte ucho své a pojďte ke mně! * A kdo to slyší, ať řekne: Přijď! Amen. Pane Ježíši, přijď, aleluja.

DRUHÉ ČTENÍ

Z traktátu „O panenství“ od svatého biskupa a mučedníka Cypriána

     Nyní budu promlouvat k pannám: čím větší je jejich sláva, tím více potřebují péče. Jsou květem na ratolesti Církve a skvostem duchovní krásy, jsou utěšeným mládím Církve, neposkvrněným a neporušeným dílem cti a chvály, jsou obrazem Božím zpodobujícím Pánovu svatost, jsou znamenitější částí Kristova stáda. Církev se jimi těší a její slavné mateřství v nich bohatě kvete do plodů: čím víc se rozrůstá počet panen, tím větší je matčina radost. K těmto pannám já nyní mluvím a je napomínám – spíš z lásky než z moci svého úřadu; ne že bych já, poslední a nejmenší, plně si vědomý vlastní ubohosti, chtěl vystupovat jako nějaký přísný soudce, nýbrž proto, že snad jsem ve své starostlivosti obezřelejší a mám větší obavy z ďáblových útoků.

     Tato má ostražitost není neopodstatněná a mé obavy nejsou liché; pomáhají na cestě ke spáse a bdí nad životodárnými přikázáními Páně: ženy, které se odevzdaly Kristu, odřekly se tělesných žádostí a tělem i duší se zasvětily Bohu, mají dovršovat své dílo, za něž je čeká velká odměna, a  nemají se snažit pro nikoho jiného krášlit a nikomu jinému se nemají chtít líbit než svému Pánu. Od něho se také dočkají kýžené odměny za své panenství.

     Uchovejte si, panny, opravdu si uchovejte to, čím jste už začaly být. Uchovejte si to, čím budete. Čeká vás velká mzda, velká odplata za vaši ctnost, nejvyšší odměna za vaši čistotu. Čím my teprve máme být, tím jste vy už být začaly: vy už v tomto životě máte slávu vzkříšení, jdete životem, aniž by se vás dotkl svou pozemskostí; zachováte-li si cudnost a panenství, jste jako Boží andělé. Jen ať vytrvá, ať zůstane pevné a  neporušené to vaše panenství. Tak, jako statečně začalo, ať ustavičně trvá. Ať nehledí na skvělost náhrdelníků a bohatství šatu, ale na důstojnost mravů.

     Slyšte hlas apoštola, kterého Pán nazval svým vyvoleným nástrojem a kterého Bůh poslal, aby hlásal a naplňoval nebeské příkazy. Říká: První člověk byl utvořen ze země, je pozemský, druhý člověk je z nebe. My jsme na sobě nesli podobnost s tím člověkem, který pocházel ze země. Stejně tak poneseme i podobnost s tím, který je z nebe. Tuto podobu nese panenství a nese ji neporušenost, svatost ji nese a pravda.

RESPONSORIUM

O Žena nevdaná a panna se stará o věci Páně, * aby byla svatá na těle i na duši. Aleluja.
V. Pán je má skála a můj úděl navždy, * aby byla svatá na těle i na duši. Aleluja.

Nebo:

Z dekretu II. vatikánského koncilu o přizpůsobení a obnově řeholního života

     Od samého počátku byli v Církvi muži a ženy, kteří ve snaze o svobodnější následování Krista a jeho věrnější napodobení uskutečňovali rady evangelia a vedli – každý svým způsobem – život zasvěcený Bohu. Mnozí z nich prožili z vnuknutí Svatého Ducha život v samotě, jiní založili řeholní rodiny, které Církev ráda přijala a schválila svou autoritou. Tak podle Božího záměru postupně vyrostla podivuhodná rozmanitost řeholních společenství; značně přispěla k tomu, že Církev je vybavena pro každé dobré dílo a připravena, aby Kristovo tělo dělalo pokroky, a  navíc se představuje jako nevěsta okrášlená pro svého Ženicha, neboť ji zdobí různé dary jejích dětí, a skrze ni se zjevuje přerozmanitá Boží moudrost.

     Všichni, které Bůh volá k uskutečňování rad evangelia a kteří se k nim upřímně zavazují, se uprostřed této pestré rozmanitosti darů nejvlastnějším způsobem zasvěcují Pánu, když následují Krista, toho, který životem v panictví a v chudobě a v poslušnosti až k smrti na kříži vykoupil a posvětil všechny lidi. Tak puzeni láskou, kterou jim do srdce vlévá Duch Svatý, žijí čím dál tím víc pro Krista a jeho tělo, to je Církev. Toto sebeodevzdání zahrnuje zajisté celý život; čím opravdověji se v něm spojují s Kristem, tím bohatší je život Církve a tím plodnější je její apoštolát.

     Členové všech řeholních institutů ať si připomínají, že slibem žít podle rad evangelia dali především odpověď na výzvu Boží, a tak nejenže zemřeli hříchu, ale také se odřekli světa, aby žili jen pro Boha. Celý svůj život totiž odevzdali do jeho služby; a to znamená zcela zvláštní zasvěcení, které má svůj hluboký kořen v zasvěcení křestním a také je plněji vyjadřuje.

     Ti, kdo se zavazují žít podle rad evangelia, ať především hledají a milují Boha, neboť on si dříve zamiloval nás, a za všech okolností ať se snaží vést život s Kristem skrytý v Bohu. Ke spáse světa a výstavbě Církve odtud vyvěrá láska k bližnímu a dostává nové podněty. A tato láska oživuje a usměrňuje také samo uskutečňování rad evangelia.

     Čistoty pro nebeské království, kterou řeholníci slibují, je třeba si cenit jako znamenitého daru milosti. Jedinečným způsobem totiž osvobozuje lidské srdce, aby se mohlo mocněji rozhořet láskou k Bohu a ke všem lidem; a proto je zvláštním znamením nebeských darů a pro řeholníky nejvhodnějším prostředkem, jak se horlivě oddat Boží službě a apoštolské práci. Tak právě oni všem věřícím připomínají ten podivuhodný sňatek, který zosnoval sám Bůh a který se má plně zjevit ve věku budoucím: sňatek Církve s jejím jediným snoubencem Kristem.

RESPONSORIUM

O Jak jsi krásná, Kristova panno! * Pán tě odměnil slavnou korunou panenství. Aleluja.
V. Nikdo ti nemůže vzít palmu vítězství ani tě odloučit od lásky Kristovy. * Pán tě odměnil slavnou korunou panenství. Aleluja.

MODLITBA

Modleme se:
Bože, tys posiloval vytrvalost blahoslavené Jany, když žila na královském dvoře uprostřed světských marností; prosíme tě, ať se věřící dokážou na její přímluvu odpoutat od věcí pozemských a zamilovat si dobra nebeská. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023,  Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016,  Česká dominikánská provincie