lat

Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

2. srpen 2011
Bl. Jany, matky sv. Otce Dominika, nezávazná památka


Díky blahoslavenému Jordánu Saskému víme, že matka svatého Dominika se jmenovala Jana. Narodila se kolem roku 1140. Podrobnější informace o jejím původu a životě nejsou spolehlivě doloženy. Podle tradice pocházela ze starobylého šlechtického rodu z Azy u Arandy v provincii Burgos, jenž byl spřízněn s kastilskými králi. Provdala se za Felixe, pána v Calerueze, považovaného za potomka rodiny Guzmanů. Z jejich manželství se podle tradičního podání narodili tři synové: Antonín, Mannes a Dominik. Životopisci představují Janu jako příkladnou matku a uvádějí, že byla ženou „velké víry, šlechetnou, moudrou, plnou soucítění s chudými a trpícími“. Zemřela v Calerueze v prvních letech 13. století. Lidé ji milovali a projevovali jí úctu nejen za života, ale i po její smrti. Její tělo je uloženo v dominikánském kostele sv. Pavla v Peñafiel u Valladolidu. Její kult schválil 1. října 1828 Lev XII.

MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Ta žena hodná pochvaly
a naší úcty pro ctnosti,
tak slaví triumf s anděly,
jak vyniká svou svatostí.

Vzývala s duší horoucí
plna slz Boha v nebesích
a bděla dlouho do noci
při neustálých postech svých.

Pohrdla slávou na světě
a s duší neposkvrněnou
po spravedlivém životě
odešla ve vlast nadhvězdnou.

Svůj domov obohatila
mnohými činy svatými,
aby se věčně sytila
radostmi věčné otčiny.

Trojjedinému dík buď, čest,
že nás na její přímluvy
po skončení všech našich cest
v ráj vezme k svatým za druhy. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Svou cestu života svěř Pánu, on už učiní své.

Žalm 36 (37)
Úděl dobrých a zlých

Blahoslavení tiší, neboť oni dostanou zemi za dědictví. (Mt 5, 5)

I

1 Nerozhořčuj se nad špatnými, *
      neřevni na ty, kdo pášou zlo!

2 Zakrátko zvadnou jako tráva, *
      uschnou jak bujná bylina. –

3 Důvěřuj v Pána a čiň dobro, *
      pokojně, věrně v své zemi žij.

4 Jen v Pánu měj své potěšení: *
      po čem tvé srdce touží, on dá. –

5 Svou cestu života svěř Pánu, *
      důvěřuj, on už učiní své.

6 Jak světlu dá vzejít tvé spravedlnosti *
      a tvému právu jak bílému dni. –

7 Tichý buď před Pánem, spolehni na něj, †
      nežárli na toho, komu se daří, *
      i když je přitom samá lest.

8 Přemáhej hněv a zanech záští, *
      nezlob se, z toho roste jen zlo.

9 Zlí totiž budou vyhlazeni; *
      kdo v Pána doufá, podrží zem. –

10 Jen ještě chvíli a bezbožník zmizí: *
       pohleď, tu stál – a není ho již!

11 Kdežto pokorní obdrží zemi *
       a hojný pokoj bude jim přán.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Svou cestu života svěř Pánu, on už učiní své.

Ant. 2 Odvrať se od zlého a čiň jen dobré, poctivé podepře Pán.

II

12 Bezbožník ukládá spravedlivému *
       a zuby skřípe na něho.

13 Pán však se jeho úkladům směje, *
       vidí už nadcházet jeho den. –

14 Hříšníci tasí svoje meče, *
       k výstřelu napínají luk,
    jen aby skláli ubožáka, *
       pobili všechny pokojné.

15 Vnikne však jejich meč do jejich srdcí *
       a jejich luky se přelomí. –

16 Lepší je trocha poctivcova *
       než velké jmění bezbožných;

17 protože hříšným se přerazí paže, *
       kdežto poctivé podepře Pán. –

18 Pán dobře zná život bezúhonných, *
       dědictví jejich je na věky.

19 V neblahých dobách nebudou v hanbě, *
       i za dnů hladu se nasytí. –

20 Zatímco bezbožní propadnou zkáze: *
       vždyť všichni nepřátelé Páně
    jsou jen jako to luční kvítí: *
       zaniknou, odvanou jako dým. –

21 Hříšník se dluží, aniž co vrací; *
       dobrý však z lásky rozdává.

22 Ti, jimž Pán žehná, zdědí zemi, *
       ti, které proklel, vyhynou. –

23 Pán posiluje kroky toho, *
       čí život se mu zalíbil.

24 Padne-li, ležet nezůstane, *
       vždyť Pán ho drží za ruku. –

25 Ať mlád nebo k stáru, já nezažil nikdy, †
       aby byl dobrý ponechán v bídě *
       a jeho děti šly žebrotou.

26 Vždycky se slituje, potřebným půjčí, *
       v dětech svých bude požehnán. –

27 Odvrať se od zlého, čiň jen dobré, *
       zůstaneš takto na věky živ.

28 Vždyť Pán má lásku k spravedlnosti *
       a neopouští svoje věrné;
    zatímco nepoctiví zajdou, *
       rod hříšných bude vyhlazen.

29 Jen spravedliví zdědí zemi, *
       na věky na ní budou žít.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Odvrať se od zlého a čiň jen dobré, poctivé podepře Pán.

Ant. 3 Doufej v Pána, choď jeho cestou.

III

30 Ústa řádného mluví vždy moudře *
       a jeho jazyk pravdivě.

31 V srdci si nese Boží zákon, *
       krok jeho nezakolísá.

32 Za spravedlivým slídí hříšník *
       a snaží se ho usmrtit.

33 Pán ho však nenechá napospas zlému, *
       na soudu nedá ho odsoudit. –

34 Doufej v Pána, choď jeho cestou †
       a povýší tě k držení země, *
       záhubu hříšných uvidíš.

35 Znával jsem hříšného násilníka, *
       jak pyšný cedr se vypínal:

36 přišel jsem podruhé – nebylo ho, *
       hledal jsem jej a nenašel! –

37 Hleď na zbožné, hleď na poctivé: *
       takovým patří budoucnost.

38 Bezbožní vesměs však dojdou zkázy, *
       potomstvo hříšných vyhyne.

39 Sám Pán je spásou spravedlivých, *
       v čas nouze jim je ochranou.

40 Pán jim dá pomoc a vysvobození *
       za to, že v něho doufají.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Doufej v Pána, choď jeho cestou.

V. Jen ty mě moudrému vědění nauč.
R. Neboť tvým příkazům důvěřuji.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Amosa

7,1-17
Vidění zkázy Izraele

     1Toto mi ukázal Pán, Hospodin: Hle, on sám utvořil kobylky, když začala růst otava; bylo to po senoseči odvedené jako daň králi. 2Když už téměř sežraly zeleň země, prosil jsem: „Odpusť, prosím, Pane, Hospodine! Jak obstojí Jakub, vždyť je malý!“ 3Slitoval se tedy Hospodin kvůli tomu. „Nestane se to“ – řekl Pán, Hospodin.
    
4Toto mi ukázal Pán, Hospodin: Hle, Pán, Hospodin, povolal k soudu oheň a ten zhltal velkou propast a hltá i  Hospodinův úděl. 5Prosil jsem: „Přestaň, prosím, Pane, Hospodine! Jak obstojí Jakub, vždyť je malý!“ 6Slitoval se tedy Hospodin kvůli tomu: „Ani to se nestane“ – řekl Pán, Hospodin.
    
7Toto mi ukázal Pán, Hospodin: Hle, muž stál na omítnuté zdi a v ruce měl zednickou lžíci. 8Hospodin mi pravil: Co vidíš, Amosi?“ Odpověděl jsem: „Zednickou lžíci.“ Pán pravil: „Položím zednickou lžíci doprostřed svého izraelského lidu, už mu neodpustím. 9Budou zbořeny Izákovy výšiny, izraelské svatyně budou zpustošeny, s mečem povstanu proti Jorobeamovu domu.“
    
10Betelský kněz Amasjáh vzkázal izraelskému králi Jorobeamovi: „Amos štve proti tobě uprostřed izraelského domu. Země nemůže snést všechny jeho řeči. 11Tak totiž mluví Amos: Jorobeam zahyne mečem a Izrael bude vyhnán ze své země!“ 12Amasjáh řekl také Amosovi: „Vidoucí, seber se a uteč do judské země, tam se živ a tam prorokuj! 13V Betelu už prorokovat nesmíš, neboť zde je králova svatyně a říšský chrám.“ 14Amos odpověděl Amasjáhovi:
„Nejsem prorok
ani prorocký učedník,
jsem pastýř a pěstitel smokvoní.
15Hospodin mě vzal od stáda
a řekl mi:
'Jdi a prorokuj mému izraelskému lidu!'
16Nyní slyš Hospodinovo slovo: Ty říkáš: 'Neprorokuj proti Izraeli, neslintej na Izákův dům.' 17Proto tak praví Hospodin: 'Tvá žena bude v městě nevěstkou, tvoji synové a tvé dcery padnou mečem, tvé pozemky budou rozděleny měřickým provazem, ty sám zemřeš v nečisté zemi; Izrael bude vyhnán ze své země.'“

RESPONSORIUM

Am 3, 7.8; 7, 15

O. Pán, Hospodin, neudělá nic, aniž zjeví svůj úradek svým služebníkům, prorokům. * Když Hospodin promluvil, kdo by neprorokoval?
V. Hospodin mě vzal od stáda a řekl mi: Jdi a prorokuj mému lidu! * Když Hospodin promluvil, kdo by neprorokoval?

DRUHÉ ČTENÍ

Ze spisu „Kronika svatých“ od Rodriga Cerratského

(V. Diego Carro, Domingo de Guzman, Historia Documentada, Madrid, 1973, pp. 775-778)

Byla velmi milosrdná

     Svatý Dominik, vůdce a věhlasný Otec Kazatelů, který zazářil koncem století jako nová hvězda, pocházel z království Kastilského ve Španělsku, z vesnice zvané Caleruega v diecézi Osma. Slušelo se zajisté, aby v posledních dobách v nejzašších končinách světa, když zapadlo světlo století, přivedl Bůh od západu světlo, které mělo svými paprsky osvítit celý svět zahalený stíny.
     Proto chtěl Bůh, který předem zná budoucnost, upozornit Církev na to, jaký a jak velký bude tento přesvatý muž, a chtěl to dokázat některými znameními. Jeho matka, dřív než ho počala, viděla totiž ve snu, že nosí v lůně psíka, který má v tlamě hořící pochodeň. Když vyšel z lůna, zdálo se, že zapaluje celý svět. Byl to předobraz toho, že se z ní narodí výborný kazatel, který svou ohnivou výmluvností mocně rozplamení ve světě chladnoucí lásku. Pozdější události to potvrdily. Její syn neobyčejně vystupoval proti neřestem, bojoval proti bludům, přehorlivě povzbuzoval věřící.
     Jeho otec byl úctyhodný muž a měl velký majetek. Jeho matka byla opravdu počestná, cudná, rozvážná, velmi soucitná k ubohým a ztrápeným, a mezi všemi ženami oné země vynikala dobrou pověstí.
     Jeho matka byla totiž velmi milosrdná. Když jednou v době nedostatku viděla trápení nešťastných lidí, darovala mnoho ze svého majetku a rozdělila mezi chudé i plný sud vína, velmi známého na onom místě. Když se její muž vracel a blížil se ke Calerueze, vyšli mu naproti jeho sousedé a někteří mu pověděli o víně rozdaném chudým.
     Muž tedy přišel domů a v přítomnosti sousedů řekl své manželce, aby jim posloužila vínem z řečeného sudu. Ona se však bála nemalé hanby. Vešla ihned do sklepa, kde byl řečený sud, a na kolenou prosila Pána: "Pane Ježíši Kriste, nejsem hodna, abys mě vyslyšel pro mé zásluhy. Ale prosím tě, vyslyš mě pro svého služebníka, mého syna, kterého jsem ti zasvětila." Neboť matka znala synovu svatost. Vstala plna víry, hned přistoupila k sudu a shledala, že je plný výborného vína. Děkovala Dárci všech milostí a dala štědře nalévat z onoho vína svému muži a ostatním. A všichni se tomu divili.

RESPONSORIUM


O. Lámej chléb hladovému a popřej pohostinství bloudícím ubožákům.* Jako jitřenka pak vysvitne tvé světlo a tvá spravedlnost půjde před tebou.
V. Když vidíš nahého, obleč ho a neodmítej pomoc svému bližnímu. * Jako jitřenka pak vysvitne tvé světlo a tvá spravedlnost půjde před tebou.

MODLITBA

Modleme se:
Bože, probuď ve svém lidu ducha evangelia, kterým byla blahoslavená Jana tak naplněna, že mohla své syny Dominika a Mannesa připravit pro apoštolský život. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023,  Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016,  Česká dominikánská provincie