Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

14. červenec 2011
Sv. Kamila de Lellis, kněze, nezávazná památka

Narodil se 25. V. 1550 v obci Bucchianicu poblíž Chieti v Abruzzách. Bojoval ve službách benátské republiky proti Turkům. Chtěl zanechat rozmařilého vojenského života a vstoupit ke kapucínům, ale pro vážné onemocnění nemohl být přijat. Během léčení v římské nemocnici pomáhal ošetřovat spolupacienty. Rozhodl se, že zasvětí svůj život tomuto povolání. V roce 1582 založil společenství ošetřovatelů, kteří si říkali „služebníci nemocných“ a jako znak začali užívat červený kříž. Z nich později (1591) vznikla řeholní společnost kamiliánů. Velký vliv na jeho duchovní život měl sv. Filip Neri. Ve službě nemocným viděl službu Kristu a nezanechal jí ani po vysvěcení na kněze (1584). Zemřel v Římě 14. VII. 1614. V roce 1746 byl prohlášen za svatého a roku 1886 za patrona nemocných a umírajících.

MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Ježíši, Spasiteli náš,
koruno slávy v nebesích,
dnes nakloň vlídnější svou tvář
k modlitbě tebe prosících.

Dnes vyznavač tvůj vznešený
se zaskvěl novou jasností,
dnes vzpomínáme naň i my,
tvůj lid, výroční slavností.

Přes vše, co svět mu sliboval,
on přešel čistou šlépějí,
s tebou se cestou spásy dal
a sledoval vždy věrně ji.

K prchavým světským radostem
nepřipjal právem srdce své,
tak došel v sídle nebeském
odměny nepomíjivé.

A proto pomoz také nám
jít žitím v jeho šlépějích
a odpusť k jeho přímluvám
svých služebníků všechen hřích.

Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Pohlédni, Pane, a viz naši potupu.

Žalm 88 (89), 39-53
Nářek nad zkázou Davidova domu

Vzbudil nám mocného Spasitele z rodu Davida, svého služebníka. (Lk 1, 69)

IV

³⁹ Přesto jsi jej nyní zamítl a zdrtil, *
       znelíbil si svého pomazaného.
⁴⁰ Odvrhl jsi smlouvu se svým služebníkem, *
       jeho korunu jsi svrhl do prachu.
⁴¹ Pobořil jsi rázem všechny jeho hradby, *
       jeho opevnění změnil v sutiny.
⁴² Kdokoli jde mimo, loupí jeho statky, *
       on sám nyní zůstal pro smích sousedům. –

⁴³ Povznesl jsi rámě jeho protivníků, *
       rozmnožil jsi radost jeho nepřátel.
⁴⁴ Ba, před útočníkem jeho meč jsi sklonil, *
       v boji jsi mu nedal obstát vítězně.
⁴⁵ Přelomil jsi vedví žezlo jeho lesku, *
       do prachu jsi nechal padnout jeho trůn.
⁴⁶ Odečetls mnohé ze dnů jeho mládí, *
       jeho samého jsi hanbou zahrnul.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Pohlédni, Pane, a viz naši potupu.

Ant. 2 Já jsem výhonek z Davidova kořene a jeho potomek, zářivá jitřní hvězda.

V

⁴⁷ Jak dlouho, Pane? Na věky budeš se skrývat? *
       Což se jak oheň rozhořet má tvůj hněv?
⁴⁸ Považ jen, Pane, že musím zaniknout navždy! *
       Cožpak jsi lidi stvořil k nicotě jen?
⁴⁹ Žije snad někdo, kdo by se nedožil smrti, *
       kdo by se vymkl z dosahu podsvětí? –

⁵⁰ Kam se poděla, Pane, tvá někdejší láska, *
       jíž ses tak napevno Davidu zapřísahal?
⁵¹ Pomysli, Pane, na ponížení svých věrných, *
       že mám v hrudi nést posměch národů všech,
⁵² snášet, jak odpůrci tví, Pane, potupu vrší, †
       jak tvému pomazanému jde ve stopách smích! *
⁵³      Na věky Pán buď veleben! Staň se, staň!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Já jsem výhonek z Davidova kořene a jeho potomek, zářivá jitřní hvězda.

Ant. 3 Naše léta pomíjejí jako tráva, z věčna do věčna jsi, Bože, ty.

Žalm 89 (90)
Milost Páně budiž s námi

U Pána je jeden den jako tisíc roků, a tisíc roků jako jeden den. (2 Petr 3, 8)

¹ Pane, tys byl naše útočiště, *
      z pokolení do pokolení.
² Ještě dřív, než zrodila se horstva, †
      ještě nežli vznikla zem a vesmír, *
      z věčna do věčna jsi, Bože, ty!
³ Smrtelníky vracíš v prach a říkáš: *
      „Děti lidské, navraťte se zpět!“
⁴ Neboť co je tisíc let v tvých očích, †
      nežli jeden den, co včera minul, *
      nežli jedna hlídka za noci! –

⁵ Vždyť ty sám rok za rokem je siješ, *
      jsou jak tráva, která dorůstá:
⁶ s jitrem vyrazí a žene vzhůru, *
      a již večer uvadá a schne. –

⁷ A my vpravdě hyneme tvým hněvem, *
      rozhorlením tvým jsme zděšeni.
⁸ Ty máš naše viny před očima, *
      skryté hříchy zjevně před sebou. –

⁹ Naše dny v tvém hněvu odplývají, *
       naše léta odvanou jak vzdech.
¹⁰ Náš věk čítá sedmdesát roků, *
       osmdesát v dobrém případě,
    vesměs plných těžkostí a trampot, *
       přeletí a odvanem i my.
¹¹ Kdo zná všechnu sílu tvého hněvu, *
       kdo se strachuje tvé nevole?
¹² Naše dny nás nauč správně čítat, *
       ať konečně srdcem zmoudříme! –

¹³ Obrať se k nám, Pane, neotálej, *
       služebníkům svým buď milostiv!
¹⁴ Syť nás od rána svým slitováním, *
       ať nám život projde v radosti!
¹⁵ Potěš nás již za všechny dny strastí, *
       za léta, kdy znali jsme jen zlé. –

¹⁶ Zjev svým služebníkům svoje dílo, *
       jejich dětem všechnu slávu svou!
¹⁷ Milost Pána, Boha budiž s námi, †
       žehnej hojně práci našich rukou, *
       práci našich rukou dopřej zdar!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Naše léta pomíjejí jako tráva, z věčna do věčna jsi, Bože, ty.

V. Pane, u tebe je pramen žití.
R. Jen ve tvém světle můžem světlo vidět.

PRVNÍ ČTENÍ

Z první knihy Královské

     ¹Po tři roky nedošlo mezi Aramem a Izraelem k válce. ²V třetím roce sestoupil Josafat, král judský, ke králi izraelskému. ³Izraelský král řekl svým služebníkům: „Víte, že Ramot v Gileadu patří nám? A my otálíme vzít jej z rukou aramejského krále.“ ⁴Pak se otázal Josafata: „Půjdeš se mnou do války o Ramot v Gileadu?“
     ⁵Josafat izraelskému králi odvětil: „Jsme jedno, já jako ty, můj lid jako tvůj lid, mí koně jako tví koně.“ Josafat izraelskému králi řekl: „Dotaž se ještě dnes na slovo Hospodinovo.“ ⁶Izraelský král shromáždil proroky, na čtyři sta mužů, a řekl jim: „Mám jít do války proti Ramotu v Gileadu nebo mám od toho upustit?“ Odpověděli: „Jdi, Pán jej vydá králi do rukou.“ ⁷Ale Josafat se zeptal: „Copak tu už není žádný prorok Hospodinův, abychom se dotázali skrze něho?“ ⁸Izraelský král Josafatovi odpověděl: „Je tu ještě jeden muž, skrze něhož bychom se mohli dotázat Hospodina, ale já ho nenávidím, protože mi neprorokuje nic dobrého, nýbrž jen zlo. Je to Micheáš, syn Jimlův.“ Josafat řekl: „Nechť král tak nemluví!“ ⁹Izraelský král tedy povolal jednoho eunucha, a řekl: „Rychle přiveď Micheáše, syna Jimlova.“
     ¹⁵Když přišel ke králi, král mu řekl: „Micheáši, máme jít do války proti Ramotu v Gileadu, nebo máme od toho upustit?“ On mu odpověděl: „Vytáhni, budeš mít úspěch. Hospodin jej vydá králi do rukou.“ ¹⁶Král ho okřikl: „Kolikrát tě mám zapřísahat, abys mi v Hospodinově jménu nemluvil nic než pravdu?“ ¹⁷Micheáš odpověděl:
„Viděl jsem všechen Izrael
rozptýlený po horách
jako ovce, které nemají pastýře.
     Hospodin řekl: ‚Zůstali bez pánů, ať se každý v pokoji vrátí domů.‘“
     ¹⁸Izraelský král řekl Josafatovi: „Neřekl jsem ti, že mi nebude prorokovat nic dobrého, nýbrž jen zlo?“
     ¹⁹Ale Micheáš pokračoval: „Tak tedy slyš slovo Hospodinovo. Viděl jsem Hospodina, sedícího na trůně. Všechen nebeský zástup stál před ním zprava i zleva. ²⁰Hospodin řekl: ‚Kdo zláká Achaba, aby vytáhl a padl u Ramotu v Gileadu?‘ Ten říkal to a druhý ono. ²¹Tu vystoupil jakýsi duch, postavil se před Hospodina a řekl: ‚Já ho zlákám.‘ Hospodin mu pravil: ‚Čím?‘ ²²On odpověděl: ‚Vyjdu a stanu se zrádným duchem v ústech všech jeho proroků.‘ Hospodin řekl: ‚Ty ho zlákáš, ty to dokážeš. Jdi a učiň to!‘ ²³A nyní, hle, Hospodin dal zrádného ducha do úst všech těchto tvých proroků. Hospodin ti ohlásil zlé věci.“
     ²⁹Král izraelský i Josafat, král judský, vytáhli proti Ramotu v Gileadu.
     ³⁴Kdosi však bezděčně napjal luk a zasáhl izraelského krále mezi články pancíře. Král řekl svému vozataji: „Obrať se a odvez mě z bojiště, jsem raněn.“ ³⁵Ale boj se toho dne tak vystupňoval, že král musel zůstat na voze proti Aramejcům; večer pak zemřel. Krev z rány vytékala do korby vozu. ³⁶Při západu slunce se táborem rozlehl pokřik: „Každý do svého města, každý do své země!“
     Král tedy zemřel a byl dopraven do Samaří. V Samaří krále pohřbili. Když oplachovali vůz v samařském rybníku, chlemtali psi jeho krev a nevěstky se v ní omývaly, podle slova Hospodinova, které ohlásil.

RESPONSORIUM

O. Vaši proroci vám prorokují ve jménu mém lež, nedejte se od nich svádět. * Vím, jaké mám s vámi úmysly, praví Pán.
V. Vzbudím proroka a vložím svoje slova v jeho ústa. * Vím, jaké mám s vámi úmysly, praví Pán.

DRUHÉ ČTENÍ

Ze „Života svatého Kamila de Lellis“

     Nejdříve se zmíním o svaté lásce, protože to je kořen všech ctností, a Kamilovi byla ze všech darů nejbližší. On tak hořel touto svatou ctností nejen vůči Bohu, ale také vůči bližním, a zvláště nemocným. Stačilo mu jenom je uvidět, a hned se jeho srdce rozplývalo soucitem a úplně zapomněl na všechno pozemské štěstí, potěšení a přání. Ať obsluhoval jakéhokoli nemocného, zdálo se, že se takřka cele vyčerpává a stravuje velikou láskou a soucitem. Rád by byl vzal na sebe každou jejich slabost či jakékoli jiné zlo, jen aby zmírnil jejich bolest nebo je zbavil nemoci.
     Tak živě si v nich představoval Kristovu osobu, že když jim podával jídlo, byl často v mysli cele zaujat tím, že jsou pro něj Kristus, takže si od nich vyprošoval milost a odpuštění hříchů. Choval se před nimi tak uctivě, jako by byl opravdu a osobně v přítomnosti svého Pána. O ničem jiném nemluvil častěji a horlivěji než o svaté lásce, a byl by si přál ji vštípit do srdce všech smrtelníků.
     Aby své řeholní bratry nadchl pro tuto nejpřednější ctnost, měl ve zvyku zdůrazňovat jim láskyplná slova Ježíše Krista: Byl jsem nemocen a  navštívili jste mě.¹ Zdálo se, že má tato slova opravdu vryta v srdci, tolikrát je říkal a opakoval.
     Tak veliká a široce otevřená byla Kamilova láska, že uzavíral do své neobyčejné slitovnosti a dobroty nejen nemocné a umírající, ale vůbec všechny chudáky a ubožáky. Zkrátka, měl tak soucitné srdce vůči potřebným, že říkával: „Kdyby nebylo ve světě chudých, bylo by třeba je vyhledávat a vyhrabávat ze země, jen aby jim bylo možno prokazovat dobro a milosrdenství.“
     ¹Mt 25, 36.

RESPONSORIUM

O. Ujímejte se nemocných, usilujte vždycky o dobro mezi sebou i ke všem. * Tak to Bůh očekává od těch, kdo se hlásí ke Kristu.
V. Přijímejte proto jeden druhého, jako i Kristus přijal vás. * Tak to Bůh očekává od těch, kdo se hlásí ke Kristu.

MODLITBA

Modleme se:
Bože, tys dal svatému knězi Kamilovi vzácný dar soucitu s nemocnými a umírajícími; pro jeho zásluhy vlej i nám ducha své lásky, abychom ti sloužili ve svých bližních a v hodině smrti bezpečně došli k tobě. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023,  Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016,  Česká dominikánská provincie