Ne | Po | Út | St | Čt | Pá | So |
---|---|---|---|---|---|---|
1 | 2 | 3 | 4 | 5 | ||
6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 |
13 | 14 | 15 | 16 | 17 | 18 | 19 |
20 | 21 | 22 | 23 | 24 | 25 | 26 |
27 | 28 |
8. únor 2011, Úterý
1. týden žaltáře
První mezidobí, 5. týden
Sv. Jeronýma Emilianiho, nezávazná památka
Sv. Josefíny Bakhity, panny, nezávazná památka
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.
večerní chvály
kompletář
nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
starší verze breviáře
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
V.
Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.
Aleluja.
HYMNUS
Ježíši, Spasiteli náš,
koruno slávy v nebesích,
dnes nakloň vlídnější svou tvář
k modlitbě tebe prosících.
Dnes vyznavač tvůj vznešený
se zaskvěl novou jasností,
dnes vzpomínáme naň i my,
tvůj lid, výroční slavností.
Přes vše, co svět mu sliboval,
on přešel čistou šlépějí,
s tebou se cestou spásy dal
a sledoval vždy věrně ji.
K prchavým světským radostem
nepřipjal právem srdce své,
tak došel v sídle nebeském
odměny nepomíjivé.
A proto pomoz také nám
jít žitím v jeho šlépějích
a odpusť k jeho přímluvám
svých služebníků všechen hřích.
Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Pán bude spravedlivě soudit chudé.
Blahoslavení vy chudí, neboť vaše je Boží království. (Lk 6, 20)
I
1 Proč jsi, Pane, tak daleko od nás, *
proč se skrýváš za časů tísně?
2 Hříšný tu zpupně chudáka mučí, *
že padá do nástrah, které mu schystal.
3 Hříšník se ještě svou chtivostí chlubí, *
loupí a rouhá se, pohrdá Pánem.
4 Svévolník v duchu pyšně si říká: *
„Netrestá – není Bůh!“ Takto on smýšlí. –
5 Jemu se povede vždycky, co páchá, †
na tvůj soud zdaleka nepomýšlí *
a svým odpůrcům jenom se šklebí.
6 V duchu si říká: „Já neklesnu nikdy, *
od rodu k rodu mě neštěstí mine.“ –
7 Ústa má plná klamu a křivdy, *
na jazyku jen trýzeň a hoře.
8 Za humny sedá na číhané, †
úkradkem vraždí nevinného, *
očima slídí po chudáku.
9 V úkrytu číhá jak šelma v houští, †
číhá, jak lapit ubožáka; *
lapí ho, vtáhne do své sítě.
10 Shýbá se, krčí, po zemi plazí, *
slabí tak padají do jeho moci.
11 V duchu si říká: „Bůh o tom neví, *
odvrátil tvář, nic nemůže vidět.“
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Pán bude spravedlivě soudit chudé.
Ant. 2 Ty, Pane, vidíš mé strasti a muka.
12 Vstaň, Pane! Bože, pozvedni ruku! *
Nezapomínej na ubožáky!
13 Cožpak smí bezbožník pohrdat Bohem, *
říkat si: „Však ty nepotrestáš“? –
14 Ty sám však vidíš strasti a muka, *
hledíš, jak rukou svou se jich ujmout.
Na tebe vždy se spoléhá slabý, *
ty jsi pomocník osiřelých.
15 Rámě přeraz hříšnému lotru, *
potrestej špatnost, ať nadobro zajde! –
16 Pán je králem na věky věků, *
vymizí pohané z jeho země.
17 Touhu ubohých vyslyšels, Pane, *
v srdci je sílíš a sluchu jim přeješ,
18 sirotkům, stíhaným zjednáváš právo. *
Člověk z hlíny už nesmí nás děsit!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Ty, Pane, vidíš mé strasti a muka.
Ant. 3 Každé slovo Páně, to je slovo ryzí, čisté stříbro prošlé žárem.
Kvůli nám ubohým poslal Otec svého Syna. (Sv. Augustin)
2 Pomoz, Pane! Málo, stále míň je zbožných, *
věrnost mezi lidmi už se ztratila.
3 Jeden druhého tu slovem obelhává, *
mluví klamným rtem a srdcem dvojakým. –
4 Kéž Pán zahubí ta všechna lživá ústa, *
jazyky, co mluví opovážlivě,
5 ty, co říkají: „Svým jazykem jsme mocní! *
V našich ústech síla, kdo je nad námi?“ –
6 Utištění slabí, naříkají chudí, †
proto praví Pán: „A nyní povstanu, *
opovrženému spásu přinesu!“
7 Každé slovo Páně, to je slovo ryzí, *
čisté stříbro prošlé žárem sedmerým. –
8 Ty jsi, Pane, při nás, ty nás ochraňuješ, *
před tím plemenem nás navždy zachráníš,
9 i když bezbožníci pyšně vykračují *
a když mají vrch vždy jen ti nejhorší.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Každé slovo Páně, to je slovo ryzí, čisté stříbro prošlé žárem.
V.
Pán utlačeným dopomáhá k právu.
R.
Ponížené vodí k cestám svým.
PRVNÍ ČTENÍ
Z listu svatého apoštola Pavla Galaťanům
Když přišel Petr do Antiochie, přímo jsem proti němu vystoupil, protože si zasloužil výtku.
Než totiž přišli jistí lidé z Jakubova okolí, jídal společně s pohanokřesťany. Ale když přišli,
začal se stranit a odlučovat, protože měl obavy z oněch židokřesťanů.
A s ním se začali tak neupřímně chovat i ostatní židokřesťané, takže dokonce i Barnabáš byl
stržen tou jejich neupřímností. Když jsem však viděl, že jejich jednání není ve shodě s
pravdou evangelia, řekl jsem Petrovi přede všemi: „Ty jsi žid, a přesto žiješ jako křesťané
z pohanství, a ne ze židovství. Jak tedy můžeš nutit pohany, aby zachovávali židovské zvyky!“
My jsme ovšem rodem Židé, a ne ‚hříšníci pocházející od pohanů‘. Víme, že člověk je uznán za
spravedlivého jen tehdy, když uvěří v Ježíše Krista, a ne když dělá skutky, jak je nařizuje
Zákon. Z toho důvodu jsme přijali víru v Ježíše Krista. Tak jsme byli uznáni za spravedlivé
proto, že jsme uvěřili v Krista, ne proto, že jsme dělali skutky Zákona. Pro skutky Zákona
nebude žádný člověk uznán za spravedlivého.
My se tedy snažíme, abychom byli ospravedlněni v Kristu. Ale kdyby se ukázalo,
že přesto jsme hříšníci, nenapomáhá pak Kristus k něčemu hříšnému? Naprosto ne!
Kdybych zase znovu stavěl to, co jsem dříve bořil, usvědčoval bych sám sebe jako viníka před Zákonem.
Vždyť skrze Zákon jsem Zákonu umřel, abych žil pro Boha. Spolu s Kristem jsem ukřižován.
Už nežiji já, ale žije ve mně Kristus. Avšak tento život v těle žiji ve víře v Božího Syna,
protože on mě miloval a za mě se obětoval. Já nepohrdám Boží milostí. Kdyby se totiž k
ospravedlnění docházelo zachováváním Zákona, pak by Kristus umřel nadarmo.
Ach, vy pošetilí Galaťané! Kdo vás to uhranul? Vždyť vám byl zrovna před očima
vykreslen Ježíš Kristus ukřižovaný! Jen to bych od vás rád věděl: dostali jste Ducha
za skutky Zákona, anebo za víru, jak vám byla hlásána? To jste tak pošetilí? Začali
jste duchem, a teď končíte tělem?
Tak veliké věci jste prožili, a všechno je nadarmo? V tom případě by to ovšem bylo
nadarmo. Tedy ten, který vám uděluje Ducha a dělá mezi vámi zázraky, činí to za skutky
Zákona, anebo za víru, jak vám byla hlásána?
Je tomu jako s Abrahámem: Uvěřil Bohu a to mu bylo uznáno za spravedlnost.
Dobře rozumějte: ti, kdo jednají na základě víry, to jsou pravé Abrahámovy děti.
Písmo totiž už předvídalo, že Bůh uzná pohany za spravedlivé, když uvěří, a proto už
předem Abrahámovi ohlásilo radostnou zvěst: „Skrze tebe dojdou požehnání všecky národy.“
Proto ti, kdo jednají na základě víry, docházejí požehnání s Abrahámem, který uvěřil.
Ti však, kdo se opírají o skutky Zákona, jsou všichni pod kletbou. Stojí přece v Písmu:
"Proklet je každý, kdo vytrvale neplní všechno, co je psáno v knize Zákona.“ Je tedy zřejmé,
že ze Zákona nebývá od Boha nikdo ospravedlněn, protože spravedlivý bude žít z víry.
Zákon však nemá na zřeteli víru, ale tam platí: Kdo ty předpisy bude plnit, najde
v nich život. Kristus nás vykoupil z té kletby Zákona tím, že ono prokletí vzal na sebe za nás.
Stojí totiž v Písmu: „Proklet je každý, kdo visí na dřevě.“ Tak se pohanům dostává skrze
Ježíše Krista požehnání, které bylo slíbeno Abrahámovi, a my vírou dostáváme ten slíbený dar: Ducha Svatého.
RESPONSORIUM
DRUHÉ ČTENÍ
Z dopisu svatého Jeronýma Emilianiho spolubratřím
Nejmilejší bratři v Kristu, synové Společnosti služebníků chudých!
Váš nehodný otec vás zdraví a vybízí vás, abyste vytrvali v Kristově lásce a věrném zachovávání jeho přikázání, jak jsem vám slovem i skutkem
ukázal, když jsem byl s vámi, aby tak skrze mne byl ve vás oslaven Pán.
Naším cílem je Bůh, pramen všeho dobra, a jak se modlíme v naší modlitbě, my musíme spoléhat pouze na něho, a ne na někoho jiného. A náš
dobrotivý Bůh chtěl rozhojnit vaši víru (bez ní, jak říká evangelista, nemůže ani Kristus činit mnohá znamení)1 a vyslyšet vaši
modlitbu, když se rozhodl učinit vás chudými, ztrápenými, sklíčenými, unavenými a ode všech zhrzenými, zbavenými i tělesné přítomnosti vašeho
ubohého, milovaného a drahého otce, i když ne jeho ducha.
Proč vás chtěl mít takovými, ví jen on sám. Přesto můžeme vypozorovat tři důvody. Předně vám tím zajisté náš požehnaný Pán připomíná, že vás chce
připočíst mezi své milované, jestliže vytrváte na cestě, kterou jste nastoupili; tak totiž jednal se svými přáteli a učinil je svatými.
Další důvod je ten, že usiluje, abyste vždy více spoléhali jen na něho, a ne na jiné, neboť jak jsem řekl, Bůh nečiní své velké skutky na těch,
kdo se zdráhají vkládat svou veškerou víru a naději výlučně do něho, ale vylévá plnost své lásky na ty, kdo vynikají velkou vírou a nadějí, a těm
činí veliké věci.2 Takže, budete-li vyzbrojeni vírou a nadějí, Bůh, který ponížené povyšuje, učiní i s vámi veliké věci.
Když vám proto bere mne nebo kohokoli jiného, kdo je vám milý, dává vám na vybranou jednu ze dvou možností: buď slevíte ze své víry a vrátíte se
k pozemským věcem, nebo zůstanete ve víře pevní a Bůh ve vás najde zalíbení.
A konečně důvod třetí: Bůh si vás chce vyzkoušet jako zlato v ohni.3 Příměsi zlata oheň stravuje, zatímco dobré zlato zůstává a nabývá
na ceně. Stejným způsobem nakládá Bůh s dobrým služebníkem, který i v soužení v Boha doufá a neochvějně v Bohu setrvává. Takového drží Bůh zpříma
a to, co z lásky k němu ten člověk opustil, nahrazuje mu stonásobně už zde na světě a v budoucnu mu za to odplatí životem věčným.4
Tímto způsobem jednal Bůh se všemi svatými. Tak si počínal vůči izraelskému národu poté, co tolik vytrpěl v Egyptě: nejenže jej odtud pomocí
tolika divů vyvedl a živil jej na poušti manou, ale také mu dal zemi, kterou mu zaslíbil. Jestliže tedy budete i vy přes všechna pokušení stát
pevně ve víře, dá vám Pán pokoj a odpočinutí, dočasně už na tomto světě, navěky na onom.
1 srov. Mk 6, 5
2 srov. Lk 1, 49.52
3 srov. 1 Petr 1, 7
4 srov Mt 19, 29; Mk 10, 30
RESPONSORIUM
MODLITBA
Modleme se:
Bože, prameni milosrdenství, tys povolal svatého Jeronýma, aby se stal ochráncem a otcem
sirotků; na jeho přímluvu ukaž všem, kdo jsou v nouzi, že jsi náš milující Otec, a dej, ať si
věrně uchováme ducha tvého synovství. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023, Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016, Česká dominikánská provincie