Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

28. leden 2011
Pro OP: Sv. Tomáše Akvinského, kněze a učitele Církve, svátek

Narodil se v roce 1225 na hradě Rocca Sicca (dnes Roccasecca) nedaleko Monte Cassina v rodině hrabat z Akvina. Otec jej určil pro duchovní stav a v pěti letech ho poslal na vychování k benediktinům na Monte Cassino. Tam získal základní vzdělání a pokračoval ve studiu na univerzitě v Neapoli. Přes odpor rodiny vstoupil v Neapoli do řádu sv. Dominika. Studoval pak v Paříži a Kolíně nad Rýnem pod vedením sv. Alberta Velikého. V roce 1252 začal vyučovat na pařížské univerzitě. V roce 1259 jej představení povolali do Říma jako generálního kazatele, ale už rok nato si jej vyžádal papež Urban IV. na svůj dvůr do Orvieta. V tomto období ustanovil papež svátek Božího Těla a sv. Tomáš k němu složil nádherné hymny. V roce 1265 se sv. Tomáš vrátil do Říma a stal se regentem provinčního studia. Tři roky na to se musel znovu vrátit do Paříže, kde hájil profesory žebravých řádů proti jejich odpůrcům. Od roku 1272 řídil řádové studium v Neapoli. Na papežův příkaz se vydal v roce 1274 do Lyonu, kam byl svolán koncil. Zemřel však cestou v klášteře cisterciáků Fossa Nuova 7. března 1274. Do seznamu svatých jej zařadil papež Jan XXII. 18. července 1323. Sv. Pius V. jej prohlásil v roce 1567 učitelem Církve a Lev XIII. patronem všech vysokých škol. Jacques Maritain o sv. Tomášovi napsal: „Dílem sv. Tomáše bylo přivést do služeb Kristových všechny síly inteligence. Jeho svatost byla svatostí rozumu, osvíceného rozjímáním.“ Svým dílem vytvořil systém křesťanské filosofie i teologie, nemálo přispěl k porozumění s východními církvemi. Můžeme právem říci, že byl nejučenější mezi světci a nejsvětější mezi učenci.

MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Ó věčná záře, Otcovo jsi Slovo,
ty světu všechna daroval jsi dobra,
tobě zde nyní zazpíváme hymnus,
Původce světla.

Snoubenka aby zářila tvým světlem
a sytila se hostinou tvé pravdy,
proto jí dáváš Tomáše jak hvězdu,
jitřenku jasnou.

Žil život čistý, s duchem bezúhonným
tak jistým krokem na výšiny mysli
vzlétal, že jako anděl se nám jeví,
před námi kráčí.

Domovů našich tento přítel slavný
jak jasná luna nad hvězdy se třpytí,
zároveň vzorem života je pro nás,
takto když září.

Žasneme všichni nad bohatstvím, které
ctihodný tento učitel dal světu;
přímluvy jeho kéž pomohou v tísni,
nauka vede.

Kéž tobě, Kriste, Otci, stejné Lásce,
s Tomášem navždy smíme zpívat chvály
tam, kde jak slunce pravé stále záříš
ty, věčný Bože. Amen.

ŽALMY

Ant. 1

Řada A: Pane, ty znáš každou moji touhu, žádný povzdech můj ti není tajný.

Řada B: Boží láska působí, že celý člověk bez zaváhání směřuje k Bohu.

Žalm 39 (40), 2-14. 17-18
Poděkování a prosba o pomoc

Dary ani oběti jsi nechtěl, ale připravils mi tělo. (Žid 10, 5)

I

² Doufal jsem, doufal v Pána, i sklonil se ke mně *
      a vyslyšel moje volání.
³ Z jámy zkázy mě vytáhl, z bahna a kalu, †
      mé nohy na skálu postavil, *
      mým krokům opět jistotu dal.
⁴ Do úst mi vložil zpěv nový, chvalozpěv Bohu. †
      Spatří to mnozí, pojme je bázeň, *
      v důvěře skloní se před Pánem. –

⁵ Šťastný člověk, jenž v Pána naději vkládá, †
      jenž nedruží se ke zpupným *
      a k těm, kdo upadli v lež a blud.
⁶ Mnohé divy jsi učinil, Pane, můj Bože, †
      i záměry, které s námi máš; *
      kdo by se tobě vyrovnal!
   Kdybych měl o nich vyprávět, *
      víc je jich, než se spočítat dá. –

⁷ V žertvách a krvavých darech zálibu nemáš, †
      smírné a zápalné oběti nechceš, *
      avšak mně jsi otevřel sluch.
⁸ Řekl jsem tedy: „Hle, zde přicházím nyní! *
      Ve svitku pro mne je příkaz psán.
⁹ Blaží mě, Bože můj, konat podle tvé vůle, *
      tvůj zákon v hloubi srdce mám.“

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1

Řada A: Pane, ty znáš každou moji touhu, žádný povzdech můj ti není tajný.

Řada B: Boží láska působí, že celý člověk bez zaváhání směřuje k Bohu.

Ant. 2

Řada A: Splním tvá slova: dám ti moudré a prozíravé srdce, praví Pán.

Řada B: Láska Boží je pramenem a příčinou dobra ve věcech.

II

¹⁰ Tvou spravedlnost jsem zvěstoval před velkou obcí, *
       ústa jsem nezamkl, Pane, ty víš.
¹¹ Tvou spravedlnost nenechám pro sebe v skrytu, *
       tvou věrnost a pomoc rozhlásím.
    Ani tvou čestnost a laskavost *
      před velkou obcí nesmlčím. –

¹² Neodpírej mi, Pane, své slitování, *
       tvá milost a věrnost buď se mnou vždy!
¹³ Neboť mě skličují vůkol nesčetné strasti, †
       mé hříchy na mne dopadly, *
       že ani vzhlédnout si netroufám.
    Mám jich víc, nežli na hlavě vlasů, *
       ztratil jsem veškerou odvahu. –

¹⁴ Kéž se ti, Pane, zlíbí mě vysvobodit! *
       Pospěš mi, Pane, na pomoc!

      ¹⁵ [Ať hanba s potupou padnou konečně na ty, *
          kdo se mě snaží zahubit,
          ať se stydí a zalezou všichni,  *
          kdo se z mých pohrom radují!
      ¹⁶ Jen ať se stáhnou se zahanbením ti všichni, *
          Kdo o mně říkali: „Dobře mu tak.“]

¹⁷ Zato ať jásají, ať se radují v tobě *
       všichni, kdo tebe hledají!
    Ať mohou říkat: „Velký je Pán“, *
       kdo k tobě volají o pomoc!
¹⁸ Já jsem jen ubohý nuzák; přijď ke mně, Pane! †
       Ty jsi má pomoc, můj zachránce, *
       neotálej už, Bože můj!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2

Řada A: Splním tvá slova: dám ti moudré a prozíravé srdce, praví Pán.

Řada B: Láska Boží je pramenem a příčinou dobra ve věcech.

Ant. 3

Řada A: Co jsme tedy viděli o slovu života, zvěstujeme i vám, abyste i vy měli s námi společenství.

Řada B: Boha nelze poznat jinak než zkušeností; neboť slovy nemůže být vystižen.

Žalm 26 (27)
Neochvějná důvěra v Boha

¹ Pán je mé světlo a spása, koho měl bych se bát, *
      Pán je záštita pro můj život, před kým se třást?
² Když se na mne zločinci vrhnou a chtějí mě drásat, *
      sami ti zavilí nepřátelé klopýtnou k pádu. –

³ I když mě obklíčí vojskem, mé srdce se nevyděsí, *
      i kdyby zvedli proti mně válku, v důvěře trvám. –

⁴ Jen jedno jediné na Pánu žádám, po jednom toužím: †
      abych směl v Pánově domě přebývat po celý život, *
      na jeho dobrotu patřit, z něho se ve chrámě těšit. –

⁵ Vždyť on v čas nouze mě bezpečně skryje v svém posvátném domě, *
      ve svém stanu mě zaštítí, na svou horu mě zdvihne.
⁶ Nad své odpůrce vůkol teď vysoko pozvedám hlavu, †
      do jeho stánku s jásotem přináším děkovnou oběť, *
      Pánu zde budu radostně zpívat a k oslavě hrát.

⁷ Slyš mé hlasité volání, Pane, *
      vyslyš mě, smiluj se nade mnou!
⁸ V srdci mám tvoje přikázání: *
      „Hledejte tvář mou!“ – a hledám tvou tvář. –

⁹ Proto svou tvář mi neukrývej, *
      věrnému svému se nevzdaluj s hněvem.
   Tys byl má pomoc, neodmítej mě, *
      neopusť, Bože mé záchrany!
¹⁰ Kdyby mě opustil otec i matka, *
       přijme mě pod svou ochranu Pán. –

¹¹ Ukaž mi, Pane, svou cestu a veď mne *
       navzdory odpůrcům po cestě přímé. –

¹² Nenech mě napospas nepřátelům, †
       když stojí proti mně falešní svědci, *
       v zášti mi hrozí záhubou. –

¹³ Jistotně doufám v dobrotu Páně, *
       spatřím ji v zemi žijících.
¹⁴ Na Pána hleď a zůstaň silný, *
       s pevnou myslí na Pána hleď!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3

Řada A: Co jsme tedy viděli o slovu života, zvěstujeme i vám, abyste i vy měli s námi společenství.

Řada B: Boha nelze poznat jinak než zkušeností; neboť slovy nemůže být vystižen.

V. Pane, u tebe je pramen života.
O. Jen ve tvém světle můžem světlo vidět.

PRVNÍ ČTENÍ

Z Knihy Sirachovcovy

     ¹Zkoumá moudrost všech předků, své volné chvíle věnuje proroctvím. ²Uchovává vyprávění proslulých mužů, proniká do zákrutů podobenství. ³Hledá skrytý smysl přísloví, má zálibu v tajemstvích podobenství.
     ⁴Vstupuje do služby u velmožů, je ho vidět před vůdci. Cestuje cizími zeměmi, vyzkoušel dobré i zlé mezi lidmi. ⁵Od rána se celým svým srdcem obrací k Pánu, svému stvořiteli; úpěnlivě prosí před Nejvyšším, otevírá ústa k modlitbě, úpěnlivě prosí za své vlastní hříchy.
     ⁶Je-li to vůle velikého Pána, bude naplněn duchem rozumu. ⁷Sám bude šířit slova, v modlitbě vzdá díky Pánu. Nabude přímosti úsudku a poznání, bude přemýšlet o skrytých tajemstvích. ⁸Vyjeví poučení, jehož se mu dostalo, a svou hrdost vloží do zákona smlouvy Páně.
     ⁹Mnozí budou vychvalovat jeho rozum a nikdy se na něho nezapomene. Jeho památka nevybledne, jeho jméno bude žít z pokolení do pokolení. ¹⁰Národy budou rozhlašovat jeho moudrost a shromáždění mu bude chvalořečit. ¹¹Bude-li dlouho žít, bude jeho jméno slavnější než tisíc jiných, a zemře-li, postačí mu to. ¹²Ještě chci podat zprávu o svých úvahách, jimiž jsem naplněn jako měsíc v úplňku. ¹³Poslouchejte mě, mé zbožné děti, a vyrůstejte jako růže zasazená na břehu vodního proudu. ¹⁴Jako kadidlo vydávejte vůni, rozkveťte jako lilie, zavoňte, zapějte chvalozpěv, dobrořečte Pánu za všechna jeho díla.

RESPONSORIUM

O. Pošli, Pane, Moudrost od trůnu své slávy, aby mi pomáhala a se mnou pracovala.* Abych poznal, co se ti líbí v každé době.
V. Dej mi, Pane, tu, jež s tebou sdílí trůn. * Abych poznal, co se ti líbí v každé době.

DRUHÉ ČTENÍ

Jedno z těchto tří:

Z drobných teologických spisů svatého Tomáše Akvinského

     Je jasné, že všichni se nemohou pracně namáhat, aby dosáhli poznání. Proto dal Kristus stručný zákon, aby ho mohli znát všichni, a nikdo se nemohl vymlouvat, že ho nezachovává, protože ho nezná. Je to zákon Boží lásky: V krátkosti promluví Bůh na zemi.¹
     Tento zákon má být měřítkem všech lidských skutků. U uměleckých výtvorů vidíme, že to či ono dílo je uznáno za dobré a správné, když se srovnává s měřítkem. Tak také kterékoli lidské dílo je správné a ctnostné, když se shoduje s měřítkem božské lásky. Když však není ve shodě s měřítkem lásky, pak není správné ani dobré ani dokonalé.
     Tento zákon, totiž zákon božské lásky, způsobuje v člověku čtyři velmi žádoucí věci. Předně je v něm příčinou toho, že člověk žije duchovním životem. Neboť je zřejmé, že milované je přirozeně v milujícím. Proto ten, kdo miluje Boha, má ho v sobě: Kdo zůstává v lásce, zůstává v Bohu a Bůh zůstává v něm.² Také je v přirozenosti lásky, že milujícího přetváří v milovaného. Jestliže pak milujeme Boha, stáváme se božskými: Kdo se oddá Bohu, je s ním jeden duch.³ Augustin říká: „Jako je duše životem těla, tak Bůh je životem duše.“ Tak také duše tehdy jedná ctnostně a dokonale, když jedná z lásky, skrze kterou v ní přebývá Bůh. Bez lásky však nejedná vůbec: Kdo nemiluje, zůstává ve smrti.⁴ Má-li však někdo všechny dary Ducha svatého bez lásky, nemá život. Vždyť ať je to dar jazyků, ať je to dar víry, nebo cokoli jiného, jako třeba dar proroctví, bez lásky nedávají tyto dary život. I kdyby bylo mrtvé tělo oblečeno do zlata a drahokamů, přece zůstává mrtvé.
     Za druhé pak je zákon božské lásky příčinou, že zachováváme Boží přikázání. Neboť Řehoř praví, že láska nezahálí. Je-li totiž veliká, je činná; není-li činná, není tu lásky. Vidíme přece, že milující dělá pro milovaného veliké a nesnadné věci. Proto říká Pán: Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo.⁵ Kdo zachovává přikázání a zákon božské lásky, naplňuje celý zákon.
     Za třetí je láska záštitou proti protivenstvím. Protože kdo má lásku, neškodí mu žádné protivenství, ale dokonce je mu na prospěch: Těm, kdo milují Boha, všechno napomáhá k dobrému.⁶ Ano i věci protivné a obtížné se zdají milujícímu příjemnými, jak vidíme sami ze zkušenosti.
     Za čtvrté vede láska ke štěstí. Neboť jen těm, kdo mají lásku, je slíbena věčná blaženost. Všechno ostatní je bez lásky nedostatečné. Je třeba vědět, že rozdíl v blaženosti je jenom podle rozdílu v lásce, a ne podle nějaké jiné ctnosti. Mnozí si odříkali více než apoštolové, oni však vynikají v blaženosti nad všemi ostatními, protože vynikají v lásce.
     Jak už je z řečeného zřejmé, láska působí čtyři věci.
     Předně působí odpuštění hříchů. To vidíme zjevně u sebe. Jestliže někdo někoho urazí a potom ho má opravdově rád, odpustí se mu urážka pro jeho lásku. Svrchovaným způsobem to ukazuje příklad Magdalény, o které říká Pán: Bylo jí odpuštěno mnoho hříchů. Ale proč? Dodává: Protože mnoho milovala.⁷ Ale snad někdo řekne: K zahlazení hříchů tedy stačí láska, a není nutné pokání! Avšak je nutné uvážit, že nikdo doopravdy nemiluje, kdo se opravdově nekaje.
     Láska rovněž působí osvícení srdce. Jak říká Job: Všichni jsme zahaleni tmou.⁸ Vždyť často nevíme, co máme dělat nebo co si přát, avšak láska učí všemu, čeho je zapotřebí ke spáse: Vás o všem poučuje jeho duch.⁹ To je proto, že kde je láska, tam je Duch Svatý, který zná všechno, který nás uvede na správnou cestu. Také působí láska v člověku dokonalou radost. Působí též dokonalý pokoj. Rovněž činí láska člověka velmi důstojným. Láska totiž dělá z otroka člověka svobodného a přítele. Láska vytváří nejen lidi svobodné, ale i děti, to jest smíme se nazývat a jsme Božími dětmi: Sám Duch to potvrzuje našemu duchu, že jsme Boží děti. Když však děti, jsme i dědicové: dědicové Boha a spoludědicové Krista.¹⁰
     Třebaže všechny dary pocházejí od Otce světel, přece tento dar, totiž dar lásky, převyšuje všechny ostatní. Všechny ostatní dary může mít člověk i bez lásky a bez Ducha Svatého. Ale s láskou má nutně i Ducha Svatého.
     ¹ Řím 9, 28
     ² 1 Jan 4, 16
     ³ 1 Kor 6, 17
     ⁴ 1 Jan 3, 14
     ⁵ Jan 14, 23
     ⁶ Řím 8, 28
     ⁷ Lk 7, 47
     ⁸ Job 37, 19
     ⁹ 1 Jan 2, 27
     ¹⁰ Řím 8, 16-17

RESPONSORIUM

O. Pramen moudrosti vlil z výsosti svatému Tomáši bohatství jasného vědění. Tomáš přijatou milost vrátil tím, že * celou svatou Církev zavlažuje proudy nadpřirozené zkušenosti.
V. Stručný sloh, milá výmluvnost, vznešený, jasný, pevný názor. * Celou svatou Církev zavlažuje proudy nadpřirozené zkušenosti.

Nebo:

Z traktátu „O důvodech víry“ od svatého Tomáše Akvinského

     Proto si Kristus vyvolil chudé rodiče, kteří však vynikali ve ctnostech, aby se nikdo nemohl chlubit svým vznešeným původem nebo bohatstvím rodičů. Vedl život v chudobě, aby nás naučil pohrdat bohatstvím. Žil v ústraní a nedostávalo se mu uznání, aby lidi odradil od nezřízené touhy po poctách. Pracoval, snášel hlad, žízeň a bičování těla, aby se lidé – hledající rozkoše a požitky – z důvodu tvrdosti tohoto života nevzdalovali od dobra ctnosti. Nakonec dobrovolně podstoupil smrt, aby nikdo ze strachu ze smrti nezradil pravdu. A aby se nikdo nebál podstoupit pro pravdu potupnou smrt, vybral si ten nejpotupnější způsob smrti, smrti na kříži. Bylo tedy vhodné, že Boží syn, který se stal člověkem, podstoupil smrt, aby tak svým příkladem povzbudil lidi ke ctnosti. Je pravda, co říká Petr: Kristus trpěl za nás, zanechal vám tak příklad, abyste šli v jeho šlépějích.¹
     Kdyby totiž na světě žil jako bohatý, mocný, se vší důstojností, lehce by se uvěřilo tomu, že jeho nauka a zázraky byly přijímány na základě lidské přízně a lidské moci. Aby bylo dílo božské moci zřejmé, vybral si vše, co bylo pro svět slabé a zavrženíhodné: chudou matku, nuzný život, nevzdělané učedníky a hlasatele, zavržení a odsouzení k smrti mocnými tohoto světa. To vše proto, aby se jasně ukázalo, že přijetí jeho zázraků a jeho učení nebylo dílem lidské, nýbrž božské moci.
     V této souvislosti je třeba zmínit ještě něco jiného: Tou samou prozřetelností, kterou sám Boží Syn, který se stal člověkem, chtěl snášet utrpení, chtěl také, aby jeho učedníci, které učinil služebníky spásy lidí, neměli ve světě uznání. Proto si nevyvolil učence a vznešené lidi, ale lidi nevzdělané a bez vznešeného původu – chudé rybáře. A je vyslal, aby se starali o spásu lidí, přikázal jim, aby zachovávali chudobu, snášeli pronásledování a protivenství, dokonce aby podstoupili smrt pro pravdu, aby to nevypadalo, že kážou kvůli nějakým pozemským výhodám, a tím aby se spása světa nepřipisovala lidské moudrosti nebo moci, ale jen moudrosti a moci Boží. Proto jim také nechyběla božská moc konat zázraky, ačkoli světu se zdáli zavržení.
     Pro nápravu lidského rodu bylo také nutné naučit lidi, aby nedůvěřovali pyšně v sebe samé, ale v Boha. K dokonalosti lidské spravedlnosti se totiž vyžaduje, aby se člověk zcela poddal Bohu, od něhož následně může doufat v obdržení všech dober, a aby tato dobra uznal jako od Boha přijatá.
     ¹ 1 Petr 2, 21

RESPONSORIUM

O. Teď mě už jen čeká věnec spravedlnosti, který mi v onen den předá* Pán, spravedlivý soudce.
V. Vím, komu jsem uvěřil, a jsem přesvědčen, že on má dost moci, aby mi ochránil to, co mi svěřil. * Pán, spravedlivý soudce.

Nebo:

Z výkladu apoštolského vyznání víry od svatého Tomáše Akvinského

     Nač bylo potřebné, aby pro nás Syn Boží trpěl? Bylo to velmi potřebné, a to z dvojího hlediska: jako lék proti hříchům a jako příklad pro naše jednání.
     Jako lék proto, že skrze Kristovo umučení nalézáme lék proti všemu zlu, do něhož upadáme svými hříchy.
     Ale neméně užitečný je i příklad. Neboť Kristovo umučení stačí k tomu, aby úplně formovalo náš život. Kdo chce žít dokonale, nemusí dělat nic jiného než pohrdat tím, čím Kristus na kříži pohrdl, a usilovat o to, oč Kristus usiloval. Vždyť na kříži nechybí žádný příklad ctnosti.
     Hledáš-li příklad lásky: Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo za své přátele položí svůj život.¹ To učinil Kristus na kříži. A tak když on vydal svůj život za nás, nemá být příliš těžké snášet cokoli zlého pro něho.
     Hledáš-li trpělivost, nalezne se nejvíc na kříži. Trpělivost se totiž stává velkou dvojím způsobem: buď když někdo snáší trpělivě něco velikého, nebo když snáší něco, čemu se mohl vyhnout, ale nevyhnul. A Kristus snášel na kříži něco velikého, a to trpělivě, neboť když trpěl, nevyhrožoval;² jako ovce vedená na porážku neotevřel ústa.³ Veliká je tedy Kristova trpělivost na kříži. A proto vytrvale běžme o závod, který je nám určen. Mějme oči upřeny na Ježíše: od něho naše víra pochází a on ji vede k dokonalosti. Místo radosti, která se mu nabízela, vzal na sebe kříž a nic nedbal na urážky.⁴
     Hledáš-li příklad pokory, pohleď na Ukřižovaného. Neboť Bůh chtěl být souzen od Poncia Piláta a zemřít. Hledáš-li příklad poslušnosti, následuj toho, který byl poslušný Otce až na smrt: Jako se celé množství stalo neposlušností jednoho, totiž Adama, hříšníky, tak zase poslušností jednoho se celé množství stane spravedlivými.⁵
     Hledáš-li příklad pohrdání pozemskými věcmi, následuj toho, který je Král králů a Pán pánů,⁶ v němž jsou skryty všechny poklady moudrosti a poznání;⁷ na kříži visí obnažen, posmívají se mu, plivají na něj, bijí ho, je korunován trním a nakonec napájen octem a žlučí.
     Ať tedy nelpíš na oděvu ani na bohatství, neboť rozdělili si mé šaty;⁸ ani na poctách, neboť on zakusil posměch a bití; ani na hodnostech, neboť upletli korunu z trní a vsadili mu ji na hlavu;⁹ ani na požitcích, neboť mě v žízni napojili octem.^{10
     1} Jan 15, 13
     ² 1 Petr 2, 23
     ³ srov. Sk 8, 32; srov. Iz 53 7
     ⁴ Žid 12, 1-2
     ⁵ Řím 5, 19
     ⁶ Zj 19, 16
     ⁷ Kol 2, 3
     ⁸ Jan 19, 24
     ⁹ Mt 27, 29
     ¹⁰ Žl 68 (69), 22

RESPONSORIUM

O. Modlil jsem se, a byl mi dán rozum, prosil jsem, a ducha moudrosti v úděl jsem přijal. * Jí jsem dal přednost před žezly a trůny a bohatství ve srovnání s ní jsem pokládal za nic.
V. Bože otců a milosrdný Pane, kdo poznal tvou vůli, když jsi mu nedal moudrost a z výšin neposlal svého svatého ducha? * Jí jsem dal přednost před žezly a trůny a bohatství ve srovnání s ní jsem pokládal za nic.

HYMNUS

Bože, tebe chválíme. *
    Tebe, Pane, velebíme.
Tebe, věčný Otče, *
    celá země uctívá.
Tobě všichni andělé, *
    tobě všechny moci nebeské,
tobě cherubové, tobě serafové *
    bez ustání provolávají:
Svatý, * svatý, * svatý *
    Pán, Bůh zástupů!
Plná jsou nebesa i země *
    tvé vznešené slávy.

Tebe oslavuje *
    skvělý sbor apoštolů,
tebe oslavuje *
    velký počet proroků,
tebe oslavují *
    bělostné šiky mučedníků;
tebe oslavuje *
    Církev po širém světě:
tebe, Otce, *
    neskonale velebného,
tvého milovaného, *
    pravého a jediného Syna,
stejně jako Ducha Svatého, *
    Utěšitele.

Ty jsi Král slávy, *
    Kriste!
Ty jsi Otcův *
    věčný Syn.
Abys vysvobodil člověka, přijals jeho tělo *
    a neváhal ses narodit z Panny.
Ty jsi zvítězil nad smrtí *
    a otevřel věřícím království nebes.
Sedíš po pravici Boží *
    ve slávě Otce.
Věříme, že přijdeš *
    jako soudce.
Proto tě prosíme, pomoz svým služebníkům; *
    vždyť jsi je vykoupil předrahou krví!
Dej, abychom byli uvedeni k tvým svatým *
    do věčné slávy.

* Zachraň, Pane, svůj lid *
    a žehnej svému dědictví.
Kraluj mu *
    a vyvyš jej na věky.
Každého dne *
    dobrořečíme tobě
a chválíme tvé jméno na věky, *
    až na věky věků.
Rač nás, Pane, tohoto dne, *
    chránit před hříchem.
Smiluj se nad námi, Pane,*
    smiluj se nad námi.
Sešli nám, Pane, své milosrdenství, *
    jak v tebe doufáme.
V tebe, Pane, doufám, *
    nebudu zahanben na věky.

* Poslední část (prosby) se může vynechat.

MODLITBA

Modleme se:
Bože, ve své prozřetelnosti jsi dal své Církvi svatého Tomáše jako hlasatele tvé moudrosti a vzor svatého života; pro jeho zásluhy nám pomáhej, abychom tě neustále podle jeho příkladu opravdově hledali a nade všechno milovali. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023,  Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016,  Česká dominikánská provincie