Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

29. prosinec 2010
Sv. Tomáše Becketa, biskupa a mučedníka, pro připomínku

Narodil se v roce 1118 v Londýně. Po dokončení studia teologie se stal arcijáhnem v Canterbury. Mladý král Jindřich II. ho jako jednoho ze svých nejlepších přátel jmenoval svým kancléřem (1155). Po smrti arcibiskupa (1162) byl podle přání krále zvolen na toto uprázdněné místo. Jako primas Anglie hájil svobodu a práva církve. Tím si krále znepřátelil a musel utéci do Francie (1164). Po šesti letech došlo sice k částečnému smíření, ale když se vrátil do vlasti, byl ještě téhož roku (29. XII. 1170) zavražděn při nešporách ve své katedrále. V roce 1173 byl prohlášen za svatého.

MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Pastýřů hlavo, Kriste, jejich Vládce,
slavit dnes chceme svátek jednoho z nich,
proto mu pěje naše vděčné stádce
píseň chval zbožných.

Duch plný darem pomazání svého
obhájce pravdy učinil si z něho,
pevného v boji, aby mohl tvůj lid
na pastvy vodit.

On svému stádu vzorem byl i vůdcem,
byl světlem slepých, všude mírnil bídu,
všem stal se vším, byl prozíravým otcem
Božího lidu.

Kriste, jenž dáváš věnce zasloužené
svým věrným v nebi, dej ať ve svém díle
jdem s tímto vůdcem a tak dosáhneme
i téhož cíle.

Buď věčná sláva nejvyššímu Otci,
stejná buď tobě, Vládce, Spasiteli,
Svatému Duchu chválou stejně vroucí
ať zní svět celý. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Pán nebeských zástupů zůstává s námi, jest Bůh Jákobův naším ochranným hradem.

Žalm 17 (18), 2-30
Poděkování za záchranu a vítězství

V tu chvíli nastalo velké zemětřesení. (Zj 11, 13)

I

² S láskou tě vyznávám, Pane, má sílo! *
³     Pane, má skálo, má tvrzi, má spáso,
   ty jsi můj Bůh, můj hrad, kde se skryji, *
      ty jsi můj štít a záchrana moje!
⁴ Úpěnlivě volal jsem k Pánu, *
      osvobodil mě od nepřátel! –

⁵ Smrtící vlny mě zalily, *
      příboje zkázy mě plnily děsem.
⁶ Osidla temnot mě ovila, *
      smyčky smrti se nade mnou zdrhly.
⁷ K Pánu jsem volal v úzkostech, *
      k Bohu jsem křičel o záchranu.
   Ze svého chrámu slyšel můj hlas, *
      k jeho uším došel můj nářek.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Pán nebeských zástupů zůstává s námi, jest Bůh Jákobův naším ochranným hradem.

Ant. 2 Za něho bude vzkvétat pokoj a bude panovat.

II

⁸ A tu se zachvěla, pohnula zem, †
      v základech hor se zakolísala, *
      jak ve svém hněvu ji otřásal Pán.
⁹ Z jeho nozder valil se dým, †
      z jeho úst šlehal sžíravý plamen, *
      řeřavé uhlíky sršely z něj.
¹⁰ Nachýlil nebe a sestoupil níž, *
      s černými mračny pod nohama. –

¹¹ Na cherubovi přilétal, *
      na perutích vichru se snášel.
¹² Celý se halil v temnotách, *
      do clony z tmavých vod a mraků.
¹³ Ze záře, která před ním šla, *
      padaly kroupy a řeřavé uhlí. –

¹⁴ Nebesa s rachotem rozehřměl Pán, *
      hlasem svým Nejvyšší zaburácel.
¹⁵ Vysílal šípy do všech stran, *
      blesky metal a kolkolem sršel.
¹⁶ I bylo vidět až na mořské dno, *
      obnažily se základy země,
    když jsi, Pane, zahrozil, *
      zadul vichřicí svého hněvu. –

¹⁷ Pro mne však z výšin svou pravicí sáh´, *
      vyzdvihl mě z té záplavy vodní,
¹⁸ vyrval mě z rukou mých nepřátel, *
      z přesily mocných nenávistníků.
¹⁹ Vrhli se na mne v můj neblahý den, *
      Pán mi však přispěchal na ochranu.
²⁰ Na volný prostor vyvedl mne, *
      zachránil, v kom našel zalíbení.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Za něho bude vzkvétat pokoj a bude panovat.

Ant. 3 Pán utlačené vrátí k životu.

III

²¹ Tak pro mou nevinnost učinil Pán, *
      splatil mi za to, že ruce mám čisté;
²² za to, že po cestách Páně jsem šel, *
      od svého Boha neodpadl.
²³ Vskutku jsem všech jeho příkazů dbal, *
      zákony jeho jsem neodmítal.
²⁴ Zůstal jsem před ním bez viny, *
      chránil se bedlivě před proviněním.
²⁵ Odplatil Pán mou nevinnost, *
      neboť viděl, že ruce mám čisté. –

²⁶ K věrnému, Pane, jsi věrný i ty, *
      a s dobrým jednáš dobrotivě.
²⁷ Čistému odplácíš čistotou, *
      k chytrákům však jsi opatrný.
²⁸ Tak chráníš od zhouby pokorný lid, *
      pohledy zpupné však pokořuješ.
²⁹ Ano, má svítilna, Pane, jsi ty. *
      Bůh můj mé temnoty ozařuje.
³⁰ S tebou ztékám valy a zdi, *
      se svým Bohem přeskočím hradby.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Pán utlačené vrátí k životu.

V. Když to pastýři uviděli, rozpomenuli se.
O. Co jim bylo o tom dítěti pověděno.

PRVNÍ ČTENÍ

Začátek listu svatého apoštola Pavla Kolosanům

     ¹Pavel, z vůle Boží apoštol Krista Ježíše, a bratr Timotej ²křesťanům v Kolosách, věřícím bratřím v Kristu. Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce.
     ³Když se za vás modlíme, nepřestáváme děkovat Bohu, Otci našeho Pána Ježíše Krista. ⁴Slyšeli jsme totiž o vaší víře ve spojení s Kristem Ježíšem a o vaší lásce ke všem věřícím, ⁵a to pro naději na odměnu, která je vám připravena v nebi. O té naději jste slyšeli už dříve při hlásání slova pravdy, radostné zvěsti, ⁶která k vám pronikla. A jako už přináší ovoce a šíří se na celém světě, tak je tomu také u vás od toho dne, kdy jste ji uslyšeli a správně poznali tuto Boží milost. ⁷Tak vás v tom vyučil Epafras, náš milý spoluslužebník. On nás spolehlivě zastoupil v této službě konané pro Krista ⁸a od něho také jsme se dověděli o vaší lásce, kterou ve vás působí Duch.
     ⁹Proto od toho dne, kdy jsme o tom uslyšeli, nepřestáváme se za vás modlit a prosit Boha, abyste dobře poznali jeho vůli a aby se vám dostalo všestranné moudrostí a duchovního pochopení. ¹⁰Tak povedete život hodný Pána a budete se mu ve všem líbit: ponesete plody všech možných dobrých skutků a porostete v poznávání Boha. ¹¹Jeho božská moc vám dá všestrannou sílu, abyste všecky zkoušky trpělivě vydrželi. Pak budete radostně ¹²děkovat Otci, že vás uschopnil k účasti na dědictví věřících ve světle. ¹³On nás totiž vytrhl z moci temnosti a převedl do království svého milovaného Syna. V něm máme vykoupení a odpuštění hříchů.

RESPONSORIUM

O. Děkujme Bohu Otci; * on nás vytrhl z moci temnosti a převedl do království svého milovaného Syna.
V. Každý dobrý úděl, každý dokonalý dar přichází shora, sestupuje od Otce světel. * on nás vytrhl z moci temnosti a převedl do království svého milovaného Syna.

DRUHÉ ČTENÍ

Z kázání svatého opata Bernarda

     Projevila se dobrota Boha, našeho Spasitele, a jeho láska k lidem.¹ Děkujme Bohu, jehož působením tak oplýváme útěchou v tomto pozemském putování, v tomto vyhnanství, v této bídě.
     Dokud se nezjevila jeho láska k lidem, dobrota byla skryta. Byla ovšem i předtím, vždy i milosrdenství Páně je přece od věčnosti. Podle čeho se však dalo poznat, že je tak veliká? Byla slibována, ale nebyla pociťována. Proto v ni mnozí ani nevěřili. Vždyť mnohokrát a mnoha způsoby mluvil Pán skrze proroky,² říkaje: To, co zamýšlím, je pro vaše blaho a ne pro utrpení.³ Co však odpovídal člověk, když na něj doléhalo utrpení a neznal pokoje? Jak dlouho budete říkat: Pokoj, pokoj, a přece není pokoje?⁴ Pro tohle poslové pokoje hořce naříkali⁵, říkajíce: Kdo uvěřil, co jsme slyšeli?⁶ Avšak nyní ať lidé uvěří alespoň tomu, co viděli vlastníma očima, protože výroky Boží jsou nejvýš spolehlivé.⁷ Vždyť přece aby nezůstal skryt ani zakalenému oku, rozestřel svůj stan na slunci.⁸
     Hle, pokoj nikoli slibovaný, nýbrž seslaný, nikoli odkládaný na později, nýbrž daný, nikoli prorokovaný, nýbrž poskytnutý. Hle, Bůh Otec seslal na zem jakoby plný vak svého milosrdenství. Říkám vak, který se má protrhnout při umučení, aby se z něj vysypalo naše výkupné, jež je v něm ukryto. Zajisté vak, třeba malý, ale plný. Pravda, bylo nám dáno malé dítě,⁹ ale přebývá v něm celá plnost božství.¹⁰ Když totiž přišla plnost času, přišla i plnost božství.¹¹ Přišlo v těle, aby se alespoň tak ukázalo tělesným tvorům, a až se zjeví jeho láska k lidem, aby byla rozpoznána jeho dobrota. Jakmile totiž vejde ve známost Boží láska k lidem, jeho dobrota nemůže nadále zůstat skryta. Vždyť čím mohl více doporučit svou dobrotu než tím, že vzal na sebe moje tělo? Moje, pravím, nikoli Adamovo tělo, to jest nikoli takové, jaké měl on před hříchem.
     Co by mohlo takovou měrou objasnit jeho milosrdenství jako to, že vzal na sebe dokonce bídu? Co je tak plno slitovnosti jako to, že se kvůli nám Boží Slovo stalo uschlou trávou?¹² Pane, co je člověk, že na něho myslíš?¹³ Nebo proč se k němu skláníš svým srdcem?¹⁴ Z toho ať člověk pozná, jak veliká je Boží péče o něj. Z toho ať pochopí, jak o něm Bůh smýšlí nebo co k němu cítí. Neptej se, člověče, na to, co trpíš ty, nýbrž co vytrpěl on. Z toho, co pro tebe učinil, poznej, jak si tě cenil; tak se ti ukáže jeho dobrota, jež pramení z lásky k člověku. Vždyť oč menším se učinil z lásky k lidem, o to větším se projevil ve své dobrotě. A čím více byl pro mne znevážen, tím je mi dražší. Projevila se, říká apoštol, dobrota Boha, našeho Spasitele, a jeho láska k lidem.¹ Vskutku velkolepá a zjevná je Boží dobrota a láska k člověku! Velkolepý důkaz dobroty podal ten, jehož zásluhou byla lidská přirozenost spojena s Božím jménem.
     ¹ Tit 3, 4
     ² srov. Žid 1, 1
     ³ Jer 29, 11
     ⁴ Jer 6, 14 (Vulg.)
     ⁵ srov. Iz 3, 7
     ⁶ Iz 53, 1
     ⁷ srov. Žl 92 (93), 5
     ⁸ srov. Žl 18 (19), 5
     ⁹ srov. Iz 9, 5
     ¹⁰ Kol 2, 9
     ¹¹ srov. Gal 4, 4
     ¹² srov. Iz 40, 6
     ¹³ Žl 8, 5
     ¹⁴ Job 7, 17 (Vulg.)

RESPONSORIUM

O. Bůh nás předurčil, abychom byli přijati za jeho děti skrze Ježíše Krista; * učinil to ze svého svobodného rozhodnutí, aby se vzdávala chvála jeho vznešené dobrotivosti.
V. Ty, které si napřed vyhlédl, ty také předurčil, aby byli ve shodě s obrazem jeho Syna. * učinil to ze svého svobodného rozhodnutí, aby se vzdávala chvála jeho vznešené dobrotivosti.

TŘETÍ ČTENÍ

Z dopisu svatého Tomáše Becketa

     Dbáme-li my, nositelé titulů biskupských a velekněžských,¹ o to, abychom opravdu byli tím, čím se nazýváme, a chceme-li znát plný význam svého jména, musíme neustále pečlivě hledět na toho, jejž Bůh ustanovil veleknězem navěky, a věrně kráčet za tím, který sama sebe obětoval Otci za nás na oltáři kříže a z nebeské výšiny bez přestání sleduje činy i úmysly všech lidí, aby mohl každému jednou odplatit podle jeho skutků.
     Vzali jsme zajisté na sebe úkol být jeho zástupci na zemi, dostalo se nám slavného titulu a čestné hodnosti, jako nástupci apoštolů a jejich žáků v církevních úřadech spravujeme na čas plody duchovního snažení Církve, takže naše služba má přispívat ke zkáze panství hříchu a smrti a k tomu, aby Kristova stavba, zakořeněná ve víře a rozkvetlá ctnostmi, vyrůstala v Pánu ve svatý chrám.²
     Je jistě velký počet nás biskupů, kteří jsme při svěcení slíbili, že budeme učiteli a pastýři starostlivými, vytrvalými a co nejsvědomitějšími, a každodenně tento svůj slib znovu opakujeme. Kéž by se ovšem věrnost slibu posilovala svědectvím skutků! Vždyť žeň je hojná,³ ale k tomu, aby bylo sklizeno a svezeno do stodol, nestačí ani jednotlivec, ani malý počet lidí.
     A kdo by pochyboval, že hlavou všech církví a pramenem katolického učení je Církev římská? Kdo by nevěděl, že klíče nebeského království byly dány Petrovi?⁴ Což z Petrovy víry a z jeho učení nevyrůstá celá stavba univerzální Církve, dokud všichni v jednotě víry a v poznání Božího Syna nedospějeme do mužné zralosti Kristovy?⁵
     Je jistě nezbytné, aby bylo mnoho těch, kdo sázejí, a mnoho těch, kdo zalévají, neboť si toho žádá šíření Božího slova i rozptýlenost národů. Dokonce i starozákonní lid, ač mu stačil jediný oltář, musel mít větší počet učitelů. Tím spíš Boží lid nyní, při takovém množství a za neustálého přílivu dalších národů, jimž by k zapálení oběti nestačilo ani dřevo celého Libanonu a k obětování celopalu by nestačilo množství všech zvířat z Libanonu i Judska.⁶
     Ať však zalévá nebo sází kdokoliv, nikomu nedá Bůh vzrůst, jestliže nesázel ve víře Petrově a jestliže nespočívá na jeho učení.
     Právem se předkládají všechny nejdůležitější pře Božího lidu Petrovi, neboť římský biskup je má posoudit; a úřady matky církve jsou podřízeny Petrovi, neboť nakolik jsou povolány podílet se na pastorační péči, uplatňují jemu svěřenou pravomoc.
     Mějte konečně na paměti, jak byli zachráněni naši otcové, jak a v jakých utrpeních Církev rostla a se rozmáhala. Mějte na paměti, z jakých bouří vyvázla Petrova lodička vedená kormidelníkem Kristem a jak dosáhli koruny ti, jejichž víra prošla zkouškou, aby se ještě jasněji rozhořela.
     Tak postupovaly celé zástupy svatých, aby jednou provždy platilo, že nedostane vítězný věnec, kdo si při zápase nepočíná podle pravidel.^{7
     1} Dopis byl napsán Gilbenu Foliotovi, jednomu z anglických biskupů, kterého král nechal na jaře 1163 přeložit do Londýna, aby ho měl blízko jako svého poradce proti arcibiskupovi.
     ² srov. Ef 2, 20-21
     ³ srov. Mt 3, 37
     ⁴ srov. Mt 16, 18-19
     ⁵ Ef 4, 12-13
     ⁶ srov. Iz 40 ,16
     ⁷ 2 Tim 2, 5

RESPONSORIUM

O. Pán tě ozdobil korunou spravedlnosti: * Bůh, Svatý Izraele, ti dal účast na své slávě a přebývá v tobě.
V. Dobrý boj jsi bojoval, svůj běh jsi skončil, teď už tě čeká věnec spravedlnosti. * Bůh, Svatý Izraele, ti dal účast na své slávě a přebývá v tobě.

HYMNUS

Bože, tebe chválíme. *
    Tebe, Pane, velebíme.
Tebe, věčný Otče, *
    celá země uctívá.
Tobě všichni andělé, *
    tobě všechny moci nebeské,
tobě cherubové, tobě serafové *
    bez ustání provolávají:
Svatý, * svatý, * svatý *
    Pán, Bůh zástupů!
Plná jsou nebesa i země *
    tvé vznešené slávy.

Tebe oslavuje *
    skvělý sbor apoštolů,
tebe oslavuje *
    velký počet proroků,
tebe oslavují *
    bělostné šiky mučedníků;
tebe oslavuje *
    Církev po širém světě:
tebe, Otce, *
    neskonale velebného,
tvého milovaného, *
    pravého a jediného Syna,
stejně jako Ducha Svatého, *
    Utěšitele.

Ty jsi Král slávy, *
    Kriste!
Ty jsi Otcův *
    věčný Syn.
Abys vysvobodil člověka, přijals jeho tělo *
    a neváhal ses narodit z Panny.
Ty jsi zvítězil nad smrtí *
    a otevřel věřícím království nebes.
Sedíš po pravici Boží *
    ve slávě Otce.
Věříme, že přijdeš *
    jako soudce.
Proto tě prosíme, pomoz svým služebníkům; *
    vždyť jsi je vykoupil předrahou krví!
Dej, abychom byli uvedeni k tvým svatým *
    do věčné slávy.

* Zachraň, Pane, svůj lid *
    a žehnej svému dědictví.
Kraluj mu *
    a vyvyš jej na věky.
Každého dne *
    dobrořečíme tobě
a chválíme tvé jméno na věky, *
    až na věky věků.
Rač nás, Pane, tohoto dne, *
    chránit před hříchem.
Smiluj se nad námi, Pane,*
    smiluj se nad námi.
Sešli nám, Pane, své milosrdenství, *
    jak v tebe doufáme.
V tebe, Pane, doufám, *
    nebudu zahanben na věky.

* Poslední část (prosby) se může vynechat.

MODLITBA

Modleme se:
Bože, tys dal svatému Tomášovi odvahu a statečnost, aby se nebál obětovat svůj život za spravedlnost a svobodu Církve; na jeho přímluvu posiluj i nás, ať jsme připraveni z lásky ke Kristu podstoupit i smrt, abychom neztratili život věčný. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023,  Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016,  Česká dominikánská provincie