Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

1. prosinec 2010
Sv. Edmunda Kampiána, kněze a mučedníka, nezávazná památka

Narodil se 25. I. 1540 v Londýně. Už na studiích v oxfordské koleji vynikal řečnickým nadáním a dosáhl hodnosti mistra svobodných umění. Jako anglikánský jáhen se při studiu teologie a církevních Otců stal katolíkem. Po krátkém pobytu ve Francii vstoupil v roce 1573 k jezuitům. Studoval v Brně a v Praze, kde byl v roce 1579 vysvěcen na kněze. Tam také založil první českou Mariánskou družinu a působil jako profesor rétoriky, filozofie a teologie. V roce 1580 se vrátil do Anglie, aby tam působil mezi katolíky. Neohroženě hájil svou víru a nezradil ji ani při několikerém mučení. Na rozkaz královny Alžběty byl 1. XII. 1581 oběšen. V roce 1886 byl prohlášen za blahoslaveného a 1970 za svatého.

MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Přej, mučedníku blažený,
jas vítěznému svému dni:
vždyť za svou krev jsi v odměnu
obdržel slávy korunu.

Z tmy světa tebe tento den,
v němž zdolals kata se soudcem,
povznesl k sídlům nebeským
a spojil v blahu s Kristem tvým.

V andělském sboru se dnes již
ve sněhobílém rouchu skvíš,
jež pro svědectví statečné
jsi omyl v lázni krve své.
(omylas v lázni krve své.)

Pros za nás teď a při nás stůj,
ať Kristus laskavý sluch svůj
už nakloní k nám milostiv
a netrestá náš každý hřích.

Na chvíli aspoň sestup sem
s Kristovou přízní zároveň,
ať smysly, na nichž hříchy lpí,
slast odpuštění pocítí.

Čest budiž Otci se Synem
i s Duchem Utěšitelem
za to, že věnčí hlavu tvou
zářivé slávy korunou. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 S láskou tě vyznávám, Pane, má sílo.

Žalm 17 (18), 2-30
Poděkování za záchranu a vítězství

V tu chvíli nastalo velké zemětřesení. (Zj 11, 13)

I

² S láskou tě vyznávám, Pane, má sílo! *
³     Pane, má skálo, má tvrzi, má spáso,
   ty jsi můj Bůh, můj hrad, kde se skryji, *
      ty jsi můj štít a záchrana moje!
⁴ Úpěnlivě volal jsem k Pánu, *
      osvobodil mě od nepřátel! –

⁵ Smrtící vlny mě zalily, *
      příboje zkázy mě plnily děsem.
⁶ Osidla temnot mě ovila, *
      smyčky smrti se nade mnou zdrhly.
⁷ K Pánu jsem volal v úzkostech, *
      k Bohu jsem křičel o záchranu.
   Ze svého chrámu slyšel můj hlas, *
      k jeho uším došel můj nářek.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 S láskou tě vyznávám, Pane, má sílo.

Ant. 2 Zachránil mě Pán, protože ve mně našel zalíbení.

II

⁸ A tu se zachvěla, pohnula zem, †
      v základech hor se zakolísala, *
      jak ve svém hněvu ji otřásal Pán.
⁹ Z jeho nozder valil se dým, †
      z jeho úst šlehal sžíravý plamen, *
      řeřavé uhlíky sršely z něj.
¹⁰ Nachýlil nebe a sestoupil níž, *
      s černými mračny pod nohama. –

¹¹ Na cherubovi přilétal, *
      na perutích vichru se snášel.
¹² Celý se halil v temnotách, *
      do clony z tmavých vod a mraků.
¹³ Ze záře, která před ním šla, *
      padaly kroupy a řeřavé uhlí. –

¹⁴ Nebesa s rachotem rozehřměl Pán, *
      hlasem svým Nejvyšší zaburácel.
¹⁵ Vysílal šípy do všech stran, *
      blesky metal a kolkolem sršel.
¹⁶ I bylo vidět až na mořské dno, *
      obnažily se základy země,
    když jsi, Pane, zahrozil, *
      zadul vichřicí svého hněvu. –

¹⁷ Pro mne však z výšin svou pravicí sáh´, *
      vyzdvihl mě z té záplavy vodní,
¹⁸ vyrval mě z rukou mých nepřátel, *
      z přesily mocných nenávistníků.
¹⁹ Vrhli se na mne v můj neblahý den, *
      Pán mi však přispěchal na ochranu.
²⁰ Na volný prostor vyvedl mne, *
      zachránil, v kom našel zalíbení.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Zachránil mě Pán, protože ve mně našel zalíbení.

Ant. 3 Ty, Pane, zažehni mé světlo, ty ozař mé temnoty.

III

²¹ Tak pro mou nevinnost učinil Pán, *
      splatil mi za to, že ruce mám čisté;
²² za to, že po cestách Páně jsem šel, *
      od svého Boha neodpadl.
²³ Vskutku jsem všech jeho příkazů dbal, *
      zákony jeho jsem neodmítal.
²⁴ Zůstal jsem před ním bez viny, *
      chránil se bedlivě před proviněním.
²⁵ Odplatil Pán mou nevinnost, *
      neboť viděl, že ruce mám čisté. –

²⁶ K věrnému, Pane, jsi věrný i ty, *
      a s dobrým jednáš dobrotivě.
²⁷ Čistému odplácíš čistotou, *
      k chytrákům však jsi opatrný.
²⁸ Tak chráníš od zhouby pokorný lid, *
      pohledy zpupné však pokořuješ.
²⁹ Ano, má svítilna, Pane, jsi ty. *
      Bůh můj mé temnoty ozařuje.
³⁰ S tebou ztékám valy a zdi, *
      se svým Bohem přeskočím hradby.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Ty, Pane, zažehni mé světlo, ty ozař mé temnoty.

V.  Pane, náš Bože, obrať nás.
O.  Ukaž nám svou tvář a budeme spaseni.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Izaiáše

     ¹Zazpívám píseň svému miláčkovi,
píseň svého přítele o jeho vinici.
     Vinici měl můj přítel
na úrodném svahu.
²Oplotil ji, očistil od kamení,
osázel ji ušlechtilou révou.
Uprostřed postavil věž,
i lis v ní vyhloubil:
čekal, že ponese hrozny,
ona však plodila pláňata.
     ³Nyní tedy, obyvatelé Jeruzaléma
a judští mužové,
suďte mezi mnou a mou vinicí!
⁴Co jsem měl ještě udělat své vinici
a neudělal jsem?
Když jsem čekal, že ponese hrozny,
proč přinesla plané plody?
     ⁵Teď vám ukážu,
co udělám své vinici:
odstraním její plot,
že ji spasou,
rozbořím její zeď,
že ji rozšlapou.
⁶Udělám z ní pustinu,
nebude ořezána ani okopána,
vzroste v trní a hloží.
Mrakům dám příkaz, aby ji nezkropily deštěm.
     ⁷Vinicí Hospodina zástupů je dům Izraele,
Judovci – jeho milou sazenicí.
Čekal spravedlnost, a hle – nepravost,
čekal právo, a hle – bezpráví!

RESPONSORIUM

O.  Tvou vinici pustoší kanec z lesa a polní zvěř se na ní pase. Pohleď, Pane, a probuď svoji moc, * ujmi se zahrady, již jsi vysázel svou paží.
V.  Obrať se, Pane zástupů, zas k nám! Popatři z výšin nebeských a pohleď! Svou paží se zas ujmi révy své. * Ujmi se zahrady, již jsi vysázel svou paží.

DRUHÉ ČTENÍ

Z dopisu svatého Edmunda Kampiána lordům tajné rady anglické královny

     Když jsem odešel z Německa a z Čech, poslán svými nadřízenými, a odvážil jsem se vstoupit do této ušlechtilé země, mé drahé vlasti, pro slávu Boží a k prospěchu duší, považoval jsem za pravděpodobné, že budu v tomto zvědavém, bdělém a podezřívavém světě dříve či později na své cestě zadržen a zastaven. Proto pro všechny případy a v nejistotě, co se se mnou bude dít, dá-li mi Bůh tu milost, abych trpěl ve vězení, považoval jsem za nutné připravit toto psaní, s přáním dát je Vašim lordstvům k přečtení, abyste dobře poznali můj případ.
     Přiznávám, že jsem (třebaže nehodný) kněz katolické Církve a Bůh mi dopřál, že jsem mohl těchto posledních osm let zasvětit životu v Tovaryšstvu Ježíšově. Tím jsem na sebe vzal zvláštní způsob služby pod praporem poslušnosti a vzdal jsem se všeho zájmu o dosažení bohatství, poct, požitků a ostatních světských potěšení.
     Na rozkaz našeho generálního představeného jsem podnikl cestu z Prahy do Říma a z Říma do Anglie se stejnou radostí, s jakou bych šel, kdybych byl poslán do kterékoli křesťanské nebo pohanské země.
     Mým úkolem je nezištně hlásat evangelium, udělovat svátosti, učit neznalé, napravovat hříšníky, vyvracet bludy – zkrátka volat k duchovní pohotovosti proti neřestem a pyšné nevědomosti, jež se zmocnily velkého počtu mých drahých krajanů.
     Žádám pro slávu Boží s veškerou pokorou a podle vašich dispozic tři druhy nezaujatého a klidného vyslechnutí: první před Vašimi ctihodnostmi, kde chci rozmlouvat o náboženství, pokud se týká obecného blaha a Vašich vznešeností; druhé, kde chci obšírněji promluvit před doktory a mistry a vybranými muži z obou univerzit a vyložit víru naší katolické Církve na základě nesčíslných důkazů z Písma, koncilů, církevních Otců, historie a přirozených i morálních důvodů; třetí před právníky, církevními i světskými, kde chci tuto víru ospravedlnit tím, co vyplývá z dosud platných a uplatňovaných zákonů.
     Jestliže tyto mé nabídky budou zamítnuty a mé úsilí nebude mít žádný výsledek, a já, když jsem ujel tisíce mil, abych vám prokázal dobro, budu odměněn krutostí, nemám už nic, co bych řekl, kromě toho, že poroučím tuto vaši a mou záležitost Všemohoucímu Bohu; on zkoumá lidská srdce. Ať nám udělí svou milost a uvede nás ve vzájemnou shodu přede dnem odplaty, abychom mohli být přáteli aspoň v nebi, kde budou všechny křivdy zapomenuty.

RESPONSORIUM

O. Pevně očekávám a mám naději, že v ničem nedojdu hanby, ale že teď jako vždycky * budu moci svým neohroženým počínáním na sobě oslavit Krista, ať svým životem, ať svou smrtí.
V. Vždyť pro mě život je Kristus a smrt ziskem. * Budu moci svým neohroženým počínáním na sobě oslavit Krista, ať svým životem, ať svou smrtí.

MODLITBA

Modleme se:
Bože, tys vyzbrojil svatého mučedníka Edmunda nezlomnou statečností, aby hájil pravou víru a prvenství apoštolského stolce; vyslyš naše prosby a posiluj nás v naší slabosti, abychom i my až do konce vytrvali v tvé pravdě. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023,  Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016,  Česká dominikánská provincie