Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

17. srpen 2010
Pro OP: Sv. Hyacinta z Polska, kněze, památka

Narodil se kolem roku 1183 v Kamieniu nedaleko Opole, pocházel ze slezské linie rodu Odrowążů. Studoval na univerzitě v Paříži a Bologni. Po přijetí kněžského svěcení se stal kanovníkem krakovské kapituly. Krakovským biskupem byl tehdy jeho příbuzný Ivo Odrowąż. Spolu s ním se v roce 1220 vydal do Říma a spolu s Česlavem a Heřmanem vstoupil do řádu sv. Dominika. Zanedlouho je svatý Dominik poslal do Polska. Už na svátek Všech svatých roku 1222 přicestovali do Krakova a v roce 1223 jim biskup Ivo daroval kostelík Nejsvětější Trojice, při kterém si bratři vybudovali klášter. Klášterů přibývalo a v roce 1228 získaly tyto kláštery právní status Polské provincie. Vedení provincie přenechal Hyacint jiným a sám se plně věnoval misijnímu apoštolátu, především v Rusku, Prusku a na Litvě. V roce 1228 se vydal se skupinou misionářů na Ukrajinu, usadili se při kostele Panny Marie v Kyjevě. V roce 1233 je však kníže Vladimír z Kyjeva vykázal. Hyacint se tedy obrátil na sever, mezi Prusy. Zpočátku spolupracoval s Německými rytíři, ale pak se od jejich činnosti distancoval. V roce 1243 se vrátil do Krakova, kde prožil zbytek svého života. Zemřel 15. srpna 1257 a byl pohřben v klášterním kostele v Krakově. Kanonizoval jej 17. dubna 1594 Klement VIII.

MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Když věrný Kristův posel jest
za kazatele povolán,
roznáší blahou spásy zvěst
dalekým světa končinám.

Símě slov všude rozsévá,
zář Pravdy v proudech rozlévá,
plameny z úst mu šlehají,
zásady žití tryskají.

Přímým vždy cestám ke spáse
učí a mravům šlechetným,
pokání každý oddá se,
koho se jen tkne slovem svým.

Tvrdá hruď měkne jako vosk,
nepřítel vzdá se kořisti
a když v něm zlomí vzdor a zlost,
pak pro nebe jej zajistí.

Buď sláva tobě, Bože náš,
po všechny věky v každý čas.
Nás k prosbám Hyacintovým
připoj i v nebi k sborům svým. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Pane, kéž tě dosáhne můj hlas, svoji tvář mi neukrývej.

Žalm 101 (102)
Vyhnancova přání a prosby

Bůh nás těší ve všech našich souženích. (2 Kor 1, 4)

I

² Pane, vyslyš moje prosby, *
      kéž tě dosáhne můj hlas!
³ Svoji tvář mi neukrývej *
      v dnešní strastiplný den.
   Nakloň ke mně ucho svoje, *
      pospěš na mé volání! –

⁴ Dny mé jako dým se tratí, *
      v kostech spaluje mě žár.
⁵ Srdce schne jak zprahlá tráva, *
      zapomínám už i jíst.
⁶ Sténáním a nářkem stálým *
      už jen kost a kůže jsem, –

⁷ podobám se ptáku v poušti, *
      jsem jak sýček v sutinách,
⁸ chřadnu, naříkám jak ptáče *
      osiřelé na střeše.
⁹ Stále běsní nepřátelé, *
      tupí mě a klnou mi.
¹⁰ Popel jídám jako chleba, *
      ředím nápoj slzami,
¹¹ pro tvůj hněv a rozhorlení: *
      zdvihls mě – a svrhl zpět!
¹² Mé dny jsou stín klesající, *
      sám jak tráva uvadám.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Pane, kéž tě dosáhne můj hlas, svoji tvář mi neukrývej.

Ant. 2 Shlédni, Pane, na prosby ubohých.

II

¹³ Avšak ty, Pane, trváš věčně, *
      tvé jméno z rodu do rodu.
¹⁴ Vstaň, ustrň se zas nad Siónem, *
      nadešel k slitování čas.
¹⁵ Milují jej tví služebníci, *
      pláčí nad jeho zřícením. –

¹⁶ Národy budou ctít tvé jméno, *
      tvou slávu všichni králové,
¹⁷ až zbuduje Pán Sión znova, *
      zjeví se ve své nádheře,
¹⁸ až k prosbě bezmocných se skloní, *
      nezhrdne jejich modlitbou. –

¹⁹ Tak budiž psáno pro budoucí, *
      ať příští národ Pána ctí!
²⁰ Neboť Pán shlédl ze svatyně, *
      on z nebe na zem popatřil,
²¹ zajatců vzdechy aby slyšel, *
      zachránil ty, jimž hrozí smrt.
²² Pak synové tvých služebníků *
      přebývat budou v bezpečí
   a jejich potomstvo i nadál *
      před tvojí tváří potrvá
   k cti tvého jména na Sióně, *
      k tvé chvále v Jeruzalémě,
²³ až národy a celé říše *
      se k službě Páně shromáždí.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Shlédni, Pane, na prosby ubohých.

Ant. 3 Založil jsi zemi, Pane, nebesa jsou dílem tvým.

III

²⁴ Cestou ochabla má síla, *
      dej mi znát těch pár mých dní,
²⁵ z půlky jich mě neodváděj! *
      Věky věků je tvých let!
²⁶ Dávno založil jsi zemi, *
      nebesa jsou dílem tvým:
²⁷ pominou, ty budeš dále; †
      rozpadnou se jako šat, *
      změníš je, jak šat se mění. –

²⁸ Ty však stále stejný trváš, *
      roků tvých je bez konce.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Založil jsi zemi, Pane, nebesa jsou dílem tvým.

V. Poslyš, můj lide, mé naučení.
R. Slovům mých úst nyní nastav uši!

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Izaiáše

     ¹Za dnů Achaza, syna Jotama, který byl synem Uzijáha, judského krále, vytáhl Resin, král aramejský, a Pekach, syn Remaljáhův, král izraelský, proti Jeruzalému do boje, ale nemohli ho dobýt. ²Davidův dům dostal zprávu: Aramejci táboří v Efraimsku. Tu se zachvělo královo srdce i srdce jeho lidu, jako se chvějí stromy v lese větrem. ³Hospodin řekl Izaiášovi: „Jdi naproti Achazovi, ty a tvůj syn Šearjašub, na konec vodovodu horního rybníka na cestu u valchářova pole ⁴a řekneš mu: Hleď zůstat klidný a neboj se, neklesej na mysli před těmito dvěma kousky čadících oharků, před Resinem, zuřícím hněvem, a Aramejci a před synem Remaljáhovým, ⁵poněvadž se proti tobě spikli Aramejci s Efraimity a synem Remaljáhovým a řekli: ⁶‚Potáhneme na Judsko, naženeme mu hrůzu, obsadíme ho a uděláme tam králem syna Tabealova.‘“
⁷Tak praví Pán, Hospodin:
„Nezdaří se to, nestane se to!
⁸Hlavou Aramejska je Damašek
a hlavou Damašku je Resin
ještě šedesát pět let,
a přestane Efraim být národem.
⁹Hlavou Efraimska je Samaří
a hlavou Samaří je Remaljáhův syn.
Jestliže neuvěříte, neobstojíte.“

     ¹⁰Znovu mluvil Hospodin k Achazovi: ¹¹„Vyžádej si znamení od Hospodina, svého Boha, ať hluboko v podsvětí, či nahoře na výšinách!“ ¹²Achaz však řekl: „Nebudu žádat, nebudu pokoušet Hospodina.“ ¹³Tu pravil Izaiáš: „Slyšte tedy, Davidův dome! Nestačí vám omrzovat lidi, že omrzujete i mého Boha? ¹⁴Proto vám dá znamení sám Pán: Hle, panna počne a porodí syna a dá mu jméno Emanuel – to je ‚Bůh s námi‘. ¹⁵Bude jíst smetanu a med, aby uměl zavrhovat zlo a volit dobro. ¹⁶Neboť dříve než bude chlapec umět zavrhovat zlo a volit dobro, bude opuštěna země, jejíchž dvou králů se hrozíš. ¹⁷Hospodin přivede na tebe, na tvůj lid a na dům tvého otce dny, jaké nebyly od té doby, kdy odpadl Efraim od Judy: přivede asyrského krále.“

RESPONSORIUM

O. Hle, panna počne a porodí syna * a bude nazván Emanuel – to je Bůh s námi.
V. Neboj se, Maria. Počneš a porodíš syna * a bude nazván Emanuel – to je Bůh s námi.

DRUHÉ ČTENÍ

Jedno z těchto dvou:

Ze spisu „O životě a zázracích svatého Hyacinta“ od bratra Stanislava z Krakova

    . Lid, který chodil ve tmách, spatřil velké světlo.¹ Když Stvořitel vesmíru tvořil na počátku nebe a zemi, ponechal tmu nad propastí. Aby ji osvítil, řekl: „Budiž světlo!“ A bylo světlo.¹ Tímto stvořeným světlem osvítil svět. Jako tedy osvítil temnoty světa, tak prostřednictvím blaženého Jacka jako paprskem nového slunce zaplašil v Polsku temnoty hříchů a do srdcí Poláků vložil světlo víry. Proto se již naplnilo, co dávno předtím předpověděl Izaiáš: Pohanský lid – totiž na pomezí Polska, který žil ve tmě nevědomé mysli, spatřil velké světlo – to jest svatého Jacka, kazatele nauky o světle.
     Když přichází denní světlo, ulevuje se nemocným, lidé se probouzejí ze spánku, ptáci zpívají a divá zvěř prchá do svých skrýší. Tak také když svatý Dominik poslal do Polska svatého Jacka, Polákům se ulevilo od neřestí, probudili se z nedbalostí, nadchli se pro nazírání na nebeské věci a byli vysvobozeni z moci zlých duchů. Tak Poláci uviděli, jak jim vzchází nové světlo, radost, čest a sláva u všech národů.
     Já, bratr Stanislav, krakovský lektor a nejnepatrnější z bratří kazatelů, jsem si vzal na starost napsat stručně a pokorně něco o tomto světle, totiž o svatém Jackovi, ke chvále trojjediného Boha, který stvořil všechny svaté a ozdobil je nevýslovným světlem, a také k povzbuzení lidu. Proto v tomto krátkém a skromném díle zaznamenávám, co jsem se dozvěděl a pochopil ze sdělení věrohodných otců. Oni to zase měli od svých předchůdců, kteří svatého Jacka osobně znali a s ním se stýkali.
     Kristus, Král slávy, který je odleskem Boha Otce a podobou jeho podstaty, kéž dá vyrůst mému dílu pod ochranou svatého Jacka! Neboť on žije a vládne s Otcem a Duchem Svatým na věky věků. Amen.
     Lidově byl nazýván Jackem, spisovně Hyacintem. Jméno Hyacint pochází od květiny nebo od drahokamu. Podle toho je pro něj dvojí výklad.
     Především je hyacint rostlina s červeným květem. To se dobře hodí na blaženého Jacka, protože on byl pokornou rostlinkou svým poslušným srdcem. Květem byl svou tělesnou zdrženlivostí a červený byl dobrovolnou chudobou či nemajetností.
     Za druhé má Hyacint jméno od drahokamu, protože září předáváním evangelijního učení. Byl blankytně modrý svým svatým životem a byl velice pevný v šíření katolické víry. Takto je nám zjevný smysl jeho jména.
     ¹ Iz 9, 2
     ² Gn 1, 3

RESPONSORIUM

O. Pán mu předal poklad své moudrosti, když mu svěřil úkol hlásat evangelium * a štědře je rozdávat věřícím i nevěřícím.
V. Svá slova vložil do jeho úst a svěřil mu tajemství svého srdce. * A štědře je rozdávat věřícím i nevěřícím.

Nebo:

Z listu blahoslaveného Humberta z Romans

     Oznamuji vaší lásce, že mezi mnoha tužbami, které povstaly v mém srdci, když jsem převzal svěřený mi úkol, na jedné mi zvláště záleží: aby službou našeho řádu byli schismatici povoláni zpátky do jednoty církve a aby jméno Pána Ježíše Krista bylo přinášeno židům, Saracénům, pohanům, barbarům a všem národům, abychom byli jeho svědky a nástrojem spásy pro všechny lidi až na konec země.
     Provedení této věci však stojí v cestě dvě překážky.
     Jednou je neznalost řečí. A sotva který bratr je ochoten se jim naučit! Mnozí dávají ve studiu přednost mnohostranné zvědavosti před užitečností.
     Druhou překážkou je láska k rodné půdě. Její sladkost mnohé zapletla do svých osidel, protože přirozenost v nich dosud nebyla přetvořena milostí, takže nechtějí odejít ze své země a od svého příbuzenstva¹ ani zapomenout na svůj lid.² Chtějí žít a zemřít mezi svými příbuznými a známými. Nic si nedělají z toho, že Spasitele nemohla mezi svými nalézt ani vlastní Matka.⁴
     Vzchopte se, bratři povolaní Bohem, a podívejte se, zda se najde nějaký takový příklad u apoštolů! Což nebyli všichni Galilejci?⁵ A kdo z nich zůstal v Galileji? Neodcestoval jeden do Indie, druhý do Etiopie, jiný do Asie a jiný do Acháje? A tak se všichni rozptýlili daleko široko k různým národům a vydali světu ovoce, které nyní vidíme.
     Chce-li někdo říci, že toto jsou těžké věci a že my slabí je nemůžeme napodobit, běda nám, chceme-li být kazateli, a odchylujeme se od šlépějí takových kazatelů! A ještě víc: což takhle mluvili naši první otcové, které všechny rozeslal náš svatý Otec, blažený Dominik, po světě, jak novice, tak ostatní? Ať takovéto zbabělé smýšlení nevstoupí do našich srdcí, protože jsme vyvolení Boží. Spíše hleďme na své řeholní povolání a na slavnou odměnu za ochotnou poslušnost a vystavme se všemu pro spásu duší a pro rozšíření Spasitelovy slávy.
     Najde někdo z vnuknutí Boží milosti v svém srdci a podle vůle představeného ochotu naučit se jazyku arabskému, hebrejskému, řeckému nebo jinému, který může být užitečný pro spasitelné dílo v příhodný čas, je-li někdo ochoten vyjít mimo území vlastního národa a jít do provincie Svaté země nebo do řecké nebo do jiných, které sousedí s nevěřícími a které beze vší pochyby velice potřebují bratry připravené mnoho vytrpět pro řád, pro víru a také pro spásu duší a pro jméno našeho Pána Ježíše Krista, prosím ho a vyzývám, aby mi to neopomněl napsat!
     Vás všechny i jednotlivě poroučím přízni Spasitele a jeho přeslavné Matky, naší Orodovnice. Věříme, že v těchto dnech byl řád zvlášť pod její ochranou a že mu velmi mnoho prospěla.
     Dáno v Miláně na generální kapitule v roce 1255.
     ¹ Sk 1, 8
     ² Gn 12, 1
     ³ (Žl 44 (45), 11
     ⁴ Lk 2, 44
     ⁵ Sk 2, 7

RESPONSORIUM

O. Pán dal poznat dílo své spásy, před všemi národy zjevil svou spravedlnost. * Uzřely všechny končiny země spásu našeho Boha.
V. Vykoupení seslal pro svůj lid. * Uzřely všechny končiny země spásu našeho Boha.

MODLITBA

Modleme se:
Bože, tvou milostí se svatý Hyacint stal vynikajícím kazatelem a přivedl mnoho lidí ke světlu pravdy; prosíme, svou mocí v nás konej dobré skutky, které by lidi povzbuzovaly ke tvé oslavě. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023,  Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016,  Česká dominikánská provincie