Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

28. červen 2010
Druhé mezidobí, 13. týden
1. týden žaltáře, památka

MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

V noci a časně ráno:

Po spánku s údy svěžími
s ochotou z lůžka vstáváme.
Buď, Otče, s námi bdícími,
když chvály tobě zpíváme.

Náš ret má nejdřív tobě znět,
a oheň mysli k tobě spět,
by počínal náš každý čin
se svatým požehnáním tvým.

Jitřence ustup, noci zlá,
vy stíny temnot, světlu dne,
ať vina, již noc přinesla,
se darem světla rozpadne.

Dál skromně prosíme tě, slyš:
výhonky zla z nás ořež již,
ať ctíme tebe s vděčností
po všechny věky věčnosti.

To splň nám, dobrý Otče náš,
i ty, jenž rovné božství máš,
i Duchu, který těšíš nás
a vládneš, Bože, v každý čas. Amen.

Během dne:

Ty věčné světlo, božství jsi
jediné v celé Trojici,
my ubozí tě vzýváme
a ruce k tobě spínáme.

Věříme v Otce věčného
i v jeho Syna drahého,
i v Ducha, který láskou je
na věky v jedno spojuje.

Tys Pravda, Láska nejčistší,
všech cíl a štěstí nejvyšší,
dej doufat, pevnou víru mít,
tvou lásku najít a z ní žít.

Počátku, cíli stvoření,
všech živých věčný prameni,
sladká útěcho trpících,
naděje jistá věrných svých.

Ty všechno bytí ztvárňuješ,
nikoho nepotřebuješ,
tvé světlo všechno objímá:
buď doufajících odměna.

Vzývejme Krista, Otce s ním,
i s jejich Duchem společným:
V Trojici Bože jediný,
nás, prosící tě, posilni. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Pane, pro své slitování mě zachraň.

Žalm 6
Vzývání Božího milosrdenství v těžkém soužení

Nyní je duše má rozechvěna... Otče, vysvoboď mě od té hodiny. (Jan 12, 27)

² Nekárej mě, Pane, ve svém hněvu, *
      v rozhorlení svém mě netrestej! –

³ Nade mnou se smiluj, Pane, chřadnu, *
      uzdrav mě, jsem zhloubi otřesen.
⁴ Na dno roztřesena je má duše, *
      jak chceš, Pane, dlouho otálet? –

⁵ Vrať se opět, Pane, vysvoboď mě, *
      pro své slitování zachraň mě!
⁶ Z mrtvých nikdo už tě nevzpomene, *
      kdo by v podsvětí tě velebil? –

⁷ Už jsem vysílen svým naříkáním, †
      každou noc jen pláčem lože skrápím, *
      slzami své lůžko promáčím.
⁸ Oko mé je hořem zakaleno, *
      stárnu z tolika svých nepřátel. –

⁹ Pryč ode mne všichni, kdo mi křivdí! *
       Neboť Pán mé nářky uslyšel.
¹⁰ Uslyšel Pán volání mé prosby, *
       vyslyšel Pán moji modlitbu. –

¹¹ Ať se poděsí mí nepřátelé, *
       ať se s hanbou kvapně odklidí!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Pane, pro své slitování mě zachraň.

Ant. 2 Pán se slabému stal útočištěm v době bídy.

Žalm 9A (9)
Poděkování za vítězství

Znovu přijde soudit živé i mrtvé.

I

² Chci tě chválit, Pane, z celého svého srdce, *
      vyprávět chci o všech tvých podivuhodných skutcích.
³ Radovat se budu, s jásotem tebe vzývat, *
      hrát a zpívat budu, Nejvyšší, pro tvé jméno, –

⁴ protože se stáhli mí nepřátelé zpátky, *
      zhroutili se všichni, zanikli před tvou tváří.
⁵ Vždyť ty sám ses ujal mé pře a mého práva, *
      zasedl jsi na trůn k spravedlivému soudu, –

⁶ pohany jsi srazil a bezbožníky potřel, *
      navždy a na věčné věky vyhladils jejich jméno.
⁷ Zemdleli nepřátelé, v záhubu navěky padli, *
      vylidnils jejich města, památka jejich zašla. –

⁸ Pán zato bude trůnit věčně, *
      k soudu si postavil svůj stolec.
⁹ Svět bude soudit spravedlivě, *
       rozsudek vyřkne nad národy. –

¹⁰ Pán bude útočištěm slabých, *
       útulkem jejich v době bídy.
¹¹ A budou v tebe důvěřovat, *
       ti, kdo se znají k tvému jménu,
    neboť kdo tebe hledá, Pane, *
       toho ty v nouzi neopustíš.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Pán se slabému stal útočištěm v době bídy.

Ant. 3 Tvou chválu budu zvěstovat v branách siónské dcery.

II

¹² Hrejte Pánu, jenž sídlí na Sióně, *
       mezi národy zvěstujte jeho skutky!
¹³ Mstitel krve, on ubohé má v mysli, *
       nikdy nezapomíná jejich nářků. –

¹⁴ Smiluj se nade mnou, Pane, *
       shlédni na moji bídu,
    co snáším od nepřátel, *
       vyveď mě od bran smrti!
¹⁵ Ať všechnu chválu tvou zpívám †
       v branách siónské dcery *
       a nad tvou pomocí jásám. –

¹⁶ Propadli pohané do jam, *
       které kopali jiným,
    sami se lapili nohou *
       do léčky, kterou kladli.
¹⁷ Tak se Pán projevil soudem: †
       neboť se polapil hříšník *
       do díla vlastních rukou. –

¹⁸ Do podsvětí ať se propadnou hříšní *
       s pohany, kteří na Boha zapomínají,
¹⁹ ubožák nepadne ve věčné zapomenutí, *
       naděje nuzných nadobro nezajde nikdy. –

²⁰ Povstaň, Pane, ať pyšně nejásá člověk, *
       před tvou tváří ať jdou pohané na soud!
²¹ Uvrhni na ně, Pane, třesavku hrůzy, *
       ať zvědí národy pohanů, že jsou jen lidé.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Tvou chválu budu zvěstovat v branách siónské dcery.

V. Osvěť mě, abych si vštípil tvůj zákon.
R. A byl ho poslušen z celého srdce.

PRVNÍ ČTENÍ

Z první a z druhé knihy Samuelovy

     ^31.1Filišťané bojovali proti Izraeli. Izraelští muži před Filišťany utíkali a padali pobiti v pohoří Gelboe. ²Filišťané se pustili za Saulem a jeho syny. I pobili Filišťané Saulovy syny Jonatana, Abinadaba a Malkíšuu.
     ³Pak zesílil boj proti Saulovi. Objevili ho lukostřelci a těžce ho postřelili. ⁴Saul řekl svému zbrojnoši: „Vytas svůj meč a probodni mě jím, než přijdou ti neobřezanci, aby mě neprobodli oni a nezneuctili.“ Zbrojnoš však nechtěl, velmi se bál. Saul tedy uchopil meč a nalehl na něj.
     ^1.1Když se vrátil David od porážky Amalečanů, zůstal dva dny v Siklagu. ²Třetího dne přišel člověk ze Saulova tábora; měl roztržené šaty a na hlavě prach. Když přišel k Davidovi, padl tváří na zem a poklonil se. ³David mu řekl: „Odkud přicházíš?“ On mu odpověděl: „Zachránil jsem se z izraelského tábora.“ ⁴David se ho zeptal: „Co se stalo? Prosím tě, pověz mi to!“ On odpověděl: „Lid utekl z bitvy, mnoho lidu padlo, i Saul i jeho syn Jonatan jsou mrtví.“
     ⁵David se zeptal mládence, který mu to oznámil: „Jak víš, že zemřel Saul a jeho syn Jonatan?“ ⁶Mládenec, který mu to oznámil, odvětil: „Náhodou jsem se ocitl v pohoří Gelboe. A hle, Saul se opíral o své kopí a vozy a jezdci už na něj dotírali. ⁷Ještě se obrátil, spatřil mě a zavolal na mě. Ozval jsem se: ‚Tu jsem.‘ ⁸Zeptal se: ‚Kdo jsi?‘ Odvětil jsem mu: ‚Jsem Amalečan.‘ ⁹Vyzval mě: ‚Postav se ke mně a usmrť mě, neboť mě svírá smrtelná křeč, ale ještě je ve mně život.‘ ¹⁰Postavil jsem se k němu a usmrtil jsem ho. Poznal jsem, že po svém pádu stejně nebude živ. Sňal jsem mu z hlavy královskou čelenku a z paže náramek a přinesl jsem je sem svému pánu.“
     ¹¹David se chopil svých šatů a roztrhl je, a také všichni muži, kteří byli s ním. ¹²Naříkali, plakali a postili se až do večera pro Saula, pro jeho syna Jonatana, pro Hospodinův lid a pro izraelský dům, protože padli mečem.
     ¹³David se zeptal mládence, který mu to oznámil: „Odkud jsi?“ On řekl: „Jsem syn amaleckého přistěhovalce.“ ¹⁴David se na něj rozkřikl: „Jak to, že ses nebál vztáhnout ruku a zahubit Hospodinova pomazaného?“ ¹⁵David zavolal jednoho z družiny a poručil: „Přistup a sraz ho!“ A on ho ubil k smrti. ¹⁶David mu totiž řekl: „Krev, kterou jsi prolil, ať padne na tvou hlavu. Tvá ústa tě usvědčila, když jsi řekl: ‚Já jsem usmrtil Hospodinova pomazaného.‘“

RESPONSORIUM

O. Hory v Gelboe, rosa ani déšť ať na vás nesestoupí. * Tam padli izraelští hrdinové.
V. Všechny hory, které jsou vůkol nich, ať navštíví Pán, ale Gelboe ať pomine. * Tam padli izraelští hrdinové.

DRUHÉ ČTENÍ

Z kázání svatého biskupa Augustina

     On je náš Pán Bůh, který nás stvořil. Ve slovech, která jsme zpívali, vyznáváme, že jsme Boží ovce. On je náš Pán a Bůh, náš tvůrce. On je náš Bůh, my jeho národ, my jsme ty ovce, jež on pase.¹ Lidští pastýři si ovce, které mají, sami neučinili, ovce, které pasou, sami nestvořili. Ale náš Pán Bůh, právě protože je Bůh a Stvořitel, si ovce, které má a pase, sám učinil. A nikdo jiný mu ovce, které pase, nepořídil a ty, které si sám pořídil, nepase nikdo jiný.
     Vyznali jsme tedy v tomto zpěvu, že jsme jeho ovce, lid jeho pastvy, ovce, které on sám vodí. Nuže poslouchejme, co říká nám, svým ovcím. Předtím mluvil k pastýřům, nyní mluví k ovcím. Když mluvil k pastýřům,² naslouchali jsme jeho slovům s úzkostí, vy s klidem. Jak je tomu při jeho dnešních slovech? Snad obráceně? Můžeme my poslouchat s klidem a vy s chvějícím se srdcem? Nikoli. Především proto, že jsme pastýři: pastýř poslouchá s chvějícím se srdcem nejen to, co se říká pastýřům, ale i to, co se říká ovcím. Kdyby totiž to, co se říká ovcím, poslouchal s klidem, příliš by se o ovce nestaral. Již jsme vám, milovaní, řekli, že musíme mít na mysli dvě věci: za prvé, že jsme křesťané, za druhé, že jsme představení. Jako představení se počítáme mezi pastýře, jsme-li ovšem dobrými pastýři. Ale jako křesťané patříme spolu s vámi mezi ovce. Ať tedy Pán mluví k pastýřům nebo k ovcím, musíme všemu naslouchat s úzkostí a stálou starostí v srdci.
     Slyšme tedy, bratři, proč Pán kárá špatné ovce a co svým ovcím slibuje. Co se pak týká vás, moje ovce,³ říká. Předně bych vám chtěl říci, jaké je to štěstí patřit do Božího stáda. Kdo se nad tím zamyslí, bratři, musí se i v tomto bědném čase radovat. Komu totiž platí slova Izraelův pastýři,⁴ o tom bylo také řečeno: Nezaspí, nezdřímne strážce, jenž chrání Izraele.⁵ On tedy nad námi bdí, když bdíme, a bdí nad námi, i když spíme. Je-li tedy i stádo svěřené člověku v bezpečí, oč bezpečněji se musíme cítit my, když nás pase Bůh. A nejen proto, že nás pase, ale i proto, že nás učinil.
     Co se pak týká vás, moje ovce – tak praví Pán, Hospodin – budu soudit mezi ovcí a ovcí, mezi berany a kozly.⁶ Co dělají v Božím stádu kozli? Kozli, kteří mají stanout po levici, jsou na týchž pastvinách a u týchž pramenů jako ti, kteří mají stanout po pravici. Jsou napřed trpěni, ale budou odděleni. Zde se ovce cvičí v trpělivosti po vzoru trpělivosti Boží. Bůh je pak oddělí, a jedni půjdou na levici, druzí na pravici.
     ¹ srov. Žl 94 (95), 7.6
     ² srov. Ez 34,1-16
     ³ Ez 34, 17
     ⁴ Žl 79 (80), 2
     ⁵ Žl 120 (121), 4
     ⁶ Ez 34, 17

RESPONSORIUM

O. Moje ovce slyší můj hlas; já je znám a ony jdou za mnou. Já jim dávám věčný život. * Nezahynou navěky a nikdo mi je nevyrve z rukou.
V. Já budu pást své stádo, já jim dám odpočinek. * Nezahynou navěky a nikdo mi je nevyrve z rukou.

MODLITBA

Modleme se:
Bože, ty jsi světlo a nejsou v tobě žádné temnoty, tys nás přijal za vlastní, a tím jsi z nás učinil syny světla; dej, ať v nás nenajde místo temnota bludů, ale ať v nás září světlo tvé pravdy. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023,  Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016,  Česká dominikánská provincie