lat

Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

15. květen 2010
Pro OP: Bl. Ondřeje Abellona, kněze, nezávazná památka


Narodil se v Saint-Maximin kolem roku 1375 a ve svém rodišti také vstoupil do řádu. Po skončení studií vyučoval jako lektor a později jako magistr teologie v několika klášterech. Nerozhodl se však pro vědeckou kariéru, ale chtěl být kazatelem a pracovat na obnovení řeholního života. Z Itálie začalo do Francie pronikat reformní hnutí, ale vzhledem k trvajícímu schismatu mu stály v cestě velké překážky. Teprve po Kostnickém koncilu, jenž odstranil papežské schisma, se reforma mohla ujmout i ve Francii. Při zavádění reformy působil Ondřej spíše svým osobním příkladem než slovy. V roce 1432 jej magistr řádu Texier jmenoval generálním vikářem jihofrancouzských reformovaných klášterů. Zemřel 15. května 1450 v Aix při ošetřování nakažených morem. Beatifikoval jej 19. srpna 1902 Lev XIII. Jeho ostatky jsou uloženy v klášterním kostele sv. Marie Magdalény v Saint-Maximin.

MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Pastýřů hlavo, Kriste, jejich Vládce,
slavit dnes chceme svátek jednoho z nich,
proto mu pěje naše vděčné stádce
píseň chval zbožných.

Vyvolil sis jej, služebníka svého
za svého kněze, aby se stal z něho
svěřených ovcí svědomitý správce
a dobrý strážce.

On svému stádu vzorem byl i vůdcem,
byl světlem slepých, všude mírnil bídu,
všem stal se vším, byl prozíravým otcem
Božího lidu.

Kriste, jenž dáváš věnce zasloužené
svým věrným v nebi, dej ať ve svém díle
jdem s tímto vůdcem a tak dosáhneme
i téhož cíle.

Buď věčná sláva nejvyššímu Otci,
stejná buď tobě, Vládce, Spasiteli,
Svatému Duchu chválou stejně vroucí
ať zní svět celý. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Vzpomeň na nás, Pane, přijď nám rychle ku pomoci. Aleluja.

Žalm 105 (106)
Boží dobrota a nevěrnost národa

Bylo to napsáno jako poučení pro nás, kteří žijeme v době poslední. (1 Kor 10, 11)

I

1 Slavte Pána za to, jak je dobrý, *
      jak až na věky je milosrdný! –

2 Kdo vylíčí mocné skutky Páně, *
      kdo vypoví všechnu jeho slávu?

3 Blaze těm, kdo zachovají právo, *
      kdo si vždycky vedou spravedlivě! –

4 Z lásky k svému lidu vzpomeň na nás, *
      přijď nám, Pane, rychle ku pomoci!

5 Přej nám šťastný díl svých vyvolených, †
      radovat se radostí tvých věrných *
      a tvým dědictvím se honosit! –

6 Hřešili jsme jako naši předci, *
      žili bezbožně v nepravosti.

7 Naši předci za egyptských časů *
      nechápali tvoje velké divy,
   nemyslili na tvá dobrodiní, *
      vzepřeli se Pánu u moře.

8 Zachránil je přesto pro své jméno, *
      aby ukázal svou velkou moc. –

9 Proti moři zahrozil a vyschlo, *
      vodou je jak stepí provedl.

10 Vytrhl je z ruky nenávistných, *
      vykoupil je z moci nepřátel!

11 Spláchly vody jejich protivníky, *
      ani jediný z nich nezůstal.

12 Tehdy jeho slovům uvěřili, *
      tehdy zapěli mu chvalozpěv. –

13 Zas však jeho skutků zapomněli, *
      nevyčkali, jak on rozhodne,

14 chtivostí se v poušti dali strhnout, *
      pokoušeli Boha v pustině.

15 Dal jim tedy, co tak vymáhali, *
      ale s tím i zhoubnou nákazu. –

16 Řevnili v svých stanech na Mojžíše, *
      na Árona, zasvěcence Páně:

17 Datana pak pohltila země, *
      zasypala Abiramův houf,

18 rozmohl se požár v jejich tlupě, *
      sžehl plamenem ty bezbožné. –

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Vzpomeň na nás, Pane, přijď nám rychle ku pomoci. Aleluja.

Ant. 2 Hleď, abys nikdy nezapomněl na úmluvu s Pánem, svým Bohem. Aleluja.

II

19 U Horebu odlili si tele, *
      modle kovové se klaněli,

20 a tak svoji slávu zaměnili *
      za podobu býložravce z kovu.

21 Na Zachránce Boha zapomněli, *
      jaké konal divy v Egyptě,

22 jaké zázraky tam v zemi Cháma, *
      jaký v Rudém moři velediv.

23 Už se chystal k jejich zahubení, *
      kdyby Mojžíš, jeho vyvolenec,
   nebyl se jich vůči němu zastal, *
      aby zdržel zhoubný jeho hněv. –

24 Opovrhli vytouženou zemí, *
      jeho slovům věřit odmítli,

25 ustavičně reptali v svých stanech, *
      hlasu Páně odpírali sluch.

26 Vztáhl na ně paži přísahaje, *
      že je v poušti zcela rozmetá,

27 v národech že rozptýlí rod jejich, *
      rozpráší je po všech končinách. –

28 Přidali se k Baál Peórovi, *
      z žertev mrtvých bohů jídali.

29 Hanebnostmi popouzeli Pána, *
      až je stihla rána morová.

30 Tu však povstal Pinchas, aby trestal *
      a tak mor byl opět odvrácen.

31 Což mu připočteno za zásluhu *
      z rodu do rodu a na věky. –

32 U vod meribských pak rouhali se, *
      že i Mojžíš zkusil kvůli nim:

33 neboť tak mu rozdráždili mysl, *
      že byl stržen k slovům nemoudrým. –

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Hleď, abys nikdy nezapomněl na úmluvu s Pánem, svým Bohem. Aleluja.

Ant. 3 Vysvoboď nás, Pane, shromáždi nás z krajin pohanských. Aleluja.

III

34 Dál pak nevyhladili ty kmeny, *
      jak jim bylo Pánem řečeno,

35 nýbrž s pohany se pomísili, *
      chytili se jejich špatností.

36 Uctívali s nimi jejich modly, *
      které pro ně byly nástrahou, –

37 takže svoje syny a své dcery *
      přinášeli v oběť démonům.

38 Nevinnou krev marně prolévali, *
      krev svých dětí, synů jako dcer,
   na oltáři kananejských model, *
      hříchem krve znesvětili kraj.

39 Tak se svými skutky poskvrnili, *
      takto byli Bohu nevěrní! –

40 Zahořel Pán hněvem na svůj národ, *
      pojal odpor k svému dědictví.

41 V ruce pohanů je proto vydal; *
      vládli jim, kdo chovali k nim zášť.

42 Utiskovali je nepřátelé, *
      jejich moci byli poddáni. –

43 Přemnohokrát Pán je vysvobodil, †
      oni však mu vzdorovali stále; *
      do svých vin se propadali dál.

44 On vždy znova shlédl k jejich bídě, *
      kdykoli je slyšel naříkat, –

45 kvůli nim byl pamětliv své smlouvy, *
      z lásky nesmírné se slitoval,

46 takže vzbudil soucit k nim i u všech, *
      u kterých se octli v zajetí. –

47 Vysvoboď nás, Pane, ty náš Bože, *
      shromáždi nás z krajin pohanských,
   ať tvé svaté jméno velebíme, *
      slávou tvou se smíme honosit! –

48 Veleben buď Pán, Bůh Izraele, †
      od počátku věků na věky! *
      Všechen lid ať nyní volá: Staň se!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Vysvoboď nás, Pane, shromáždi nás z krajin pohanských. Aleluja.

V. Bůh nás znovu zrodil, takže máme živou naději, aleluja.
O. Zmrtvýchvstáním Ježíše Krista, aleluja.

PRVNÍ ČTENÍ

Z prvního listu svatého apoštola Jana

3, 11-17
Láska k bratřím

     11To je poselství, které jste slyšeli už na začátku: máme se navzájem milovat. 12Ne jako Kain, který byl ze zlého ducha a zabil svého bratra. A proč ho zabil? Protože jeho skutky byly špatné, ale skutky jeho bratra byly spravedlivé.
    
13Bratři, nic se nedivte, že svět vás nenávidí. 14My víme, že jsme přešli ze smrti do života, a proto milujeme bratry. Kdo nemiluje, zůstává ve smrti. 15Každý, kdo nenávidí svého bratra, je vrah – a víte, že žádný vrah nemá v sobě trvalý a věčný život.
    
16Z toho jsme poznali Lásku: že Kristus za nás položil svůj život. Také my jsme povinni položit život za své bratry. 17Jestliže má někdo majetek a vidí, že jeho bratr je v nouzi, ale zavře před ním svoje srdce – jak v něm může zůstávat Boží láska?

RESPONSORIUM

1 Jan 3,16.14a

O. Z toho jsme poznali Lásku: že Kristus za nás položil svůj život. * Také my jsme povinni položit život za své bratry, aleluja.
V. Víme, že jsme přešli ze smrti do života a proto milujeme bratry. * Také my jsme povinni položit život za své bratry, aleluja.

DRUHÉ ČTENÍ

Z dekretu II. vatikánského koncilu o službě a životě kněží

(Presbyterorum ordinis, n. 12)

Povolání kněží k dokonalosti

     Svátostí kněžství se kněží připodobňují Kristu Knězi. Jsouce služebníky Krista – Hlavy, mají jako spolupracovníci biskupského sboru stavět a budovat celé Kristovo tělo, jímž je Církev. Již při křestním zasvěcení dostali jako všichni křesťané dar a znamení takového povolání a milosti, že přes všechnu lidskou slabost mohou a mají usilovat o dokonalost podle slova Páně: Buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.
     O tuto dokonalost mají ovšem usilovat obzvlášť kněží; ti se totiž přijetím kněžství zasvětili Bohu novým způsobem a stali se živými nástroji Krista, věčného Kněze, takže jsou s to v každém čase pokračovat v jeho podivuhodném díle, které svou nebeskou silou obnovilo celé lidské společenství.
     Každý kněz tedy představuje svým způsobem samého Krista, a proto se mu také dostává zvláštní milosti, aby mohl ve službě těm, kdo jsou mu svěřeni, a celému Božímu lidu lépe následovat toho, jejž zastupuje, a aby slabost jeho lidské přirozenosti nalézala lék ve svatosti toho, který se pro nás stal veleknězem svatým, nevinným, neposkvrněným, odděleným od hříšníků.
     Kristus, kterého Otec posvětil, tj. zasvětil a poslal na svět, vydal sám sebe za nás, vykoupil nás z každé špatnosti a očistil si nás, abychom byli jeho vlastním lidem, horlivým v konání dobrých skutků; a tak skrze umučení vstoupil do své slávy. Podobně kněží: posvěceni pomazáním Svatého Ducha a posláni Kristem umrtvují v sobě skutky těla a cele se dávají do služby lidem; a tak ve svatosti, jíž je Kristus štědře obdarovává, jsou s to dosáhnout mužné zralosti.
     A jsou-li poslušní ducha Kristova, který je oživuje a vede, konáním služby Ducha a spravedlnosti se pevně zakotvují v duchovním životě. Vždyť samy každodenní posvátné úkony a vůbec celá jejich služba, kterou vykonávají ve společenství s biskupem a ostatními kněžími, je usměrňují k dokonalosti života.
     A vlastní svatost kněží zase značnou měrou přispívá k tomu, aby svou službu konali s užitkem: ačkoli totiž může Boží milost uskutečňovat dílo spásy i prostřednictvím nehodných služebníků, přece dává Bůh zpravidla přednost tomu, že svoje podivuhodné skutky vyjevuje prostřednictvím těch, kteří jsou otevřenější vůči podnětům a vedení Ducha Svatého a v důsledku svého důvěrného spojení s Kristem a pro svatost svého života mohou s apoštolem říkat: Už nežiji já, ale žije ve mně Kristus.

RESPONSORIUM

1 Sol 2, 8; Gal 4, 19

O. Nejraději bych vám nejen odevzdal Boží radostnou zvěst, ale dal za vás i vlastní život. * Tak velice jsem si vás oblíbil. Aleluja.
V. Moje děti, znovu vás bolestně rodím, dokud nenabudete podoby Kristovy. * Tak velice jsem si vás oblíbil. Aleluja.

MODLITBA

Modleme se:
Bože, ty sis vyvolil blahoslaveného kněze Ondřeje, aby kázal evangelium pokoje a obnovil řeholní život; na jeho přímluvu nám pomáhej, abychom se vytrvale věnovali šíření víry a byli schopni věrně nést jho Krista. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023,  Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016,  Česká dominikánská provincie