⛭ ⛯ lat ☰

Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

10. květen 2010
Sv. Jana z Avily, kněze a učitele Církve, nezávazná památka


Přišel na svět okolo roku 1500 ve městě Almodóvar del Campo ve Španělsku. Když se stal knězem, prochodil celou Andalusii a kázal o Kristu. Byl významným hlasem prosazujícím obnovu zahájenou tridentským koncilem a v mnoha svých spisech ukázal kněžím jeho podstatu a důležitost. Neprávem na něj padlo podezření z hereze, nevyhnul se ani výslechům, ani věznění, ale velmi horlivě vykládal katolickou nauku. Poslední léta strávil v ústraní ve městě Montilla v córdubské diecézi a dne 10. května 1569 tam zesnul v Pánu.
MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Věčné slunce, jež zaléváš
svým světlem všechno stvoření,
tys myslí nadpozemská zář,
zpěv našich srdcí tobě zní.

Tvůj Svatý Duch vždy v péči má
ty živé lampy planoucí,
jejichž zář světu odkrývá
ke spáse stezky vedoucí.

Co plyne z nebeských tvých slov
a srdcím z přirozenosti,
to všechno zaskvělo se znov
v tvých služebnících milosti.

Vavřínů jejich účasten
i pro jas svého učení
skví se dnes blažený muž ten,
i od nás vděčně chválený.

Dej kvůli němu, prosíme,
ať bezpečně vždy, Bože, jdem
po cestě pravdy jediné,
až k tobě jednou dospějem.

To uděl, Otče přesvatý,
se Synem stejné podstaty,
jenž s Duchem, který těší nás,
nad světem vládneš v každý čas. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Sluch ke mně nakloň, Pane, rychle mě zachraň. Aleluja.

Žalm 30 (31), 1-17. 20-25

Důvěrná prosba v utrpení

Otče, do tvých rukou poroučím svého ducha. (Lk 23, 46)

I

2 V tobě mám, Pane, své útočiště, †
      nedopusť, abych byl zahanben provždy! *
      Spravedlivý jsi, vysvoboď mě!
3 Sluch ke mně nakloň, rychle mě zachraň, †
      buď mou skálou, kde najdu svůj úkryt, *
      pevným hradem, který mě chrání! –

4 Neboť ty jsi můj hrad a má skála, *
     veď mě a provázej pro své jméno.
5 Zachraň mě ze sítí nastražených, *
      vždyť jenom ty jsi mé útočiště. –

6 Svého ducha ti do rukou vkládám, *
      spasíš mě, Pane, Bože věrný!
7 V zášti máš ty, kdo ctí nicotné modly, *
      já však mám důvěru jedině v Pána.

8 Zajásám, zaplesám nad tvou láskou, †
      nad tím, žes na moji bídu shlédl, *
      že ses mne ujal v mé tísnivé nouzi,
9 že jsi mě nevydal nepřátelům, *
      že jsi mě vyvedl na volný prostor.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Sluch ke mně nakloň, Pane, rychle mě zachraň. Aleluja.

Ant. 2 Pane, rozjasni tvář nad svým služebníkem. Aleluja.

II

10 Smiluj se, Pane, nade mnou v tísni, *
       oči mám hořem zakaleny,
11 ve stálých útrapách plyne můj život, *
       léta má míjejí v hořekování,
    zármutkem chřadnou všechny mé síly, *
       údy mi slabostí podklesávají.

12 Pro smích jsem všem svým nepřátelům, †
       pro blázny sousedům, přátelům pro strach, *
       jak mě kdo potká, přede mnou prchá.
13 Z paměti lidí jsem zmizel jak mrtvý, *
       stal jsem se pohozeným střepem.
14 Slyším šuškání davu a hrozby, †
       spolu se proti mně umlouvají, *
       ukládají mi o holý život. -

15 Já však se spoléhám na tebe, Pane, *
       „ty jsi můj Bůh," ti s důvěrou říkám.
16 Pouze v tvých rukou je celý můj osud: *
       vyrvi mě těm, kdo mě pronásledují!
17 Rozjasni tvář nad svým služebníkem, *
       zachraň mě ve svém milosrdenství!

    18 [Nenech mě zahanbit, když jsem tě vzýval! †<
          Zahanbi, Pane, bezbožníky, *
          umlč je, uvrhni do podsvětí!
    19 Ať už se uzavřou prolhaná ústa, †
          která si troufají na spravedlivé, *
          hovoří o nich s posměšnou pýchou.]

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Pane, rozjasni tvář nad svým služebníkem. Aleluja.

Ant. 3 Chvála buď Pánu za divy lásky, které mi prokázal za útisku. Aleluja.

III

20 Jak velká je tvá dobrota, Pane, *
       kterou máš pro ty, kdo se tě bojí,
    kterou jsi přichystal pro ty všechny, *
       kdo se před lidmi utekou k tobě!
21 Držíš je pod ochranou své tváře, *
       kryješ je před lidským hanobením,
    pod svou střechou jim úkryt dáváš *
       před zlobou jazyků utrhačných. –

22 Chvála buď Pánu za divy lásky, *
       které mi prokázal za útisku.
23 Zatímco já jsem si v úzkosti říkal: *
       už jsem zapuzen od tvých očí,
    ty jsi přece jen slyšel můj nářek, *
       s jakým jsem k tobě o pomoc volal. –

24 Milujte Pána vy, kdo jste zbožní! *
       Neboť své věrné Pán vždy chrání;
    zato však těm, kdo jednají zpupně, *
       plnou měrou za pýchu splatí.
25 Buďte silní a stateční srdcem *
       všichni, kdo máte důvěru v Pána.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Chvála buď Pánu za divy lásky, které mi prokázal za útisku. Aleluja.

V. Srdce mé i tělo, aleluja.
O. Jásá k Bohu živému, aleluja.

PRVNÍ ČTENÍ

Z prvního listu svatého apoštola Jana

2, 1-11
Nové přikázání

     1Moje milé děti! Toto vám píšu, abyste nehřešili. Zhřeší-li však někdo, máme přímluvce u Otce: Ježíše Krista spravedlivého. 2On je smírnou obětí za naše hříchy, a nejen za naše, ale i za hříchy celého světa.
     3Podle toho víme, že jsme ho poznali, když zachováváme jeho přikázání. 4Kdo tvrdí: „Znám ho“, ale jeho přikázání nezachovává, je lhář a není v něm pravda. 5Kdo však jeho slovo zachovává, v tom je Boží láska opravdu přivedena k dokonalosti. Podle toho můžeme poznat, že jsme v Kristu. 6Kdo tvrdí, že v něm zůstává, má se i sám chovat tak, jak se choval on.
     7Milovaní, nepíšu vám o nějakém novém přikázání. Je to přikázání staré, které jste slyšeli hned na začátku. To staré přikázání je slovo, které jste slyšeli. 8Ale přesto všechno je ono přikázání, o kterém vám píšu, také nové. Je to pravdivé vzhledem ke Kristu i k vám, neboť tma přechází a pravé světlo už svítí. 9Kdo tvrdí, že je ve světle, ale svého bratra nenávidí, je dosud ve tmě. 10Kdo svého bratra miluje, zůstává ve světle a pro nikoho není pohoršením. 11Kdo však svého bratra nenávidí, je ve tmě a žije ve tmě; neví, kam jde, protože jeho oči pro samou tmu nevidí.

RESPONSORIUM

Jan13, 34; 1 Jan2, 10. 3

O. Nové přikázání vám dávám: Milujte se navzájem, jak jsem já miloval vás. * Kdo miluje svého bratra, zůstává ve světle, aleluja.
V. Podle toho víme, že jsme Krista poznali, když zachováváme jeho přikázání. * Kdo miluje svého bratra, zůstává ve světle, aleluja.

DRUHÉ ČTENÍ

Ze spisů svatého Jana z Avily, kněze a učitele Církve

(Tractatus de amore Dei erga nos 1.2.4: Madrid 2004)

Kristova láska, jeho tvář stále obrácená k Otci

     Důvodem, který naše srdce pohne blíž k Boží lásce, je úvaha o svrchované lásce, kterou k nám vzplanul Bůh a s ním jeho tolik požehnaný Syn, náš Pán. Právě to — víc než dobrodiní — pohne srdce, aby milovalo; ten, kdo má něco dalšího, totiž dává něco z toho, co má, ale ten, který miluje, daruje se vším, co má, sebe samého a už mu nezbývá nic dalšího, co by daroval.
     Podívejme se teď tedy, Pane, zda nás miluješ, a jestliže je to tak, že nás miluješ, jaká tvoje láska k nám je.
     Rodiče velice milují děti — ale miluješ nás snad jako otec? Můj Bože, do lůna tvého srdce, abychom to viděli, jsme nevstoupili; tvůj Jednorozený, který z toho lůna sestoupil1, o tom přinesl znamení a přikázal nám, abychom tě pro nekonečnou lásku, kterou jsi nás miloval, nazývali Otcem. Vždyť jako jsi ty jediný dobrý pro svou svrchovanou dobrotivost, která všechno překonává, tak jsi ty jediný Otec; a takový jsi a konáš taková díla, že v porovnání s tvou otcovskou láskou není nikdo, kdo by mohl být nazýván otcem. —
     A jestli, člověče, této veliké lásce stále ještě nedůvěřuješ, podívej se na všechna dobrodiní, která ti Bůh udělil — vždyť to všechno jsou záruky a svědectví o jeho lásce. Spočítej, kolik všech těch dobrodiní je, a uvidíš, že všechno, co je na nebi i na zemi, a také veškeré kosti a smyslové orgány ve tvém těle i všechny hodiny a časová období tvého života, to všechno je dobrodiním od Pána. Podívej se dále, koliks dostal dobrých rad a kolik dober, která vlastníš v tomto životě; kromě toho kolik bylo nebezpečí, z kterých jsi v tomto životě vyvázl, a nemocí a násilných událostí, které by tě bývaly mohly zničit, kdyby tě on nevysvobodil. To všechno jsou jasná znamení lásky. A nakonec obrať svůj pohled na celý tento svět, který byl stvořen jen pro tvé dobro a spolu se všemi tvory, kteří jsou v něm obsaženi, je znamením lásky, vypravuje o lásce a má s tebou na lásce podíl. —
     A teď se také podívejme, jak velikou láskou zahořel onen Syn, kterého nám Otec dal. Neexistuje jazyk, který by to stačil vypovědět! — Někteří neznalí a nevědomí pro tu lásku dosud nemají smysl, protože ta podle je-jich mínění vychází z dokonalosti toho, co je milováno. —
     Kristova láska však nevychází z dokonalosti, která by se nacházela v nás, ale z toho, co má on sám — je to tvář stále obrácená k Otci.
     1 srov. Jan 1,18

RESPONSORIUM

Srov. Ef 3,18–19; Jan 3,16

O. Kéž jste schopni poznat Kristovu lásku přesahující všechno poznání. * Abyste dosáhli plné míry Božích darů. Aleluja. Aleluja.
V. Neboť tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl ž ivot věčný. * Abyste dosáhli plné míry Božích darů. Aleluja. Aleluja.

Z dopisů svaté Hildegardy z Bingenu, panny a učitelky Církve

(Ep. LII: Wernerio de Kircheim, cum ceteris societatis suæ fratribus: PL 197,269–271)

Obraz Církve

     Roku tisíc sto sedmdesát od vtělení Páně jsem dlouho ležela nemocná na lůžku. V bdělém stavu těla i ducha jsem uviděla překrásný obraz: měl podobu ženy, která byla nejvybranějším způsobem líbezná, ve svém půvabu velice milá a tak krásná, že to lidská mysl nebyla schopna pojmout. Její postava sahala od země až do nebe.
     I její tvář zářila nejsilnějším leskem a její oči hleděly do nebe. Také na sobě měla sněhobílé hedvábné šaty a byla zahalena do pláště ozdobeného těmi nejdražšími kameny — totiž smaragdem a safírem — a také různý-mi perlami; na nohou měla střevíce zkrášlené onyxem. Ale její tvář byla zaprášená a šaty byly na pravém boku roztržené a dále její plášť ztratil svou elegantní krásu a střevíce byly zašpiněné.
     Silným a smutným hlasem volala vysoko do nebe: »Naslouchej, nebe: mám ušpiněnou tvář; a truchli, země: mám roztržené šaty; a chvěj se, propasti: mám zašpiněné střevíce.« A říkala také: „Byla jsem skryta v Otcově srdci, dokud Syn člověka, počatý a narozený z panenství, neprolil svou krev; on si mě také tou krví pro sebe vyvolil jako snoubenku a daroval mi věno.
     Stopa po zraněních mého snoubence zůstává totiž čerstvá a zranění jsou otevřená tak dlouho, dokud budou otevřena zranění lidských hříchů. Nečistotu do těch zranění zanášejí Kristovi kněží, kteří v přehnané zištnosti přebíhají od kostela ke kostela, i když by mě měli udržovat běloskvoucí a sloužit mi v čistotě. Trhají mi tím také šaty, protože přestupují, co přikazuje zákon a evangelium a jejich kněžství, a házejí mi špínu na plášť, protože naprosto nedbají na přikázání, která jsou jim nařízena, a neplní je dobrou vůlí a skutkem ve zdrženlivosti jako ve smaragdu ani ve štědrém rozdávání almužen jako v safíru ani v jiných dobrých a spravedlivých skutcích (kterými se Bohu vzdává čest jako dalšími druhy drahokamů). Ale navíc se špiní moje střevíce, protože jejich cesty spravedlnosti nejsou ani správné, ani drsné a obtížné; a ani nedávají dobrý příklad svým podřízeným. Přesto však dole ve svých střevících mám jako ve skrýši čistotu pravdy — u některých.“
     A uslyšela jsem, jak hlas z nebe říká: „Tento obraz ukazuje církev. Proto ty, člověče, který to vidíš a slyšíš ta slova nářku, o tom řekni kněžím, kteří byli ustanoveni a zařazeni do posvátného řádu, aby řídili a učili Boží lid. Jim bylo řečeno stejně jako apoštolům: Jděte do celého světa a hlásejte evangelium všemu tvorstvu!“1
     1 srov. Mk 16,15

RESPONSORIUM

Dan 2,21–22; 1 Kor 12,11

O. Hospodin dává mudrcům moudrost, poznání těm, kdo jsou ho schopni. * Zjevuje tajemné a skryté a u něho přebývá světlo.
V. To všechno působí jeden a týž Duch. On vhodně přiděluje každému zvlášť, jak chce. * Zjevuje tajemné a skryté a u něho přebývá světlo.

MODLITBA

Modleme se:
Bože, tys dal kněžím a svému lidu ve svatém Janovi z Avily skvělého učitele, který vynikal svatým a horlivým životem; dej, prosíme, aby církev díky správné horlivosti tvých služebníků i v dnešní době rostla ve svatosti. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023,  Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016,  Česká dominikánská provincie