Ne | Po | Út | St | Čt | Pá | So |
---|---|---|---|---|---|---|
1 | 2 | 3 | ||||
4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 |
11 | 12 | 13 | 14 | 15 | 16 | 17 |
18 | 19 | 20 | 21 | 22 | 23 | 24 |
25 | 26 | 27 | 28 | 29 | 30 |
30. duben 2010, Pátek
4. týden žaltáře
Doba velikonoční, 4. týden
Sv. Pia V., papeže, nezávazná památka
Sv. Zikmunda, mučedníka, nezávazná památka
Pro OP: Sv. Pia V., papeže, památka
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.
večerní chvály
kompletář
nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
starší verze breviáře
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
V.
Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.
Aleluja.
HYMNUS
Slyš, Bože Všemohoucí, nás,
když pokorně tě prosíme
a otce Pia slavného
zde uctíváme v modlitbách.
Podivuhodnými skutky
zde září a také ctnostmi;
svítilnou stal se pro všechny,
kdo v domě tvém přebývají.
On živoucí byl obětí
na stolci Petra nejvyšším,
trest na sebe vzal za hříchy,
označen kříže znamením.
Stal se tak, Kriste, slávou tvou
i stále živým vítězstvím;
nám dopřej s jeho pomocí
k života dojít radosti.
Ježíši, tobě chvála buď
za rozmanité milosti;
až skončí tato světa pouť,
dej svatým věčné radosti. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Můj Bože, před zlobou bezbožníků nestraň se mých úpěnlivých proseb. Aleluja.
Tyto věci se staly nám pro výstrahu. (1 Kor 10, 6)
I
1 Poslyš, můj lide, mé naučení, *
slovům mých úst nyní nastav uši!
2 K moudrému výroku otevřu rty, *
vyložím tajemství z dávného času. –
3 To, co jsme slyšeli, poznali my, *
co nám už otcové vyprávěli,
4 nemáme před dětmi zamlčet, *
nýbrž dát vědět i příštímu rodu:
Pánovu slávu a jeho moc, *
podivuhodné skutky, jež konal. –
5 S Jákobem příkaz ujednal, *
stanovil zákon v Izraeli,
našim otcům pak poručil, *
aby tak hlásali dál svým dětem,
9 ať o tom všechno potomstvo zví, †
všechny děti, co teprv se zrodí; *
ty pak svým dětem zas povědí dále:
7 vždy aby v Pána doufali, †
na divy Boží nezapomněli *
a jeho příkazy zachovávali,
8 ať nejsou jak jejich otcové, *
vzpurné a zaryté pokolení,
rod, který nestálé srdce měl *
a který duchem se nedržel Boha.
9 Efraimovci, ač třímali luk, *
na útěk dali se, když došlo k bitvě. –
10 Úmluva s Bohem jim nebyla nic, *
odmítli žít podle zákona Páně.
11 Zapomněli, co činil Bůh, *
jaké jim dopřál zázraky spatřit.
12 Před jejich otci způsobil div *
v egyptské zemi, v tanejských pláních.
13 Rozdělil moře a vedl je jím, *
vody postavil jako hráze.
14 Ve dne je provázel oblakem, *
po celou noc pak ohnivým světlem.
15 Na poušti skálu rozrazil, *
z ní je napojil pramenem hojným.
16 Potoky vyvedl ze skály, *
voda se hrnula v celých řekách.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Můj Bože, před zlobou bezbožníků nestraň se mých úpěnlivých proseb. Aleluja.
Ant. 2 Pán nás vysvobodil z rukou zákeřného nepřítele. Aleluja.
17 Proti Bohu však hřešili dál, *
v poušti se vzepřeli Nejvyššímu.
18 Zachtělo se jim po chuti jíst, *
Boha tak v srdci pokoušeli.
19 Hněvali Boha a ptali se tak: *
„Dokáže Bůh i v poušti nám prostřít?
20 Udeřil sice do skály, *
že tryskla voda a potoky tekly;
umí však opatřit pro nás i chléb, *
dá svému lidu najíst se masa?“
21 To když Bůh slyšel, pojal ho hněv; †
na Jákobovce zasršel ohněm, *
zaplanul nevolí k Izraeli,
22 že víry k Bohu nemají dost, *
že v jeho pomoc nedoufají. –
23 Nicméně přikázal oblakům, *
otevřel nad nimi nebeské brány,
24 jedlé maně dal na ně dštít *
a tak jim poskytl obilí z nebe.
25 Chlebem silných živil se lid; *
seslal jim pokrmu v plné míře.
26 Pak vzbudil nad nimi východní van, *
mohutně zadul i větrem jižním,
27 a maso pršelo jako prach, *
ptáků bylo jak mořského písku.
28 Padali doprostřed ležení, *
kolkolem stanů Izraele.
29 Po čem tak bažili, to jim dal; *
a oni jedli až do sytosti.
30 Jenže v své chtivosti neměli dost. *
ještě jim sousta vězela v ústech,
31 když na ně udeřil Boží hněv: †
smrt nechal mezi předáky řádit, *
mládež národa porazil k zemi.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Pán nás vysvobodil z rukou zákeřného nepřítele. Aleluja.
Ant. 3 Svěř se Pánu ve své nesnázi a on tě zachová. Aleluja.
32 Přesto však hřešili ještě i pak, *
neměli důvěru k divům Páně.
33 Ukrátil tedy jejich dny *
a jejich léta záhubou náhlou.
34 Až když je hubil, hledali jej, *
navraceli se a ptali se po něm.
35 Vzpomněli, že jejich skálou je Pán, *
zachráncem že je Bůh svrchovaný.
36 Ale to byl jen klam jejich úst, *
jazykem pouze jej obelhávali,
37 srdcem však nebyli upřímní, *
v úmluvě dávné mu nebyli věrní.
38 Přes to všechno byl slitovný dál, *
odpouštěl vinu a nezahubil.
Častokrát upustil od hněvu, *
potlačil svoje rozhorlení,
39 pamětliv, že jsou z masa jen, *
vánek, jenž odvane do nenávratna.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Svěř se Pánu ve své nesnázi a on tě zachová. Aleluja.
V.
Z tvého zmrtvýchvstání, Kriste, aleluja.
O.
Ať radují se nebe i země, aleluja.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy Zjevení svatého apoštola Jana
1Jeden ze sedmi andělů, kteří měli sedm misek, přišel a mluvil se mnou: „Pojď, ukážu ti soud nad velkou nevěstkou, která
trůní na mnoha vodách, 2s kterou králové země smilnili a jejímž vínem smilstva se opíjeli obyvatelé země.“
3Odnesl mě v duchu na poušť. A viděl jsem ženu, sedící na rudé šelmě, plné rouhavých jmen, se sedmi hlavami
a deseti rohy. 4Žena byla oblečena do nachu a šarlatu, vyšperkována zlatem, drahým kamením a perlami.
V ruce držela zlatou číši, plnou ohavností a nečistot svého smilstva 5a na čele měla napsáno jméno tajemného významu:
„Veliký Babylón, matka nevěstek a ohavností na zemi“.
6Viděl jsem, že ta žena je zpitá krví věřících a krví Ježíšových svědků. Když jsem se na ni díval, zmocnil se mě velký údiv.
7Ale anděl mi řekl: „Proč se divíš? Vysvětlím ti tajemství ženy i šelmy, která ji nese a má sedm hlav a deset rohů.
8Šelma, kterou jsi viděl, byla, ale už není; má však znovu vystoupit z propasti a přijde do záhuby. Obyvatelé na zemi,
jejichž jméno není zapsáno od stvoření světa v knize života, budou uchváceni úžasem, až uvidí šelmu, která byla a není, a zase se objeví.
9Ať pochopí ten, kdo má moudrost. Sedm hlav znamená sedm pahorků, na nichž ta žena trůní. Je to také sedm králů:
10pět z nich už padlo, jeden žije, poslední však dosud nepřišel; až přijde, smí zůstat jenom nakrátko.
11Šelma pak, která byla a není, je sám ten osmý, ale patří k těm sedmi a jde do záhuby.
12A těch deset rohů, co jsi viděl, znamená deset králů, kteří se ještě vlády neujali, ale spolu se šelmou dostanou královskou
moc, i když jenom na chvíli. 13Jsou stejné mysli a svou moc i sílu dávají šelmě.
14Začnou válku proti Beránkovi, ale Beránek nad nimi zvítězí – je přece Pán pánů a Král králů – a s ním i jeho
povolaní, vyvolení a věrní.“
15Dále mi řekl: „Vody, na kterých jsi viděl nevěstku trůnit, jsou lid a davy, národy a jazyky.
16Těch deset rohů, které jsi viděl, i ta šelma budou nevěstku nenávidět,
oloupí ji a svléknou do naha, budou jíst její maso a upálí ji. 7Bůh jim totiž vnukl do srdce, aby vykonali jeho záměr,
vykonali ho svorně, a odevzdali svou královskou moc šelmě, dokud se nesplní Boží slova. 18A žena, kterou jsi viděl,
je to veliké město, které vykonává vládu nad králi země.“
RESPONSORIUM
DRUHÉ ČTENÍ
Jedno z těchto dvou:
Z komentáře svatého Tomáše Akvinského k Janovu evangeliu
Ježíš řekl: Já jsem pastýř dobrý. Kristu zřejmě přísluší, aby byl pastýřem. Jako totiž pastýř vodí a pase stádo, tak i Kristus
občerstvuje věřící duchovním pokrmem, a také svým Tělem a svou Krví.
Ale aby ho odlišil od pastýře špatného a zloděje, dodává: dobrý.1 Dobrý, protože plní úkol pastýře. Tak jako dobrým vojákem je nazván ten,
kdo plní úkol vojáka. Avšak výše řekl Kristus, že pastýř vchází dveřmi, a znovu, že on je dveře, a zde pak říká, že je
Pastýř. Proto musí vcházet skrze sebe sama. A vskutku vchází skrze sebe sama, protože sebe sama zjevuje, a skrze
sebe sama zná Otce. My však vstupujeme skrze něho, protože skrze něho se nám dostává blaženosti.
Všimni si dále, že nikdo jiný není dveřmi než on sám, protože nikdo jiný není pravé světlo, nýbrž má na něm jen účast. On
sám nebyl tím světlem, totiž Jan Křtitel, měl jen svědčit o tom světle2 Ale o Kristu je řečeno:
Bylo světlo pravé, které osvěcuje každého člověka.3 Proto nikdo neříká o sobě, že je dveřmi. To si ponechal Kristus
pro sebe jako své vlastní. Ale úlohu pastýře sdílel i s jinými a dal ji svým údům.
Vždyť i Petr byl pastýřem, i ostatní apoštolové byli pastýři, a stejně tak všichni dobří biskupové:
Dám vám pastýře podle svého srdce.4
Ale třebaže církevní představení, kteří jsou syny, jsou všichni i pastýři, jak říká Augustin, přece praví v jednotném
čísle: Já jsem pastýř dobrý, aby tím vyzvedl ctnost lásky. Žádný pastýř totiž není dobrý, nesjednotí-li se láskou
s Kristem a nestane-li se údem pravého Pastýře.
Úkolem dobrého pastýře je láska. Proto říká: Dobrý pastýř dává svůj život za své ovce.5 Je třeba vědět, že je rozdíl
mezi pastýřem dobrým a špatným: dobrému pastýři jde o blaho stáda, špatnému o blaho vlastní. A na tento rozdíl
naráží prorok: Běda pastýřům, kteří pasou sami sebe! Což nemají pastýři pást stáda?6 Kdo tedy užívá stáda k tomu,
aby pásl jen sám sebe, není dobrý pastýř. Dobrý pastýř, a to i tělesný, snese mnoho pro stádo,
když mu jde o jeho blaho. Proto říká Jakub: Ve dne mě sužovalo vedro a v noci chlad.7
Duchovní záchrana stáda převáží nad tělesným životem pastýře. Proto když je spása stáda ohrožena, má každý duchovní pastýř snést ztrátu
tělesného života pro záchranu stáda. A to je to, co říká Pán: Dobrý pastýř dává svůj život, to jest život tělesný, za své
ovce, to jest, které jsou jeho na základě autority a lásky
Obojí je totiž potřeba, a to jak pro něho, tak pro ty, které miluje: jedno bez druhého nestačí. Kristus
nám dal příklad tohoto učení: Kristus za nás položil svůj život. Také my jsme povinni položit život za své bratry.8
1 Jan 10, 11
2 Jan 1, 8
3 Jan 1, 9
4 Jer 3, 15
5 Jan 10, 11
6 Ez 34, 2
7 Gn 31, 40
8 1 Jan 3, 16
RESPONSORIUM
Nebo:
Ze života papeže Pia V. od Jana Antonína Gabucia
Pius říkal, že papežové nemají stavět křesťanskou obec na kamenech, ale spíše na ctnostech.
Protože dobře chápal, že pro klidné a uměřené řízení lidí není nic vhodnějšího než být milován
a nic vzdálenějšího než vzbuzovat strach; a že nic nemůže lidi více přiblížit Bohu než snaha o jejich
spásu; chtěl tedy od počátku svou papežskou službu postavit na lásce k chudým a na šlechetnosti
a laskavosti k druhým. Říkal, že služba římského papeže spočívá především ve snaze o to, aby byly
v co nejčistší podobě zachovány božský kult, církevní disciplína a dobré mravy obyvatel Města. Proto
věnoval péči hlavně tomu, aby bohoslužbu tam, kde upadla, navrátil k původnímu lesku a obnovil život
a mravy všech stavů podle ideálu pravé zbožnosti.
Protože se Bohu nic tak nepříčí a lidem nic neškodí víc než blud, snažil se Pius tuto nákazu vykořenit
na celém světě, a to po celý svůj život, zvláště pak během svého pontifikátu, jak moudrými radami,
tak i laskavým povzbuzováním a napomínáním plným lidskosti. Nešetřil žádné námahy ani výdajů
a neopomněl nic, co bylo třeba vykonat.
Pius vynikal v Boží chvále naplněné velkou zbožností. Jeho mysl se ustavičně povznášela k Bohu tak,
že jeho cti a slávě dával přednost přede vším a po ničem netoužil více, než být ve všem poslušný jeho
nejsvětější vůle. Takřka bez ustání si zbožně připomínal trpká muka, která pro nás vytrpěl Kristus, náš
Pán, a proto obvykle před sebou míval zpodobení Spasitele visícího na kříži.
Kromě toho zachovával Pius uprostřed všech svých důležitých úkolů řád modlitby a nikdy nezanedbával
nic z toho, co patřilo k jeho povinnostem. Byl přesvědčen, že se papež má především přimlouvat
u Boha za hříchy a potřeby lidí, a proto se snažil být důvěrně blízký a milý tomu, u něhož byl ustanoven
jako přímluvce. A tak se uprostřed vyřizování různých záležitostí často utíkal k hovoru s Bohem, aby
se mohl v nitru naučit tomu, o čem má pak navenek poučovat lid, a vnitřně byl kontemplací uchvacován
k Bohu, aby pak venku nesl břemena lidí, a tak se staral o jejich spásu. V nejzávažnějších potřebách
Církve a v obtížných veřejných záležitostech si sám ukládal přísné posty, aby Boha smiřoval s lidmi.
Byl tak oddán Panně Marii, že žádného dne, a to i jako papež mající tolik úkolů, nevynechal modlitbu
růžence. Je to nepochybně Božím řízením, že takový papež je v Římě pohřben právě v bazilice
Santa Maria Maggiore, aby tak příklad jeho ctností při plnění papežského úřadu byl poučením pro
budoucí pokolení, jak mají usilovat o ctnosti. A tak ten, který byl v celém svém životě velkým ctitelem
panenské Bohorodičky, spočinul po smrti v tak vznešené mariánské svatyni.
[Jeho příklad je užitečný nejen pro jeden životní stav, ale týká se všech, a to velkou měrou.
Složil jsi řeholní sliby? Zde máš veliký příklad poslušnosti, čistoty i chudoby, ba také – což je třeba
velmi obdivovat a napodobovat – příklad spojení nejvyšší moci s křesťanskou pokorou a zbožností.
Věnuje se někdo světským záležitostem a spravuje doma či venku věci soukromé nebo veřejné?
Ale i pro něho jsou zde rady plné zbožnosti a rozumnosti, kterými poučen může přispět ke spáse
své i druhých moudrým spravováním všech věcí.
Nebo jsou tu jiní, kteří se zavázali k vojenské službě a přitahuje je vedení válek nebo četba o nich?
I pro ty jsou tu velmi zdravá nařízení, jejichž četba vede k radosti. Jsou tu nikoli prázdné světské boje,
ale velmi těžké boje zbožnosti a takřka veškerá slavná vítězství nad tím, co kdy připravili nepřátelé křesťanů.
A nakonec, což je hlavní, si mají odtud papežové a biskupové vzít příklad, jak řídit a uspořádávat
církevní záležitosti a jak být stále více zapáleni pro pravou službu Bohu, naplněnou zbožností.]
RESPONSORIUM
MODLITBA
Modleme se:
Bože, tys dal své Církvi svatého papeže Pia, aby bránil víru a zdokonalil bohoslužbu. Na jeho přímluvu nám uděl, abychom slavili
tvá tajemství s živou vírou a účinnou láskou. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023, Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016, Česká dominikánská provincie