lat

Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

17. duben 2010
Pro OP: Bl. Kláry Gambacortové, vdovy, mnišky, nezávazná památka


Teodora Gambacortová se narodila v roce 1362 v Pise v bohaté rodině Petra Gambacorty. Od dětství se s ní počítalo v mocenské a finanční politice rodu. Ve dvanácti letech ji rodiče provdali za bohatého a vlivného obchodníka Šimona Massa. Tři roky nato už však byla vdovou. Žila pak několik let doma. V roce 1375 navštívila Pisu svatá Kateřina Sienská. Setkání s Kateřinou probudilo v Teodoře touhu po zasvěceném životě. Rozhodla se vstoupit do kláštera klarisek. Odsud ji však rodiče násilím odvedli a drželi ji v domácím vězení. Po několika letech pak už se souhlasem rodičů vstoupila do kláštera dominikánek u sv. Kříže v Pise. Po čtyřech letech spolu s blahoslavenou Marií Manciniovou založila v Pise nový klášter dominikánek zasvěcený svatému Dominikovi. Klášter se stal důležitou oporou reformy blahoslaveného Rajmunda z Kapuy. Klára zemřela na velikonoční pondělí 17. dubna 1419. Její tělo bylo uloženo v klášterním kostele sv. Dominika v Pise. Její kult potvrdil 24. dubna 1830 Pius VIII.

MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Ať z výšin nebe radost zní,
ať jásá země, moře s ní,
že po kříži Pán z hrobu vstal
a smrtelníkům žití dal.

Vrací se milostivý čas,
den spásy zjevuje se zas,
v něm Beránkovou krví svět
tmy zbaven září jako květ.

Ta jeho smrt i s mučením
znamená odpuštění vin,
zas bez úhony ctnost se skví,
Pán smrtí dobyl vítězství.

V to skládáme svou naději,
že věřící teď snadněji
uvěří ve své vzkříšení,
jímž vejdou v život blažený.

Proto tu oběť bělostnou
ctěme vždy s myslí radostnou
my, od ní tolik poctěni,
vždyť všechno dobré plyne z ní.

Buď věčně, Kriste, věrným svým
plesáním velikonočním.
Nás, milostí tvou vzkříšené,
vem k oslavě své vítězné.

Ježíši, každý tvor tě chval,
neboť jsi slavně z mrtvých vstal,
i Otce, Ducha milosti
ať věčně všechno tvorstvo ctí. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Vzpomeň na nás, Pane, přijď nám rychle ku pomoci. Aleluja.

Žalm 105 (106)
Boží dobrota a nevěrnost národa

Bylo to napsáno jako poučení pro nás, kteří žijeme v době poslední. (1 Kor 10, 11)

I

1 Slavte Pána za to, jak je dobrý, *
      jak až na věky je milosrdný! –

2 Kdo vylíčí mocné skutky Páně, *
      kdo vypoví všechnu jeho slávu?

3 Blaze těm, kdo zachovají právo, *
      kdo si vždycky vedou spravedlivě! –

4 Z lásky k svému lidu vzpomeň na nás, *
      přijď nám, Pane, rychle ku pomoci!

5 Přej nám šťastný díl svých vyvolených, †
      radovat se radostí tvých věrných *
      a tvým dědictvím se honosit! –

6 Hřešili jsme jako naši předci, *
      žili bezbožně v nepravosti.

7 Naši předci za egyptských časů *
      nechápali tvoje velké divy,
   nemyslili na tvá dobrodiní, *
      vzepřeli se Pánu u moře.

8 Zachránil je přesto pro své jméno, *
      aby ukázal svou velkou moc. –

9 Proti moři zahrozil a vyschlo, *
      vodou je jak stepí provedl.

10 Vytrhl je z ruky nenávistných, *
      vykoupil je z moci nepřátel!

11 Spláchly vody jejich protivníky, *
      ani jediný z nich nezůstal.

12 Tehdy jeho slovům uvěřili, *
      tehdy zapěli mu chvalozpěv. –

13 Zas však jeho skutků zapomněli, *
      nevyčkali, jak on rozhodne,

14 chtivostí se v poušti dali strhnout, *
      pokoušeli Boha v pustině.

15 Dal jim tedy, co tak vymáhali, *
      ale s tím i zhoubnou nákazu. –

16 Řevnili v svých stanech na Mojžíše, *
      na Árona, zasvěcence Páně:

17 Datana pak pohltila země, *
      zasypala Abiramův houf,

18 rozmohl se požár v jejich tlupě, *
      sžehl plamenem ty bezbožné. –

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Vzpomeň na nás, Pane, přijď nám rychle ku pomoci. Aleluja.

Ant. 2 Hleď, abys nikdy nezapomněl na úmluvu s Pánem, svým Bohem. Aleluja.

II

19 U Horebu odlili si tele, *
      modle kovové se klaněli,

20 a tak svoji slávu zaměnili *
      za podobu býložravce z kovu.

21 Na Zachránce Boha zapomněli, *
      jaké konal divy v Egyptě,

22 jaké zázraky tam v zemi Cháma, *
      jaký v Rudém moři velediv.

23 Už se chystal k jejich zahubení, *
      kdyby Mojžíš, jeho vyvolenec,
   nebyl se jich vůči němu zastal, *
      aby zdržel zhoubný jeho hněv. –

24 Opovrhli vytouženou zemí, *
      jeho slovům věřit odmítli,

25 ustavičně reptali v svých stanech, *
      hlasu Páně odpírali sluch.

26 Vztáhl na ně paži přísahaje, *
      že je v poušti zcela rozmetá,

27 v národech že rozptýlí rod jejich, *
      rozpráší je po všech končinách. –

28 Přidali se k Baál Peórovi, *
      z žertev mrtvých bohů jídali.

29 Hanebnostmi popouzeli Pána, *
      až je stihla rána morová.

30 Tu však povstal Pinchas, aby trestal *
      a tak mor byl opět odvrácen.

31 Což mu připočteno za zásluhu *
      z rodu do rodu a na věky. –

32 U vod meribských pak rouhali se, *
      že i Mojžíš zkusil kvůli nim:

33 neboť tak mu rozdráždili mysl, *
      že byl stržen k slovům nemoudrým. –

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Hleď, abys nikdy nezapomněl na úmluvu s Pánem, svým Bohem. Aleluja.

Ant. 3 Vysvoboď nás, Pane, shromáždi nás z krajin pohanských. Aleluja.

III

34 Dál pak nevyhladili ty kmeny, *
      jak jim bylo Pánem řečeno,

35 nýbrž s pohany se pomísili, *
      chytili se jejich špatností.

36 Uctívali s nimi jejich modly, *
      které pro ně byly nástrahou, –

37 takže svoje syny a své dcery *
      přinášeli v oběť démonům.

38 Nevinnou krev marně prolévali, *
      krev svých dětí, synů jako dcer,
   na oltáři kananejských model, *
      hříchem krve znesvětili kraj.

39 Tak se svými skutky poskvrnili, *
      takto byli Bohu nevěrní! –

40 Zahořel Pán hněvem na svůj národ, *
      pojal odpor k svému dědictví.

41 V ruce pohanů je proto vydal; *
      vládli jim, kdo chovali k nim zášť.

42 Utiskovali je nepřátelé, *
      jejich moci byli poddáni. –

43 Přemnohokrát Pán je vysvobodil, †
      oni však mu vzdorovali stále; *
      do svých vin se propadali dál.

44 On vždy znova shlédl k jejich bídě, *
      kdykoli je slyšel naříkat, –

45 kvůli nim byl pamětliv své smlouvy, *
      z lásky nesmírné se slitoval,

46 takže vzbudil soucit k nim i u všech, *
      u kterých se octli v zajetí. –

47 Vysvoboď nás, Pane, ty náš Bože, *
      shromáždi nás z krajin pohanských,
   ať tvé svaté jméno velebíme, *
      slávou tvou se smíme honosit! –

48 Veleben buď Pán, Bůh Izraele, †
      od počátku věků na věky! *
      Všechen lid ať nyní volá: Staň se!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Vysvoboď nás, Pane, shromáždi nás z krajin pohanských. Aleluja.

V. Bůh nás znovu zrodil, takže máme živou naději, aleluja.
O. Zmrtvýchvstáním Ježíše Krista, aleluja.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Zjevení svatého apoštola Jana

5, 1-14
Vidění Beránka

     Já, Jan, 1uviděl jsem v pravici toho, který seděl na trůně, svitek popsaný uvnitř i zvenčí, zapečetěný sedmi pečetěmi. 2Také jsem spatřil mocného anděla, jak velkým hlasem provolává: „Kdo je hoden ten svitek otevřít a rozlomit jeho pečeti?“ 3A nikdo ani na nebi, ani na zemi nemohl ten svitek otevřít a do něho nahlédnout. 4Já jsem velice plakal, že nikdo nebyl shledán hodným, aby ten svitek otevřel a nahlédl do něho. 5Ale jeden z těch starců mi řekl: "Neplač! Hle, zvítězil lev z Judova kmene, Davidův potomek. On ten svitek s jeho sedmi pečetěmi otevře."
    
6A viděl jsem mezi trůnem se čtyřmi bytostmi a mezi starci Beránka, který vypadal jako zabitý. Měl sedm rohů a sedm očí, to je sedm Božích duchů, poslaných na celou zemi. 7Beránek přišel a vzal svitek z pravice toho, který seděl na trůně. 8A když ten svitek vzal, ty čtyři bytosti padly před Beránkem, a také těch čtyřiadvacet starců, z nichž každý držel citeru a zlatou misku plnou kadidla: to jsou modlitby svatých. 9A zpívali píseň novou:
„Jsi hoden vzít svitek
a rozlomit jeho pečeti,
protožes byl zabit a svou krví jsi vykoupil Bohu
lidi z každého kmene, jazyka, lidu i národa
10a vytvořil jsi z nich našemu Bohu království
a kněze vládnoucí nad zemí.“
    
11Potom jsem měl vidění a uslyšel jsem hlas velkého množství andělů shromážděných kolem trůnu, bytostí a starců – bylo jich na milióny a stamilióny – 12a volali silným hlasem:
Beránek, který byl zabit,
si zaslouží, aby přijal moc,
bohatství, moudrost a sílu, čest, slávu i chválu!“
    
13A všechno tvorstvo na nebi, na zemi, v podsvětí i na moři, a vše, co je v nich, jsem slyšel volat : „Tomu, který sedí na trůně, i Beránkovi přísluší chvála, čest, sláva i moc na věčné věky!“
    
14Tu ony čtyři bytosti přidaly: Amen!“ a starci padli na tvář a poklonili se.

RESPONSORIUM

Srov. Zj 5, 9bcd. 10a

O. Jsi hoden, Pane, vzít svitek a rozlomit jeho pečeti, protožes byl zabit * a svou krví jsi nás vykoupil Bohu, aleluja.
V. Vytvořil jsi z nás našemu Bohu království a kněze. * A svou krví jsi nás vykoupil Bohu, aleluja.

DRUHÉ ČTENÍ

Z projevu papeže Pia XII. k novomanželům

(Discorsi e Radiomessaggi, 11.mart. 1942; 3, 385-390)

Žena je sluncem rodiny

     Rodina jako by zářila vlastním sluncem a tím je žena. Poslyšte, co o ní smýšlí a říká Písmo svaté: Půvab ženy blaží jejího muže. Nad všechen půvab je žena svatá a zdrženlivá. Slunce vycházející na výšinách Páně – to je krása dobré ženy v uspořádaném domě.

     Vskutku, manželka a matka je něco jako slunce rodiny. Je pro ni sluncem svou velkodušností a snahou o naprosté sebeodevzdání, svou stálou radostností a bdělou a předvídanou ochotou ke všemu, co může učinit život manžela a dětí šťastným. Září z ní jas a zápal duše. I  když se obvykle říká, že manželství se zdárně rozvíjí tehdy, když oba manželé, kteří do něho vstoupili, nesledují vlastní štěstí, ale štěstí toho druhého, přece jen je toto ušlechtilé smýšlení a odhodlání, byť se týká obou, charakteristické především pro ženu. Ta je totiž od přírody obdařena mateřskými city a jakousi moudrostí a předvídavostí srdce, které způsobují, že i tehdy, když ženu postihne od druhých něco trpkého, odplácí jim vlídností, a když se jí dostane urážek a potupy, projevuje naopak úctu a vážnost, zrovna jako když slunce rozveselí podmračené ráno svými červánky nebo když při západu osvítí mraky svými zlatými paprsky.

     Manželka je slunce rodiny jasností svého pohledu a vřelostí svých slov. Její oko i hlas totiž proniká sladce až do duše, dovede obměkčit a  pohnout i povzbudit, když vzkypí vášně, umí je utišit, a přivádí muže z hmotných starostí k radosti a potěšení láskyplného rozhovoru poté, když musel po celý den vytrvale a často velmi namáhavě pracovat, ať už v úřadě nebo na poli nebo v naléhavých obchodních jednáních či v průmyslovém podnikání.

     Manželka je slunce rodiny svou přirozenou ryzí čistotou a velikou prostotou, i svou vznešenou křesťanskou důstojností. A také soustředěnou přemýšlivostí a poctivou myslí i vybranými způsoby v udržování zevnějšku a vkusném oblékání a přitažlivou zdrženlivostí mravů. Jemné city, příjemná, živá tvář, v mlčení i smíchu bez jakékoli zloby, každý pohyb hlavy jakoby znamení dobroty, to dodává ženě půvab vybrané, leč prosté květiny, otevírající svůj květ slunci, aby vstřebávala a odrážela všechen jeho jas a jeho barvy.

     Kéž byste věděli, jak takový obraz manželky a matky probouzí v srdcích otců i dětí ty nejvznešenější city lásky a jak do nich vštěpuje ducha vděčnosti!

RESPONSORIUM

Srov Sir 26, 13-16

O Půvab ženy blaží jejího muže. * Řádná žena – to je dobrý úděl. Aleluja.
V. Slunce vycházející na výšinách Páně – to je krása dobré ženy v uspořádaném domě. * Řádná žena – to je dobrý úděl. Aleluja.

MODLITBA

Modleme se:
Milosrdný Bože, naplň nás duchem modlitby a kajícnosti, abychom žili podle příkladu blahoslavené Kláry a dosáhli koruny slávy, kterou jsi jí dal v nebi. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023,  Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016,  Česká dominikánská provincie