Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

18. únor 2010
Pro OP: Bl. Angelica neboli Jana z Fiesole, kněze, nezávazná památka

Narodil se kolem roku 1387 ve Vicchio di Mugello u Florencie. Při křtu dostal jméno Guido. Protože měl malířské nadání, poslali rodiče jej a jeho bratra Benedetta do učení do Florencie. Ve Florencii se oba bratři setkali s blahoslaveným Janem Dominicim a v roce 1407 oba vstoupili do řádu. Guido dostal při vstupu jméno Jan. Noviciát konali v Cortoně pod vedením blahoslaveného Vavřince z Ripafratty. V Cortoně se oba bratři věnovali opisování knih, které zdobili krásnými drobnomalbami. Po návratu do Fiesole pověřil převor Jana ozdobením dvou relikviářů a pak přicházely další práce. V roce 1436 daroval Cosimo Medici dominikánům klášter sv. Marka ve Florencii. Bratr Jan vyzdobil nádhernými freskami kostel a čtyřicet řeholních cel. V letech 1444 až 1450 pracoval v Římě pro papeže Evžena IV. a Mikuláše V. Poté působil tři roky jako převor kláštera ve Fiesole a pak se vrátil k rozdělané práci do Říma. Zemřel 18. února 1455 a byl pohřben v bazilice Panny Marie u Minervy. Jeho úctu potvrdil 3. října 1982 sv. Jan Pavel II. a vyhlásil jej za patrona umělců, zvláště malířů.

MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  

HYMNUS

Pastýřů hlavo, Kriste, jejich Vládce,
slavit dnes chceme svátek jednoho z nich,
proto mu pěje naše vděčné stádce
píseň chval zbožných.

Vyvolil sis jej, služebníka svého
za svého kněze, aby se stal z něho
svěřených ovcí svědomitý správce
a dobrý strážce.

On svému stádu vzorem byl i vůdcem,
byl světlem slepých, všude mírnil bídu,
všem stal se vším, byl prozíravým otcem
Božího lidu.

Kriste, jenž dáváš věnce zasloužené
svým věrným v nebi, dej ať ve svém díle
jdem s tímto vůdcem a tak dosáhneme
i téhož cíle.

Buď věčná sláva nejvyššímu Otci,
stejná buď tobě, Vládce, Spasiteli,
Svatému Duchu chválou stejně vroucí
ať zní svět celý. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Nezvítězilo jejich rámě, nýbrž tvá pravice, tvá jasná tvář.

Žalm 43 (44)
Pohromy národa

V tom všem skvěle vítězíme skrze toho, který si nás zamiloval. (Řím 8, 37)

I

² Na vlastní uši jsme slýchali, Bože, *
      otcové naši nám vyprávěli
   o tom, cos vykonal za jejich dnů, *
      v tom dávném čase rukou svou.
³ Pohany vyhnals, je jsi tam vsadil,
      národy potřels a jim jsi dal růst. –

⁴ Nedobyli si mečem tu zemi, *
      nezvítězilo jejich rámě,
   nýbrž tvá pravice, tvoje rámě, *
      tvá jasná tvář jen z lásky k nim. –

⁵ Ty jsi to, ty, můj král a můj Bůh, *
      jenž jsi dal zvítězit Jákobovi.
⁶ S tebou jsme zdolali nepřátele, *
      tvým jménem deptáme protivníky. –

⁷ Na svém luku si nezakládám, *
      nevděčím za vítězství meči:
⁸ tys nám dal zvítězit nad nepřáteli, *
      pokořils ty, kdo nás nenávidí.
⁹ Proto jsme denně se chlubili Bohem, *
      povždy jsme chválili tvé jméno.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Nezvítězilo jejich rámě, nýbrž tvá pravice, tvá jasná tvář.

Ant. 2 Pán od vás neodvrátí svou tvář, obrátíte-li se k němu.

II

¹⁰ Teď jsi nás odvrhl, ponechal v hanbě, *
       netáhneš, Bože, už do boje s námi.
¹¹ Nechals nás utíkat před nepřítelem, *
       loupí nás ti, kdo nás nenávidí.
¹² Vydals nás v plen jak jateční stádo, *
       mezi pohany rozptýlil jsi nás. –

¹³ Lacino prodáváš svůj národ, *
       pramálo jsi tím prodejem získal.
¹⁴ Sousedům dal jsi nás v opovržení, *
       všem kolem dokola k hanbě a smíchu.
¹⁵ Dopustils, že jsme v přísloví vešli, *
       pohané nad námi kývají hlavou. –

¹⁶ Stále svou hanbu mám před očima, *
       studem se celý červenám v tváři,
¹⁷ slyším-li samou hanu a výsměch, *
       vidím-li mstivého nepřítele.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Pán od vás neodvrátí svou tvář, obrátíte-li se k němu.

Ant. 3 Vzbuď se, Pane, a nechtěj nás zatratit navždy.

III

¹⁸ A toto všechno dolehlo na nás, †
       i když jsme na tebe nezapomněli, *
       úmluvu s tebou neporušili,
¹⁹ naše srdce se neodvrátilo, *
       nesešly naše kroky z tvé cesty,
²⁰ a tys nás rozbil v šakalích místech, *
       ty jsi nás zastřel temnotami. –

²¹ Kdybychom bývali zapomněli †
       na svaté jméno svého Boha *
       a vztáhli ruce k cizímu bohu,
²² což by to Bůh byl nezpozoroval? *
       On přece zná všechny tajnosti srdce.
²³ Pro tebe stále nás pobíjejí, *
       jednají s námi jak s jatečním stádem. –

²⁴ Procitni, Pane, proč ještě spíš? *
       Vzbuď se a nechtěj nás zatratit navždy!
²⁵ Proč stále před námi skrýváš svou tvář, *
       bídu a strast naši zapomínáš?
²⁶ Naše duše je sražena v prach, *
       na zemi ulpělo naše tělo.
²⁷ Povstaň už, Pane, na pomoc pospěš, *
       v milosti své nás vysvoboď!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Vzbuď se, Pane, a nechtěj nás zatratit navždy.

V. Kdo přemítá o zákoně Páně.
O. Ovoce nese správně ve svůj čas.

PRVNÍ ČTENÍ

Začátek druhé knihy Mojžíšovy

     ¹Toto jsou jména Izraelových synů, kteří s Jakubem přišli do Egypta; každý přišel se svou rodinou: ²Ruben, Simeon, Levi a Juda, ³Isachar, Zabulon a Benjamín, ⁴Dan a Neftali, Gad a Aser. ⁵Všech, kdo pocházeli od Jakuba, bylo sedmdesát lidí; Josef byl už v Egyptě. ⁶Potom zemřel Josef i všichni jeho bratři a celé to pokolení. ⁷Izraelští synové byli plodní, rozrostli se, rozmnožili a byli velmi zdatní, takže se jimi naplnila země.
     ⁸V Egyptě se dostal k vládě nový král, který nevěděl nic o Josefovi. ⁹Řekl svému národu: „Hle, národ synů Izraele je příliš četný a silný na nás. ¹⁰Jednejme vůči němu obezřetně, aby se nerozmnožil a v případě války se nepřidal k našim nepřátelům, s námi nebojoval a neodešel ze země.“
     ¹¹Ustanovili tedy nad nimi dozorce pro roboty, aby je týrali robotou. Stavěli faraónovi zásobovací města Pithon a Rameses. ¹²Čím více však je týrali, tím víc se množili a rostli, ¹³takže Egypťané se hrozili synů Izraele. ¹⁴Tyranií si je podrobili, ztrpčovali jim život tvrdou prací s přípravou hlíny, cihel a všelijakou prací na poli, vůbec je dřeli tyransky.
     ¹⁵Egyptský král poručil hebrejským porodním pomocnicím, z nichž jedna se jmenovala Šifra a druhá Pua: ¹⁶„Když budete Hebrejkám pomáhat při porodu a zjistíte, že je to chlapec, usmrťte ho, když to bude děvče, ať je naživu!“
     ¹⁷Ale porodní pomocnice se bály Boha, nejednaly podle rozkazu egyptského krále a nechávaly chlapce naživu.
     ¹⁸Král si zavolal porodní pomocnice a řekl jim: „Copak to děláte, že necháváte chlapce naživu?“ ¹⁹Porodní pomocnice odpověděly faraónovi: „Hebrejky nejsou jako egyptské ženy: Jsou tělesně silné a rodí dříve, než k nim přijde porodní pomocnice.“ ²⁰Bůh prokazoval porodním pomocnicím dobrodiní a lid se množil a byl velmi zdatný. ²¹Protože se porodní pomocnice bály Boha, popřál zdar jejich rodinám.
     ²²Ale farao poručil všemu svému lidu: „Každého narozeného chlapce hoďte do řeky Nilu, každé děvče však nechte naživu!“

RESPONSORIUM

O. Bůh řekl Abrámovi: Tvoji potomci budou žít jako cizinci v zemi, která nebude jejich; budou tam žít v  otroctví a v pokoření po čtyři sta let. * Já budu soudit národ, kterému budou otročit.
V. Jsem tvůj Zachránce a Vykupitel. * Já budu soudit národ, kterému budou otročit.

DRUHÉ ČTENÍ

Z apoštolského listu svatého Jana Pavla II.

     „Kdo dělá Kristovu věc, musí být stále v těsném spojení s Kristem.“ To měl ve zvyku říkat bratr Jan z Fiesole, kterému pro bezúhonnost života a téměř božskou krásu jeho obrazů, zvláště Panny Marie, dali přízvisko andělský bratr – Frater Angelicus.
     Když ještě jako mladík projevoval sklony k řeholnímu životu, zamířil k bratřím kazatelům přísnější observance (kterým se říkalo observanti), kteří žili ve Fiesole v klášteře svatého Dominika. Pečlivě vykonával všechny úkoly, které mu jeho bratři a duchovní vůdci uložili, a pověst o jeho malířském umění se brzy rozšířila; proto také objednávky na jeho práce byly stále častější a četnější.
     Papež Evžen IV. ho pozval do Říma. Když tam maloval v chrámu svatého Petra a jiných vatikánských prostorách, měl Evžen IV. možnost obdivovat nejen jeho vynikající umělecké schopnosti, ale také jeho zbožnost a poslušnost řeholníka i jedinečnou pokoru při vykonávání četných úkolů.
     Také Mikuláš V. měl o bratru Janovi vynikající mínění, neboť „tohoto muže ctil a obdivoval pro bezúhonnost jeho života a vynikající mravy“. Tak se také stalo, že mu svěřil, aby jeho soukromou kapli vyzdobil freskami; což on učinil a nezůstal při tom nic dlužen svému umění, z něhož bylo zjevné, že je vyobrazením upřímné modlitby.
     Zemřel v Římě v klášteře Panny Marie supra Minervam, kde skončil jeho život plný skvělého umění a lidských i řeholních ctností. Neboť podle mínění jeho vrstevníků to byl „člověk jedinečné mírnosti a řeholní poslušnosti“, dále „vynikal také mnohými ctnostmi, svou povahou byl mírný a zbožností osvědčený“, „člověk, který byl opravdu svatý“. Ostatně Vasarius, který ve Florencii shromáždil četné doklady o jeho bezúhonném životě, byl přesvědčen, že ona milost a nebeská povaha, které z jeho svatých postav vyzařovaly – a jiné on nemaloval – byly plodem onoho nejvyššího souladu, s nímž se v jeho životě spolu navzájem spojovaly svatost a tvořivost.
     Bratr Jan tedy skrze svou službu jedinečnému daru umění přinesl a ještě i dnes přináší Božímu lidu nesmírný užitek duchovní i pastorační, protože mu tak usnadňuje cestu k Bohu. K tomu totiž podle Druhého vatikánského koncilu směřuje posvátné umění, jak čteme v konstituci o posvátné liturgii: Výtvarné umění, zvláště náboženské, a jeho vrchol, umění sakrální, se plným právem počítá k nejvznešenějším činnostem lidského ducha. Svou povahou jsou tyto druhy umění zaměřeny k nekonečné Boží kráse, která má nalézt aspoň nějaký výraz v lidských výtvorech. Jsou tím více zasvěceny Bohu, jeho chvále a slávě, čím více si kladou za cíl jedině to, aby svými díly co nejvíce přispěly k oddanému otevření lidské mysli vůči Bohu.¹
     A tak nás bratr Jan, muž tak vynikající duchovním životem i uměním, vždy nejvyšším způsobem přitahuje; proto si myslíme, že přišel čas, kdy má být postaven do zvláštního světla v církvi Boží, kterou jistě až dosud nepřestává oslovovat svým nebeským uměním.
     ¹ Sacrosanctum concilium, č. 122

RESPONSORIUM

O. Moudrost vychovává své syny a ujímá se těch, kdo ji hledají. * Kdo ji miluje, miluje život.
V. Kdo jí slouží, budou Svatému sloužit. * Kdo ji miluje, miluje život.

MODLITBA

Modleme se:
Bože, ve své prozřetelnosti jsi inspiroval blahoslaveného Jana Angelica, aby ve svých dílech mohl zachytit pokoj a líbeznou krásu nebe; na jeho přímluvu nám dej, abychom zářivým příkladem ctností přinášeli tento pokoj do srdcí svých bližních. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Nebo:
Bože, blahoslavenému Janu Angelicovi jsi dal obdivuhodný dar, že nazíral skrytá tajemství tvého vtěleného Slova a učil jim; na jeho přímluvu doveď i nás, kteří tě nyní poznáváme vírou, k patření na krásu tvé tváře v nebi. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023,  Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016,  Česká dominikánská provincie