Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

8. únor 2010
Sv. Jeronýma Emilianiho, nezávazná památka

Narodil se roku 1486 v patricijské rodině v Benátkách. V pětadvaceti letech se jako voják dostal do zajetí, rozhodl se skoncovat s dosavadním dobrodružným životem a dát se do služeb sirotků, chudých a nemocných. Založil řeholní společnost věnující se soustavně této péči. Jejich prvním sídlem byla Somasca u Bergama v severní Itálii. Při ošetřování nemocných se nakazil morem a zemřel 8. II. 1537 v Somasce. V roce 1767 byl prohlášen za svatého a v roce 1928 za patrona sirotků a opuštěné mládeže.

MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Ježíši, Spasiteli náš,
koruno slávy v nebesích,
dnes nakloň vlídnější svou tvář
k modlitbě tebe prosících.

Dnes vyznavač tvůj vznešený
se zaskvěl novou jasností,
dnes vzpomínáme naň i my,
tvůj lid, výroční slavností.

Přes vše, co svět mu sliboval,
on přešel čistou šlépějí,
s tebou se cestou spásy dal
a sledoval vždy věrně ji.

K prchavým světským radostem
nepřipjal právem srdce své,
tak došel v sídle nebeském
odměny nepomíjivé.

A proto pomoz také nám
jít žitím v jeho šlépějích
a odpusť k jeho přímluvám
svých služebníků všechen hřích.

Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Pane, pro své slitování mě zachraň.

Žalm 6
Vzývání Božího milosrdenství v těžkém soužení

Nyní je duše má rozechvěna... Otče, vysvoboď mě od té hodiny. (Jan 12, 27)

² Nekárej mě, Pane, ve svém hněvu, *
      v rozhorlení svém mě netrestej! –

³ Nade mnou se smiluj, Pane, chřadnu, *
      uzdrav mě, jsem zhloubi otřesen.
⁴ Na dno roztřesena je má duše, *
      jak chceš, Pane, dlouho otálet? –

⁵ Vrať se opět, Pane, vysvoboď mě, *
      pro své slitování zachraň mě!
⁶ Z mrtvých nikdo už tě nevzpomene, *
      kdo by v podsvětí tě velebil? –

⁷ Už jsem vysílen svým naříkáním, †
      každou noc jen pláčem lože skrápím, *
      slzami své lůžko promáčím.
⁸ Oko mé je hořem zakaleno, *
      stárnu z tolika svých nepřátel. –

⁹ Pryč ode mne všichni, kdo mi křivdí! *
       Neboť Pán mé nářky uslyšel.
¹⁰ Uslyšel Pán volání mé prosby, *
       vyslyšel Pán moji modlitbu. –

¹¹ Ať se poděsí mí nepřátelé, *
       ať se s hanbou kvapně odklidí!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Pane, pro své slitování mě zachraň.

Ant. 2 Pán se slabému stal útočištěm v době bídy.

Žalm 9A (9)
Poděkování za vítězství

Znovu přijde soudit živé i mrtvé.

I

² Chci tě chválit, Pane, z celého svého srdce, *
      vyprávět chci o všech tvých podivuhodných skutcích.
³ Radovat se budu, s jásotem tebe vzývat, *
      hrát a zpívat budu, Nejvyšší, pro tvé jméno, –

⁴ protože se stáhli mí nepřátelé zpátky, *
      zhroutili se všichni, zanikli před tvou tváří.
⁵ Vždyť ty sám ses ujal mé pře a mého práva, *
      zasedl jsi na trůn k spravedlivému soudu, –

⁶ pohany jsi srazil a bezbožníky potřel, *
      navždy a na věčné věky vyhladils jejich jméno.
⁷ Zemdleli nepřátelé, v záhubu navěky padli, *
      vylidnils jejich města, památka jejich zašla. –

⁸ Pán zato bude trůnit věčně, *
      k soudu si postavil svůj stolec.
⁹ Svět bude soudit spravedlivě, *
       rozsudek vyřkne nad národy. –

¹⁰ Pán bude útočištěm slabých, *
       útulkem jejich v době bídy.
¹¹ A budou v tebe důvěřovat, *
       ti, kdo se znají k tvému jménu,
    neboť kdo tebe hledá, Pane, *
       toho ty v nouzi neopustíš.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Pán se slabému stal útočištěm v době bídy.

Ant. 3 Tvou chválu budu zvěstovat v branách siónské dcery.

II

¹² Hrejte Pánu, jenž sídlí na Sióně, *
       mezi národy zvěstujte jeho skutky!
¹³ Mstitel krve, on ubohé má v mysli, *
       nikdy nezapomíná jejich nářků. –

¹⁴ Smiluj se nade mnou, Pane, *
       shlédni na moji bídu,
    co snáším od nepřátel, *
       vyveď mě od bran smrti!
¹⁵ Ať všechnu chválu tvou zpívám †
       v branách siónské dcery *
       a nad tvou pomocí jásám. –

¹⁶ Propadli pohané do jam, *
       které kopali jiným,
    sami se lapili nohou *
       do léčky, kterou kladli.
¹⁷ Tak se Pán projevil soudem: †
       neboť se polapil hříšník *
       do díla vlastních rukou. –

¹⁸ Do podsvětí ať se propadnou hříšní *
       s pohany, kteří na Boha zapomínají,
¹⁹ ubožák nepadne ve věčné zapomenutí, *
       naděje nuzných nadobro nezajde nikdy. –

²⁰ Povstaň, Pane, ať pyšně nejásá člověk, *
       před tvou tváří ať jdou pohané na soud!
²¹ Uvrhni na ně, Pane, třesavku hrůzy, *
       ať zvědí národy pohanů, že jsou jen lidé.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Tvou chválu budu zvěstovat v branách siónské dcery.

V. Osvěť mě, abych si vštípil tvůj zákon.
R. A byl ho poslušen z celého srdce.

PRVNÍ ČTENÍ

Z listu svatého apoštola Pavla Galaťanům

     Slyšeli jste, jak jsem se kdysi choval, když jsem byl ještě židem: pronásledoval jsem Boží Církev, že to přesahovalo všechny meze, a snažil jsem se ji zničit. V horlivosti pro židovství jsem ve svém národě předstihoval mnoho svých vrstevníků, protože jsem byl daleko více než oni zaujat zvyklostmi po předcích. Bůh si mě však už v lůně mé matky vybral a svou milostí povolal a rozhodl, že mi zjeví svého Syna, abych o něm kázal radostnou zvěst pohanům. Neradil jsem se hned s lidmi ani jsem nešel nahoru do Jeruzaléma k těm, kteří byli apoštoly přede mnou. Odešel jsem do Arábie a pak se znova vrátil do Damašku.
     Za tři roky potom jsem se odebral do Jeruzaléma, abych z vlastní zkušenosti poznal Petra, a pobyl jsem u něho patnáct dní. Z ostatních apoštolů jsem však viděl jen Jakuba, bratra Páně. Dovolávám se Boha za svědka, že nelžu, co vám tady píšu. Pak jsem šel do krajin syrských a kilikijských. Křesťanským obcím v Judsku jsem však zůstal osobně neznám. Pouze slýchali: „Ten, který nás kdysi pronásledoval, teď sám hlásá tu víru, kterou dříve ničil.“ A chválili kvůli mně Boha.
     Potom jsem šel znovu po čtrnácti letech do Jeruzaléma s Barnabášem a vzal jsem s sebou také Tita. Šel jsem tam, protože se mi o tom dostalo zjevení. Předložil jsem jim tam evangelium, jak ho kážu mezi pohany, a v soukromí jsem to vyložil těm, kteří něco znamenají, zdali snad neběžím nebo jsem neběžel nadarmo. Ale ani Titus, který byl se mnou, nebyl přinucen dát se obřezat, ačkoli byl Řek. Tu otázku rozvířili vetřelí falešní bratři. Vloudili se mezi nás a slídili po naší svobodě, kterou máme v křesťanství, aby nás uvedli do otročení. Ale ani na okamžik jsme jim neustoupili a nepoddali se jim, aby vám zůstala pravda evangelia nezkráceně.
     A nebylo překážky ani ze strany těch, kdo něco znamenají. – Čím byli předtím, to se mě netýká; Bůh nedělá rozdíly v lidech. – Ti tedy, kdo něco znamenají, nic dalšího mi neuložili. Spíše naopak. Viděli, že je mně svěřeno, abych hlásal evangelium mezi pohany, jako zase Petrovi mezi židy. Vždyť ten, který pomáhal Petrovi v apoštolátě mezi židy, pomáhal i mně mezi pohany. Poněvadž Jakub, Petr a Jan – uznávané sloupy – poznávali, že mám k tomu od Boha milost, podali mně i Barnabášovi pravici na znamení, že patříme k sobě: my že tedy máme být pro pohany, oni pro židy. Jenom nám doporučili, abychom pamatovali na chudé. A to mi také vždycky leželo na srdci.

RESPONSORIUM

O. Boží milostí jsem to, co jsem, * a jeho milost, kterou mi udělil, nezůstala ležet ladem.
V. Ten, který pomáhal Petrovi v apoštolátě mezi židy, pomáhal i mně mezi pohany. * A jeho milost, kterou mi udělil, nezůstala ležet ladem.

DRUHÉ ČTENÍ

Z dopisu svatého Jeronýma Emilianiho spolubratřím

     Nejmilejší bratři v Kristu, synové Společnosti služebníků chudých!
     Váš nehodný otec vás zdraví a vybízí vás, abyste vytrvali v Kristově lásce a věrném zachovávání jeho přikázání, jak jsem vám slovem i skutkem ukázal, když jsem byl s vámi, aby tak skrze mne byl ve vás oslaven Pán.
     Naším cílem je Bůh, pramen všeho dobra, a jak se modlíme v naší modlitbě, my musíme spoléhat pouze na něho, a ne na někoho jiného. A náš dobrotivý Bůh chtěl rozhojnit vaši víru (bez ní, jak říká evangelista, nemůže ani Kristus činit mnohá znamení)¹ a vyslyšet vaši modlitbu, když se rozhodl učinit vás chudými, ztrápenými, sklíčenými, unavenými a ode všech zhrzenými, zbavenými i tělesné přítomnosti vašeho ubohého, milovaného a drahého otce, i když ne jeho ducha.
     Proč vás chtěl mít takovými, ví jen on sám. Přesto můžeme vypozorovat tři důvody. Předně vám tím zajisté náš požehnaný Pán připomíná, že vás chce připočíst mezi své milované, jestliže vytrváte na cestě, kterou jste nastoupili; tak totiž jednal se svými přáteli a učinil je svatými.
     Další důvod je ten, že usiluje, abyste vždy více spoléhali jen na něho, a ne na jiné, neboť jak jsem řekl, Bůh nečiní své velké skutky na těch, kdo se zdráhají vkládat svou veškerou víru a naději výlučně do něho, ale vylévá plnost své lásky na ty, kdo vynikají velkou vírou a nadějí, a těm činí veliké věci.² Takže, budete-li vyzbrojeni vírou a nadějí, Bůh, který ponížené povyšuje, učiní i s vámi veliké věci.
     Když vám proto bere mne nebo kohokoli jiného, kdo je vám milý, dává vám na vybranou jednu ze dvou možností: buď slevíte ze své víry a vrátíte se k pozemským věcem, nebo zůstanete ve víře pevní a Bůh ve vás najde zalíbení.
     A konečně důvod třetí: Bůh si vás chce vyzkoušet jako zlato v ohni.³ Příměsi zlata oheň stravuje, zatímco dobré zlato zůstává a nabývá na ceně. Stejným způsobem nakládá Bůh s dobrým služebníkem, který i v soužení v Boha doufá a neochvějně v Bohu setrvává. Takového drží Bůh zpříma a to, co z lásky k němu ten člověk opustil, nahrazuje mu stonásobně už zde na světě a v budoucnu mu za to odplatí životem věčným.⁴
     Tímto způsobem jednal Bůh se všemi svatými. Tak si počínal vůči izraelskému národu poté, co tolik vytrpěl v Egyptě: nejenže jej odtud pomocí tolika divů vyvedl a živil jej na poušti manou, ale také mu dal zemi, kterou mu zaslíbil. Jestliže tedy budete i vy přes všechna pokušení stát pevně ve víře, dá vám Pán pokoj a odpočinutí, dočasně už na tomto světě, navěky na onom.
     ¹ srov. Mk 6, 5
     ² srov. Lk 1, 49.52
     ³ srov. 1 Petr 1, 7
     ⁴ srov Mt 19, 29; Mk 10, 30

RESPONSORIUM

O. Buďte všichni jednomyslní, plní zájmu o druhého, milosrdní a pokorní. * Vždyť k tomu jste byli povoláni, aby se vám dostalo údělem požehnání.
V. V bratrské lásce se navzájem mějte srdečně rádi, v uctivosti předcházejte jeden druhého, v horlivosti neochabujte, duchem buďte horliví, služte Pánu. * Vždyť k tomu jste byli povoláni, aby se vám dostalo údělem požehnání.

MODLITBA

Modleme se:
Bože, prameni milosrdenství, tys povolal svatého Jeronýma, aby se stal ochráncem a otcem sirotků; na jeho přímluvu ukaž všem, kdo jsou v nouzi, že jsi náš milující Otec, a dej, ať si věrně uchováme ducha tvého synovství. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023,  Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016,  Česká dominikánská provincie