Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

21. březen 2020
4. NEDĚLE V DOBĚ POSTNÍ

VIGILIE

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  

HYMNUS

Tajemným zvykem vedeni
svatý půst zachovávejme,
jenž okruh čtyřiceti dní,
všem dobře známý, proběhne.

Už Zákon s proroky jej znal
a všem jej doporučoval,
pak posvětil jej Kristus sám,
všech věků Tvůrce a náš Pán.

Buďme teď ve všem střídmější:
v pokrmech, spánku, při řeči,
i ve svých žertech, v nápoji,
a bděme ostražitěji.

Chraňme se svodů lákavých,
jsou zkázou myslí těkavých,
a nesvolme, by chytrou lstí
nás tyran strhl v otroctví.

To, trojjediný Bože, dej,
a v tom nám nejvíc pomáhej,
ať tato postní doba všem
přináší požehnanou žeň. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Kdo smí vstoupit na horu Páně, stanout na jeho svatém místě.

Pokud se následující žalm použil na invitatorium, použije se žalm 94(95).

Žalm 23 (24)
Pán vstupuje do své svatyně

Kristu se při jeho nanebevstoupení otevřely brány nebe. (Sv. Irenej)

¹ Pánu zem patří se vším, co nese, *
      jeho je svět i vše, co v něm žije.
² Sám jej založil nad oceány, *
      upevnil nad tekoucími proudy. –

³ Kdo smí vstoupit na horu Páně, *
      stanout na jeho svatém místě?
⁴ Ten, kdo má čisté ruce i srdce, *
      neklame, nepřísahá křivě.
⁵ Dostane od Pána požehnání, *
      u Boha Zachránce nalezne pomoc.
⁶ To je rod těch, kdo hledají Pána, *
      hledají tvář Boha Jákobova. –

⁷ Zvyšte se ještě, vy brány, †
      zvětšte se, pradávné vjezdy, *
      pro příchod slavného krále!
⁸ „Kdo je ten král tak slavný?“ †
      Pán, jenž je silný a mocný, *
      Pán, který mocný je v boji. –

⁹ Zvyšte se ještě, vy brány, †
      zvětšte se, pradávné vjezdy, *
      pro příchod slavného krále!
¹⁰ „Kdo je ten král tak slavný?“ †
      On, Pán zástupů věčných, *
      On, král věčné slávy!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Kdo smí vstoupit na horu Páně, stanout na jeho svatém místě.

Ant. 2 Národy, chvalte našeho Boha, on naší duši daroval život, aleluja.

Žalm 65 (66)
Děkovný chvalozpěv

O vzkříšení Páně a obrácení pohanů. (Hésychios)

I

¹ Jásejte Bohu všechny země, *
²     zpívejte k slávě jeho jména!
³ Řekněte Bohu: „Jaký jsi mocný, †
      skutky tvé moci tak podivuhodné, *
      že se i nepřítel poklonit musí!
⁴ Celý svět ať se ti koří a zpívá, *
      ať zpívá k poctě tvého jména!“ –

⁵ Pojďte a vizte Boží skutky! *
      Úžasné je, co lidem činí.
⁶ Proměnil moře v suchou zemi, †
      potom i řeku přešli pěšky. *
      On je nám zdrojem radování!
⁷ On vládne navěky svou mocí, †
      národy sleduje svým zrakem, *
      zpupní se neodváží vzepřít. –

⁸ Národy, chvalte našeho Boha *
      a všude šiřte jeho chválu!
⁹ On naší duši daroval život, *
       našim nohám klopýtnout nedal. –

¹⁰ Zajisté jsi nás, Bože, i zkoušel, *
       v plameni tříbil jako stříbro.
¹¹ Dopustils, že jsme v soužení vešli, *
       na bedra vložils nám těžké břímě.
¹² Nechals lidi nám přes hlavu cválat, †
       prošli jsme ohněm, prošli vodou: *
       vyvedls nás však do volnosti!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Národy, chvalte našeho Boha, on naší duši daroval život, aleluja.

Ant. 3 Poslyšte bohabojní, co Bůh mi dobrého činí, aleluja.

II

¹³ S obětním darem jdu do tvého domu, *
       abych ti splnil dané sliby,
¹⁴ tak jak mi v nouzi vyšly ze rtů, *
       jak ti je přednesla má ústa.
¹⁵ Tučnou zvěř nesu ti k zápalné žertvě, †
       z beranů obětní dým ať stoupá, *
       býčky a kozly ti obětuji. –

¹⁶ Pojďte a poslyšte, bohabojní, *
       povím, co Bůh mi dobrého činí.
¹⁷ Ještě jsem k němu křičel v tísni, *
       a již můj jazyk mu chvalozpěv chystal.
¹⁸ Kdybych byl v srdci smýšlel špatně, *
       Bůh by mě jistě nevyslyšel.
¹⁹ Avšak Bůh moje modlitby slyšel, *
       mému volání popřál sluchu. –

²⁰ Pánu buď za to dík a chvála, †
       že moji modlitbu neodmítl, *
       a svou lásku mi neodepřel.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Poslyšte bohabojní, co Bůh mi dobrého činí, aleluja.

V. Tvá slova, Pane, jsou duch a jsou život.
O. Ty máš slova věčného života.

PRVNÍ ČTENÍ

Z třetí knihy Mojžíšovy

     ^8.1Hospodin promluvil k Mojžíšovi: ²„Vezmi Áróna i s jeho syny, též roucha a olej pomazání i býčka k oběti za hřích, dva berany a košík nekvašených chlebů, ³a shromáždi celé společenství ke vchodu do stánku schůzky.“
     ⁴Mojžíš učinil, jak mu Hospodin přikázal. Všichni se shromáždili ke vchodu do stánku schůzky a ⁵Mojžíš jim řekl: „Toto nám přikázal Hospodin udělat.“
     ⁶Pak vyzval Mojžíš Áróna a jeho syny, aby přistoupili, a omyl je vodou. ⁷Přehodil mu suknici a přepásal ho šerpou, oblékl mu řízu, vložil na něj nárameník a přepásal ho tkaným pásem nárameníku; opásal ho jím. ⁸Navlékl mu také náprsník a do náprsníku dal posvátné losy urím a tumím. ⁹Na hlavu mu nasadil turban a dopředu na turban připevnil zlatý květ, svatou čelenku, jak přikázal Mojžíšovi Hospodin.
     ¹⁰Potom vzal Mojžíš olej pomazání, pomazal příbytek s veškerým příslušenstvím a posvětil je. ¹¹Sedmkrát jím stříkl na oltář a pomazal oltář i všechno jeho náčiní i nádrž s podstavcem, aby je posvětil. ¹²Nalil též trochu oleje pomazání na Árónovu hlavu a pomazal ho, aby ho posvětil. ¹³Pak vyzval Mojžíš Árónovy syny, aby přistoupili, oblékl jim suknice, přepásal je šerpou a ustavil jim na hlavu mitry, jak přikázal Mojžíšovi Hospodin.
     ¹⁴Potom dal přivést býčka k oběti za hřích a Árón i jeho synové vložili ruce na hlavu býčka určeného k oběti za hřích. ¹⁵Porazili ho a Mojžíš vzal krev, prstem potřel rohy oltáře a očistil oltář od hříchu. Krev vylil ke spodku oltáře a posvětil jej k vykonávání smírčích obřadů. ¹⁶Vzal také všechen tuk, který je na vnitřnostech, jaterní lalok i obě ledviny s jejich tukem a Mojžíš to na oltáři obrátil v obětní dým. ¹⁷Ale býčka, jeho kůži, maso a výměty spálili na ohni mimo tábor, jak přikázal Mojžíšovi Hospodin.
     ^9.22Potom pozvedl Árón ruce k lidu a dal jim požehnání. A sestoupil z místa, kde obětoval oběť za hřích a oběť zápalnou i pokojnou. ²³Mojžíš s Árónem nato vešli do stánku schůzky. Když vyšli, dali lidu požehnání. Vtom se ukázala všemu lidu Hospodinova sláva. ²⁴Od Hospodina vyšel oheň a strávil na oltáři zápalnou oběť i obětovaný tuk. Všechen lid to spatřil, rozjásal se a padli na tvář.

RESPONSORIUM

O. Mnozí se stávali kněžími, protože umírali, a nemohli jimi být stále; * Kristus však je navěky a proto jeho kněžství nepřechází na nikoho jiného.
V. Pán povýšil Áróna, svěřil mu kněžský úřad v lidu a oblažil ho ctí. * Kristus však je navěky a proto jeho kněžství nepřechází na nikoho jiného.

DRUHÉ ČTENÍ

Z výkladu svatého biskupa Augustina na Janovo evangelium

     Pán krátce říká: Já jsem světlo světa. Kdo mě následuje, nebude chodit v temnotě, ale bude mít světlo života.¹ Těmito slovy jednak něco přislíbil, jednak něco přikázal. Čiňme tedy, co přikázal, a nedomáhejme se nestoudně toho, co slíbil. Mohl by nám totiž při svém soudu říci: „Učinil jsi snad, co jsem přikázal, že se domáháš toho, co jsem slíbil?“ Nuže, cos vlastně přikázal, náš Pane Bože? „Následuj mě“, zní odpověď. Žádal jsi radu pro život. Pro jaký jiný život, než ten, o němž bylo řečeno: U tebe je pramen života.²
     Jednejme tedy neprodleně a následujme Pána! Rozvažme si pouta, která nám brání ho následovat. Kdo si však dovede rozvázat takové uzly, pokud mu nepomůže ten, o němž je řečeno tys moje pouta rozvázal³ a o němž se v jiném žalmu praví: Pán to je, kdo vězňům vrací volnost, Pán, jenž pozdvihuje ponížené..⁴
     A za kým půjdou ti, jimž byla uvolněna pouta, takže se mohou znovu napřímit, ne-li za světlem, z něhož zaznívá hlas: Já jsem světlo světa. Kdo mě následuje, nebude chodit v temnotě. Neboť Pán vrací slepým zrak. Právě tedy prohlédáme, protože máme léčivou mast víry. Předtím to už byla Ježíšova slina smíšená se zemí, kterou byl pomazán ten, který byl slepý od narození. I my jsme se z Adama narodili slepí a potřebujeme, aby nám Ježíš vrátil zrak. Smísil slinu se zemí: Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi.⁵ Smísil slinu se zemí; proto bylo předpověděno: Pravda povstane ze země.⁶ Pán však řekl: Já jsem cesta a pravda a život.⁷
     Plně se nasytíme pravdou, až ji uvidíme tváří v tvář. Neboť i to nám bylo slíbeno. Vždyť kdo by si troufal doufat v něco, co by sám Bůh ve své lásce neslíbil a nedal?
     Uvidíme tváří v tvář. Apoštol říká: Nyní vidíme jako v zrcadle, nejasně, ale potom uvidíme tváří v tvář.⁸ A apoštol Jan ve svém listu říká: Milovaní, už teď jsme Boží děti. Ale čím budeme, není ještě zřejmé. Víme však, že až on se ukáže, budeme mu podobní a proto ho budeme vidět tak, jak je.⁹ To je velké zaslíbení!
     Jestliže miluješ, následuj! „Miluji“, říkáš, „ale kudy mám za ním jít?“ Kdyby ti tvůj Pán a Bůh řekl: „Já jsem pravda a život“ a ty bys toužil po pravdě a po životě, jistě by ses snažil nalézt cestu, po níž bys k němu došel, a řekl by sis: „Pravda je něco velikého a také život je něco velikého, ale jak jen jich může má duše dosáhnout?“
     Ptáš se jak? Vzpomeň si, že napřed řekl: Já jsem cesta. Než ti tedy řekl, kam máš jít, řekl ti nejdřív kudy. Já jsem cesta, praví. Cesta kam? A pravda a život. Napřed řekl, kudy máš jít, a potom, kam přijdeš. Já jsem cesta, já jsem pravda, já jsem život. Zůstává u Otce, proto pravda a život. A stal se člověkem, proto cesta.
     Neříká se ti, že máš-li se dostat k pravdě a životu, musíš pracně hledat cestu. Nic takového se ti neříká, nýbrž: „Vstávej, lenochu! Cesta k tobě přišla sama a vyburcovala tě ze spánku: a jestliže tě vyburcovala, vstaň a choď!“¹⁰
     Snad se pokoušíš chodit, ale nemůžeš, protože tě bolí nohy. Proč tě však bolí? Není to tím, že je chtivost honila cestou necestou? Slovo Boží však uzdravilo i chromé. „Já mám nohy zdravé“, namítneš snad, „ale nevidím žádnou cestu.“ On však i slepým vrátil zrak.
     ¹ Jan 8, 12
     ² Žl 35 (36), 10
     ³ Žl 115 (116), 16
     ⁴ Žl 145 (146), 7.8
     ⁵ Jan 1, 14
     ⁶ Žl 84 (85), 12 (Vulg.)
     ⁷ Jan 14, 6
     ⁸ 1 Kor 13, 12
     ⁹ Jan 3, 2
     ¹⁰ srov. Ef 5, 14; Mk 2, 9

RESPONSORIUM

O. Odpor mám ke každé nepravé cestě. * Mým krokům svítilnou je tvé slovo, ono mi cestu osvětluje.
V. Pane, ke komu půjdeme? Ty máš slova věčného života. * Mým krokům svítilnou je tvé slovo, ono mi cestu osvětluje.

KANTIKA

Ant. Dej, ať se k tobě vrátíme, Pane, a my se vrátíme. Obnov naše dny jako kdysi.

První kantikum

Nářek lidu v době hladu a války

Přiblížilo se Boží království: obraťte se a věřte evangeliu. (Mk 1, 15)

Kéž by mé oči ronily slzy bez přestání, *
    ve dne v noci:
neboť velikou pohromou je stižena panna, dcera mého lidu, *
    ranou přebolestnou. –

Vyjdu-li na pole, hle, pobití mečem, *
    vejdu-li do města, hle, zmoření hladem.
Prorok i kněz odcházejí *
    do neznámé země. –

Což jsi nadobro zavrhl Judu *
    a Sión se zhnusil tvé duši?
Proč jen jsi nás tak bil, *
    že už není vyléčení!
Čekáme záchranu, a záchrana nikde, *
    zhojení ran, a hle, zděšení! –

Pane, poznáváme svoje nepravosti †
    i bezbožnost našich otců, *
    že jsme zhřešili proti tobě.
Pro své jméno nás nevydávej v potupu, †
    nenech zhanobit trůn své slávy, *
    rozpomeň se, a neruš svou smlouvu s námi.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Druhé kantikum

Ez 36, 24-28

Bůh obnoví svůj lid

Budou jeho lidem a on - Bůh s námi - bude jejich Bohem. (Zj 21, 3)

Vezmu vás z národů †
    a shromáždím ze všech zemí, *
    a přivedu do vaší země.
Vyleji na vás čistou vodu †
    a očistíte se od všech vašich nečistot, *
    a ode všech vašich model vás očistím. –

Dám vám nové srdce *
    a nového ducha vložím do vašeho nitra,
vezmu z vašeho těla srdce kamenné *
    a dám vám srdce z masa.
Svého ducha vložím do vás †
    a učiním, abyste chodili v mých přikázáních *
    a dbali na má ustanovení a konali je. –

Budete bydlet v zemi, kterou jsem dal vašim otcům, †
    a budete můj lid *
    a já budu váš Bůh!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Třetí kantikum

Pláč 5, 1-7.15-17.19-21

Modlitba utiskovaného

Stále prožíváme na svém těle Ježíšovo umírání, aby i Ježíšův život byl patrný na našem těle. (2 Kor 4, 10)

Vzpomeň si, Pane, co nás potkalo, *
    podívej se a viz naši potupu! –

Naše dědictví připadlo cizincům, *
    naše domy neznámým lidem. –

Jsme sirotci, bez otce; *
    naše matky jsou jako vdovy. –

Peníze dáváme za to, že pijeme svou vodu, *
    za své dříví musíme platit. –

Na krku máme jařmo, jsme pronásledováni, *
    už nemůžeme dál a oddech pro nás není. –

Podáváme ruku Egyptu, *
    Asýrii, abychom se nasytili chlebem. –

Naši otcové zhřešili: už nejsou; *
    a my neseme jejich provinění. –

Ze srdce nám vymizela radost, *
    náš tanec se změnil v zármutek. –

Věnec nám spadl z hlavy. *
    Běda nám, neboť jsme zhřešili!

A proč naše srdce stůně *
    a proč se nám zatemňují oči? –

Ale ty, Pane, zůstáváš navždy; *
    tvůj trůn přetrvává z věku do věku! –

Proč bys na nás měl na věky zapomenout, *
    opustit nás až do konce života? –

Dej, ať se k tobě vrátíme, Pane, a my se vrátíme. *
    Obnov naše dny, jako kdysi.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. Dej, ať se k tobě vrátíme, Pane, a my se vrátíme. Obnov naše dny jako kdysi.

EVANGELIA

Slova svatého evangelia podle Marka  

10, 32-45

Hle, jdeme do Jeruzaléma a Syn člověka bude vydán

     Učedníci byli na cestě do Jeruzaléma a Ježíš pospíchal před nimi; byli zaraženi a následovali ho s bázní. Vzal si stranou zase svých Dvanáct a začal jim mluvit o tom, co na něj čeká: „Hle, jdeme do Jeruzaléma a Syn člověka bude vydán velekněžím a učitelům Zákona. Odsoudí ho k smrti a vydají pohanům a budou se mu posmívat a plivat na něj a zbičují ho a zabijí ho, ale po třech dnech vstane.“
     Tu k němu přistoupili Zebedeovi synové Jakub a Jan a řekli mu: „Mistře, rádi bychom, kdybys nám splnil, oč tě požádáme.“ Odpověděl jim: „Co chcete, abych pro vás udělal?“ Řekli mu: „Dej, ať v tvé slávě zasedneme jeden po tvé pravici a druhý po tvé levici.“
     Ale Ježíš jim řekl: „Nevíte, co chcete. Můžete pít kalich, který já piji, nebo dát se ponořit v křest, ve který já budu ponořen?“ Oni mu odpověděli: „Můžeme!“ Ježíš jim řekl: „Kalich, který já piji, pít budete, a v křest, ve který já budu ponořen, ponořeni budete. Ale posadit po mé pravici nebo levici není má věc, nýbrž je pro ty, kterým je to připraveno.“
     Když to slyšelo ostatních deset, rozmrzeli se na Jakuba a na Jana. Ježíš si je zavolal a řekl jim: „Víte, že ti, kdo se pokládají za panovníky, tvrdě vládnou národům a velmoži jim dávají cítit svou moc. Mezi vámi však tomu tak nebude. Ale kdo by chtěl být mezi vámi veliký, ať je vaším služebníkem, a kdo by chtěl být mezi vámi první, ať je otrokem všech. Vždyť ani Syn člověka nepřišel, aby si nechal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za všechny.“

MODLITBA

Modleme se:
Bože, tys poslal na svět svého Syna a jeho prostřednictvím uskutečňuješ naše vykoupení; oživ víru svého lidu, abychom se s oddanou zbožností připravovali na velikonoční svátky. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023,  Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016,  Česká dominikánská provincie