Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

24. červenec 2028
Sv. Šarbela Makhlúfa, kněze, nezávazná památka

RANNÍ CHVÁLY S ČETBOU

Narodil se roku 1828 v Libanonu ve vesnici Biqa‘ Kafra. Jméno Charbel přijal, když vstupoval do řádu libanonských maronitů. Stal se knězem (1859), a protože usiloval o přísnou samotu a vyšší dokonalost, odebral se z kláštera na poušť. Tam žil velmi přísným životem a sloužil Bohu v trvalých postech a modlitbách. Zbožně zesnul v Pánu 24. prosince 1898 v Bejrútu. Jeho neporušené tělo se uchovává v klášteře Mar Maroun Annaya. Památku na otce Šarbela (Anina Charbel) mají v úctě křesťané i muslimové.
RANNÍ CHVÁLY S ČETBOU

V. Bože, shlédni a pomoz.
R. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen. Aleluja.

HYMNUS

Ty dárce světla přejasný,
k nám spolu s jasným úsvitem,
když rozpadly se noční tmy,
přivádíš zpátky nový den.

Jitřenka světla třpytivá,
ne ta, jež jako jedna z hvězd
se vzácným svitem zaskvívá,
o příchodu dne nesouc zvěst.

Ty jasnější však nad slunce
jsi samo světlo a den sám,
jenž proniká nám do srdce
až k nejskrytějším hlubinám.

Ať cudná mysl odolá
žádostem těla vzpurného,
ať duch v nevině uchová
svatý chrám těla čistého.

Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Jak je Bůh dobrý k těm, kdo čisté srdce mají.

Žalm 72 (73)
Proč trpí spravedlivý

Blahoslavený, kdo se nepohorší nade mnou. (Mt 11, 6)

I

¹ Jak je Bůh dobrotivý k poctivým, *
      jak dobrý k těm, kdo čisté srdce mají!
² Přesto mé nohy málem klopýtly, *
      mé kroky jen tak tak že neuklouzly:
³ neboť jsem vychloubačům záviděl, *
      když jsem tak viděl, jak se hříšným daří. –

⁴ Vždyť oni žádnou strastí netrpí *
      a jejich tělo zdravé je a tučné.
⁵ Jsou vzdáleni všem lidským trampotám *
      a nesouží se jako druzí lidé. –

⁶ Pýchou se skví jak zlatým řetězem, *
      jak rouchem oděni jsou násilnictvím.
⁷ Z tučnosti prýští jejich nepravost *
      a zlými úmysly jim srdce kypí.
⁸ Pošklebují se, mluví darebně, *
      z povýšenosti ubližují slovem. –

⁹ Ústy si troufají až na nebe *
       a jejich jazyk zrejdí celou zemi.
¹⁰ A proto se k nim obrací můj lid *
       a loká jejich slova jako vodu.
¹¹ Říkají: „Jak by o tom věděl Bůh? *
       Je Nejvyššímu vůbec něco známo?“
¹² Vidíte, tak si vedou hříšníci, *
       jsou stále mocnější a žijí šťastně.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Jak je Bůh dobrý k těm, kdo čisté srdce mají.

Ant. 2 Jejich smích se obrátí v nářek a radost ve smutek.

II

¹³ Marně jsem tedy bezúhonně žil *
       a omýval si ruce v nevinnosti?
¹⁴ Abych byl jenom týrán den co den *
       a každé ráno dostával jen bití? –

¹⁵ Když jsem si pomyslel: „Mluv jako oni,“ *
       byl bych tím jenom zradil rod tvých synů.
¹⁶ Hloubal jsem tedy, jak to pochopit, *
       a připadalo mi to velmi těžké,
¹⁷ až pronikl jsem v Boží tajemství *
       a prohlédl jsem konce těchto lidí. –

¹⁸ Na kluzkou cestu jsi je uvedl *
       a popravdě je vrháš do záhuby.
¹⁹ Jak najednou se propadají v nic, *
       jak hroutí se a v náhlé hrůze hynou,
²⁰ jak sen, jenž s procitnutím odplyne, *
       ten obraz člověk zapudí, jen vstane.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Jejich smích se obrátí v nářek a radost ve smutek.

Ant. 3 Hle, hynou, kdo se tobě vzdalují, mým blahem je být v Boží blízkosti.

III

²¹ Když se mé srdce rozhořčovalo *
       a bolest mi až k ledví pronikala,
²² byl jsem to hloupý, nic jsem nechápal, *
       stál před tebou, jak nerozumné zvíře.
²³ Já však chci trvale být u tebe, *
       neboť ty sáms mě chopil za pravici.
²⁴ Ty vždycky mě svou radou povedeš *
       a nakonec pak do slávy mě přijmeš. –

²⁵ Koho mám kromě tebe na nebi? *
       A na zemi nic nežádám než tebe.
²⁶ Ať tělo mé i srdce pominou – *
       Pán je má skála a můj úděl navždy!
²⁷ Hle, hynou, kdo se tobě vzdalují, *
       zatratíš všechny, kdo tě opouštějí.
²⁸ Mým blahem je být v Boží blízkosti †
       já všechnu důvěru jen v Pána skládám *
       a budu hlásat všechny jeho skutky.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Hle, hynou, kdo se tobě vzdalují, mým blahem je být v Boží blízkosti.

V. Jak mi tvé příkazy na patře sládnou.
R. Víc nežli med mi chutnají v ústech.

PRVNÍ ČTENÍ

Z druhého listu svatého apoštola
Pavla Korinťanům

     Bratři! ^1.15Měl jsem v úmyslu přijít nejdříve k vám; tak by se vám dostalo dvojího dobrodiní: ¹⁶že bych totiž do Makedonie šel od vás a z Makedonie že bych se zase vrátil k vám a pak byste mě vypravili do Judska. ¹⁷Byla v tom tedy nějaká lehkovážnost, když jsem to chtěl tak udělat? Nechávám se snad při rozhodování vést pohnutkami čistě lidskými, takže ‚ano, ano‘ by u mne znamenalo zároveň i ‚ne, ne‘? ¹⁸Bůh je věrný: když k vám mluvíme, neznamená to zároveň ‚ano‘ i ‚ne‘. ¹⁹Vždyť přece Boží Syn Ježíš Kristus, kterého jsme u vás hlásali – já totiž, Silván a Timotej – nebyl zároveň ‚ano‘ i ‚ne‘, ale u něho je pouze ‚ano‘. ²⁰Všechna Boží zaslíbení našla v něm svoje ‚ano‘. Proto skrze něho voláme ‚amen‘ k Boží slávě. ²¹Bůh upevňuje nás i vás, abychom byli vždycky spojeni s Kristem: posvětil nás, ²²vtiskl nám svou pečeť, a tak nám vložil do srdce Ducha jako záruku.
     ²³Dovolávám se tedy Boha při své duši za svědka, že to bylo ze šetrnosti k vám, když jsem dosud do Korinta nepřišel. ²⁴Ne že bychom u vás chtěli panovačně rozhodovat ve věcech víry, ale jen bychom rádi přispěli k vaší radosti. Ve víře přece stojíte pevně.
     ^2.1Ale rozhodl jsem se tak jednat, abych vás nemusel znova zarmucovat, až k vám přijdu. ²Neboť jestliže já vám působím zármutek, kdopak může způsobit radost mně? Jen ten, koho jsem zarmoutil já. ³Proto jsem vám to napsal, abych se při svém příchodu nedožil zármutku na těch, kdo mi mají dělat radost. Jsem přece o vás všech přesvědčen, že moje radost je i radost vás všech. ⁴Vždyť jsem vám to psal ve velkém soužení a úzkosti srdce a plakal jsem přitom. Ne abych vás zarmoutil, ale abyste poznali, jak vroucně vás mám rád.
     ⁵Jestliže však někdo způsobil zármutek, nezarmoutil ani tak mne, jako spíše v jistém smyslu – abych nepřeháněl – vás všechny. ⁶Tomu, o něhož jde, stačí už to potrestání, kterého se mu dostalo od většiny. ⁷Spíše mu už odpusťte a potěšte ho, aby ho snad přílišný zármutek nestrávil. ⁸Proto vás vybízím, abyste se rozhodli pro lásku k němu. ⁹Psal jsem vám tak i proto, abych zkouškou na vás poznal, jste-li ve všem poslušní. ¹⁰Komu tedy odpouštíte vy, tomu odpouštím i já. Vždyť cokoli jsem já odpustil – měl-li jsem co odpustit – udělal jsem to kvůli vám, a Kristus to vidí a schvaluje. ¹¹Nesmíte se totiž dát oklamat od satana. Příliš dobře jsou nám známé jeho záměry.

RESPONSORIUM

O. Bůh nás upevňuje, abychom byli vždycky spojeni s Kristem: posvětil nás, vtiskl nám svou pečeť, * a vložil nám do srdce Ducha jako záruku.
V. Hospodin, náš Bůh, s námi uzavřel smlouvu, mluvil s námi tváří v tvář. * A vložil nám do srdce Ducha jako záruku.

DRUHÉ ČTENÍ

Z listů svatého Ammonia, poustevníka

     Vy víte, drazí v Kristu, že po zpronevěře Božím příkazům nemůže duše poznat Boha jinak, než když se vzdálí od lidí a ode všech světských zaměstnání. Pak totiž dobře vidí, jak usilovně se proti ní staví její protivník. Až když je tento protivník, s duší zápasící, odhalen a  ten, jenž se s ní kdysi utkával, je poražen, zabydluje se v ní sám Bůh a její zármutek se proměňuje v radost a veselí. Jestliže však je člověk v této bitvě přemožen, zaplaví ho smutek a chlad a mnoho jiných věcí a nesnáze všeho druhu.
     Právě proto žili Otcové v poušti osamělým životem, jako už dříve Eliáš z Tishbe nebo Jan Křtitel. Nemyslete si, že se stali spravedlivými uprostřed lidí, protože jsme se o nich dověděli, když svou spravedlnost mezi lidmi uskutečňovali. Oni totiž předtím setrvávali v hlubokém mlčení a právě tímto způsobem se jim dostalo božských ctností a Bůh v nich přebýval. Teprve potom je Bůh poslal mezi lidi, až když dosáhli všech ctností potřebných k tomu, aby se stali rozdavateli Boží milosti a mohli uzdravovat lidi z jejich neduhů. Stali se lékaři duší, protože chtěli léčit jejich slabost. Právě proto byli vytrženi z mlčení a posláni mezi lidi. Posíláni jsou ovšem teprve tehdy, když jsou uzdraveny všechny jejich vlastní neduhy. Nesmí se totiž stát, že by k povznesení duší byla mezi lidi posílána duše nedokonalá. Ti, kteří jdou mezi lidi předtím, než sami dosáhli dokonalosti, přicházejí nikoli z Boží vůle, ale z vlastního rozhodnutí. O takových ovšem Bůh káravě říká: Já jsem je neposlal, a přesto běží (srov. Jer 23, 21). A proto nemohou zachovat ani svou vlastní duši, natož vzdělávat cizí.
     Ti, které posílá Bůh, se ticha mlčení vzdávají neradi. Vědí totiž, že právě v mlčení nabyli božských ctností. Nechtějí ovšem být neposlušní vůči svému Stvořiteli, a tak jdou duchovně vzdělávat druhé. Přímo tak napodobují Boha: jako Otec poslal svého pravého Syna z nebe, aby uzdravoval všechny nemoci a slabosti lidí. Vždyť je psáno: Vzal na sebe naše slabosti a nesl naše nemoci (Mt 8, 17). Proto všichni svatí, kteří přicházejí k lidem, aby je uzdravovali, napodobují ve všem Stvořitele, a tak se jim dostává účasti na zaslíbení být přijati za syny Boží, aby tak jako Otec a Syn byli i oni na věky věků.
     Nuže, milovaní, ukázal jsem vám sílu mlčení, jak je všestranně léčivé a jak je příjemné Bohu. A napsal jsem vám to proto, abyste se osvědčili jako silní v tom, co děláte, abyste věděli, že mocí a pomocí mlčení prospívali všichni svatí, takže v nich přebývala božská síla a otevírala se jim nebeská tajemství; díky mlčení potřeli všechnu starobu tohoto světa. A ten, kdo vám tyto věci píše, sám těchto darů dosáhl právě pomocí mlčení.
     Je ovšem i v této době mnoho poustevníků, kteří nedokáží v mlčení vytrvat, protože nedovedli přemoci vlastní vůli. A tak ustavičně přebývají mezi lidmi ti, kdo nejsou s to sami sebou pohrdat a obyčeje lidského rodu opouštět či se s nimi v zápase utkávat. Proto jim poté, co odložili mlčení, nezbývá než se po celý čas života utěšovat se svými blízkými. Nepokládají se už za hodné božské sladkosti ani toho, aby v nich přebývala božská síla. Neboť když se jim tato síla ukáže, nachází je v utěšování pozemskými časnostmi a duševními i tělesnými vášněmi, takže na ně nemůže sestoupit. Vlastně ani láska k penězům, prchavá lidská sláva a všechny duševní slabosti a zaneprázdnění jim nedovolují, aby na ně sestoupila síla Boží.
     Vy se však ukažte jako silní v tom, čím se zabýváte. Neboť ti, kdo odstoupí od mlčení, nemohou přemoci svoje vášně ani bojovat proti svému protivníkovi, protože jsou nevolníky vlastních vášní. Vy však vášně přemozte a Boží síla budiž s vámi.

RESPONSORIUM

O. Všechno považuji za škodu, abych mohl získat Krista. * Tak na sobě poznám Krista i moc jeho zmrtvýchvstání a účast v jeho utrpení.
V. Jestliže jsme s Kristem umřeli, jsme přesvědčeni, že spolu s ním také budeme žít. * Tak na sobě poznám Krista i moc jeho zmrtvýchvstání a účast v jeho utrpení.

PSALMODIE

Ant. 1 Syť nás od rána svým slitováním.

Žalm 89 (90)
Milost Páně budiž s námi

U Pána je jeden den jako tisíc roků, a tisíc roků jako jeden den. (2 Petr 3, 8)

¹ Pane, tys byl naše útočiště, *
      z pokolení do pokolení.
² Ještě dřív, než zrodila se horstva, †
      ještě nežli vznikla zem a vesmír, *
      z věčna do věčna jsi, Bože, ty!
³ Smrtelníky vracíš v prach a říkáš: *
      „Děti lidské, navraťte se zpět!“
⁴ Neboť co je tisíc let v tvých očích, †
      nežli jeden den, co včera minul, *
      nežli jedna hlídka za noci! –

⁵ Vždyť ty sám rok za rokem je siješ, *
      jsou jak tráva, která dorůstá:
⁶ s jitrem vyrazí a žene vzhůru, *
      a již večer uvadá a schne. –

⁷ A my vpravdě hyneme tvým hněvem, *
      rozhorlením tvým jsme zděšeni.
⁸ Ty máš naše viny před očima, *
      skryté hříchy zjevně před sebou. –

⁹ Naše dny v tvém hněvu odplývají, *
       naše léta odvanou jak vzdech.
¹⁰ Náš věk čítá sedmdesát roků, *
       osmdesát v dobrém případě,
    vesměs plných těžkostí a trampot, *
       přeletí a odvanem i my.
¹¹ Kdo zná všechnu sílu tvého hněvu, *
       kdo se strachuje tvé nevole?
¹² Naše dny nás nauč správně čítat, *
       ať konečně srdcem zmoudříme! –

¹³ Obrať se k nám, Pane, neotálej, *
       služebníkům svým buď milostiv!
¹⁴ Syť nás od rána svým slitováním, *
       ať nám život projde v radosti!
¹⁵ Potěš nás již za všechny dny strastí, *
       za léta, kdy znali jsme jen zlé. –

¹⁶ Zjev svým služebníkům svoje dílo, *
       jejich dětem všechnu slávu svou!
¹⁷ Milost Pána, Boha budiž s námi, †
       žehnej hojně práci našich rukou, *
       práci našich rukou dopřej zdar!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Syť nás od rána svým slitováním.

Ant. 2 Chvalte Pána všechny končiny země!

Kantikum Chvalozpěv o Bohu, vítězi a Spasiteli Zpívali před trůnem píseň novou. (Srov. Zj 14, 3)

¹⁰ Zapějte Pánu novou píseň, *
       chvalte ho všechny končiny země!
    Plavci na moři i se vším, čeho je plno, *
       ostrovy i ti, kdo je obývají. –

¹¹ Ať jásá poušť a osady na ní, *
       stanové tábory, v nichž bydlí Kedar!
    Ať se radují všichni, kdo ve skalách bydlí, *
       nechť plesají na vrcholcích hor.
¹² Ať vzdávají chválu Pánu, *
       jeho slávu ať ostrovy zvěstují. –

¹³ Pán vychází jako hrdina, *
       jak válečník po boji touží,
    začíná bojový pokřik, *
       svým nepřátelům ukáže sílu. –

¹⁴ Dosud jsem mlčel a byl jsem trpělivý, †
       ale teď chci křičet jak žena při porodu, *
       vztekat se a soptit.
¹⁵ V poušť změním hory a kopce, *
       veškeré jejich zeleni dám zvadnout.
    Řeky proměním v suchou zemi, *
       a její bažiny vysuším.
¹⁶ Po cestách neznámých povedu slepce, *
       dám jim kráčet po stezkách, kudy nešli;
    tmu ve světlo před nimi změním, *
       a co je křivé, srovnám.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Chvalte Pána všechny končiny země!

Ant. 3 Jméno Páně velebte, bdící v domě Pánově.

Žalm 135, 1–12
Bůh je Pán světa a dobrodinec svého lidu

Vy jste rod vyvolený… abyste rozhlašovali, jak veliké věci vykonal ten, který vás povolal ze tmy ke svému podivuhodnému světlu. (1 Petr 2, 9)

¹ Jméno Páně velebte, *
      chvalte služebníci Páně,
² bdící v domě Pánově *
      na nádvořích svého Boha. –

³ Chvalte Pána, předobrý je Pán, *
      opěvujte jeho drahé jméno!
⁴ Neboť Pán si zvolil Jákoba, *
      Izraele za vlastnictví svoje. –

⁵ Já přece dobře vím, že Pán je velký *
      a že náš Bůh je nade všechny bohy.
⁶ Cokoli Pánu zlíbí se, to činí *
      na nebi, na zemi i v hloubkách moří.
⁷ On mračna přivádí až z konců země, †
      on svými blesky přivolává deště, *
      on ze svých komor bouři s větrem pouští. –

⁸ Prvorozence egyptské on pobil, *
      od lidí tamějších až po dobytek.
⁹ Znamení seslal, Egypte, a divy *
      na faraona se vším jeho dvorem.
¹⁰ On potřel mnohé národy svou mocí, *
      zahubil mnohé silné panovníky:
¹¹ Sehona, jenž byl králem Amoritů,†
      jakož i Oga, krále bašanského *
      a všechny krále v kananejské zemi.
¹² Dal jejich kraje potom za dědictví, *
      dědictví Izraeli, svému lidu.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Jméno Páně velebte, bdící v domě Pánově.

KRÁTKÉ ČTENÍ

Děkujme Hospodinu, našemu Bohu, on nás zkouší, jako zkoušel naše otce. Myslete na to, jak jednal s Abrahámem a Izákem a co všechno se stalo Jakubovi. Jako je nezničil, když zkoumal jejich srdce, tak ani nás. Hospodin švihá ty, kteří jsou mu blízko, aby jim dal výstrahu.

KRÁTKÉ RESPONSORIUM

V. Jásejte vstříc Pánu, spravedliví, * zbožným sluší vroucí chvalozpěv.
R. Jásejte vstříc Pánu, spravedliví, * zbožným sluší vroucí chvalozpěv.
V. Zazpívejte mu novou píseň.
R. Zbožným sluší vroucí chvalozpěv.
V. Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému.
R. Jásejte vstříc Pánu, spravedliví, * zbožným sluší vroucí chvalozpěv.

ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM

Ant. k Zachariášovu kantiku Požehnaný buď Pán, protože nás navštívil a vysvobodil.

Mesiáš a jeho předchůdce

Požehnaný buď Pán, Bůh Izraele, *
    protože navštívil a vykoupil svůj lid.
A vzbudil nám mocného spasitele *
    z rodu Davida, svého služebníka.

Jak slíbil od pradávna *
    ústy svých svatých proroků:
že nás zachrání od našich nepřátel *
    a z rukou všech, kteří nás nenávidí.

Slitoval se nad našimi otci *
    a rozpomenul se na svou svatou smlouvu:
na přísahu, kterou se zavázal našemu otci Abrahámovi, *
    že nám dá,

abychom mu beze strachu *
    a vysvobozeni z rukou nepřátel
zbožně a spravedlivě sloužili *
    po všechny dny svého života.

A ty, synu, budeš prorokem Nejvyššího, *
    neboť půjdeš před Pánem, abys mu připravil cestu
a dal jeho lidu poznat spásu *
    v odpuštění hříchů

pro slitování a milosrdenství našeho Boha, *
    kterým nás navštívil Vycházející z výsosti,
aby se zjevil těm, kdo jsou ve tmě a v stínu smrti, *
    a uvedl naše kroky na cestu pokoje.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. k Zachariášovu kantiku Požehnaný buď Pán, protože nás navštívil a vysvobodil.

PROSBY

Kristus vyslyší a spasí ty, kdo v něho doufají. Volejme k němu:
     PANE, CHVÁLÍME TĚ A DOUFÁME V TEBE.

Pane, ty jsi štědrý a milosrdný,
— děkujeme ti za tvou nesmírnou lásku k nám.
Ty s Otcem neustále ve světě působíš,
— obnovuj všechno silou Svatého Ducha.
Otevři oči nám i našim bratřím,
— abychom dnes viděli tvé podivuhodné skutky.
Ty nás dnes voláš ke své službě,
— učiň, ať jsme našim bratřím služebníky tvé mnohotvárné milosti.

Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé,
přijď království tvé,
buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům,
a neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.

Otče náš...

MODLITBA

Bože, tys povolal svého svatého kněze Šarbela k mimořádné kázni uprostřed strohosti pouště a jeho srdce jsi naplnil veškerou ctností; dej nám, prosíme, abychom i my následovali Krista v jeho utrpení kříže a dosáhli jeho věčného království. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Pokud předsedá kněz nebo jáhen, rozpustí lid takto:

Pán s vámi.
R. I s tebou.
Požehnej vás všemohoucí Bůh,
Otec i Syn i Duch Svatý.
R. Amen.

    Může použít i jinou formuli požehnání z misálu.
    Pokud má lid odejít, řekne:

Jděte ve jménu Páně. 
R. Bohu díky. 

    Pokud nepředsedá kněz nebo jáhen a při recitovaní jednotlivce se modlitba zakončí takto:

Pán nám žehnej,
ode všeho zlého nás ochraňuj
a doveď nás do života věčného.
R. Amen.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023,  Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016,  Česká dominikánská provincie