Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

23. listopad 2027
Sv. Kolumbána, opata, nezávazná památka

RANNÍ CHVÁLY S ČETBOU

Narodil se kolem roku 543 ve východoirské provincii Leinsteru. Pod vedením sv. opata Comgalla v bangorském klášteře v severním Irsku se z něho stal horlivý mnich a úspěšný učitel. Po dlouhém období přísného řeholního života odešel s opatovým svolením v čele dvanácti mnichů na evropskou pevninu (590). Usadili se v  Annegray v burgundských Vogézách a založili v okolí tři kláštery, nejslavnější z nich byl v Luxeuil. Žili podle velmi přísných řeholních pravidel, za jejichž přestoupení se ukládaly tvrdé tresty. Když byli z této krajiny vyhnáni, působili kolem curyšského a bodamského jezera v dnešním Švýcarsku. Vedením kláštera, který založili v dnešním kantonu St. Gallen, pověřil jednoho ze svých společníků, sv. Havla. Sám pak pokračoval dále na jih a založil klášter v Bobbiu v severní Itálii (613). Tam také 23. XI. 615 zemřel a je pohřben v  kryptě jemu zasvěcené baziliky.

RANNÍ CHVÁLY S ČETBOU

V. Bože, shlédni a pomoz.
R. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen. Aleluja.

HYMNUS

Původce světla věčného,
celý jsi světlo a sám den,
jenž nezná temna žádného,
podstatou svou jsi světlo jen.

Noc bledne už a odchází
přede dnem, který blízko jest,
s jitřenkou úsvit přichází,
jenž šátkem zastřel světlo hvězd.

Vstáváme z lůžka s radostí
a za všechno ti děkujem,
že slunce, vítěz nad nocí,
přivádí k nám zas nový den.

Vroucně tě, svatý, prosíme,
ať v naše vášně, jejich vznět
tělesná žádost nevnikne,
nesvede mysl klamný svět.

Ať nestrhne nás k hádkám hněv
a břicho k poživačnosti,
ať nebouří se chtíčem krev,
nás neovládne lakomství.

Ať v mysli ostražití jsme
s tělem vždy neposkvrněným,
ať s Kristem dnešek strávíme
mu věrni celým srdcem svým.

To splň nám, dobrý Otče náš,
i ty, jenž rovné božství máš,
i Duchu, který těšíš nás
a vládneš, Bože, v každý čas. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Svou cestu života svěř Pánu, on už učiní své.

Žalm 36 (37)
Úděl dobrých a zlých

Blahoslavení tiší, neboť oni dostanou zemi za dědictví. (Mt 5, 5)

I

¹ Nerozhořčuj se nad špatnými, *
      neřevni na ty, kdo pášou zlo!
² Zakrátko zvadnou jako tráva, *
      uschnou jak bujná bylina. –

³ Důvěřuj v Pána a čiň dobro, *
      pokojně, věrně v své zemi žij.
⁴ Jen v Pánu měj své potěšení: *
      po čem tvé srdce touží, on dá. –

⁵ Svou cestu života svěř Pánu, *
      důvěřuj, on už učiní své.
⁶ Jak světlu dá vzejít tvé spravedlnosti *
      a tvému právu jak bílému dni. –

⁷ Tichý buď před Pánem, spolehni na něj, †
      nežárli na toho, komu se daří, *
      i když je přitom samá lest.
⁸ Přemáhej hněv a zanech záští, *
      nezlob se, z toho roste jen zlo.
⁹ Zlí totiž budou vyhlazeni; *
      kdo v Pána doufá, podrží zem. –

¹⁰ Jen ještě chvíli a bezbožník zmizí: *
       pohleď, tu stál – a není ho již!
¹¹ Kdežto pokorní obdrží zemi *
       a hojný pokoj bude jim přán.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Svou cestu života svěř Pánu, on už učiní své.

Ant. 2 Odvrať se od zlého a čiň jen dobré, poctivé podepře Pán.

II

¹² Bezbožník ukládá spravedlivému *
       a zuby skřípe na něho.
¹³ Pán však se jeho úkladům směje, *
       vidí už nadcházet jeho den. –

¹⁴ Hříšníci tasí svoje meče, *
       k výstřelu napínají luk,
    jen aby skláli ubožáka, *
       pobili všechny pokojné.
¹⁵ Vnikne však jejich meč do jejich srdcí *
       a jejich luky se přelomí. –

¹⁶ Lepší je trocha poctivcova *
       než velké jmění bezbožných;
¹⁷ protože hříšným se přerazí paže, *
       kdežto poctivé podepře Pán. –

¹⁸ Pán dobře zná život bezúhonných, *
       dědictví jejich je na věky.
¹⁹ V neblahých dobách nebudou v hanbě, *
       i za dnů hladu se nasytí. –

²⁰ Zatímco bezbožní propadnou zkáze: *
       vždyť všichni nepřátelé Páně
    jsou jen jako to luční kvítí: *
       zaniknou, odvanou jako dým. –

²¹ Hříšník se dluží, aniž co vrací; *
       dobrý však z lásky rozdává.
²² Ti, jimž Pán žehná, zdědí zemi, *
       ti, které proklel, vyhynou. –

²³ Pán posiluje kroky toho, *
       čí život se mu zalíbil.
²⁴ Padne-li, ležet nezůstane, *
       vždyť Pán ho drží za ruku. –

²⁵ Ať mlád nebo k stáru, já nezažil nikdy, †
       aby byl dobrý ponechán v bídě *
       a jeho děti šly žebrotou.
²⁶ Vždycky se slituje, potřebným půjčí, *
       v dětech svých bude požehnán. –

²⁷ Odvrať se od zlého, čiň jen dobré, *
       zůstaneš takto na věky živ.
²⁸ Vždyť Pán má lásku k spravedlnosti *
       a neopouští svoje věrné;
    zatímco nepoctiví zajdou, *
       rod hříšných bude vyhlazen.
²⁹ Jen spravedliví zdědí zemi, *
       na věky na ní budou žít.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Odvrať se od zlého a čiň jen dobré, poctivé podepře Pán.

Ant. 3 Doufej v Pána, choď jeho cestou.

III

³⁰ Ústa řádného mluví vždy moudře *
       a jeho jazyk pravdivě.
³¹ V srdci si nese Boží zákon, *
       krok jeho nezakolísá.
³² Za spravedlivým slídí hříšník *
       a snaží se ho usmrtit.
³³ Pán ho však nenechá napospas zlému, *
       na soudu nedá ho odsoudit. –

³⁴ Doufej v Pána, choď jeho cestou †
       a povýší tě k držení země, *
       záhubu hříšných uvidíš.
³⁵ Znával jsem hříšného násilníka, *
       jak pyšný cedr se vypínal:
³⁶ přišel jsem podruhé – nebylo ho, *
       hledal jsem jej a nenašel! –

³⁷ Hleď na zbožné, hleď na poctivé: *
       takovým patří budoucnost.
³⁸ Bezbožní vesměs však dojdou zkázy, *
       potomstvo hříšných vyhyne.
³⁹ Sám Pán je spásou spravedlivých, *
       v čas nouze jim je ochranou.
⁴⁰ Pán jim dá pomoc a vysvobození *
       za to, že v něho doufají.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Doufej v Pána, choď jeho cestou.

V. Jen ty mě moudrému vědění nauč.
R. Neboť tvým příkazům důvěřuji.

PRVNÍ ČTENÍ

Z druhého listu svatého apoštola Petra

     Milovaní! ¹²Tyto věci sice znáte a svůj život jste trvale uspořádali podle přijaté pravdy, ale přesto vám to chci pořád připomínat. ¹³A pokud jsem ještě naživu, pokládám to za svou povinnost, abych vás takovým připomínáním udržoval v bdělosti. ¹⁴Vždyť dobře vím, že brzo už budu muset odejít, jak mi to oznámil sám náš Pán Ježíš Kristus. ¹⁵Ale vynasnažím se o to, abyste si mohli i po mé smrti toto všechno stále připomínat.
     ¹⁶Když jsme vás poučovali o tom, jak mocný je náš Pán Ježíš Kristus a že zase přijde, nedrželi jsme se v té věci nějakých chytrácky vymyšlených bájí. My jsme přece na vlastní oči viděli jeho velebnost. ¹⁷Neboť přijal od Boha Otce čest a slávu, když o něm vznešená Boží velebnost promluvila tato slova: ‚To je můj milovaný Syn, v něm já mám zalíbení.‘ ¹⁸Ten hlas přicházel z nebe a my jsme ho slyšeli, když jsme s ním byli na posvátné hoře.

     ¹⁹Ale máme něco spolehlivějšího, totiž výroky proroků, a děláte dobře, když na ně dbáte jako na světlo, které svítí na temném místě, dokud se nerozbřeskne den a jitřenka vám nevzejde v srdci. ²⁰Buďte si však především vědomi toho, že žádné proroctví v Písmu není ponecháno soukromému výkladu. ²¹Neboť proroctví nebylo nikdy proneseno z lidské vůle, ale lidé oznamovali Boží výroky proto, že je k tomu přiměl Duch Svatý.

RESPONSORIUM

O. Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. * Viděli jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn.
V. My jsme na vlastní oči viděli jeho velebnost, když jsme s ním byli na posvátné hoře. * Viděli jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn.

DRUHÉ ČTENÍ

Ze spisu "Pokyny" od svatého opata Kolumbána

     V Mojžíšově zákoně je psáno: 1 Uvažte, prosím, jak závažná je to věta. Všemohoucí Bůh, neviditelný, nepochopitelný, nevypověditelný, neocenitelný, utvořil člověka z prachu hlíny a poctil ho tím, že ho učinil svým obrazem. Co má člověk společného s Bohem? Co má společného hlína s duchem? Vždyť Bůh je duch.² Je to veliký projev Boží blahovůle, že dal Bůh člověku obraz své věčnosti a podobnost se svým životem. Velikou důstojností je pro člověka podobnost s Bohem; jen aby si ji zachoval.
     Bude-li člověk správně užívat schopností a sil, které mu Bůh vložil do duše, bude se podobat Bohu. A všechny síly, které Bůh do nás vložil při stvoření jako semeno, mu máme vracet, jak nás o tom poučuje v přikázáních. První je toto: Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem,³ neboť on si zamiloval nás⁴ od počátku, dříve než jsme byli. Milovat Boha znamená tedy obnovovat v sobě jeho obraz. A Boha miluje ten, kdo plní jeho přikázání, neboť on řekl skrze svého Syna: Jestliže mě milujete, budete zachovávat má přikázání.⁵ A to je jeho přikázání, vzájemná láska, neboť říká: To je mé přikázání: Milujte se navzájem, jak jsem já miloval vás.⁶
     Pravá láska se však neprojevuje jen slovem, ale činem, doopravdy.⁷ Vracejme tedy Bohu, našemu Otci, jeho obraz neporušený – svou svatostí, neboť on je svatý a říká: Buďte svatí, neboť já jsem svatý.⁸ Vracejte mu ho svou láskou, neboť on je láska, jak říká Jan: Bůh je láska.⁹ Vracejte ho svou dobrotou a pravdivostí, neboť on je dobrota a pravda. Nemalujme obraz, který s ním nemá nic společného. Kdo je surový, zlostný, pyšný, maluje obraz tyrana.
     A tak abychom snad v sobě nevytvářeli obrazy tyranské, ať v nás vytvoří svůj obraz Kristus, a to tím, že řekne: Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám.¹⁰ Ale co pomůže, uznáváme-li, že pokoj je dobrý, jestliže ho dobře nechráníme? To, co je nejlepší, bývá zároveň velice křehké, a co je vzácné, vyžaduje větší opatrnost a pečlivější ochranu. Pokoj je obzvláště křehký, neboť se rozbije lehkomyslnou řečí a vezme za své nejmenší urážkou bratra. A nic nedělá lidem tak dobře, jako mluvit o cizích věcech, starat se o cizí záležitosti, promarňovat čas mluvením páté přes deváté a utrhat na cti nepřítomným. Kdo nemůže říci: Pán mi dal dovedný jazyk, abych uměl znaveného poučovat utěšujícím slovem,¹¹ ať raději mlčí; a říká-li něco, ať je to slovo pokojné.
     ¹ Gn 1, 27.26
     ² Jan 4, 24
     ³ Mt 22, 37
     ⁴ 1 Jan 4, 10
     ⁵ Jan 14, 15
     ⁶ Jan 15, 12
     ⁷ srov. 1 Jan 3, 18
     ⁸ srov. Lv 11, 14
     ⁹ 1 Jan 4, 8
     ¹⁰ Jan 14, 27
     ¹¹ Iz 50, 4

RESPONSORIUM

O. Ukážu vám, komu se podobá každý, kdo ke mně přichází a moje slova slyší a podle nich jedná. * Je jako člověk, který stavěl dům: kopal do hloubky a položil základy na skálu.
V. Bázeň před Pánem předčí všechno. Kdo se podobá tomu, kdo ji má? * Je jako člověk, který stavěl dům: kopal do hloubky a položil základy na skálu.

PSALMODIE

Ant. 1 Pane, sešli své světlo a svou věrnost.

Žalm 42 (43)
Touha po svatyni

Já jsem přišel na svět jako světlo. (Jan 12, 46)

¹ Sám, Bože, suď a haj mě proti bezbožníkům, *
      před zlým a podlým člověkem mě zachraň!
² Vždyť tys má síla, Bože, proč mě zapuzuješ? *
      Proč se mám vláčet, nepřítelem tísněn? –

³ Sešli své světlo a svou věrnost: ať mě vedou *
      až na tvou svatou horu, do tvých stanů.
⁴ Předstoupím před tvůj oltář, k Bohu radostnému *
      a velebit tě budu při citeře, Pane, můj Bože! –

⁵ Proč se má duše rmoutíš, proč tak ve mně teskníš? †
      Jen doufej v Boha, zas ho budu slavit, *
      toho, jenž je můj zachránce a Bůh můj.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Pane, sešli své světlo a svou věrnost.

Ant. 2 Po všechny dny našeho života nás, Pane, ochraňuj.

Kantikum
Úzkosti nemocného, radost uzdraveného Jsem živý. Byl jsem mrtev, a hle – jsem živ na věky věků a mám klíče od smrti a podsvětí. (Zj 1, 18)

¹⁰ Řekl jsem si: „Uprostřed života *
       mám sestoupit k branám podsvětí!“
    Bylo mi líto zbytku mých let, *
¹¹      a tak jsem si řekl:
    „Už neuvidím Pána Boha v zemi živých, *
       ani člověka mezi pozemšťany.“ –

¹² Rozpadá se mi má schránka a život mně mizí *
       jako stan kočovníků: –

    můj život je jako když tkadlec svinuje plátno, †
      je jako tkanina od stavu odřezaná; *
¹³        ještě než večer vystřídá ráno, konec mě čeká. –

    Už od rána o pomoc volám, †
       je mi, jako by lev mi drtil kosti, *
     ještě než večer vystřídá ráno, konec mě čeká. –

¹⁴ Jako když holátko ve strachu pípá, †
       jako když holub mláďata volá, *
       tak je můj nářek;
    zemdlený zrak upírám k nebi, *
       mně úzko je, pomoz mi, Pane! –

¹⁷ A ty jsi můj život vytrhl z jisté zkázy, *
       všechny mé hříchy jsi jako za záda hodil. –

¹⁸ Vždyť mrtví a smrt tě nemohou chválit *
       a kdo jde do hrobu, nedoufá ve tvou věrnost. –

¹⁹ Jenom ten, kdo žije, tě chválí, jako já dnes, *
       o tvé věrnosti otec vypráví synům. –

²⁰ Zachovej mě, Pane, a po celý život *
       zpívat ti budem své žalmy v tvém domě.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Po všechny dny našeho života nás, Pane, ochraňuj.

Ant. 3 Tobě chvalozpěv patří, Pane, tam na Sióně.

Žalm 64 (65)
Díkůvzdání za Boží divy

Siónem rozuměj nebeské město. (Origenes)

² Tobě chvalozpěv patří, Pane, tam na Sióně, *
      tobě plnění slibů. –

³ Neboť ty vyslýcháš prosby, kdekdo se utíká k tobě, *
      břímě svých hříchů ti nese.
⁴ Viny, které nás tíží, jsou totiž nad naše síly, *
      ty však je zahladit umíš. –

⁵ Blažen, koho si zvolíš, aby se přiblížil k tobě, *
      kdo v tvých nádvořích bydlí!
   Kéž se můžeme sytit dobrem tvého domu, *
      neboť tvůj chrám je svatý.
⁶ Podivuhodnými skutky věrně nám splňuješ prosby, †
      Bože, záchrano naše, *
      naděje všech končin světa i všech ostrovů v dálce. –

⁷ Ty držíš hory svou silou, ty jsi opásán mocí, †
⁸     ty tišíš hučení moří, hučení příbojů jeho *
      i všech národů vřavu.
⁹ Před tvými divy se třesou národy v nejzazších dálkách, *
       nad tvým znamením jásá východ jitra i noci. –

¹⁰ Laskavě pečuješ o zem, hojnou vláhou ji daříš, *
       její bohatství množíš.
    Plny jsou náhony Boží, lidem jsi nachystal zrní, *
       takto pečuješ o ni.
¹¹ Její brázdy jsi zvlažil, rozmělnil její hroudy, *
       zkypřils ji hojnými dešti, požehnals, co na ní vzrostlo. –

¹² Ověnčils koloběh roku korunou dobrotivosti, *
       všudy jde za tebou hojnost.
¹³ Mokvají pastviny stepní, pahorky jásotem hýří, †
¹⁴     louky jsou oděny stády, doliny pokryty klasy.*
       Všechno to jásá a zpívá.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Tobě chvalozpěv patří, Pane, tam na Sióně.

KRÁTKÉ ČTENÍ

Vy, bratři, nejste ve tmě, že by vás den Páně překvapil jako zloděj. Vy všichni jste přece synové světla a synové dne, noc ani tma nemá nad námi právo.

KRÁTKÉ RESPONSORIUM

V. Slyš můj hlas, Pane, * s důvěrou spoléhám na tvé slovo.
R. Slyš můj hlas, Pane, * s důvěrou spoléhám na tvé slovo.
V. S úsvitem přicházím, o pomoc prosím.
R. S důvěrou spoléhám na tvé slovo.
V. Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému.
R. Slyš můj hlas, Pane, * s důvěrou spoléhám na tvé slovo.

ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM

Ant. k Zachariášovu kantiku Zachraň nás, Pane, z rukou všech, kteří nás nenávidí.

Mesiáš a jeho předchůdce

Požehnaný buď Pán, Bůh Izraele, *
    protože navštívil a vykoupil svůj lid.
A vzbudil nám mocného spasitele *
    z rodu Davida, svého služebníka.

Jak slíbil od pradávna *
    ústy svých svatých proroků:
že nás zachrání od našich nepřátel *
    a z rukou všech, kteří nás nenávidí.

Slitoval se nad našimi otci *
    a rozpomenul se na svou svatou smlouvu:
na přísahu, kterou se zavázal našemu otci Abrahámovi, *
    že nám dá,

abychom mu beze strachu *
    a vysvobozeni z rukou nepřátel
zbožně a spravedlivě sloužili *
    po všechny dny svého života.

A ty, synu, budeš prorokem Nejvyššího, *
    neboť půjdeš před Pánem, abys mu připravil cestu
a dal jeho lidu poznat spásu *
    v odpuštění hříchů

pro slitování a milosrdenství našeho Boha, *
    kterým nás navštívil Vycházející z výsosti,
aby se zjevil těm, kdo jsou ve tmě a v stínu smrti, *
    a uvedl naše kroky na cestu pokoje.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. k Zachariášovu kantiku Zachraň nás, Pane, z rukou všech, kteří nás nenávidí.

PROSBY

Dobrořečme našemu Spasiteli, neboť on svým zmrtvýchvstáním ozářil svět, a pokorně ho vzývejme:
     DEJ, PANE, AŤ VYTRVÁME NA TVÉ CESTĚ.

Pane Ježíši, ranní modlitbou oslavujeme tvé zmrtvýchvstání,
— ať náš den prozáří naděje, která pramení z tvé slávy.
Pane, přijmi naše dobré úmysly a předsevzetí
— jako prvotiny tohoto dne.
Uděl nám, ať dnes rosteme v tvé lásce,
— aby všechno prospívalo k dobru našemu i všech lidí.
Pane, dej, ať tak svítí naše světlo před lidmi,
— aby viděli naše dobré skutky a velebili nebeského Otce.

Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé,
přijď království tvé,
buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům,
a neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.

Otče náš...

MODLITBA

Bože, tys povolal svatého Kolumbána, aby pracoval pro tvé království hlásáním evangelia a věrným plněním povinností řeholního života; na jeho přímluvu dej, ať i my hledáme především tebe a přičiňujeme se o rozkvět tvé Církve. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Pokud předsedá kněz nebo jáhen, rozpustí lid takto:

Pán s vámi.
R. I s tebou.
Požehnej vás všemohoucí Bůh,
Otec i Syn i Duch Svatý.
R. Amen.

    Může použít i jinou formuli požehnání z misálu.
    Pokud má lid odejít, řekne:

Jděte ve jménu Páně. 
R. Bohu díky. 

    Pokud nepředsedá kněz nebo jáhen a při recitovaní jednotlivce se modlitba zakončí takto:

Pán nám žehnej,
ode všeho zlého nás ochraňuj
a doveď nás do života věčného.
R. Amen.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023,  Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016,  Česká dominikánská provincie