Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

13. únor 2027
Pro OP: Bl. Jordána Saského, kněze, památka

RANNÍ CHVÁLY S ČETBOU

Blahoslavený Jordán se narodil kolem roku 1190 ve Vestfálsku, přesné místo narození není známo. Jako student přišel kolem roku 1210 do Paříže a roku 1218 dosáhl magisteriátu svobodných umění a bakalaureátu teologie. Osloven příkladem a kázáním blahoslaveného Reginalda vstoupil 12. února 1220 s dalšími dvěma studenty do řádu. Už v dubnu byl poslán jako člen delegace pařížských bratří na první generální kapitulu do Boloně. V roce 1221 rozdělila kapitula řád na provincie a Jordána ustanovila prvním lombardským provinciálem. Téhož roku zemřel svatý Dominik a následující generální kapitula zvolila 22. května 1222 Jordána druhým magistrem řádu. Bylo mu sotva třicet let a byl teprve dva roky členem řádu. Jeho úkolem bylo dokončit dílo, které svatý Dominik zahájil. Během patnácti let jeho úřadu vzrostl počet konventů z třiceti na tři sta. Pěšky prošel téměř celou Evropu. Sám do řádu přijal víc než tisíc mladých mužů a založil téměř 250 klášterů. Byl neúnavným organizátorem řádu. Mnoho času věnoval vizitování klášterů, psal četné pastýřské listy. Zachovala se řada dopisů, které psal blahoslavené Dianě Andalo. V roce 1236 odcestoval na vizitaci do Svaté země. Na zpáteční cestě 13. února 1237 zahynul při ztroskotání lodi u syrského pobřeží. Byl pochován v kostele dominikánů v Accu [Aku] v Palestině. V roce 1291 muslimové Acco dobyli a celé je zničili. Od té doby je Jordánův hrob nezvěstný. Kult blahoslaveného Jordána potvrdil 10. května 1826 Lev XII.

RANNÍ CHVÁLY S ČETBOU

V. Bože, shlédni a pomoz.
R. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen. 

HYMNUS

Už, Kriste, Slunce svatosti,
temnoty z nitra vyhosti,
ať naplní nás ctností zář,
když brány dne zas otvíráš.

Všem skýtáš milostivý čas:
kající srdce probuď v nás,
ať láskou svou nás napravíš,
když snášels nás tak dlouho již.

Nám uděl tolik lítosti,
ať můžeš proudem milostí
smýt z nás i skvrny těžších vin
tím větším smilováním svým.

Už nastává den, tvůj to den,
zas všechno skvít se bude v něm.
Nuž, radujme se, že i nás
tvá milost vede v jeho jas.

Ať v pokoře tě vesmír ctí,
jediný Bože v Trojici,
též my tě omilostněni
novými ctíme písněmi. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Pán je zachránil před nepřítelem.

Žalm 78, 40-72
Dobrota Boží a nevěrnost národa v dějinách spásy

Tyto věci se staly nám pro výstrahu. (1 Kor 10, 6)

IV

⁴⁰ Kolikrát v poušti dráždili jej, *
       kolikrát ve stepi uráželi!
⁴¹ Zkoušeli Boha zas a zas, *
       rmoutili Svatého Izraele.
⁴² Neměli v paměti jeho moc, *
       den, kdy je zachránil před nepřítelem, –

⁴³ když činil znamení v Egyptě, *
       svoje divy v tanejských pláních.
⁴⁴ Vodu v řekách tam proměnil v krev, *
       z potoků ani se nedalo napít.
⁴⁵ Hmyz poslal na Egypt, aby je žral, *
       spousty žab, aby je sužovaly. –
⁴⁶ Úrodu jejich dal sarančím, *
       kobylkám to, čeho dobyli prací.
⁴⁷ Vinice potloukl krupobitím, *
       morušovníky sežehl jíním.
⁴⁸ Na jejich dobytek dopustil mor, *
       nákazou porážel jejich stáda. –

⁴⁹ Seslal na ně svůj plamenný hněv, †
       rozhorlení, hrozby a rány, *
       celé zástupy neblahých poslů.
⁵⁰ Naplno hněvu průchod dal, †
       ani smrti je neuchránil, *
       životy jejich dal na pospas moru.
⁵¹ Prvorozence pobil jim, *
       vše prvně zplozené v Chámových stanech.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Pán je zachránil před nepřítelem.

Ant. 2 Pán je přivedl ke své svaté hoře.

V

⁵² Svůj lid jak ovce vyvedl pak, *
       jako své stádo je provázel pouští.
⁵³ Vodil je bezpečně, neměli strach, *
       nepřátele však zhltilo moře.
⁵⁴ Do svaté země své přivedl je, *
       k horám, jež pro ně svou pravicí dobyl.
⁵⁵ Před jejich tváří pohany hnal, †
       dědictví jejich jim rozdělil losem, *
       v jejich stanech pak lid jeho bydlil. –

⁵⁶ Oni však pokoušeli ho dál, †
       dráždili Pána, Nejvyššího, *
       nedbali na jeho přikázání.
⁵⁷ Odpadli, byli mu nevěrní †
       tak jako jejich otcové kdysi, *
       selhali, podobni zrádnému luku.
⁵⁸ Pohoršovali jej na výšinách, *
       rozhořčovali ctěním svých model. –

⁵⁹ Slyšel je Pán a pojal ho hněv, *
       tvrdě se odřekl Izraele.
⁶⁰ Opustil v Silo svatyni svou, *
       stánek, v němž přebýval mezi lidmi.
⁶¹ Síle své padnout dal v zajetí, *
       slávě své do rukou nepřítele.
⁶² Cizímu meči vydal svůj lid, *
       na své dědictví zanevřel zcela.
⁶³ Jinochy jejich pohltil žár, *
       pannám nezněly svatební písně.
⁶⁴ Jejich kněze povraždil meč, *
       nebylo při pohřbech vdovského nářku.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Pán je přivedl ke své svaté hoře.

Ant. 3 Vyvolil si Judův kmen, Davida zvolil svým služebníkem, ať pase Izraele, dědictví svoje.

VI

⁶⁵ Až jako ze spánku vzbudil se Pán, *
       jak silák procitlý z opojení.
⁶⁶ Nepřátele pak po zádech bil, *
       zahrnul je navěky hanbou.
⁶⁷ Povrhl stanem Josefovým, *
       nevyvolil si Efraimovce,
⁶⁸ nýbrž si vyvolil Judův kmen, *
       zamiloval si horu Sión.
⁶⁹ Stánek jak nebe si zbudoval, *
       pevný jak zem, co pro věky stvořil. –

⁷⁰ Davida zvolil svým služebníkem, *
       z ovčí ohrady přivedl si jej,
⁷¹ od ovčích matek jej povolal, †
       ať pase Jákobův lid, svůj národ, *
       Izraele, dědictví svoje.
⁷² Ten s čistým srdcem pásl je rád, *
       pevnýma rukama moudře je vodil.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Vyvolil si Judův kmen, Davida zvolil svým služebníkem, ať pase Izraele, dědictví svoje.

V. Kdo jedná podle pravdy, jde ke světlu.
O. Aby se ukázaly jeho skutky.

PRVNÍ ČTENÍ

Z druhé knihy Mojžíšovy

     ¹Mojžíš pásl stádo svého tchána Jithra, midjanského kněze. Když jednou vyhnal stádo za step, přišel k Boží hoře Chorebu. ²Tu se mu zjevil Hospodinův anděl v plameni ohně, který šlehal ze středu keře. Díval se, a hle – keř hořel plamenem, ale neshořel.
     ³Mojžíš si řekl: „Půjdu se podívat na ten zvláštní zjev, proč keř neshoří.“ ⁴Když Hospodin viděl, že se přichází podívat, zavolal ze středu keře: „Mojžíši, Mojžíši!“ a on odpověděl: „Tady jsem!“ ⁵Bůh řekl: „Nepřibližuj se sem, zuj opánky ze svých nohou, neboť místo, na kterém stojíš, je půda svatá.“ ⁶A pokračoval: „Já jsem Bůh tvého otce, já jsem Bůh Abrahámův, Bůh Izákův a Bůh Jakubův!“ Mojžíš zahalil svou tvář, neboť se bál pohlédnout na Boha.
     ⁷Hospodin pravil: „Viděl jsem bídu svého lidu, který je v Egyptě, slyšel jsem jejich nářek na biřice; ⁸ano, znám jejich bolesti. Proto jsem sestoupil, abych je vysvobodil z ruky Egypťanů a vyvedl je z oné země do země úrodné a širé, do země oplývající mlékem a medem, do míst Kananejců, Chetitů, Amoritů, Perizitů, Chivitů a Jebuzitů. ⁹Křik synů Izraele pronikl ke mně, viděl jsem útlak, kterým je Egypťané utiskují. ¹⁰Jdi tedy, já tě posílám k faraónovi, abys můj lid, syny Izraele, vyvedl z Egypta.“
     ¹¹Mojžíš pravil Bohu: „Kdo jsem já, abych šel k faraónovi a vyvedl syny Izraele z Egypta?“ ¹²Bůh Mojžíšovi odpověděl: „Já budu s tebou a to ti bude znamením, že tě posílám. Až vyvedeš lid z Egypta, budete se klanět Bohu na této hoře.“
     ¹³Mojžíš pravil Bohu: „Hle, já přijdu k synům Izraele a řeknu jim: ‚Posílá mě k vám Bůh vašich otců.‘ Když se zeptají: ‚Jaké je jeho jméno?‘ – co jim mám říci?“ ¹⁴Bůh pravil Mojžíšovi: „Já jsem, který jsem!“ a dodal: „Tak řekneš synům Izraele: ‚Ten, který jest, posílá mě k vám.‘“ ¹⁵a ještě pravil Bůh Mojžíšovi: „Tak řekneš synům Izraele: ‚Hospodin, Bůh vašich otců, Bůh Abrahámův, Bůh Izákův a Bůh Jakubův, posílá mě k vám!‘ To je moje jméno na věky, to je můj název po všechna pokolení.
     ¹⁶Jdi a shromáždi přední muže Izraele a řekni jim: ‚Hospodin, Bůh vašich otců, Bůh Abrahámův, Izákův a Jakubův se mi zjevil a řekl: Stále myslím na vás a na to, co se s vámi stalo v Egyptě. ¹⁷Rozhodl jsem se, že vás vyvedu z trápení Egypťanů do země Kananejců, Chetitů, Amoritů, Perizitů, Chivitů a Jebuzitů, do země oplývající mlékem a medem.‘ ¹⁸Uposlechnou tvých slov a ty půjdeš s předními muži Izraele k egyptskému králi a řeknete mu: ‚Hospodin, Bůh Hebrejů, se nám zjevil: Dovol nám jít do pouště cestu tří dnů, abychom obětovali Hospodinu, našemu Bohu.‘
     ¹⁹Já vím, že egyptský král vám nedovolí jít, leda přinucen silnou rukou. ²⁰Vztáhnu svou ruku a budu bít Egypt všemi svými zázraky, které v něm způsobím, a potom vás propustí.“

RESPONSORIUM
O. Bůh pravil Mojžíšovi: Já jsem, který jsem. * Tak řekneš synům Izraele: Ten, který jest, posílá mne k vám.
V. Já jsem Hospodin, kromě mne není Spasitel. * Tak řekneš synům Izraele: Ten, který jest, posílá mne k vám.

DRUHÉ ČTENÍ

Z „Knížky o počátcích Kazatelského řádu“ blahoslaveného Jordána Saského

     Bratr Reginald blahé paměti přišel do Paříže a horlivě tam kázal. Pohnut milostí Boží, umínil jsem si a v srdci jsem slíbil, že vstoupím do onoho řádu. Věděl jsem, že v něm jsem našel jistou cestu ke spáse, jak jsem si to představoval a často o tom v mysli uvažoval, ještě dříve než jsem bratry poznal. Když se mi tedy upevnilo v duši toto rozhodnutí, počal jsem se všemožně starat o to, jak bych k témuž úmyslu přiměl svého druha a duchovního přítele. Viděl jsem totiž, že se se svými dary přirozenými i nadpřirozenými převelice hodí pro službu kazatelskou. On sám se zdráhal, já však jsem na něj nepřestal ještě více naléhat.
     Když tedy přišel den, kdy se věřícím dává popelec, aby si připomněli, že jsou prach a v prach se navrátí, rozhodli jsme se i my společně dát se na cestu pokání, totiž splnit slib daný Pánu. Ostatní z našich spolubydlících druhů o tom dosud nevěděli. Proto když bratr Jindřich odcházel z hospice, jeden druh se ho tázal: "Kam jdete, pane Jindřichu?" On odpověděl: "Jdu do Betánie." On tehdy sice neporozuměl, pochopil to však, až mu vyložili, co se vlastně stalo. Neboť slovo "Betánie" znamená "dům poslušnosti". Znamenalo tedy jeho vstup do řádu. Šli jsme tedy všichni tři ke svatému Jakubu a přišli jsme právě, když už bratři zpívali: Oblečme člověka nového¹. Přišli jsme mezi ně sice neočekávaně, ne však nevhod. Hned jsme tam svlékli starého člověka a oblékli nového, aby se v nás skutkem naplnilo, co oni zpívali.
     Roku 1220 se slavila první generální kapitula tohoto řádu v Bologni. Sám jsem na ní byl, protože mě tam poslali s třemi bratry z Paříže. Mistr Dominik totiž nařídil ve svém dopise, že mu mají být posláni z pařížského konventu na kapitulu do Boloně čtyři bratři. Když jsem však byl poslán, nebyl jsem v řádu ještě ani dva měsíce. Na této kapitule bylo se společným souhlasem bratří ustanoveno, aby se jeden rok slavila generální kapitula v Bologni, druhý rok v Paříži, ale tak, že nejbližší rok se měla konat v Bologni.
     Léta Páně 1221 jsem byl na generální kapitule v Bologni ustanoven prvním provinciálem lombardské provincie, ačkoli jsem byl teprve rok v řádu a dosud jsem v něm ani náležitě nezapustil kořeny. Ustanovili mě, abych vedl druhé, dřív než jsem se naučil ovládat svou vlastní nedokonalost. Na této kapitule jsem tedy vůbec nebyl přítomen.
     Po smrti mistra Dominika byl jistý bratr Bernard z Boloně posedlý zlým duchem. Ten ho tak ukrutně trápil, že bratr ve dne v noci příšerně zuřil. Všichni bratři tím byli nadmíru pobouřeni. Toto soužení dopustilo bezpochyby na své služebníky Boží milosrdenství, aby je naučilo trpělivosti.
     Toto kruté trápení řečeného bratra Bernarda bylo první příčinou, která nás pohnula k tomu, že jsme v Bologni ustanovili, aby se po kompletáři zpívala antifona "Zdrávas Královno". Tento zvyk se potom z tohoto domu začal šířit po celé lombardské provincii, a nakonec se rozmohla tato zbožná a spasitelná zvyklost po celém řádě.
     Jeden zbožný a důvěryhodný muž mi vypravoval, že často vídával v duchu samotnou Pánovu Matku, jak padá před svým Synem na kolena a vroucně ho prosí za zachování celého řádu, zatímco bratři zpívali: „A proto, orodovnice naše!“ Připomínáme to, aby se bratři, kteří toto budou číst, ještě více povzbudili k zbožnému uctívání Svaté Panny.
     ¹ Ef 4, 24

RESPONSORIUM

1 Kor 1, 17–18.21O. Kristus mě poslal kázat radostnou zvěst, a to ne nějakou slovní moudrostí, aby Kristův kříž nebyl zbaven působivosti. * Ti ovšem, kteří jdou k záhubě, považují nauku o kříži za hloupost. My však, kteří budeme zachráněni, víme, že tím Bůh projevil svou moc.
V. Protože svět pro svou "moudrost" nepoznal v projevech Boží moudrosti Boha, uznal Bůh za dobré, že ty, kdo věří, zachrání "pošetilým" kázáním. * Ti ovšem, kteří jdou k záhubě, považují nauku o kříži za hloupost.

PSALMODIE

Ant. 1 Dobré je opěvovat, Nejvyšší, tvé jméno, zrána tvou milosrdnost hlásat.

Žalm 91 (92)
Chvála Boha Stvořitele

Vzdává se chvála za to, co učinil jednorozený Syn Boží. (Sv. Atanáš)

² Dobré je oslavovat Pána, *
      opěvat, Nejvyšší, tvé jméno,
³ zrána tvou milosrdnost hlásat, *
      za noci potom tvoji věrnost
⁴ s desítistrunnou harfou, s lyrou *
      a s chvalozpěvy při citeře. –

⁵ Blažíš mě, Pane, svými skutky, *
      já plesám nad dílem tvých rukou. –

⁶ Jak, Pane, skvělá jsou tvá díla, *
      jak myšlenky tvé přehluboké!
⁷ Nerozumný to nepochopí, *
      bláhový pro to nemá smysl.
⁸ Ať jako plevel bují hříšní, *
      ať vzkvétají, kdo pášou křivdy,
   to všechno jim je k věčné zkáze: *
⁹      ty však jsi navždy svrchovaný! –

¹⁰ Neboť hle, tvoji nepřátelé, †
       tví nepřátelé, Pane, zhynou, *
       bezbožní budou rozprášeni.
¹¹ Mně jsi dal sílu tuřích rohů, *
       olejem čerstvým pomazals mě.
¹² Zvysoka shlížím na odpůrce, *
       naslouchám řečem pomlouvačů. –

¹³ Jak palma vzkvete spravedlivý, *
       vzroste jak libanonský cedr.
¹⁴ Kdo vsazeni jsou v domě Páně, *
       pokvetou na nádvořích Božích.
¹⁵ Ponesou ovoce i v stáří, *
       zůstanou šťavnatí a svěží
¹⁶ a budou svědčit: Pán je věrný, *
       je skála má, je právo samo.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Dobré je opěvovat, Nejvyšší, tvé jméno, zrána tvou milosrdnost hlásat.

Ant. 2 Dám vám nové srdce a nového ducha do vašeho nitra.

Kantikum
Bůh obnoví svůj lid Budou jeho lidem a on – Bůh s nimi – bude jejich Bohem. (Zj 21, 3)

²⁴ Vezmu vás z národů †
       a shromáždím ze všech zemí, *
       a přivedu do vaší země.
²⁵ Vyleji na vás čistou vodu †
       a očistíte se od všech vašich nečistot, *
       a ode všech vašich model vás očistím. –

²⁶ Dám vám nové srdce *
       a nového ducha vložím do vašeho nitra,
    vezmu z vašeho těla srdce kamenné *
       a dám vám srdce z masa.
²⁷ Svého ducha vložím do vás †
       a učiním, abyste chodili v mých přikázáních *
       a dbali na má ustanovení a konali je. –

²⁸ Budete bydlet v zemi, kterou jsem dal vašim otcům, †
       a budete můj lid *
       a já budu váš Bůh!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Dám vám nové srdce a nového ducha do vašeho nitra.

Ant. 3 Pane, v ústech dětí a batolat zjednal sis chválu.

Žalm 8
Velebnost Boží a důstojnost člověka

Všechno podřídil pod jeho nohy a jeho dal jako svrchovanou hlavu Církvi. (Ef 1, 22)

² Pane, náš vladaři, †
      podivuhodné je po celé zemi tvé jméno, *
      velebnost svou jsi rozestřel po celém nebi! –

³ Navzdory odpůrcům †
      už v ústech dětí a batolat zjednal sis chválu, *
      že musí zmlknout, kdo zná jen záští a pomstu. –

⁴ Hledím-li na tvá nebesa, dílo tvých prstů, *
      anebo na měsíc, na hvězdy, jak jsi je stvořil:
⁵ co tu je člověk – a přesto na něho myslíš! *
      Co tu je smrtelník – přesto se o něho staráš! –

⁶ Učinil jsi ho jen o málo menším, než andělé jsou, *
      ověnčil jsi ho slávou a ctí;
⁷ jeho jsi učinil vládcem nad dílem rukou svých, *
      všechno mu k nohám položil:
⁸ ovce a dobytek všechen a navíc i polní zvěř, †
⁹     na nebi ptáky a v moři ryby a vůbec vše, *
      co jen se hemží stezkami vod. –

¹⁰ Pane, náš vladaři, *
      podivuhodné je po celé zemi tvé jméno.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Pane, v ústech dětí a batolat zjednal sis chválu.

KRÁTKÉ ČTENÍ

Umyjte se čistě! Odstraňte své špatné skutky pryč z mých očí; přestaňte jednat zle, učte se jednat dobře: hledejte spravedlnost, přispějte utlačenému, sirotku pomozte k právu, zastaňte se vdovy. Nuže suďme se – praví Hospodin. I kdyby jak šarlat byly vaše hříchy, vybílí se jako sníh. I kdyby se červenaly jako purpur, budou jako bílá vlna.

KRÁTKÉ RESPONSORIUM

V. On mě zachraňuje * z tenat lovců.
R. On mě zachraňuje * z tenat lovců.
V. Před slovem, které zkázu přináší.
R. Z tenat lovců.
V. Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému.
R. On mě zachraňuje * z tenat lovců.

ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM

Ant. k Zachariášovu kantiku Ve všem se prokazoval jako Boží služebník: v námahách, ve bděních, v postech; v čistotě, v poznání, ve shovívavosti, v upřímné lásce.
Nebo:
Nejprve tedy hledejte Boží království a jeho spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno.

Mesiáš a jeho předchůdce

Požehnaný buď Pán, Bůh Izraele, *
    protože navštívil a vykoupil svůj lid.
A vzbudil nám mocného spasitele *
    z rodu Davida, svého služebníka.

Jak slíbil od pradávna *
    ústy svých svatých proroků:
že nás zachrání od našich nepřátel *
    a z rukou všech, kteří nás nenávidí.

Slitoval se nad našimi otci *
    a rozpomenul se na svou svatou smlouvu:
na přísahu, kterou se zavázal našemu otci Abrahámovi, *
    že nám dá,

abychom mu beze strachu *
    a vysvobozeni z rukou nepřátel
zbožně a spravedlivě sloužili *
    po všechny dny svého života.

A ty, synu, budeš prorokem Nejvyššího, *
    neboť půjdeš před Pánem, abys mu připravil cestu
a dal jeho lidu poznat spásu *
    v odpuštění hříchů

pro slitování a milosrdenství našeho Boha, *
    kterým nás navštívil Vycházející z výsosti,
aby se zjevil těm, kdo jsou ve tmě a v stínu smrti, *
    a uvedl naše kroky na cestu pokoje.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. k Zachariášovu kantiku Ve všem se prokazoval jako Boží služebník: v námahách, ve bděních, v postech; v čistotě, v poznání, ve shovívavosti, v upřímné lásce.
Nebo:
Nejprve tedy hledejte Boží království a jeho spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno.

PROSBY

Celým svým životem děkujme Kristu, našemu Spasiteli, a s důvěrou ho prosme:
     PANE, PŘISPĚJ NÁM NA POMOC SVOU MILOSTÍ.

Dej nám, ať si zachováme tělo neposkvrněné,
— aby v nás mohl přebývat Duch Svatý.
Nauč nás neúnavně sloužit našim bratřím
— a celý den ve všem plnit tvou vůli.
Dej nám touhu po chlebě věčného života,
— který nám dáváš ty sám.
Kéž se za nás přimlouvá tvá Matka, útočiště hříšníků,
— abys nám odpustil naše hříchy.

Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé,
přijď království tvé,
buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům,
a neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.

Otče náš...

MODLITBA

Bože, blahoslavený kněz Jordán horlivě usiloval o spásu duší a zasloužil se o rozšíření řádu; pro jeho zásluhy nám dej, abychom jako on s upřímností hlásali cestu ke spáse a žili ve stejném duchu, a tak napomáhali rozšíření Kristova království. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Pokud předsedá kněz nebo jáhen, rozpustí lid takto:

Pán s vámi.
R. I s tebou.
Požehnej vás všemohoucí Bůh,
Otec i Syn i Duch Svatý.
R. Amen.

    Může použít i jinou formuli požehnání z misálu.
    Pokud má lid odejít, řekne:

Jděte ve jménu Páně. 
R. Bohu díky. 

    Pokud nepředsedá kněz nebo jáhen a při recitovaní jednotlivce se modlitba zakončí takto:

Pán nám žehnej,
ode všeho zlého nás ochraňuj
a doveď nás do života věčného.
R. Amen.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023,  Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016,  Česká dominikánská provincie