Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

17. září 2026
Sv. Kornélia, papeže, a Cypriána, biskupa, mučedníků, nezávazná památka

RANNÍ CHVÁLY S ČETBOU

Kornélius byl původem Říman a žil v 1. polovině 3. století. Po smrti papeže Fabiána (250) se stal jeho nástupcem, ale až v roce 251, protože císař Decius se rozhodl definitivně zlikvidovat křesťanství, a proto zakázal volbu nového římského biskupa. Věřící však začali sami v zástupech přicházet na úřady a hlásili, že jsou křesťané; pro velké množství obviněných musely pak být ukládány menší tresty. Ale bylo dost i těch, kdo v té době zapřeli svou víru. Při jejich návratu do církve hájili papežové zásadu, že po vykonaném pokání mohou být znovu přijati. Učený římský kněz Novacián neuznával možnost kajícího návratu a dal se od svých stoupenců zvolit za protipapeže (251). Na římské synodě pak byli téhož roku novaciáni odsouzeni jako bludaři a rozkolníci. Kornélius byl po roce zatčen a vypovězen z Říma. Zemřel v červnu 253 v místech, kde je dnešní Civitavecchia. Koncem 3. století byly jeho ostatky přeneseny do Kalistových katakomb; dnes jsou uloženy v kostele Panny Marie v římské čtvrti Trastevere. Cyprián se narodil kolem roku 210 v severoafrické pohanské rodině. Věnoval se řečnictví, po přijetí křesťanství (246) se stal knězem (248) a od roku 249 byl biskupem v Kartágu (v dnešním Tunisku). Podporoval papeže Kornélia v boji proti novaciánům a posiloval jeho autoritu mezi ostatními biskupy. Ve svých spisech pojednával nejčastěji o církvi a její jednotě a povzbuzoval pronásledované křesťany k statečnosti. Když severní Afriku sužovaly loupeživé nájezdy barbarských kmenů a morová nákaza, organizoval duchovní i hmotnou pomoc. Po roce 255 nechtěl uznávat platnost křtu uděleného od heretiků, a proto došlo mezi ním a papežem Štěpánem k určitému napětí. Dříve než došlo k vyřešení sporu, byl za pronásledování 14. IX. 258 v Kartágu sťat. Jeho ostatky dal Karel Veliký převézt do opatství Compiégne v Lyonu ve Francii. Jejich památka se slavila už od počátku společně; u nás se kvůli svátku sv. Ludmily překládá z 16. IX. na dnešní den.

RANNÍ CHVÁLY S ČETBOU

V. Bože, shlédni a pomoz.
R. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen. Aleluja.

HYMNUS

Odměnám věčným Kristovým
i mučedníkům vítězným
zpívejme chvály v písních svých
z radostných niter vytrysklých.

Jsou velmoži to církevní,
vůdcové v bojích vítězní
a bojovníci nebes bran,
v temnotách světla vzešlá nám.

Vyhrůžek světa nedbali,
tělesných muk se nebáli,
za svatou svou smrt v odměnu
došli až k světlu věčnému.

Zběsilý biřic rukou svou
prolil krev jejich posvátnou,
oni však z Boží milosti
snášeli všechno v tichosti.

Hle, víra svatých nezdolná,
věřících naděj nezlomná,
ke Kristu láska bez mezí
nad vládcem světa vítězí.

Otcova sláva se v nich skví,
v nich dobývá Syn vítězství.
Duch svoji vůli vnuká jim
a nebe zvučí plesáním.

Teď, Spasiteli, nás tu slyš,
k tvým mučedníkům přiveď blíž
prosící služebníky své
na věky nepomíjivé. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Nezvítězilo jejich rámě, nýbrž tvá pravice, tvá jasná tvář.

Žalm 43 (44)
Pohromy národa

V tom všem skvěle vítězíme skrze toho, který si nás zamiloval. (Řím 8, 37)

I

² Na vlastní uši jsme slýchali, Bože, *
      otcové naši nám vyprávěli
   o tom, cos vykonal za jejich dnů, *
      v tom dávném čase rukou svou.
³ Pohany vyhnals, je jsi tam vsadil,
      národy potřels a jim jsi dal růst. –

⁴ Nedobyli si mečem tu zemi, *
      nezvítězilo jejich rámě,
   nýbrž tvá pravice, tvoje rámě, *
      tvá jasná tvář jen z lásky k nim. –

⁵ Ty jsi to, ty, můj král a můj Bůh, *
      jenž jsi dal zvítězit Jákobovi.
⁶ S tebou jsme zdolali nepřátele, *
      tvým jménem deptáme protivníky. –

⁷ Na svém luku si nezakládám, *
      nevděčím za vítězství meči:
⁸ tys nám dal zvítězit nad nepřáteli, *
      pokořils ty, kdo nás nenávidí.
⁹ Proto jsme denně se chlubili Bohem, *
      povždy jsme chválili tvé jméno.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Nezvítězilo jejich rámě, nýbrž tvá pravice, tvá jasná tvář.

Ant. 2 Pán od vás neodvrátí svou tvář, obrátíte-li se k němu.

II

¹⁰ Teď jsi nás odvrhl, ponechal v hanbě, *
       netáhneš, Bože, už do boje s námi.
¹¹ Nechals nás utíkat před nepřítelem, *
       loupí nás ti, kdo nás nenávidí.
¹² Vydals nás v plen jak jateční stádo, *
       mezi pohany rozptýlil jsi nás. –

¹³ Lacino prodáváš svůj národ, *
       pramálo jsi tím prodejem získal.
¹⁴ Sousedům dal jsi nás v opovržení, *
       všem kolem dokola k hanbě a smíchu.
¹⁵ Dopustils, že jsme v přísloví vešli, *
       pohané nad námi kývají hlavou. –

¹⁶ Stále svou hanbu mám před očima, *
       studem se celý červenám v tváři,
¹⁷ slyším-li samou hanu a výsměch, *
       vidím-li mstivého nepřítele.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Pán od vás neodvrátí svou tvář, obrátíte-li se k němu.

Ant. 3 Vzbuď se, Pane, a nechtěj nás zatratit navždy.

III

¹⁸ A toto všechno dolehlo na nás, †
       i když jsme na tebe nezapomněli, *
       úmluvu s tebou neporušili,
¹⁹ naše srdce se neodvrátilo, *
       nesešly naše kroky z tvé cesty,
²⁰ a tys nás rozbil v šakalích místech, *
       ty jsi nás zastřel temnotami. –

²¹ Kdybychom bývali zapomněli †
       na svaté jméno svého Boha *
       a vztáhli ruce k cizímu bohu,
²² což by to Bůh byl nezpozoroval? *
       On přece zná všechny tajnosti srdce.
²³ Pro tebe stále nás pobíjejí, *
       jednají s námi jak s jatečním stádem. –

²⁴ Procitni, Pane, proč ještě spíš? *
       Vzbuď se a nechtěj nás zatratit navždy!
²⁵ Proč stále před námi skrýváš svou tvář, *
       bídu a strast naši zapomínáš?
²⁶ Naše duše je sražena v prach, *
       na zemi ulpělo naše tělo.
²⁷ Povstaň už, Pane, na pomoc pospěš, *
       v milosti své nás vysvoboď!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Vzbuď se, Pane, a nechtěj nás zatratit navždy.

V. Zjev jasnou tvář svému služebníku.
R. Nauč mě, Pane, svým přikázáním.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Ezechiela

     ¹Hospodin mě oslovil: ²„Synu člověka, bydlíš mezi vzpurným plemenem, které má oči k vidění a nevidí, uši k slyšení a neslyší, protože je to vzpurné plemeno. ³Ty tedy, synu člověka, připrav si před nimi za bílého dne zavazadla vyhnance a přestěhuj se před jejich očima ze svého místa na místo jiné; snad uznají, že jsou vzpurné plemeno. ⁴Vynes za bílého dne před jejich očima svá zavazadla ven, zavazadla vyhnance; sám však vyjdeš před nimi večer, jako odcházejí vyhnanci. ⁵Před jejich očima si prokopej zeď a vyjdi skrze ni. ⁶Před jejich očima nes na ramenou svá zavazadla, vyjdeš za tmy, přikryješ svou tvář, takže neuvidíš zemi; činím totiž z tebe znamení pro dům Izraele."
     ⁷I udělal jsem, jak mi bylo poručeno: za bílého dne jsem vynesl svá zavazadla jako vyhnanec, večer pak jsem si prokopal zeď, za tmy jsem vyšel a před jejich očima jsem na ramenou nesl zavazadla.
     ⁸Ráno mě Hospodin oslovil: ⁹„Synu člověka, jistě ti řekl dům Izraele, dům vzpurný: ‚Co děláš?‘ ¹⁰Řekni jim: Tak praví Pán, Hospodin: Toto hrozebné proroctví patří vládci, který je v Jeruzalémě, a všemu Izraelovu domu, který v něm sídlí. ¹¹Řekni: Já jsem vám znamením: Jak jsem učinil, tak se jim stane: do vyhnanství, do zajetí půjdou! ¹²A  vládce, který je mezi nimi, ponese na ramenou svá zavazadla – a vyjde za tmy. Prokopají zeď, aby ho vyvedli, přikryje svou tvář, aby neuviděl očima zemi. ¹³Roztáhnu proti němu svou síť, bude polapen do mých tenat, přivedu ho do Babylóna, do chaldejské země – tu však neuvidí – a zemře tam. ¹⁴Do všech větrů rozptýlím všechny, kteří jsou kolem něho, jeho reky i válečné sbory a za nimi vytasím meč.
     ¹⁵Tu poznají, že já jsem Hospodin, až je rozptýlím mezi národy a rozpráším po zemích. ¹⁶Zanechám však z nich několik lidí, zachráněných od meče, hladu a moru, aby vypravovali všechny jejich ohavnosti mezi národy, k nimž přijdou. Poznají, že já jsem Hospodin."

RESPONSORIUM

O. Rozptýlím je mezi národy a rozpráším po zemích. * Poznají, že já jsem Pán.
V. Jestli opustí můj zákon a nebudou jednat podle mých příkazů, potrestám je metlou za to provinění. *Poznají, že já jsem Pán.

DRUHÉ ČTENÍ

Vybere se jedno z následujících dvou čtení:

Z dopisu svatého Cypriána svatému Kornéliovi

     Cyprián svému bratru Kornéliovi.

     Dověděli jsme se, drahý bratře, o slavném svědectví vaší víry a statečnosti. Uvítali jsme vaše vznešené vyznání s velikou radostí a považujeme se za účastníky a společníky všeho toho, zač si zasluhujete chválu. Vždyť tvoříme jednu Církev, máme stejné smýšlení a žijeme v nerozlučné jednotě; jak by se tedy neradoval kněz z toho, co je chválou jeho kolegy, jako by to byla jeho chvála vlastní? A jak by se neměli radovat ostatní, ať kdekoli, z radosti svých bratří?
     Nelze ani plně vypovědět, jaký zde nastal jásot a radost, když jsme dostali šťastnou zprávu o vaší statečnosti: žes stál v čele bratří a byl jim příkladem vyznavače, a přitom zase i tvoje vyznání rostlo z vyznání jejich; že ses vydal jako první na cestu do slávy, a tím získal mnohé, aby šli s tebou; a žes přivedl všechen lid k tomu, aby byl vyznavačem, a to právě tím, žes byl připraven učinit vyznání jako první za všechny. A tak nevíme, co máme dříve na vás velebit: zda tvou odhodlanou a pevnou víru nebo lásku bratří, kteří se nechtějí od tebe odloučit. Veřejně se tedy u vás osvědčila statečnost biskupa jdoucího v čele, a ukázala se také jednota bratří jdoucích za ním. A tím, že je u vás jeden duch a jeden hlas, složila vyznání celá římská církev.
     Drahý bratře, zaskvěla se víra, kterou na vás chválil Apoštol. Již tehdy viděl v duchu předem slávu vaší statečnosti, pevnosti a stálosti, a chvalozpěvem na to, co přijde, svědčil o vašich zásluhách; chválil otce, a tím povzbuzoval syny. Tím, že jste jednomyslní a stateční, dáváte i ostatním bratřím velký příklad jednomyslnosti a statečnosti.
     Pro lásku, která nás, drahý bratře, navzájem spojuje, vybízíme ze všech sil, abychom neustávali spolu se vším lidem v postech, bdění a modlitbách. Neboť prozřetelnost Páně nás napomíná a poučuje, a blahodárné pokyny Božího milosrdenství nám naznačují, že se už blíží den našeho boje a zápasu – a toto je naše nebeská výzbroj, která umožňuje statečně stát a vytrvat; to jsou duchovní hradby a božské zbraně, které nás chrání.
     Pamatujme na sebe navzájem, buďme svorní a jednomyslní, na obou stranách se modleme jedni za druhé, přinášejme si úlevu v tísních a úzkostech vzájemnou láskou.

Nebo:

Z prokonzulárních akt o umučení svatého Cypriána

     Dne 14. září ráno se na rozkaz prokonzula Galéria Maxima sešel velký zástup na poli Sextově. Prokonzul Galérius Maximus zasedal téhož dne na Sauciolském nádvoří a nařídil, aby k němu přivedli Cypriána. Když biskupa Cypriána přivedli, zeptal se ho prokonzul Galérius Maximus: "Jsi Thascius Cypriánus?" Biskup Cyprián odpověděl: "Ano."
     Prokonzul Galérius Maximus řekl: "Tys dělal ze sebe otce svatokrádežníků?" Biskup Cyprián odpověděl: "Ano."
     Prokonzul Galérius Maximus řekl: "Nejsvětější císařové ti poručili, abys obětoval." Biskup Cyprián řekl: "To neudělám."
     Prokonzul Galérius Maximus praví: "Rozmysli si to." Biskup Cyprián odpověděl: "Učiň, co máš nařízeno. Ve věci tak spravedlivé si není co rozmýšlet."
     Po rozmluvě se svými rádci vynesl konečné Galérius Maximus s nechutí tento rozsudek: "Dlouho jsi žil ve svatokrádežném smýšlení a velmi mnoho lidí jsi získal pro své hanebné spiknutí. Projevil jsi nepřátelství vůči římským bohům a posvátným zvyklostem, a ani zbožní a svatí vladaři, císařové Valerián a Galiénus, ani vznešený césar spoluvladař Valerián tě nemohli přivést zpět k tomu, abys měl účast na našich obřadech. Protože jsi byl usvědčen jako původce a šiřitel nejničemnějších zločinů, proto na výstrahu všem, které jsi svým zločinným jednáním kolem sebe shromáždil, bude učiněno zadost veřejnému pořádku tvou krví." A po těch slovech přečetl z tabulky výnos: "Nařizuje se, aby byl Thascius Cypriánus sťat mečem." Biskup Cyprián řekl: "Bohu díky."
     Po vynesení rozsudku volal zástup bratří: "Také my ať jsme s ním sťati!" Tím vznikl mezi bratry rozruch a velký zástup se hrnul za ním. Tak byl Cyprián odveden na pole Sextovo. Tam odložil červený plášť, klekl a sklonil se k zemi v modlitbě k Pánu. Potom svlékl i dalmatiku a odevzdal ji jáhnům a zůstal stát v plátěné tunice a čekal na kata.
     Když kat přišel, přikázal Cyprián svým lidem, aby mu dali pětadvacet zlaťáků. Bratři pak před ním rozložili plátna a roušky. Potom si svatý Cyprián vlastnoručně zavázal oči. A protože si nemohl svázat ruce, svázali mu je kněz Julián a podjáhen Julián.
     Takto svatý Cyprián podstoupil mučednickou smrt. Se zřetelem k zvědavosti pohanů bylo jeho tělo uloženo poblíž. Odtamtud bylo odneseno v noci za svitu voskovic a pochodní a bylo přeneseno s modlitbami a velikou vítězoslávou na pozemky prokurátora Makrobia Kandidiána, které leží při silnici mappalské vedle rybníků. Za několik dní prokonzul Galérius Maximus zemřel.
     Svatý Cyprián skonal jako mučedník dne 14. září za císařů Valeriána a Galiéna, avšak za vlády našeho Pána Ježíše Krista, jemuž patří čest a sláva na věky věků. Amen.

RESPONSORIUM

O. Dívá se na nás Bůh, jeho andělé i Kristus, jak zápasíme o víru a bojujeme duchovní boj. * Jaká sláva a jaké štěstí bojovat v přítomnosti Boží a od soudce Krista přijímat korunu vítězství.
V. Seberme všechny síly a připravme se na zápas čistou myslí, neporušenou vírou a oddanou statečností. * Jaká sláva a jaké štěstí bojovat v přítomnosti Boží a od soudce Krista přijímat korunu vítězství.

PSALMODIE

Ant. 1 Pane, dej mi hned zrána zakusit tvou milost.

Žalm 142 (143), 1-11
Modlitba v nesnázích

Člověk je uznán za spravedlivého, když uvěří v Ježíše Krista, a ne když dělá skutky, jak je nařizuje Zákon. (Gal 2, 16)

¹ Pane, slyš mou snažnou modlitbu, †
      ve své věrnosti mou prosbu přijmi, *
      ve své spravedlnosti mě vyslyš!
² Nechtěj soudit svého služebníka, *
      nikdo z živých není tobě práv. –

³ Nepřítel mě stíhá, život deptá, *
      v tmách mě nechává jak dávno mrtvé.
⁴ A můj duch už ve mně ochabuje, *
      srdce trne, sevřeno v mém nitru.
⁵ Vzpomínám si na dny dávno zašlé, †
      stále myslím na všechny tvé činy, *
      uvažuji o díle tvých rukou.
⁶ K tobě rozpřahuji obě paže, *
      žízním po tobě jak zprahlá země. –

⁷ Pane, vyslyš mě a neotálej, *
      jsem už duchem vysílen a chřadnu!
   Neskrývej mi tvář, ať nejsem roven *
      těm, kdo sestoupili do tmy hrobu!
⁸ Dej mi zrána zakusit tvou milost, *
      protože já důvěřuji v tebe.
   Dej mi poznat cestu, jíž mám kráčet, *
      neboť k tobě pozdvihuji duši.
⁹ Vysvoboď mě od nepřátel, Pane, *
      protože má záchrana je v tobě!
¹⁰ Uč mě jednat podle vůle tvé, *
      protože jsi jenom ty můj Bůh. –

   Dobrotivým duchem svým mě veď,*
      abych kráčel rovnou krajinou.
¹¹ Pro své jméno, Pane, oživ mě, *
      pro svou spravedlnost osvoboď.

     ¹²  [Pro svou milost nepřátele znič, †
          zahub všechny, kdo mě sužují! *
          Protože jsem já tvůj služebník.]

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Pane, dej mi hned zrána zakusit tvou milost.

Ant. 2 Pán přivede na Jeruzalém pokoj jako řeku.

Kantikum
Útěcha a radost ve svatém městě Jeruzalém, pocházející shora, je svobodný – a to je vaše matka. (Gal 4, 26)

¹⁰ Radujte se s Jeruzalémem, *
       všichni, kdo ho máte rádi, slavte jej!
    Jásejte a radujte se s ním všichni, *
       kdo jste se nad ním rmoutili,
¹¹ abyste se do sytosti nasáli *
       na jeho prsou, která potěšují,
    abyste se s rozkoší napili *
       ze zdroje jeho slávy. –

¹² Neboť toto praví Pán: *
       Hle, jako řeku k němu přivedu pokoj,
    jak rozvodněný potok *
       slávu národů, kterou budete sát.
    K prsům vás budou pozvedat, *
       na klíně laskat. –

¹³ Jako když někoho utěšuje matka, †
       tak já potěším vás, *
       v Jeruzalémě vám poskytnu útěchu.
¹⁴ Ano, uvidíte to, a vaše srdce se bude radovat, *
       a vaše kosti se napřímí jako tráva.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Pán přivede na Jeruzalém pokoj jako řeku.

Ant. 3 Milé je rozeznít chvalozpěvy našemu Bohu.

Žalm 146 (147A), 1-11
Boží moc a dobrota

Bože, tebe chválíme, tebe, Pane, velebíme.

¹ Velebte Pána! Dobré je zpívat našemu Bohu, *
      milé je rozeznít chvalozpěvy. –

² Pán je, kdo buduje Jeruzalém, *
      shromáždil hloučky Izraele.
³ Uzdraví ty, kdo jsou zlomeni srdcem, *
      obváže jejich bolavé rány.
⁴ Počet hvězd on stanovil pevně, *
      každou z nich umí nazvat jménem.
⁵ Náš Pán je velký a přemocný silou, *
      jeho moudrost je nezměřitelná. –
⁶ Pán je oporou ponížených, *
      bezbožné zato až k zemi sráží. –

⁷ Zapějte Pánu děkovnou píseň, *
      na harfu hrejte našemu Bohu!
⁸ On je, kdo nebe pokrývá mraky, *
      on je, kdo deště pro zemi chystá,
   travinám na horách dává vzcházet, *
      osivu na polích obdělaných.
⁹ On je, kdo zvířatům potravu dává, *
      mláďatům havraním to, po čem křičí.
¹⁰ Nehledá radost v síle koní, *
      nelibuje si ve svalech mužů.
¹¹ Pánu se líbí bohabojní, *
      ti, kdo se svěřují do jeho lásky.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Milé je rozeznít chvalozpěvy našemu Bohu.

KRÁTKÉ ČTENÍ

Buď veleben Bůh, Otec našeho Pána Ježíše Krista, Otec milosrdenství a Bůh veškeré útěchy. On nás těší ve všech našich souženích, abychom pak mohli těšit druhé v jakémkoli soužení tou útěchou, jakou Bůh potěšuje nás. Jako se na nás ze všech stran valí Kristovo utrpení, tak se nám také skrze Krista dostává všestranné útěchy.

KRÁTKÉ RESPONSORIUM

V. Spravedliví * budou žít navěky.
R. Spravedliví * budou žít navěky.
V. U Pána je jejich odměna.
R. Budou žít navěky.
V. Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému.
R. Spravedliví * budou žít navěky.

ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM

Ant. k Zachariášovu kantiku Vzácná je smrt, která platí krví za nesmrtelnost.

Mesiáš a jeho předchůdce

Požehnaný buď Pán, Bůh Izraele, *
    protože navštívil a vykoupil svůj lid.
A vzbudil nám mocného spasitele *
    z rodu Davida, svého služebníka.

Jak slíbil od pradávna *
    ústy svých svatých proroků:
že nás zachrání od našich nepřátel *
    a z rukou všech, kteří nás nenávidí.

Slitoval se nad našimi otci *
    a rozpomenul se na svou svatou smlouvu:
na přísahu, kterou se zavázal našemu otci Abrahámovi, *
    že nám dá,

abychom mu beze strachu *
    a vysvobozeni z rukou nepřátel
zbožně a spravedlivě sloužili *
    po všechny dny svého života.

A ty, synu, budeš prorokem Nejvyššího, *
    neboť půjdeš před Pánem, abys mu připravil cestu
a dal jeho lidu poznat spásu *
    v odpuštění hříchů

pro slitování a milosrdenství našeho Boha, *
    kterým nás navštívil Vycházející z výsosti,
aby se zjevil těm, kdo jsou ve tmě a v stínu smrti, *
    a uvedl naše kroky na cestu pokoje.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. k Zachariášovu kantiku Vzácná je smrt, která platí krví za nesmrtelnost.

PROSBY

Náš Spasitel Ježíš Kristus přišel, aby vydal svědectví pravdě. Oslavujme ho ve společenství s mučedníky, zabitými pro Boží slovo, a volejme:
     PANE, TEBE CHVÁLÍ ZÁSTUP MUČEDNÍKŮ.

Pro své mučedníky, kteří ti věrně vydávali svědectví a raději podstoupili smrt, než aby se ti zpronevěřili,
— dej nám, Pane, pravou svobodu ducha.
Pro své mučedníky, kteří vyznali víru až k prolití krve,
— dej nám, Pane, pevnou a neporušenou víru.
Pro své mučedníky, kteří na sebe vzali kříž a následovali tě,
— dej nám, Pane, statečně snášet útrapy života.
Pro své mučedníky, kteří vyprali své šaty v tvé krvi a vítězně překonali všechny nástrahy světa,
— dej nám, Pane, ať zvítězíme nad každým pokušením.

Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé,
přijď království tvé,
buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům,
a neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.

Otče náš...

MODLITBA

Bože, tys dal svému lidu horlivé pastýře a statečné mučedníky Kornélia a Cypriána; na jejich přímluvu posiluj naši vytrvalost ve víře a veď nás, abychom horlivě usilovali o jednotu Církve. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Pokud předsedá kněz nebo jáhen, rozpustí lid takto:

Pán s vámi.
R. I s tebou.
Požehnej vás všemohoucí Bůh,
Otec i Syn i Duch Svatý.
R. Amen.

    Může použít i jinou formuli požehnání z misálu.
    Pokud má lid odejít, řekne:

Jděte ve jménu Páně. 
R. Bohu díky. 

    Pokud nepředsedá kněz nebo jáhen a při recitovaní jednotlivce se modlitba zakončí takto:

Pán nám žehnej,
ode všeho zlého nás ochraňuj
a doveď nás do života věčného.
R. Amen.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023,  Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016,  Česká dominikánská provincie