Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

13. únor 2023
Pro OP: Bl. Jordána Saského, kněze, památka

RANNÍ CHVÁLY S ČETBOU

Blahoslavený Jordán se narodil kolem roku 1190 ve Vestfálsku, přesné místo narození není známo. Jako student přišel kolem roku 1210 do Paříže a roku 1218 dosáhl magisteriátu svobodných umění a bakalaureátu teologie. Osloven příkladem a kázáním blahoslaveného Reginalda vstoupil 12. února 1220 s dalšími dvěma studenty do řádu. Už v dubnu byl poslán jako člen delegace pařížských bratří na první generální kapitulu do Boloně. V roce 1221 rozdělila kapitula řád na provincie a Jordána ustanovila prvním lombardským provinciálem. Téhož roku zemřel svatý Dominik a následující generální kapitula zvolila 22. května 1222 Jordána druhým magistrem řádu. Bylo mu sotva třicet let a byl teprve dva roky členem řádu. Jeho úkolem bylo dokončit dílo, které svatý Dominik zahájil. Během patnácti let jeho úřadu vzrostl počet konventů z třiceti na tři sta. Pěšky prošel téměř celou Evropu. Sám do řádu přijal víc než tisíc mladých mužů a založil téměř 250 klášterů. Byl neúnavným organizátorem řádu. Mnoho času věnoval vizitování klášterů, psal četné pastýřské listy. Zachovala se řada dopisů, které psal blahoslavené Dianě Andalo. V roce 1236 odcestoval na vizitaci do Svaté země. Na zpáteční cestě 13. února 1237 zahynul při ztroskotání lodi u syrského pobřeží. Byl pochován v kostele dominikánů v Accu [Aku] v Palestině. V roce 1291 muslimové Acco dobyli a celé je zničili. Od té doby je Jordánův hrob nezvěstný. Kult blahoslaveného Jordána potvrdil 10. května 1826 Lev XII.

RANNÍ CHVÁLY S ČETBOU

V. Bože, shlédni a pomoz.
R. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen. Aleluja.

HYMNUS

Vznešený pastýř, otec prozíravý,
jehož významný triumf všichni slaví,
nesmírně šťasten trůní nad hvězdami
za své vyznání.

Byl chvalně známým učitelem, vůdcem,
dal svatým žitím příklad lidstvu všemu
v úsilí vždy se líbit čistým srdcem
jen Bohu svému.

Proto jej snažně všichni prosme nyní,
ať laskavě z nás smyje všechny viny,
ať otevře nám svými přímluvami
nadhvězdné brány.

Buď Bohu čest, moc, na výsostech sláva,
ať věčně se mu úcta s díky vzdává,
že stále řídí vesmír nedozírný
zákony svými. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Sluch ke mně nakloň, Pane, rychle mě zachraň.

Žalm 30 (31), 1-17. 20-25
Důvěrná prosba v utrpení

Otče, do tvých rukou poroučím svého ducha. (Lk 23, 46)

I

² V tobě mám, Pane, své útočiště, †
      nedopusť, abych byl zahanben provždy! *
      Spravedlivý jsi, vysvoboď mě!
³ Sluch ke mně nakloň, rychle mě zachraň, †
      buď mou skálou, kde najdu svůj úkryt, *
      pevným hradem, který mě chrání! –

⁴ Neboť ty jsi můj hrad a má skála, *
     veď mě a provázej pro své jméno.
⁵ Zachraň mě ze sítí nastražených, *
      vždyť jenom ty jsi mé útočiště. –

⁶ Svého ducha ti do rukou vkládám, *
      spasíš mě, Pane, Bože věrný!
⁷ V zášti máš ty, kdo ctí nicotné modly, *
      já však mám důvěru jedině v Pána.

⁸ Zajásám, zaplesám nad tvou láskou, †
      nad tím, žes na moji bídu shlédl, *
      že ses mne ujal v mé tísnivé nouzi,
⁹ že jsi mě nevydal nepřátelům, *
      že jsi mě vyvedl na volný prostor.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Sluch ke mně nakloň, Pane, rychle mě zachraň.

Ant. 2 Pane, rozjasni tvář nad svým služebníkem.

II

¹⁰ Smiluj se, Pane, nade mnou v tísni, *
       oči mám hořem zakaleny,
¹¹ ve stálých útrapách plyne můj život, *
       léta má míjejí v hořekování,
    zármutkem chřadnou všechny mé síly, *
       údy mi slabostí podklesávají.

¹² Pro smích jsem všem svým nepřátelům, †
       pro blázny sousedům, přátelům pro strach, *
       jak mě kdo potká, přede mnou prchá.
¹³ Z paměti lidí jsem zmizel jak mrtvý, *
       stal jsem se pohozeným střepem.
¹⁴ Slyším šuškání davu a hrozby, †
       spolu se proti mně umlouvají, *
       ukládají mi o holý život. -

¹⁵ Já však se spoléhám na tebe, Pane, *
       „ty jsi můj Bůh," ti s důvěrou říkám.
¹⁶ Pouze v tvých rukou je celý můj osud: *
       vyrvi mě těm, kdo mě pronásledují!
¹⁷ Rozjasni tvář nad svým služebníkem, *
       zachraň mě ve svém milosrdenství!

    ¹⁸ [Nenech mě zahanbit, když jsem tě vzýval! †<
          Zahanbi, Pane, bezbožníky, *
          umlč je, uvrhni do podsvětí!
    ¹⁹ Ať už se uzavřou prolhaná ústa, †
          která si troufají na spravedlivé, *
          hovoří o nich s posměšnou pýchou.]

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Pane, rozjasni tvář nad svým služebníkem.

Ant. 3 Chvála buď Pánu za divy lásky, které mi prokázal za útisku.

III

²⁰ Jak velká je tvá dobrota, Pane, *
       kterou máš pro ty, kdo se tě bojí,
    kterou jsi přichystal pro ty všechny, *
       kdo se před lidmi utekou k tobě!
²¹ Držíš je pod ochranou své tváře, *
       kryješ je před lidským hanobením,
    pod svou střechou jim úkryt dáváš *
       před zlobou jazyků utrhačných. –

²² Chvála buď Pánu za divy lásky, *
       které mi prokázal za útisku.
²³ Zatímco já jsem si v úzkosti říkal: *
       už jsem zapuzen od tvých očí,
    ty jsi přece jen slyšel můj nářek, *
       s jakým jsem k tobě o pomoc volal. –

²⁴ Milujte Pána vy, kdo jste zbožní! *
       Neboť své věrné Pán vždy chrání;
    zato však těm, kdo jednají zpupně, *
       plnou měrou za pýchu splatí.
²⁵ Buďte silní a stateční srdcem *
       všichni, kdo máte důvěru v Pána.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Chvála buď Pánu za divy lásky, které mi prokázal za útisku.

V. Pane, k věrnosti mě veď a poučuj mě.
R. Vždyť jen ty jsi Bůh mé záchrany.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Přísloví

¹Můj synu, nezapomínej na mé poučení,
ať tvoje srdce zachovává mé příkazy!
²Přinesou ti dlouhý věk,
léta života a štěstí.

³Kéž tě neopustí láska a věrnost,
uvaž si je na šíji,
napiš si je na desku srdce,
⁴a nalezneš přízeň a zdar
před Bohem i lidmi.

⁵Důvěřuj v Hospodina celým svým srdcem
a nespoléhej na vlastní chytrost!
⁶Mysli na něho při všech svých cestách
a on urovná všechny tvé stezky.
⁷Nechtěj být moudrý ve vlastních očích,
boj se Hospodina a vzdaluj se zlého!
⁸To bude prospěšné pro tvoje tělo,
to osvěží tvoje kosti.

⁹Uctívej Hospodina dary ze svého majetku
tím nejlepším, co jsi získal.
¹⁰Pak budou tvé sýpky oplývat obilím,
tvé kádě přetékat moštem.

¹¹Hospodinovým poučením nepohrdej, můj synu,
nehorši se, když tě kárá.
¹²Hospodin kárá toho, koho má rád,
trestá nejmilejšího syna.
¹³Šťastný je člověk, jenž dosáhl moudrosti,
ten, kdo vyniká poznáním.
¹⁴Neboť lepší je získat moudrost než stříbro,
její výnos je nad zlato.
¹⁵Je vzácnější nad perly,
všechny tvé poklady se jí nemohou rovnat.
¹⁶Dlouhý věk má v pravici,
v levici bohatství, slávu.
¹⁷Její cesty jsou půvabné,
k pokoji vedou její stezky.
¹⁸Stromem života je těm, kdo se jí chápou,
cedrem je těm, kdo se k ní vinou.

¹⁹Hospodin založil zemi moudrostí,
svou rozumností zbudoval nebe.
²⁰Podle jeho plánu vytryskl oceán
a oblaka dávají padat rose.

RESPONSORIUM

O. Hospodinovým poučením nepohrdej, nehorši se, když tě kárá. * Hospodin kárá toho, koho má rád, trestá nejmilejšího syna.
V. Bůh s námi jedná jako se svými syny. Vždyť kterého syna otec nekárá? * Hospodin kárá toho, koho má rád, trestá nejmilejšího syna.

DRUHÉ ČTENÍ

Z „Knížky o počátcích Kazatelského řádu“ blahoslaveného Jordána Saského

     Bratr Reginald blahé paměti přišel do Paříže a horlivě tam kázal. Pohnut milostí Boží, umínil jsem si a v srdci jsem slíbil, že vstoupím do onoho řádu. Věděl jsem, že v něm jsem našel jistou cestu ke spáse, jak jsem si to představoval a často o tom v mysli uvažoval, ještě dříve než jsem bratry poznal. Když se mi tedy upevnilo v duši toto rozhodnutí, počal jsem se všemožně starat o to, jak bych k témuž úmyslu přiměl svého druha a duchovního přítele. Viděl jsem totiž, že se se svými dary přirozenými i nadpřirozenými převelice hodí pro službu kazatelskou. On sám se zdráhal, já však jsem na něj nepřestal ještě více naléhat.
     Když tedy přišel den, kdy se věřícím dává popelec, aby si připomněli, že jsou prach a v prach se navrátí, rozhodli jsme se i my společně dát se na cestu pokání, totiž splnit slib daný Pánu. Ostatní z našich spolubydlících druhů o tom dosud nevěděli. Proto když bratr Jindřich odcházel z hospice, jeden druh se ho tázal: "Kam jdete, pane Jindřichu?" On odpověděl: "Jdu do Betánie." On tehdy sice neporozuměl, pochopil to však, až mu vyložili, co se vlastně stalo. Neboť slovo "Betánie" znamená "dům poslušnosti". Znamenalo tedy jeho vstup do řádu. Šli jsme tedy všichni tři ke svatému Jakubu a přišli jsme právě, když už bratři zpívali: Oblečme člověka nového¹. Přišli jsme mezi ně sice neočekávaně, ne však nevhod. Hned jsme tam svlékli starého člověka a oblékli nového, aby se v nás skutkem naplnilo, co oni zpívali.
     Roku 1220 se slavila první generální kapitula tohoto řádu v Bologni. Sám jsem na ní byl, protože mě tam poslali s třemi bratry z Paříže. Mistr Dominik totiž nařídil ve svém dopise, že mu mají být posláni z pařížského konventu na kapitulu do Boloně čtyři bratři. Když jsem však byl poslán, nebyl jsem v řádu ještě ani dva měsíce. Na této kapitule bylo se společným souhlasem bratří ustanoveno, aby se jeden rok slavila generální kapitula v Bologni, druhý rok v Paříži, ale tak, že nejbližší rok se měla konat v Bologni.
     Léta Páně 1221 jsem byl na generální kapitule v Bologni ustanoven prvním provinciálem lombardské provincie, ačkoli jsem byl teprve rok v řádu a dosud jsem v něm ani náležitě nezapustil kořeny. Ustanovili mě, abych vedl druhé, dřív než jsem se naučil ovládat svou vlastní nedokonalost. Na této kapitule jsem tedy vůbec nebyl přítomen.
     Po smrti mistra Dominika byl jistý bratr Bernard z Boloně posedlý zlým duchem. Ten ho tak ukrutně trápil, že bratr ve dne v noci příšerně zuřil. Všichni bratři tím byli nadmíru pobouřeni. Toto soužení dopustilo bezpochyby na své služebníky Boží milosrdenství, aby je naučilo trpělivosti.
     Toto kruté trápení řečeného bratra Bernarda bylo první příčinou, která nás pohnula k tomu, že jsme v Bologni ustanovili, aby se po kompletáři zpívala antifona "Zdrávas Královno". Tento zvyk se potom z tohoto domu začal šířit po celé lombardské provincii, a nakonec se rozmohla tato zbožná a spasitelná zvyklost po celém řádě.
     Jeden zbožný a důvěryhodný muž mi vypravoval, že často vídával v duchu samotnou Pánovu Matku, jak padá před svým Synem na kolena a vroucně ho prosí za zachování celého řádu, zatímco bratři zpívali: „A proto, orodovnice naše!“ Připomínáme to, aby se bratři, kteří toto budou číst, ještě více povzbudili k zbožnému uctívání Svaté Panny.
     ¹ Ef 4, 24

RESPONSORIUM

1 Kor 1, 17–18.21O. Kristus mě poslal kázat radostnou zvěst, a to ne nějakou slovní moudrostí, aby Kristův kříž nebyl zbaven působivosti. * Ti ovšem, kteří jdou k záhubě, považují nauku o kříži za hloupost. My však, kteří budeme zachráněni, víme, že tím Bůh projevil svou moc.
V. Protože svět pro svou "moudrost" nepoznal v projevech Boží moudrosti Boha, uznal Bůh za dobré, že ty, kdo věří, zachrání "pošetilým" kázáním. * Ti ovšem, kteří jdou k záhubě, považují nauku o kříži za hloupost.

PSALMODIE

Ant. 1 Kdy konečně zas přijdu před tvář Páně?

Žalm 41 (42)
Touha po Bohu a jeho svatyni

Kdo žízní, ať přijde, kdo touží po živé vodě, ať si ji vezme zadarmo. (Zj 22, 17)

² Tak jako laň, jež dychtí po tekoucích vodách, *
      tak dychtí, Bože, po tobě má duše.
³  Po Bohu žízním v duši, po svém živém Bohu: *
    kdy konečně zas přijdu před tvou tvář? –

⁴ Ve dne i v noci jenom slzy jsou můj pokrm, *
      když denně slýchám: „Kde máš svého Boha?“
⁵ Duše mi přetéká, když si to představuji, †
      jak pronikal jsem do svatyně Boží *
      za chvalozpěvů svátečního davu. –

⁶ Proč se má duše rmoutíš, proč tak ve mně teskníš? †
      Jen doufej v Boha, zas ho budu slavit, *
      toho, jenž je můj zachránce a Bůh můj! –

⁷ Jsem sklíčen, proto na tebe tak vroucně myslím †
      tu od Jordánu, z hermonského kraje, *
      a z této hory, která sluje Misar. –

⁸ V šumu tvých vodopádů hloubka hloubku volá, *
      tvé vlny, slapy přese mne se valí.
⁹ Za Pánem ve dne vzhlížím, v noci milost čekám, *
      s písní se modlím k Bohu svého žití.
¹⁰ Bohu, své skále říkám: „Proč mě zapomínáš? *
       Proč se mám vláčet, nepřítelem tísněn?“
¹¹ Až do kostí mě bodá posměch protivníků, *
       když denně slyším: „Kde máš svého Boha?“
¹² Proč se má duše rmoutíš, proč tak ve mně teskníš? †
       Jen doufej v Boha, zas ho budu slavit, *
       toho, jenž je můj zachránce a Bůh můj!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Kdy konečně zas přijdu před tvář Páně?

Ant. 2 Ukaž nám, Pane, světlo svého slitování.

Kantikum
Modlitba za svaté město Jeruzalém To je věčný život, aby poznali tebe, jediného pravého Boha, a Ježíše Krista, kterého jsi poslal. (Jan 17, 3)

¹ Smiluj se nad námi, Bože všehomíra, a shlédni na nás, *
      a ukaž nám světlo svého slitování.
² Svou bázní pronikni všechny pohany, *
      kteří tě nehledají,
   aby poznali, že není Boha kromě tebe, *
      a aby vyprávěli o tvých mocných činech. –

³ Zdvihni svou ruku na cizí národy, *
      ať vidí tvoji moc!
⁴ A jako jsi před nimi na nás ukázal svou svatost, *
      tak se na nich proslav před našima očima,
⁵ aby tě poznali, jako my jsme poznali, *
      že není Boha mimo tebe, Pane!
⁶ Znovu čiň znamení, opakuj divy, *
⁷     oslav svou pravici, své mocné rámě. –

¹³ Shromáždi všechny Jákobovy kmeny, †
       aby poznali, že není Boha mimo tebe, *
       a aby vyprávěli o tvých mocných činech.
    Dej jim znovu dědictví, *
       jako měli od pradávna.
¹⁴ Smiluj se nad lidem, který dostal od tebe jméno, *
       nad Izraelem, jehož jsi nazval svým prvorozeným.
¹⁵ Smiluj se nad svým svatým městem, *
       nad Jeruzalémem, kde přebýváš.
¹⁶ Naplň Sión svými nevýslovnými slovy *
       a svůj lid svou slávou.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Ukaž nám, Pane, světlo svého slitování.

Ant. 3 Požehnaný jsi, Pane, na nebeské obloze.

Žalm 18 (19), 2-7
Celá příroda chválí Boha, svého Stvořitele

Navštívil nás ten, který vychází z výsosti… aby uvedl naše kroky na cestu pokoje. (Srov. Lk 1, 78. 79)

² O Boží slávě vypravuje nebe, †
      obloha hlásá díla jeho rukou, *
³    den dni to říká, noc to šeptá noci. –

⁴ Není to ani řeč a nejsou slova: *
      hovoří takto hlasem nepostižným.
⁵ Ten hlas však prostupuje celou zemi, †
      zní mluva nebes na sám konec světa, *
      až tam, kde slunci vybudoval stan. –

⁶ Z něho pak slunce vychází jak ženich, *
      těší se jako běžec před závodem.
⁷ Vychází od jednoho konce nebes †
      a běží zas až na opačný konec, *
      před jeho žárem nic se neschová.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Požehnaný jsi, Pane, na nebeské obloze.

KRÁTKÉ ČTENÍ

Pamatujte na své představené, kteří vám hlásali Boží slovo. Uvažte, jak oni skončili život, a napodobujte jejich víru. Ježíš Kristus je stejný včera i dnes i na věky. Nenechte se svést všelijakými cizími naukami.

KRÁTKÉ RESPONSORIUM

V. Nad tebou, Jeruzaléme, * ustanovil jsem strážné.
R. Nad tebou, Jeruzaléme, * ustanovil jsem strážné.
V. Ve dne ani v noci nepřestanou hlásat jméno Páně.
R. Ustanovil jsem strážné.
V. Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému.
R. Nad tebou, Jeruzaléme, * ustanovil jsem strážné.

ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM

Ant. k Zachariášovu kantiku Ve všem se prokazoval jako Boží služebník: v námahách, ve bděních, v postech; v čistotě, v poznání, ve shovívavosti, v upřímné lásce.
Nebo:
Nejprve tedy hledejte Boží království a jeho spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno.

Mesiáš a jeho předchůdce

Požehnaný buď Pán, Bůh Izraele, *
    protože navštívil a vykoupil svůj lid.
A vzbudil nám mocného spasitele *
    z rodu Davida, svého služebníka.

Jak slíbil od pradávna *
    ústy svých svatých proroků:
že nás zachrání od našich nepřátel *
    a z rukou všech, kteří nás nenávidí.

Slitoval se nad našimi otci *
    a rozpomenul se na svou svatou smlouvu:
na přísahu, kterou se zavázal našemu otci Abrahámovi, *
    že nám dá,

abychom mu beze strachu *
    a vysvobozeni z rukou nepřátel
zbožně a spravedlivě sloužili *
    po všechny dny svého života.

A ty, synu, budeš prorokem Nejvyššího, *
    neboť půjdeš před Pánem, abys mu připravil cestu
a dal jeho lidu poznat spásu *
    v odpuštění hříchů

pro slitování a milosrdenství našeho Boha, *
    kterým nás navštívil Vycházející z výsosti,
aby se zjevil těm, kdo jsou ve tmě a v stínu smrti, *
    a uvedl naše kroky na cestu pokoje.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. k Zachariášovu kantiku Ve všem se prokazoval jako Boží služebník: v námahách, ve bděních, v postech; v čistotě, v poznání, ve shovívavosti, v upřímné lásce.
Nebo:
Nejprve tedy hledejte Boží království a jeho spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno.

PROSBY

S vděčností chvalme Krista, dobrého Pastýře, který dal život za své ovce, a pokorně ho prosme:
     PANE, BUĎ PASTÝŘEM SVÉHO LIDU.

Kriste, ty dáváš Církvi pastýře, a jejich službou se ujímáš svého lidu,
— dej, ať v lásce těch, kteří nás vedou, poznáváme, jak nás miluješ.
Ty stále konáš skrze své zástupce službu pastýře a učitele,
— nepřestávej nás nikdy vést prostřednictvím svých služebníků.
Ty prokazuješ svému lidu skrze jeho pastýře službu lékaře duše i těla,
— ochraňuj náš život a veď nás ke svatosti.
Ty posíláš své svaté, aby slovem i příkladem vedli tvůj lid k tobě,
— na jejich přímluvu nás posiluj, abychom vytrvali na cestě, která vede k věčnému životu.

Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé,
přijď království tvé,
buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům,
a neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.

Otče náš...

MODLITBA

Bože, blahoslavený kněz Jordán horlivě usiloval o spásu duší a zasloužil se o rozšíření řádu; pro jeho zásluhy nám dej, abychom jako on s upřímností hlásali cestu ke spáse a žili ve stejném duchu, a tak napomáhali rozšíření Kristova království. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Pokud předsedá kněz nebo jáhen, rozpustí lid takto:

Pán s vámi.
R. I s tebou.
Požehnej vás všemohoucí Bůh,
Otec i Syn i Duch Svatý.
R. Amen.

    Může použít i jinou formuli požehnání z misálu.
    Pokud má lid odejít, řekne:

Jděte ve jménu Páně. 
R. Bohu díky. 

    Pokud nepředsedá kněz nebo jáhen a při recitovaní jednotlivce se modlitba zakončí takto:

Pán nám žehnej,
ode všeho zlého nás ochraňuj
a doveď nás do života věčného.
R. Amen.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023,  Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016,  Česká dominikánská provincie