Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

18. březen 2017
Sv. Cyrila Jeruzalémského, biskupa a učitele Církve, pro připomínku

RANNÍ CHVÁLY S ČETBOU

Narodil se z křesťanských rodičů kolem roku 315 v Jeruzalémě. Stal se tam biskupem (348), třikrát byl od ariánů vypovězen do vyhnanství a strávil tam celkem asi 16 let. O jeho pastorační činnosti svědčí promluvy, kterými připravoval katechumeny na přijetí křtu. Jeho "Katecheze" jsou důležitým svědectvím o víře a liturgii té doby. V roce 381 se zúčastnil třetího všeobecného církevního sněmu (I. konstantinopolského). Zemřel 18. III. 386 v Jeruzalémě. Za učitele Církve byl prohlášen roku 1893.

RANNÍ CHVÁLY S ČETBOU

V. Bože, shlédni a pomoz.
R. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen. 

HYMNUS

Už, Kriste, Slunce svatosti,
temnoty z nitra vyhosti,
ať naplní nás ctností zář,
když brány dne zas otvíráš.

Všem skýtáš milostivý čas:
kající srdce probuď v nás,
ať láskou svou nás napravíš,
když snášels nás tak dlouho již.

Nám uděl tolik lítosti,
ať můžeš proudem milostí
smýt z nás i skvrny těžších vin
tím větším smilováním svým.

Už nastává den, tvůj to den,
zas všechno skvít se bude v něm.
Nuž, radujme se, že i nás
tvá milost vede v jeho jas.

Ať v pokoře tě vesmír ctí,
jediný Bože v Trojici,
též my tě omilostněni
novými ctíme písněmi. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Vzpomeň na nás, Pane, přijď nám rychle ku pomoci.

Žalm 105 (106)
Boží dobrota a nevěrnost národa

Bylo to napsáno jako poučení pro nás, kteří žijeme v době poslední. (1 Kor 10, 11)

I

¹ Slavte Pána za to, jak je dobrý, *
      jak až na věky je milosrdný! –

² Kdo vylíčí mocné skutky Páně, *
      kdo vypoví všechnu jeho slávu?
³ Blaze těm, kdo zachovají právo, *
      kdo si vždycky vedou spravedlivě! –

⁴ Z lásky k svému lidu vzpomeň na nás, *
      přijď nám, Pane, rychle ku pomoci!
⁵ Přej nám šťastný díl svých vyvolených, †
      radovat se radostí tvých věrných *
      a tvým dědictvím se honosit! –

⁶ Hřešili jsme jako naši předci, *
      žili bezbožně v nepravosti.
⁷ Naši předci za egyptských časů *
      nechápali tvoje velké divy,
   nemyslili na tvá dobrodiní, *
      vzepřeli se Pánu u moře.
⁸ Zachránil je přesto pro své jméno, *
      aby ukázal svou velkou moc. –

⁹ Proti moři zahrozil a vyschlo, *
      vodou je jak stepí provedl.
¹⁰ Vytrhl je z ruky nenávistných, *
      vykoupil je z moci nepřátel!
¹¹ Spláchly vody jejich protivníky, *
      ani jediný z nich nezůstal.
¹² Tehdy jeho slovům uvěřili, *
      tehdy zapěli mu chvalozpěv. –

¹³ Zas však jeho skutků zapomněli, *
      nevyčkali, jak on rozhodne,
¹⁴ chtivostí se v poušti dali strhnout, *
      pokoušeli Boha v pustině.
¹⁵ Dal jim tedy, co tak vymáhali, *
      ale s tím i zhoubnou nákazu. –

¹⁶ Řevnili v svých stanech na Mojžíše, *
      na Árona, zasvěcence Páně:
¹⁷ Datana pak pohltila země, *
      zasypala Abiramův houf,
¹⁸ rozmohl se požár v jejich tlupě, *
      sžehl plamenem ty bezbožné. –

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Vzpomeň na nás, Pane, přijď nám rychle ku pomoci.

Ant. 2 Hleď, abys nikdy nezapomněl na úmluvu s Pánem, svým Bohem.

II

¹⁹ U Horebu odlili si tele, *
      modle kovové se klaněli,
²⁰ a tak svoji slávu zaměnili *
      za podobu býložravce z kovu.
²¹ Na Zachránce Boha zapomněli, *
      jaké konal divy v Egyptě,
²² jaké zázraky tam v zemi Cháma, *
      jaký v Rudém moři velediv.
²³ Už se chystal k jejich zahubení, *
      kdyby Mojžíš, jeho vyvolenec,
   nebyl se jich vůči němu zastal, *
      aby zdržel zhoubný jeho hněv. –

²⁴ Opovrhli vytouženou zemí, *
      jeho slovům věřit odmítli,
²⁵ ustavičně reptali v svých stanech, *
      hlasu Páně odpírali sluch.
²⁶ Vztáhl na ně paži přísahaje, *
      že je v poušti zcela rozmetá,
²⁷ v národech že rozptýlí rod jejich, *
      rozpráší je po všech končinách. –

²⁸ Přidali se k Baál Peórovi, *
      z žertev mrtvých bohů jídali.
²⁹ Hanebnostmi popouzeli Pána, *
      až je stihla rána morová.
³⁰ Tu však povstal Pinchas, aby trestal *
      a tak mor byl opět odvrácen.
³¹ Což mu připočteno za zásluhu *
      z rodu do rodu a na věky. –

³² U vod meribských pak rouhali se, *
      že i Mojžíš zkusil kvůli nim:
³³ neboť tak mu rozdráždili mysl, *
      že byl stržen k slovům nemoudrým. –

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Hleď, abys nikdy nezapomněl na úmluvu s Pánem, svým Bohem.

Ant. 3 Vysvoboď nás, Pane, shromáždi nás z krajin pohanských.

III

³⁴ Dál pak nevyhladili ty kmeny, *
      jak jim bylo Pánem řečeno,
³⁵ nýbrž s pohany se pomísili, *
      chytili se jejich špatností.
³⁶ Uctívali s nimi jejich modly, *
      které pro ně byly nástrahou, –

³⁷ takže svoje syny a své dcery *
      přinášeli v oběť démonům.
³⁸ Nevinnou krev marně prolévali, *
      krev svých dětí, synů jako dcer,
   na oltáři kananejských model, *
      hříchem krve znesvětili kraj.
³⁹ Tak se svými skutky poskvrnili, *
      takto byli Bohu nevěrní! –

⁴⁰ Zahořel Pán hněvem na svůj národ, *
      pojal odpor k svému dědictví.
⁴¹ V ruce pohanů je proto vydal; *
      vládli jim, kdo chovali k nim zášť.
⁴² Utiskovali je nepřátelé, *
      jejich moci byli poddáni. –

⁴³ Přemnohokrát Pán je vysvobodil, †
      oni však mu vzdorovali stále; *
      do svých vin se propadali dál.
⁴⁴ On vždy znova shlédl k jejich bídě, *
      kdykoli je slyšel naříkat, –

⁴⁵ kvůli nim byl pamětliv své smlouvy, *
      z lásky nesmírné se slitoval,
⁴⁶ takže vzbudil soucit k nim i u všech, *
      u kterých se octli v zajetí. –

⁴⁷ Vysvoboď nás, Pane, ty náš Bože, *
      shromáždi nás z krajin pohanských,
   ať tvé svaté jméno velebíme, *
      slávou tvou se smíme honosit! –

⁴⁸ Veleben buď Pán, Bůh Izraele, †
      od počátku věků na věky! *
      Všechen lid ať nyní volá: Staň se!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Vysvoboď nás, Pane, shromáždi nás z krajin pohanských.

V. Kdo jedná podle pravdy, jde ke světlu.
O. Aby se ukázaly jeho skutky.

PRVNÍ ČTENÍ

Z druhé knihy Mojžíšovy

     ¹Bůh vyhlásil všechna tato přikázání: ²„Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví.
     ³Nebudeš mít jiné bohy mimo mě.
     ⁴Neuděláš si modlu, totiž žádnou podobu toho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. ⁵Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit. Já Hospodin, tvůj Bůh, jsem Bůh žárlivý. Stíhám vinu otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kdo mě nenávidí, ⁶ale prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kdo mě milují a zachovávají mé příkazy.
     ⁷Nezneužiješ jména Hospodina, svého Boha. Hospodin nenechá bez trestu toho, kdo by jeho jména zneužíval.
     ⁸Pamatuj na den sobotní, že ti má být svatý. ⁹Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci. ¹⁰Ale sedmý den je den odpočinutí Hospodina, tvého Boha. Nebudeš dělat žádnou práci, ani ty, ani tvůj syn a tvá dcera, ani tvůj otrok a tvá otrokyně, ani tvůj dobytek, ani přistěhovalec, kterého jsi přijal k sobě. ¹¹V šesti dnech totiž učinil Hospodin nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich, a sedmého dne odpočinul. Proto Hospodin dni sobotnímu požehnal a oddělil ho jako svatý.
     ¹²Cti svého otce i svou matku, abys dlouho žil na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh.
     ¹³Nezabiješ.
     ¹⁴Nezcizoložíš.
     ¹⁵Nepokradeš.
     ¹⁶Nevydáš křivé svědectví proti svému bližnímu.
     ¹⁷Nebudeš dychtit po domu svého bližního. Nebudeš dychtit po ženě svého bližního, ani po jeho otroku, ani po jeho otrokyni, ani po jeho býku, ani po jeho oslu, vůbec po ničem, co patří tvému bližnímu.“

RESPONSORIUM

O. Zákon Páně je dokonalý, on posiluje duši, svědectví jeho spolehlivé, dá moudrost nevědomým. * A přikázání Páně jasná, v nich oči prohlédají.
V. Kdo druhého miluje, splnil zákon; naplněním zákona je tedy láska. * A přikázání Páně jasná, v nich oči prohlédají.

DRUHÉ ČTENÍ

Z traktátu „O útěku před světem“ od svatého biskupa Ambrože

     Kde je srdce člověka, tam je i jeho poklad.¹ Pán totiž nikdy neodmítá dávat dobro těm, kteří ho prosí. Pán je přece dobrý, a zvláště dobrý je k těm, kdo se ho drží. Přilněme tedy k němu a buďme s ním celou svou duší, celým srdcem, s veškerou silou,² abychom byli v jeho světle a viděli jeho slávu³ a byli naplněni milostí nejvyšší radosti. Nuže, k tomuto dobru pozvedejme své duše, ať v něm jsme a v něm žijeme,⁴ ať se k němu přimkneme, neboť převyšuje každý rozum a každé pomyšlení a je plný ustavičného pokoje a klidu. A tento pokoj převyšuje vše, nač lze pomyslet a co lze pocítit.⁵
     To je dobro, které všechno proniká, a všichni v něm žijeme a jsme na něm závislí a nic už nad ně není, neboť je božské. Nikdo totiž není dobrý kromě jediného Boha,⁶ a proto co je dobré, je Boží, a co je Boží, je dobré. Proto je řečeno: Dobrem se sytí, když otevřeš dlaň.⁷ Skrze Boží dobrotu se nám totiž dostává všech opravdu dobrých věcí, a to bez příměsi jakéhokoli zla.
     Tyto dobré věci slibuje věřícím Písmo, když říká: Budete jíst z dobrodiní země.⁸
     S Kristem jsme zemřeli; neseme na svém těle Kristovu smrt, aby se na nás ukázal také jeho život.⁹ Nežijeme tedy již svůj vlastní život, ale život Kristův,¹⁰ život v nevinnosti, život v čistotě, život prostý a plný všech ctností. S Kristem jsme vstali k novému životu, v něm tedy žijme, v něm vystupme vzhůru, aby nás had usilující uštknout naši patu nemohl na zemi nalézt.
     Prchejme odtud. Duchovně můžeš utéci, i když tě tu tělo drží. Můžeš být zároveň zde i u Pána, jestliže k němu přilne tvá duše, jestliže ve svých myšlenkách půjdeš za ním, jestliže ho věrně, nikoli jen na oko budeš následovat, jestliže se k němu budeš utíkat; vždyť je přece naším útočištěm a silou¹¹ ten, jemuž říká David: K tobě se utíkám, nenech mě navždy v zahanbení.¹²
     A protože Bůh, který je naším útočištěm, je v nebi a trůní nad nebesy, musíme odsud utíkat k němu, tam, kde je mír, kde je odpočinutí od namáhavé práce, kde můžeme slavit velké odpočinutí podle slov Mojžíšových: Co země v odpočinutí sama zplodí, bude vaší potravou.¹³ Neboť odpočinutí v Bohu a patření na jeho radost, to jsou pravé hody, plné blaženosti a pokoje.
     Utíkejme jako jeleni k pramenům vod.¹⁴ Po čem žíznil David, po tom ať žízní i naše duše. Kdože je ten pramen? Slyš, co David říká: Protože u tebe je pramen žití.¹⁵ A tomuto pramenu ať řekne má duše: Kdy konečně zas přijdu před tvou tvář?¹⁶ Tím pramenem je totiž Bůh.
     ¹ srov. Mt 6, 21
     ² srov. Mk 12, 30; Lk 10, 27
     ³ srov. Jan 1, 14
     ⁴ srov. Sk 17, 28
     ⁵ srov. Flp 4, 7
     ⁶ srov. Mk 10, 18
     ⁷ Žl 103 (104), 28
     ⁸ Iz 1, 19
     ⁹ srov. 2 Kor 4, 10
     ¹⁰ srov. Gal 2, 20
     ¹¹ srov. Žl 45 (46), 2
     ¹² Žl 70 (71), 2
     ¹³ Lv 25, 6
     ¹⁴ srov. Žl 41 (42), 2
     ¹⁵ Žl 35 (36), 10
     ¹⁶ srov. Žl 41 (42), 3

RESPONSORIUM

O. Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí. * To je největší a první přikázání.
V. Co žádá od tebe Hospodin? Jenom aby ses bál Hospodina, svého Boha, abys ho miloval a sloužil Hospodinu, svému Bohu, celým svým srdcem a celou svou duší. * To je největší a první přikázání.

TŘETÍ ČTENÍ

Z katechezí svatého biskupa Cyrila Jeruzalémského

     Raduj se nebe a jásej země,¹ pro ty, kteří mají být pokropeni yzopem a yzopem duchovním očištěni mocí toho, který byl pomocí yzopu a třtiny napájen v čase svého utrpení. Ať se radují všechny nebeské síly a ať se připraví duše, které se mají zasnoubit s duchovním Ženichem. Slyšíme přece hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Pánu.²
     Zařiďte se tedy, synové spravedlnosti, podle toho, jak nám vybízí Jan, když říká: Vyrovnejte cesty Pánu!³ Odstraňte všechny překážky a nástrahy, abyste mohli přímo kráčet do věčného života. Upřímnou vírou připravte čisté nádoby duše pro přijetí Svatého Ducha. Dejte se do praní svého šatu v lázni pokání, abyste byli jistí, až vás Ženich zavolá do svých komnat.
     Ženich totiž volá všechny bez rozdílu, neboť štědrá a hojná je jeho milost a hlasité volání jeho heroldů svolává všechny. Až on sám si ovšem vybere ty, kteří budou smět v křestním rouše vstoupit mezi jeho svatebčany.
     Kéž se teď nikomu z těch, kdo se dali zapsat mezi čekatele křtu, nestane, aby uslyšeli ona slova: /příteli, jak jsi sem přišel bez svatebních šatů?⁴
     Kéž je vám naopak dáno slyšet: Správně, služebníku dobrý a věrný, málo jsi spravoval věrně, mnoho ti svěřím: Pojď se radovat se svým Pánem.⁵
     Dosud ještě stojíte za branou. Kéž však i vy všichni můžete říci: Uvedl mě král do svých komnat.⁶ Plesej, má duše, v Pánu, neboť mi oblékl roucho spásy, oděl mě šatem spravedlnosti, jako ženicha mě ověnčil a jako nevěstu mě ozdobil šperky.⁷
     Kéž je duše vás všech shledána bez poskvrny a vrásky i čehokoli podobného.⁸ Neříkám, že už předtím, než obdržíte milost – proč byste pak měli být povoláni k odpuštění hříchů? – ale aby vaše svědomí nezatížené žádnou poskvrnou směřovalo k přinášení ovoce milosti, až vám bude dána.
     Je to, bratři, opravdu veliká věc, a proto k ní přistupujte s obzvláštní bedlivostí. Každý z vás stane před Bohem v přítomnosti nesčetných zástupů andělů. Duch Svatý vtiskne svou pečeť do vašich duší a budete zařazeni do vojska velikého Krále.
     Chystejte se tedy – buďte připraveni. Nejde o to, abyste si oblékli krásná bílá roucha, ale čisté svědomí a dobrou duši.
     ¹ Žl 95 (96), 11
     ² Mt 3, 3
     ³ Jan 1, 23
     ⁴ Mt 22, 12
     ⁵ Mt 25, 21
     ⁶ srov. Pís 1, 4
     ⁷ srov. Iz 61, 10
     ⁸ srov. Ef 5, 27

RESPONSORIUM

O. Učení pravdy bylo v jeho ústech, bezpráví se na jeho rtech neprojevilo. * V pokoji a upřímnosti se mnou kráčel, praví Pán.
V. Moje ruka stále byla při něm, má paže ho posilovala. * V pokoji a upřímnosti se mnou kráčel, praví Pán.

PSALMODIE

Ant. 1 Zrána hlásáme tvé milosrdenství, Pane, a za noci tvoji věrnost.

Žalm 91 (92)
Chvála Boha Stvořitele

Vzdává se chvála za to, co učinil jednorozený Syn Boží. (Sv. Atanáš)

² Dobré je oslavovat Pána, *
      opěvat, Nejvyšší, tvé jméno,
³ zrána tvou milosrdnost hlásat, *
      za noci potom tvoji věrnost
⁴ s desítistrunnou harfou, s lyrou *
      a s chvalozpěvy při citeře. –

⁵ Blažíš mě, Pane, svými skutky, *
      já plesám nad dílem tvých rukou. –

⁶ Jak, Pane, skvělá jsou tvá díla, *
      jak myšlenky tvé přehluboké!
⁷ Nerozumný to nepochopí, *
      bláhový pro to nemá smysl.
⁸ Ať jako plevel bují hříšní, *
      ať vzkvétají, kdo pášou křivdy,
   to všechno jim je k věčné zkáze: *
⁹      ty však jsi navždy svrchovaný! –

¹⁰ Neboť hle, tvoji nepřátelé, †
       tví nepřátelé, Pane, zhynou, *
       bezbožní budou rozprášeni.
¹¹ Mně jsi dal sílu tuřích rohů, *
       olejem čerstvým pomazals mě.
¹² Zvysoka shlížím na odpůrce, *
       naslouchám řečem pomlouvačů. –

¹³ Jak palma vzkvete spravedlivý, *
       vzroste jak libanonský cedr.
¹⁴ Kdo vsazeni jsou v domě Páně, *
       pokvetou na nádvořích Božích.
¹⁵ Ponesou ovoce i v stáří, *
       zůstanou šťavnatí a svěží
¹⁶ a budou svědčit: Pán je věrný, *
       je skála má, je právo samo.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Zrána hlásáme tvé milosrdenství, Pane, a za noci tvoji věrnost.

Ant. 2 Vzdejte čest našemu Bohu.

Kantikum Boží dobrodiní Kolikrát jsem chtěl shromáždit tvoje děti, jako shromažďuje kvočna svoje kuřátka pod křídla. (Mt 23, 37)

¹ Poslyšte nebesa, co chci říci, *
       země, naslouchej slovům mých úst.
² Ať má nauka padá jak déšť, *
      má slova ať kanou jak rosa,
   jak lijavec na zeleň, *
      jak vláha na trávu; –

³ jméno Páně chci vzývat, *
      vzdejte čest našemu Bohu!
⁴ Boží díla jsou dokonalá, *
      a všechny jeho cesty spravedlivé.
   Bůh je věrný, není v něm klamu, *
      je spravedlivý a přímý. –

⁵ Ti, kdo proti němu hřešili, nejsou jeho syny, *
      je to pokolení zlé a zvrácené.
⁶ Takhle se Pánu odvděčuješ, *
      lide pošetilý a nerozumný?
   Což on není tvůj Otec, *
      který tě učinil, stvořil a vyvolil? –

⁷ Jen vzpomeň na dávné dny, *
      jen pomysli na jednotlivá pokolení!
   Ptej se svého otce a on ti poví, *
      ptej se svých starců a oni ti řeknou: –

⁸ Když Nejvyšší rozděloval národy, *
      když odděloval syny Adamovy,
   stanovil hranice národů *
      podle počtu synů praotce Izraele;
⁹ údělem Páně je jeho lid, *
       Jákob je jeho dědičným podílem. –

¹⁰ Nalezl ho na poušti, *
       na místě hrůzy a v stepní pustině,
    zahrnul ho přízní a odchoval, *
       opatroval jak zřítelnici svého oka.
¹¹ Jak orel volá k letu svá mláďata *
       a nad nimi poletuje,
    tak nad ním široce rozepjal křídla *
       a nosil ho na svých perutích.
¹² Pán sám ho vedl *
       a nebyl s ním žádný cizí bůh.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Vzdejte čest našemu Bohu.

Ant. 3 Jak podivuhodné je po celé zemi tvé jméno.

Žalm 8
Velebnost Boží a důstojnost člověka

Všechno podřídil pod jeho nohy a jeho dal jako svrchovanou hlavu Církvi. (Ef 1, 22)

² Pane, náš vladaři, †
      podivuhodné je po celé zemi tvé jméno, *
      velebnost svou jsi rozestřel po celém nebi! –

³ Navzdory odpůrcům †
      už v ústech dětí a batolat zjednal sis chválu, *
      že musí zmlknout, kdo zná jen záští a pomstu. –

⁴ Hledím-li na tvá nebesa, dílo tvých prstů, *
      anebo na měsíc, na hvězdy, jak jsi je stvořil:
⁵ co tu je člověk – a přesto na něho myslíš! *
      Co tu je smrtelník – přesto se o něho staráš! –

⁶ Učinil jsi ho jen o málo menším, než andělé jsou, *
      ověnčil jsi ho slávou a ctí;
⁷ jeho jsi učinil vládcem nad dílem rukou svých, *
      všechno mu k nohám položil:
⁸ ovce a dobytek všechen a navíc i polní zvěř, †
⁹     na nebi ptáky a v moři ryby a vůbec vše, *
      co jen se hemží stezkami vod. –

¹⁰ Pane, náš vladaři, *
      podivuhodné je po celé zemi tvé jméno.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Jak podivuhodné je po celé zemi tvé jméno.

KRÁTKÉ ČTENÍ

Umyjte se čistě! Odstraňte své špatné skutky pryč z mých očí; přestaňte jednat zle, učte se jednat dobře: hledejte spravedlnost, přispějte utlačenému, sirotku pomozte k právu, zastaňte se vdovy. Nuže suďme se – praví Hospodin. I kdyby jak šarlat byly vaše hříchy, vybílí se jako sníh. I kdyby se červenaly jako purpur, budou jako bílá vlna.

KRÁTKÉ RESPONSORIUM

V. On mě zachraňuje * z tenat lovců.
R. On mě zachraňuje * z tenat lovců.
V. Před slovem, které zkázu přináší.
R. Z tenat lovců.
V. Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému.
R. On mě zachraňuje * z tenat lovců.

ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM

Ant. k Zachariášovu kantiku Otče, zhřešil jsem proti Bohu i proti tobě. Už nejsem hoden, abych se nazýval tvým synem. Vezmi mě jako jednoho ze svých nádeníků.

Mesiáš a jeho předchůdce

Požehnaný buď Pán, Bůh Izraele, *
    protože navštívil a vykoupil svůj lid.
A vzbudil nám mocného spasitele *
    z rodu Davida, svého služebníka.

Jak slíbil od pradávna *
    ústy svých svatých proroků:
že nás zachrání od našich nepřátel *
    a z rukou všech, kteří nás nenávidí.

Slitoval se nad našimi otci *
    a rozpomenul se na svou svatou smlouvu:
na přísahu, kterou se zavázal našemu otci Abrahámovi, *
    že nám dá,

abychom mu beze strachu *
    a vysvobozeni z rukou nepřátel
zbožně a spravedlivě sloužili *
    po všechny dny svého života.

A ty, synu, budeš prorokem Nejvyššího, *
    neboť půjdeš před Pánem, abys mu připravil cestu
a dal jeho lidu poznat spásu *
    v odpuštění hříchů

pro slitování a milosrdenství našeho Boha, *
    kterým nás navštívil Vycházející z výsosti,
aby se zjevil těm, kdo jsou ve tmě a v stínu smrti, *
    a uvedl naše kroky na cestu pokoje.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. k Zachariášovu kantiku Otče, zhřešil jsem proti Bohu i proti tobě. Už nejsem hoden, abych se nazýval tvým synem. Vezmi mě jako jednoho ze svých nádeníků.

PROSBY

Celým svým životem děkujme Kristu, našemu Spasiteli, a s důvěrou ho prosme:
     PANE, PŘISPĚJ NÁM NA POMOC SVOU MILOSTÍ.

Dej nám, ať si zachováme tělo neposkvrněné,
— aby v nás mohl přebývat Duch Svatý.
Nauč nás neúnavně sloužit našim bratřím
— a celý den ve všem plnit tvou vůli.
Dej nám touhu po chlebě věčného života,
— který nám dáváš ty sám.
Kéž se za nás přimlouvá tvá Matka, útočiště hříšníků,
— abys nám odpustil naše hříchy.

Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé,
přijď království tvé,
buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům,
a neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.

Otče náš...

MODLITBA

Svou milostí, Bože, léčíš naše slabosti a dáváš nám už nyní účast na životě, který nás čeká v nebi; veď nás, dokud žijeme zde na zemi, a doveď nás do světla, ve kterém ty sám přebýváš.

Moudří se budou skvít jako zář oblohy a ti, kteří mnohé přivedli ke spravedlnosti, budou zářit jako hvězdy na věčné věky.
Bože, tys naplnil svatého biskupa Cyrila duchem moudrosti a poznání, aby vedl tvou Církev k hlubšímu chápání tajemství spásy; dej nám na jeho přímluvu, ať stále lépe poznáváme tvého Syna, abychom žili plněji ve spojení s tebou. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Pokud předsedá kněz nebo jáhen, rozpustí lid takto:

Pán s vámi.
R. I s tebou.
Požehnej vás všemohoucí Bůh,
Otec i Syn i Duch Svatý.
R. Amen.

    Může použít i jinou formuli požehnání z misálu.
    Pokud má lid odejít, řekne:

Jděte ve jménu Páně. 
R. Bohu díky. 

    Pokud nepředsedá kněz nebo jáhen a při recitovaní jednotlivce se modlitba zakončí takto:

Pán nám žehnej,
ode všeho zlého nás ochraňuj
a doveď nás do života věčného.
R. Amen.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023,  Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016,  Česká dominikánská provincie