⛭ ⛯ lat ☰

Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

19. leden 2017
Pro OP: Bl. Ondřeje z Peschiery, kněze, nezávazná památka

RANNÍ CHVÁLY S ČETBOU


Markéta byla nejmladší dcerou uherského krále, narodila se v roce 1242, tedy v době, kdy do Evropy vpadly hordy Tatarů. Uherský král Béla IV. se nezmohl na jakýkoliv odpor. V nejvyšší nouzi nabídl Markétu Bohu jako oběť za vysvobození země. Ve třech letech byla Markéta svěřena na výchovu dominikánským mniškám ve Veszprému. Sama se pak rozhodla stát se mniškou. Její otec pro ni vybudoval nový klášter na tzv. Zaječím ostrově na Dunaji v Budě (dnes ostrov sv. Markéty). Žila ve skrytosti a sebeobětování. Nikdy nevystupovala jako královská dcera, vynikala pokornou službou svým spolusestrám a tvrdými kajícími skutky. Její základní ctností byla křesťanská pokora, skromnost a obětavá služba strádajícím. V roce 1262 vypukly neshody mezi jejím otcem, králem Bélou, a bratrem Štěpánem. Krátce nato došlo k občanské válce. Markéta to velmi těžce nesla. Uvědomovala si, že stále ještě nejsou odstraněny následky tatarského vpádu a země se dostává do nové války. Nebála se vytknout oběma rivalům jejich sobectví a bezcitnost. Sama se modlila a konala kající skutky za svou rodinu a národ. Dosáhla toho, že se její otec i bratr v roce 1266 na ostrově Panny Marie v její přítomnosti slavnostně usmířili. Zemřela 18. ledna 1270. Kanonizoval ji 19. listopadu 1943 Pius XII.

RANNÍ CHVÁLY S ČETBOU

V. Bože, shlédni a pomoz.
R. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen. Aleluja.

HYMNUS

Poctěna slávou Markéty
Uherská země zaplesej,
Guzmanův řáde, také ty
radosti své dnes průchod dej.

Když vlast se octne v těžkostech,
v oběť se k smíru Božímu
nabídne a chce v svatých zdech
modlit se za svou otčinu.

V klášteře potom původ svůj
i královskou čest tajila,
nevinné tělo důtkami,
častými posty trápila.

Horoucí láska ke Kristu
ustavičně ji sílila,
by jeho údům nemocným
též neúnavně sloužila.

Chvála a věčná sláva buď
Bohu Otci i se Synem,
též Duchu, jenž je Zastáncem,
kéž na věky zní vesmírem. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Panno jasná a prozíravá, moudrostí proslavená, | tvým duchovním ženichem je neposkvrněné Slovo.

Žalm 1
Cesta spravedlivých a hříšných

Blažení, kdo s důvěrou v Kristův kříž sestoupili do křestní vody. (Autor z 2. stol.)

1 Šťasten, kdo nechodí, jak bezbožní mu radí, †
      na cestu hříšníků kdo nestoupá *
      a nesedává v kruhu rouhačů,
 2 kdo naopak se těší ze zákona Páně *
      a dnem i nocí o něm přemítá. –

3 Je jako strom při živých vodách zasazený, *
      ovoce nese správně ve svůj čas
  a jeho listí nikdy nezvadá, *
      cokoli počne, všechno se mu daří. –

4 Ne tak s bezbožnými, naprosto ne tak: *
      ti jsou jak pleva unášená větrem.
 5 Bezbožní proto neobstojí na soudu *
      a hříšní v shromáždění spravedlivých. –

6 Vždyť cestu spravedlivých střeží Pán, *
      zlá cesta hříšných vede do záhuby.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Panno jasná a prozíravá, moudrostí proslavená, | tvým duchovním ženichem je neposkvrněné Slovo.

Ant. 2 Královstvím světa i vším bohatstvím jsem pohrdla pro lásku k mému Pánu Ježíši Kristu.

Žalm 20 (21), 2-8. 14
Poděkování za vítězství krále

Byl vzkříšen a přijal život na věčné časy. (Sv. Irenej)

2 Pane, z tvé síly se raduje král, *
      nad tvou pomocí hlasitě jásá.
3 Vyplnils toužení jeho srdce, *
      z jeho úst prosby jsi neoslyšel.
4 Ba, tys ho předešel milostí zdaru, *
      korunu zlatou mu na hlavu vsadil.
5 Prosil tě o život: dal jsi mu darem *
      délku dní života na všechny věky. –

6 Veliká jest jeho sláva dík tobě, *
      tys jej vznešenou nádherou oděl.
7 Činíš ho věčným požehnáním, *
      z pohledu svého jej radostí plníš.
8 Neboť král v Pána důvěru skládá, *
      Nejvyšší nedá mu zakolísat. –

     9   [Všechny tvé odpůrce najde tvá ruka, *
         pravice tvoje tvé nenávistníky.
     10  Strávit je necháš jak v plamenné peci, *
         až jim dáš pohlédnout do své tváře.
         Pán ať je zahubí ve svém hněvu, *
         ať je všechny pohltí oheň!
     11  Ze země vyhladíš potomstvo jejich, *
         rod jejich z lidského společenství!
     12  I kdyby kuli úkladné plány, *
         nic proti tobě nepořídí;
     13  neboť je obrátíš na útěk všechny, *
         jenom co na ně zamíříš lukem.]

14 Povstaň, Pane, v celé své moci! *
      Zapějem chvalozpěv na tvoji sílu!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Královstvím světa i vším bohatstvím jsem pohrdla pro lásku k mému Pánu Ježíši Kristu.

Ant. 3 Král s dychtivostí touží po tvé kráse, neboť je Pán a Bůh tvůj.

Žalm 91 (92)
Chvála Boha Stvořitele

Vzdává se chvála za to, co učinil jednorozený Syn Boží. (Sv. Atanáš)

2 Dobré je oslavovat Pána, *
      opěvat, Nejvyšší, tvé jméno,
3 zrána tvou milosrdnost hlásat, *
      za noci potom tvoji věrnost
4 s desítistrunnou harfou, s lyrou *
      a s chvalozpěvy při citeře. –

5 Blažíš mě, Pane, svými skutky, *
      já plesám nad dílem tvých rukou. –

6 Jak, Pane, skvělá jsou tvá díla, *
      jak myšlenky tvé přehluboké!
7 Nerozumný to nepochopí, *
      bláhový pro to nemá smysl.
8 Ať jako plevel bují hříšní, *
      ať vzkvétají, kdo pášou křivdy,
   to všechno jim je k věčné zkáze: *
9      ty však jsi navždy svrchovaný! –

10 Neboť hle, tvoji nepřátelé, †
       tví nepřátelé, Pane, zhynou, *
       bezbožní budou rozprášeni.
11 Mně jsi dal sílu tuřích rohů, *
       olejem čerstvým pomazals mě.
12 Zvysoka shlížím na odpůrce, *
       naslouchám řečem pomlouvačů. –

13 Jak palma vzkvete spravedlivý, *
       vzroste jak libanonský cedr.
14 Kdo vsazeni jsou v domě Páně, *
       pokvetou na nádvořích Božích.
15 Ponesou ovoce i v stáří, *
       zůstanou šťavnatí a svěží
16 a budou svědčit: Pán je věrný, *
       je skála má, je právo samo.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Král s dychtivostí touží po tvé kráse, neboť je Pán a Bůh tvůj.


V. Ukážeš mi cestu k životu.
O. U tebe je hojná radost.

PRVNÍ ČTENÍ

Z páté knihy Mojžíšovy

9, 7-21. 25-29
Hříchy lidu a Mojžíšova přímluva

     Mojžíš řekl lidu:
     „Pamatuj, nezapomeň, jak jsi rozlítil Hospodina, svého Boha, na poušti. Ode dne, kdy jsi vyšel z egyptské země, až do svého příchodu na toto místo jste byli vůči Hospodinu vzpurní. Rozlítili jste Hospodina na Chorebu. Hospodin se na vás rozhněval tak, že vás chtěl vyhladit. Když jsem vystoupil na horu, abych přijal kamenné desky, desky smlouvy, kterou s vámi Hospodin uzavřel, zůstal jsem na hoře čtyřicet dní a čtyřicet nocí, chleba jsem nejedl a vodu nepil. A Hospodin mi dal obě kamenné desky psané prstem Božím, na nichž byla všechna slova, která k vám Hospodin mluvil na hoře z prostředku ohně v den shromáždění.
     Po uplynutí čtyřiceti dní a čtyřiceti nocí mi Hospodin dal obě kamenné desky, desky smlouvy. A Hospodin mi řekl: ‚Vstaň a rychle odtud sestup, neboť tvůj lid, který jsi vyvedl z Egypta, se vrhá do zkázy. Brzo sešli z cesty, kterou jsem jim přikázal, udělali si slitou modlu.‘ Dále mi Hospodin řekl: ‚Vidím, jak je tento lid tvrdošíjný. Nech mě, já je vyhladím a vymažu jejich jméno pod nebem, z tebe učiním národ zdatnější a početnější než jsou oni.‘
     Obrátil jsem se a sestoupil z hory, zatímco hora planula ohněm. Obě desky smlouvy jsem nesl v rukou. Tu jsem spatřil, jak jste zhřešili proti Hospodinu, svému Bohu. Udělali jste si býčka, slitou modlu! Brzo jste sešli z cesty, kterou vám přikázal Hospodin, váš Bůh. Uchopil jsem obě desky, odhodil jsem je a před vašimi zraky je roztříštil. Pak jsem se vrhl před Hospodinem k zemi jako poprvé a ležel jsem čtyřicet dní a čtyřicet nocí, chleba jsem nejedl a vodu nepil, pro všechen váš hřích, kterým jste zhřešili, když jste se dopustili toho, co je zlé v Hospodinových očích, a tak jste ho urazili. Obával jsem se hněvu a rozhořčení, jímž se Hospodin proti vám rozlítil, aby vás vyhladil. A Hospodin mě vyslyšel i  tentokrát.
     Hospodin se velmi rozhněval i na Áróna a chtěl ho zahladit. V oné době jsem se proto modlil i za Áróna. A váš hříšný výtvor, který jste udělali, toho býčka, jsem vzal a spálil v ohni, roztloukl jsem jej a rozemlel jsem jej nadobro až na jemný prach; prach z něho jsem vsypal do potoka, který stéká z hory.
     Tu jsem se vrhal před Hospodina, čtyřicet dní a čtyřicet nocí jsem se vrhal před něho, protože Hospodin řekl, že vás vyhladí.
     Modlil jsem se k Hospodinu: Pane, Hospodine, neuvaluj zkázu na svůj lid, na své dědictví, které jsi vykoupil svou velikou mocí a vyvedl z Egypta pevnou rukou. Rozpomeň se na své služebníky, na Abraháma, Izáka a Jakuba, a nepřihlížej k  zatvrzelosti tohoto lidu, k jeho zvůli a hříchu, aby neříkali v zemi, z níž jsi nás vyvedl: ‚Protože je Hospodin nemohl uvést do země, kterou jim slíbil, a měl je v nenávisti, vyvedl je a na poušti je usmrtil.‘ Oni jsou přece tvůj lid a tvé dědictví, které jsi vyvedl svou velikou silou a vztaženou paží.“

RESPONSORIUM

Srov. Ex 32, 11. 13. 14; 33, 17

O. Mojžíš řekl: Hospodine, proč plane tvůj hněv proti tvému lidu? Rozpomeň se na Abraháma, na Izáka a na Izraele, kterým jsi přísahal: Celou tuto zemi dám vašemu potomstvu. * Hospodin se nad nimi slitoval a  nedopustil neštěstí, kterým hrozil svému lidu.
V. Hospodin pravil Mojžíšovi: Našel jsi u mne milost a já tě znám jménem. * Hospodin se nad nimi slitoval a  nedopustil neštěstí, kterým hrozil svému lidu.

DRUHÉ ČTENÍ

Jedno z těchto dvou:

Z kanonizačního procesu sv. Markéty

(AAS 36 [1944], str. 33–40)

Zasvěcena Snoubenci panen snažila se horlivě napodobovat samotného Krále mučedníků

     Markéta pocházela z maďarského rodu Arpádovců, který sám ve třináctém století zrodil Církvi Boží čtyři další ženy proslulé svatostí života: totiž svatou Alžbětu, svatou Anežku Pražskou, její sestřenici, a dcery krále Bély IV. Kunhutu a Jolantu, jejichž úcta byla potvrzena Apoštolským stolcem.
     Narodila se zbožným rodičům Bélovi IV., maďarskému králi, a královně Marii Lascaris. Rodiče zasvětili počaté dítě, pokud to bude dcera, Bohu jako určitou smírnou oběť za osvobození království a jeho záchranu. Jejich modlitby a prosby byly vyslyšeny. Ještě před dosažením jejího čtvrtého roku ji rodiče, pamětlivi svého slibu a prokázaného dobrodiní, přivedli do kláštera mnišek řádu svatého Dominika ve Veszprému, aby si již v útlém věku zvykala na řeholní život a Bohu náležitě sloužila.
     Tam se Markéta stala upřímnou učednicí kříže, hned zapomněla na královský dům a učenlivostí a poslušností tak vynikala, že si ji mnišky upřímně zamilovaly. Na svůj věk mimořádným způsobem uctívala andělskou láskou Ježíše Krista a Bohorodičku Marii, projevovala urozené mravy a skvělost ducha.
     Proto král, její otec, aby sobě i svému království získal jistější a účinnější Boží pomoc, vystavěl na dunajském ostrově klášter ke cti Nejsvětější Panny Marie, do něhož uvedl nejen svaté zbožné panny, ale také svou dceru Markétu, „kterou mezi ostatními svými dětmi miloval nesmírně něžnou láskou, protože v ní rozeznával počátky onoho zbožného přebývání, které se líbí Bohu“.
     Markéta mezitím odmítla sňatek s jistým urozeným polským knížetem a ve dvanácti letech složila slavnostní sliby před ctihodným magistrem řádu Humbertem. Poté, co ji k sňatku začal přemlouvat také český král, rozhodla se vyjádřit svou vůli, že je zcela zaslíbena Kristu, aby svůj slib daný božskému Snoubenci zachovala neporušený a byla ušetřena dalšího nežádoucího naléhání. Snažně proto žádala o posvátný závoj, který pak ke své velké radosti obdržela od arcibiskupa ostřihomského.
     Když se takto zasvětila Snoubenci panen, pohrdala světem a umrtvovala své tělo, a tak se snažila horlivě napodobovat samotného Krále mučedníků. Vždy byla oblečena v těch nejhorších šatech a dychtila po těch nejnižších službách: zametat dům, stírat podlahy, připravovat jídlo a nosit těžká břemena; to vše jí bylo nejmilejší. Nemocným sestrám i služebným, když se ostatní obávali nákazy, sloužila s takovou láskou a sebezapřením, že ochotně plnila všechny těžké i ty nejnižší služby.
     Tajemství Kristova utrpení s nářkem uctívala, žárem jeho muk planula, před Ježíšem Kristem ukrytým pod eucharistickými způsobami nebo zpodobeným na kříži s láskou vylévala své srdce, všude a téměř bez přestání se modlila, předepsanými modlitbami vzdávala chválu Bohu, pozdravení Bohu Otci, Duchu zastánci nebo nejmilejší Panně Boží rodičce přednášela.
     Aby hněv Boha všemohoucího utišila a Boží shovívavost pro svůj národ vyprosila, „hojně slzy prolévala, své tělo posty vysilovala, do žíněného roucha se oblékala, jako by želela hříchů všech, kteří proti Bohu tak nespravedlivě jednali, za odvrácení neštěstí svými modlitbami Boha prosila, aby Pán Ježíš Kristus pravicí své moci chránil nevinné a svatou matku Církev, kterou za cenu své krve shromáždil.“
     Avšak Markéta svou činnost neomezila jen na velmi naléhavé prosby k Bohu a nejtvrdší pokání, ale také roznícena apoštolskou horlivostí a posílena hrdinskou odvahou neváhala zcela otevřeně vytýkat nepravost komukoliv, ať už se jí dopustil člověk s nejvyšší autoritou či důstojností.
     Také třetí nabídku k sňatku Markéta hned odmítla a radostně odpověděla, že chce zachovat své panenství pro Pána Ježíše Krista. A tento božský Snoubenec, vždy věrný a tak urozený, který si v srdci své služebnice vybudoval milý příbytek, zahrnul ji bohatě nebeskými dary a dal jí účast na svém utrpení, ale také útěše a moci stejně za života jako i po smrti.

RESPONSORIUM
O. Svatá Markéta byla v nitru oděna milosrdenstvím, laskavostí a pokorou. * Pro všechny se stala vším a nedávala najevo, že je dcerou krále.
V. V lásce a pokoře ji žádná sestra nepředčila. * Pro všechny se stala vším a nedávala najevo, že je dcerou krále.

Nebo:

Z kázání kněze Jana Taulera na Nanebevstoupení Páně

(Sermo 4: Opera omnia, sv. 2, ed. A. Tralin, Paris 1911, str. 440–443)

     Každý, kdo chce opravdu následovat Boha a Vykupitele Pána Ježíše Krista, ať pokorně a s vyrovnanou myslí vezme na sebe kříž bolestí vnitřních i vnějších, spravedlivých i nespravedlivých. Takto obtížen půjde radostně za svým Pánem. Žádným jiným způsobem se nedospěje tam, kam nás Kristus předešel.
     Není jistě málo těch, kdo touží stát se Pánovými svědky v míru, když jde všechno podle jejich přání. Ochotně se chtějí stát svatými, ale bez námahy, bez nepříjemností, bez soužení, bez újmy. Dychtí totiž poznat Boha, okoušet ho, pociťovat ho, ale hořkost budiž od nich daleko! Jestliže by tedy měli pracovat, upadnout do hořkosti, do zármutku, do tmy, do tvrdých zkoušek, jestliže by se jim Bůh skryl a oni byli v nitru i navenek zbaveni útěchy, ihned zmizí jejich dobrá předsevzetí. To nejsou praví svědkové, takoví, jaké hledá Spasitel.
     Kdo nehledá pokoj, kdo se nechce všude těšit z pokoje při všem, co dělá? Avšak snahu o takovýto pokoj je třeba zcela odmítnout. Máme vyvinout nemalé úsilí a námahu, abychom si udrželi pokoj v každé době i při protivenstvích. Z toho jistě vzejde pokoj pravý, stálý a bezpečný. Ze všeho ostatního, co hledáme nebo co máme rádi, totiž vzejde jen zklamání. Jestliže se však jinak snažíme, seč můžeme, zachovat si radost ve smutku, klid ve zmatcích, prostotu ve složitostech, veselou mysl při obtížích, tehdy budeme opravdovými svědky Boha a našeho Pána Ježíše Krista.
     Takovým učedníkům sám Kristus za živa i po zmrtvýchvstání přál pokoj. Oni však nikdy v tomto životě nenašli pokoj vnější. Ale byl jim dán pokoj podstatný, pravý pokoj ve zmatcích, blaženost při potupách, život ve smrti. Jásali radostí, když je lidé nenáviděli, když je vydávali soudům a odsuzovali k smrti. Takoví byli praví svědkové Boží.

RESPONSORIUM
O. Tak my jsme zaživa stále vydáváni na smrt pro Ježíše, * aby i Ježíšův život byl patrný na našem smrtelném těle.
V. Na svém těle doplňuji to, co zbývá vytrpět do plné míry Kristových útrap; má z toho prospěch jeho tělo, to je Církev. * Aby i Ježíšův život byl patrný na našem smrtelném těle.

PSALMODIE

Ant. 1 Pro Krista se svobodně rozhoduji, po Kristu horoucně toužím, s Kristem chci zůstat na věky.

Žalm 62 (63), 2-9
Duše žízní po Bohu

Hledá Boha, kdo odkládá skutky temnoty.

2 Pane, můj Bože, tebe jen hledám, *
      po tobě žízní celá má duše,
   po tobě umdlévá touhou mé tělo, *
      tak jako vyprahlá žíznivá země.
3 Tolik tě toužím ve svatyni spatřit, *
      abych moh' vidět tvou moc a tvou slávu!
4 Vždyť tvá milost je lepší než život, *
      proto mé rty ti zpívají chválu. –

5 Tak tě chci velebit, co živ budu, *
      ve jménu tvém jenom ruce spínat.
6 Duše má bude jak morkem se sytit, *
      jásavě budou tě chválit má ústa.
7 Když v lůžku za noci na tebe myslím, *
      rozjímám o tobě za nočních bdění,
8 neboť ty stal ses mi pomocníkem, *
      v stínu tvých křídel radostně plesám. –

9 Přilnul jsem k tobě celou svou duší, *
      ty mě svou pravicí podpíráš mocně.

10      [Kdo však mi bez příčin záhubu strojí,*
         ti se propadnou do hlubin země,
11      ti budou vydáni napospas meči,*
         ti se kořistí šakalů stanou.
12      Král pak se bude radovat v Bohu, +
         oslaven bude, kdo přísahal na něj,*
         protože lhářům se zacpou ústa.]

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Pro Krista se svobodně rozhoduji, po Kristu horoucně toužím, s Kristem chci zůstat na věky.

Ant. 2 Panny, velebte Pána. Ten, který vás povolal k čistotě, už ve vás dovršil dary, kterými vás obdařil.

Kantikum
Všechno tvorstvo chválí Boha
Dan 3, 57-88. 56
Chvalte našeho Boha, všichni, kdo mu sloužíte. (Zj 19, 5)

57 Velebte Pána, vy díla Páně, *
       věčně ho chvalte a oslavujte!
58 Velebte Pána, andělé Páně, *
59      nebesa nebes, velebte Pána! –

60 Velebte Pána, nebeské vody, *
61      mocnosti všechny, velebte Pána!
62 Velebte Pána, měsíci, slunce, *
63      vy hvězdy na nebi, velebte Pána! –

64 Velebte Pána, vy deště a rosy, *
65      bouře a vichry, velebte Pána!
66 Velebte Pána, ohni a žáre, *
67      mrazy a vedra, velebte Pána! –

68 Velebte Pána, lijáky, sněhy, *
69      ledy a zimy, velebte Pána!
70 Velebte Pána, sněhy a jíní, *
71      vy dny a noci, velebte Pána! –

72 Velebte Pána, světlo i temno, *
73      blesky a mraky, velebte Pána!
74 Okrsku zemský, zvelebuj Pána, *
       věčně jej chval a oslavuj jej! –

75 Velebte Pána, vy hory a vrchy, *
76      všechno, co na zemi pučí, chval Pána!
77 Velebte Pána, prameny vody, *
78      moře a řeky, velebte Pána! –

79 Velebte Pána, zvířata moří, †
       jakož i vše, co se ve vodách hýbe, *
80      nebeští ptáci, velebte Pána!
81 Pána chval, zvěři divá i krotká, *
82      rody všech lidí, velebte Pána! –

83 Izrael ať vždy jen velebí Pána: *
       věčně ho chvalte a oslavujte!
84 Velebte Pána, vy kněží Páně, *
85      sluhové Boží, velebte Pána! –

86 Chvalte jej, věrní, duší i duchem, *
87      zbožní a pokorní srdcem, ho chvalte!
88 Velebte Pána, Ananiáši, Azariáši a Misaeli, *
       věčně ho chvalte a oslavujte! –

    Otce i Syna i svatého Ducha *
       velebme věčně a oslavujme.
56 Pane, tys veleben na klenbě nebes, *
       na věky chválen a oslavován.

(Na konci tohoto kantika se nepřipojuje zakončení Sláva Otci.)

Ant. 2 Panny, velebte Pána. Ten, který vás povolal k čistotě, už ve vás dovršil dary, kterými vás obdařil.

Ant. 3 Ať se věrní mocně zaradují, vždyť skvěle zvítězili nad tělem a krví.

Žalm 149
Jásot svatých

Synové Církve, synové nového lidu, ať jásají nad Kristem, svým králem. (Hesychios)

1 Zazpívejte Pánu novou píseň, *
      ať zní jeho chvála v obci zbožných!
2 Izrael ať raduje se z Tvůrce, *
      děti Siónu ať Krále chválí!
3 Slaví jeho jméno v chorovodech, *
      na bubny a citery mu hrají!
4 Pán v svém lidu našel zalíbení, *
      vítězstvím on věnčí ponížené.
5 Ať se věrní mocně zaradují, *
      ať i na svých ložích zaplesají! –

6 V hrdle svém ať Boží chválu mají, *
      v ruce jílec dvousečného meče,
7 aby mohli pohanům se pomstít, *
      aby vyřkli tresty nad národy,
8 uvázali v pouta jejich krále, *
      do okovů jejich přední muže,
9 naplnili na nich psané právo. *
      To je oslavou všech jeho zbožných.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Ať se věrní mocně zaradují, vždyť skvěle zvítězili nad tělem a krví.

KRÁTKÉ ČTENÍ

Řím 14, 17-19
Boží království nespočívá v jídle a pití, ale ve spravedlnosti, pokoji a radosti, jaké dává Duch Svatý. Kdo s těmito dary Ducha slouží Kristu, líbí se Bohu a váží si ho i lidé. Usilujme tedy o to, co slouží k pokoji a k vzájemnému duchovnímu prospěchu.

KRÁTKÉ RESPONSORIUM

V. Tobě řeklo mé srdce: * Hledám tvou tvář.
R. Tobě řeklo mé srdce: * Hledám tvou tvář.
V. Po tvé tváři, Pane, toužím.
R. Hledám tvou tvář.
V. Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému.
R. Tobě řeklo mé srdce: * Hledám tvou tvář.

ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM

Ant. k Zachariášovu kantiku Přinášejme sami sebe v oběť živou, svatou a Bohu milou. Stále prožívejme na svém těle Ježíšovo umírání, aby i Ježíšův život byl patrný na našem těle.

Mesiáš a jeho předchůdce

Lk 1, 68-79

Požehnaný buď Pán, Bůh Izraele, *
    protože navštívil a vykoupil svůj lid.
A vzbudil nám mocného spasitele *
    z rodu Davida, svého služebníka.

Jak slíbil od pradávna *
    ústy svých svatých proroků:
že nás zachrání od našich nepřátel *
    a z rukou všech, kteří nás nenávidí.

Slitoval se nad našimi otci *
    a rozpomenul se na svou svatou smlouvu:
na přísahu, kterou se zavázal našemu otci Abrahámovi, *
    že nám dá,

abychom mu beze strachu *
    a vysvobozeni z rukou nepřátel
zbožně a spravedlivě sloužili *
    po všechny dny svého života.

A ty, synu, budeš prorokem Nejvyššího, *
    neboť půjdeš před Pánem, abys mu připravil cestu
a dal jeho lidu poznat spásu *
    v odpuštění hříchů

pro slitování a milosrdenství našeho Boha, *
    kterým nás navštívil Vycházející z výsosti,
aby se zjevil těm, kdo jsou ve tmě a v stínu smrti, *
    a uvedl naše kroky na cestu pokoje.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. k Zachariášovu kantiku Přinášejme sami sebe v oběť živou, svatou a Bohu milou. Stále prožívejme na svém těle Ježíšovo umírání, aby i Ježíšův život byl patrný na našem těle.

PROSBY

Veleben buď Bůh, náš Otec, že ochraňuje své syny a nepohrdá jejich prosbami. Prosme ho všichni pokorně:
     BOŽE, OSVĚCUJ NÁŠ DUCHOVNÍ ZRAK.

Děkujeme ti, že jsi nás osvítil skrze svého Syna,
— uděl nám, ať jsme po celý den naplněni jeho světlem.
Veď nás dnes svou moudrostí,
— abychom žili novým životem.
Uděl nám, ať z lásky k tobě snášíme všechno nepříjemné,
— abychom ti stále sloužili s velkodušným srdcem.
Řiď dnes naše myšlenky, slova i skutky,
— abychom se ochotně dali vést tvou prozřetelností.

Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé,
přijď království tvé,
buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům,
a neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.

Otče náš...


MODLITBA

Bože, tys chtěl, aby svatá panna Markéta pod vedením Ducha Svatého zazářila milostí sebezáporu; dej, ať se nikdy neprotivíme tvé vůli a věrně konáme, co je ti milé. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Nebo:
Bože, ty miluješ a chráníš panenství. Z tvé milosti spojila tvá služebnice Markéta krásu panenství se zásluhami dobrých skutků; dopřej nám, prosíme, abychom duchem spasitelné kajícnosti mohli obnovovat bezúhonnost mysli. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Pokud předsedá kněz nebo jáhen, rozpustí lid takto:

Pán s vámi.
R. I s tebou.
Požehnej vás všemohoucí Bůh,
Otec i Syn i Duch Svatý.
R. Amen.

    Může použít i jinou formuli požehnání z misálu.
    Pokud má lid odejít, řekne:

Jděte ve jménu Páně. 
R. Bohu díky. 

    Pokud nepředsedá kněz nebo jáhen a při recitovaní jednotlivce se modlitba zakončí takto:

Pán nám žehnej,
ode všeho zlého nás ochraňuj
a doveď nás do života věčného.
R. Amen.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023,  Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016,  Česká dominikánská provincie