Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

7. březen 2014
Sv. Perpetuy a Felicity, mučednic, pro připomínku

RANNÍ CHVÁLY S ČETBOU

V roce 203 bylo v Kartágu zatčeno pět katechumenů. Ve vězení byli pokřtěni a dosáhli mučednické koruny (7. III.). Mezi nimi byly dvě ženy. Jedna z nich, Perpetua, zapisovala události ve vězení až do dne před jejich smrtí. Byla to mladá žena z patricijské rodiny, doma měla několikaměsíční dítě. Felicita byla otrokyně, ve vězení se jí dva dny před smrtí narodila holčička. Úcta k nim se brzy rozšířila nejen v Africe, ale i v ostatním křesťanském světě. Nad jejich hroby byla postavena bazilika a jejich jména jsou uváděna v mešním římském kánonu.

RANNÍ CHVÁLY S ČETBOU

V. Bože, shlédni a pomoz.
R. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen. 

HYMNUS

Už, Kriste, Slunce svatosti,
temnoty z nitra vyhosti,
ať naplní nás ctností zář,
když brány dne zas otvíráš.

Všem skýtáš milostivý čas:
kající srdce probuď v nás,
ať láskou svou nás napravíš,
když snášels nás tak dlouho již.

Nám uděl tolik lítosti,
ať můžeš proudem milostí
smýt z nás i skvrny těžších vin
tím větším smilováním svým.

Už nastává den, tvůj to den,
zas všechno skvít se bude v něm.
Nuž, radujme se, že i nás
tvá milost vede v jeho jas.

Ať v pokoře tě vesmír ctí,
jediný Bože v Trojici,
též my tě omilostněni
novými ctíme písněmi. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 K boji povstávají králové, smlouvají se vládci proti Pánu, proti jeho Pomazanému.

Žalm 77 (78), 1-39
Dobrota Boží a nevěrnost národa v dějinách spásy

Tyto věci se staly nám pro výstrahu. (1 Kor 10, 6)

I

¹ Poslyš, můj lide, mé naučení, *
      slovům mých úst nyní nastav uši!
² K moudrému výroku otevřu rty, *
      vyložím tajemství z dávného času. –

³ To, co jsme slyšeli, poznali my, *
      co nám už otcové vyprávěli,
⁴ nemáme před dětmi zamlčet, *
      nýbrž dát vědět i příštímu rodu:

   Pánovu slávu a jeho moc, *
      podivuhodné skutky, jež konal. –

⁵ S Jákobem příkaz ujednal, *
      stanovil zákon v Izraeli,
   našim otcům pak poručil, *
      aby tak hlásali dál svým dětem,
⁹ ať o tom všechno potomstvo zví, †
      všechny děti, co teprv se zrodí; *
      ty pak svým dětem zas povědí dále:
⁷ vždy aby v Pána doufali, †
      na divy Boží nezapomněli *
      a jeho příkazy zachovávali,
⁸ ať nejsou jak jejich otcové, *
      vzpurné a zaryté pokolení,
   rod, který nestálé srdce měl *
      a který duchem se nedržel Boha.
⁹ Efraimovci, ač třímali luk, *
       na útěk dali se, když došlo k bitvě. –

¹⁰ Úmluva s Bohem jim nebyla nic, *
       odmítli žít podle zákona Páně.
¹¹ Zapomněli, co činil Bůh, *
       jaké jim dopřál zázraky spatřit.
¹² Před jejich otci způsobil div *
       v egyptské zemi, v tanejských pláních.
¹³ Rozdělil moře a vedl je jím, *
       vody postavil jako hráze.
¹⁴ Ve dne je provázel oblakem, *
       po celou noc pak ohnivým světlem.
¹⁵ Na poušti skálu rozrazil, *
       z ní je napojil pramenem hojným.
¹⁶ Potoky vyvedl ze skály, *
       voda se hrnula v celých řekách.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 K boji povstávají králové, smlouvají se vládci proti Pánu, proti jeho Pomazanému.

Ant. 2 Rozdělují si moje šaty, metají kostky o můj oděv.

II

¹⁷ Proti Bohu však hřešili dál, *
       v poušti se vzepřeli Nejvyššímu.
¹⁸ Zachtělo se jim po chuti jíst, *
       Boha tak v srdci pokoušeli.
¹⁹ Hněvali Boha a ptali se tak: *
       „Dokáže Bůh i v poušti nám prostřít?
²⁰ Udeřil sice do skály, *
       že tryskla voda a potoky tekly;
    umí však opatřit pro nás i chléb, *
       dá svému lidu najíst se masa?“
²¹ To když Bůh slyšel, pojal ho hněv; †
       na Jákobovce zasršel ohněm, *
       zaplanul nevolí k Izraeli,
²² že víry k Bohu nemají dost, *
       že v jeho pomoc nedoufají. –

²³ Nicméně přikázal oblakům, *
       otevřel nad nimi nebeské brány,
²⁴ jedlé maně dal na ně dštít *
       a tak jim poskytl obilí z nebe.
²⁵ Chlebem silných živil se lid; *
       seslal jim pokrmu v plné míře.
²⁶ Pak vzbudil nad nimi východní van, *
       mohutně zadul i větrem jižním,
²⁷ a maso pršelo jako prach, *
       ptáků bylo jak mořského písku.
²⁸ Padali doprostřed ležení, *
       kolkolem stanů Izraele.
²⁹ Po čem tak bažili, to jim dal; *
       a oni jedli až do sytosti.
³⁰ Jenže v své chtivosti neměli dost. *
       ještě jim sousta vězela v ústech,
³¹ když na ně udeřil Boží hněv: †
       smrt nechal mezi předáky řádit, *
       mládež národa porazil k zemi.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Rozdělují si moje šaty, metají kostky o můj oděv.

Ant. 3 Použili síly ti, kdo mě chtějí zabít.

III

³² Přesto však hřešili ještě i pak, *
       neměli důvěru k divům Páně.
³³ Ukrátil tedy jejich dny *
       a jejich léta záhubou náhlou.
³⁴ Až když je hubil, hledali jej, *
       navraceli se a ptali se po něm.
³⁵ Vzpomněli, že jejich skálou je Pán, *
       zachráncem že je Bůh svrchovaný.
³⁶ Ale to byl jen klam jejich úst, *
       jazykem pouze jej obelhávali,
³⁷ srdcem však nebyli upřímní, *
       v úmluvě dávné mu nebyli věrní.
³⁸ Přes to všechno byl slitovný dál, *
       odpouštěl vinu a nezahubil.
    Častokrát upustil od hněvu, *
       potlačil svoje rozhorlení,
³⁹ pamětliv, že jsou z masa jen, *
       vánek, jenž odvane do nenávratna.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Použili síly ti, kdo mě chtějí zabít.

V. Obraťte se k svému Pánu, Bohu.
O. Je dobrotivý a milosrdný.

PRVNÍ ČTENÍ

Z druhé knihy Mojžíšovy

     ¹Jeden muž z kmene Levi si vzal ženu z téhož kmene. ³Žena počala a porodila syna. Když viděla, jak je hezký, skrývala ho po tři měsíce. ²Poněvadž ho už dál tajit nemohla, obstarala pro něj papyrusový košík, vymazala asfaltem a smolou, uložila do něho dítě a položila do rákosí na břehu Nilu. ⁴Jeho sestra se postavila opodál, aby se dověděla, co se s ním stane.
     ⁵Faraónova dcera sestoupila, aby se vykoupala v Nilu, zatímco se její služebnice procházely podél Nilu. Když uviděla v rákosí košík, poslala svou služku, aby ho vzala. ⁶Otevřela ho a uviděla dítě, a hle – chlapeček pláče. Bylo jí ho líto a řekla: „To je nějaké hebrejské dítě!“ ⁷Jeho sestra řekla faraónově dceři: „Mám jít a zavolat ti kojnou z hebrejských žen, aby dítě pro tebe odkojila?“ ⁸Faraónova dcera odpověděla: „Jdi!“
     Děvče šlo a zavolalo matku dítěte. ⁹Faraónova dcera jí řekla: „Vezmi toto dítě a koj ho pro mě a já ti za to zaplatím.“ Žena dítě vzala a kojila ho. Když chlapec dorostl, přivedla ho k faraónově dceři, ¹⁰ta ho přijala za syna a dala mu jméno Mojžíš. Řekla totiž: „Vytáhla jsem ho z vody.“
     ¹¹V té době, když Mojžíš dospěl, vyšel ke svým krajanům; byl svědkem jejich robotování a viděl, jak Egypťan bil Hebrejce, jednoho z jeho krajanů. ¹²Obrátil se na všechny strany, a když nikoho neviděl, Egypťana zabil a zahrabal do písku. ¹³Druhého dne vyšel, a hle – dva hebrejští muži se spolu rvali. „Proč biješ svého druha?“ zeptal se útočníka. ¹⁴Ale ten mu odpověděl: „Kdopak tě ustanovil za našeho náčelníka a soudce? Chceš mě zabít, jako jsi zabil Egypťana?“ Mojžíš dostal strach a řekl si: „Přece se ta věc rozhlásila!“
     ¹Farao se o této záležitosti doslechl a usiloval Mojžíše zabít, ale Mojžíš před faraónem utekl a zdržoval se v zemi Midjan; přišel tedy do země Midjan a posadil se u jedné studny. ¹⁶Midjanský kněz měl sedm dcer. Ty přišly, aby načerpaly vodu a naplnily jí žlaby k napojení stáda svého otce. ¹⁷Přišli však pastýři a odehnali je. Tu Mojžíš vstal, ujal se jich a napojil jejich stádo.
     ¹⁸Když dcery přišly k svému otci Reuelovi a on se jich zeptal: „Co se stalo, že dnes přicházíte tak brzo?“, řekly: ¹⁹„Jeden Egypťan nás vysvobodil z rukou pastýřů. Dokonce nám i načerpal vodu a napojil stádo.“ ²⁰Zeptal se dcer: „Kde je? Proč jste ho tam nechaly? Zavolejte ho, ať s námi pojí!“
     ²¹A Mojžíš souhlasil s tím, že u něho zůstane. Reuel dal Mojžíšovi svou dceru Siporu za ženu. ²²Porodila syna a Mojžíš mu dal jméno Geršom, protože řekl: „Jsem přistěhovalcem v cizí zemi.“

RESPONSORIUM

O. Když Mojžíš dospěl, vedla ho víra k tomu, že odmítl prohlásit se jako syn faraónovy dcery; raději chtěl snášet spolu s Božím lidem protivenství, než mít nějaký přechodný prospěch z toho, že by se dopustil hříchu. * To proto, že měl zrak upřený na budoucí odplatu.
V. Byl přesvědčen, že když snáší potupy jako Mesiáš, má to větší cenu než všechny poklady Egypta. Víra způsobila, že odešel z Egypta. * To proto, že měl zrak upřený na budoucí odplatu.

DRUHÉ ČTENÍ

Z homilie připisované svatému biskupovi Janu Zlatoústému

     Znamená totiž společenství a jednotu s Bohem. A jako září tělesné oči, hledí-li do světla, tak i duše upřená na Boha září jeho nevýslovným světlem. Nemluvím ovšem o modlitbě vázané na vnějšek, ale o té, jež vychází ze srdce; jež se neomezuje na určitou dobu nebo hodinu, ale děje se bez ustání, ve dne v noci.
     Nestačí se totiž soustředit na Boha pouze tehdy, kdy se oddáváme modlitbě. Také když jsme zaměstnáni jakýmikoli povinnostmi, ať už je to péče o chudé či jiné starosti anebo užitečné dobročinné dílo, je třeba dát se pronikat touhou po Bohu a myšlenkou na něj. Neboť všechno, co Boží láska ochutí jako sůl, se pak stane tím nejlahodnějším pokrmem pro Vládce veškerenstva. Věnujeme-li Bohu co nejvíce času, můžeme se neustále po celý život těšit z užitku, který z toho plyne.
     Modlitba je světlem duše, je pravým poznáním Boha a prostřednicí mezi Bohem a lidmi. Duše se jí pozvedá až vzhůru do nebes, s nevýslovnou láskou objímá Pána a jako dítě volající s pláčem po matce touží po nebeském mléku.¹ Vyslovuje svá nejvlastnější přání a dostává dary, které přesahují vše viditelné a přirozené.
     Modlitba je naším ctihodným prostředníkem u Boha, dodává srdci odvahy, upokojuje duši. Ale mluvím-li o modlitbě, nedomnívej se, že jde o slova. Modlitba je touha po Bohu, je to nevýslovná láska, která nepochází z lidí, ale má původ v božské milosti. Apoštol o ní říká: Vždyť ani nevíme, oč se máme vlastně modlit. A tu sám Duch se za nás přimlouvá vzdechy, které nelze vyjádřit.²
     Daruje-li Pán někomu takovouto modlitbu, je to bohatství, o něž jej nikdo nemůže připravit; nebeský pokrm, který sytí duši. Okusil-li jej kdo, navždycky bude toužit po Pánu, jako by jeho srdce zachvátil prudký oheň.
     Když se chceš takto začít modlit, vymaluj svůj domov mírností a pokorou, osvětli jej světlem spravedlnosti a dobrými skutky jej vyzdob jako ryzím zlatem. Namísto mramoru a mozaiky jej okrášli vírou a velkodušností. A když to všechno zastřešíš modlitbou, bude stavba domu hotová. Takže Pán bude mít přichystaný dokonalý příbytek a ty ho přijmeš jako ve skvostném královském paláci.
     ¹ srov. 1 Petr 2, 2
     ² Řím 8, 26b

RESPONSORIUM

O. Proč bys na nás měl na věky zapomenout, opustit nás až do konce života? * Dej, ať se k tobě vrátíme, Pane, a my se vrátíme.
V. Pane, zachraň nás, hyneme. * Dej, ať se k tobě vrátíme, Pane, a my se vrátíme.

TŘETÍ ČTENÍ

Z vyprávění o kartaginských mučednících

     Rozbřesklo se do dne vítězství mučedníků a oni vyšli z vězení do amfiteátru, jako by již vstupovali do nebe, s veselou tváří, krásní, rozechvělí spíš radostí než bázní.
     Nejprve přivedli Perpetuu a smýkali jí, takže upadla na bok. Hned vstala a když spatřila na zemi sraženou Felicitu, přistoupila k ní, podala jí ruku a pomohla jí na nohy, takže tam stály obě vedle sebe. A jelikož už se lid obměkčil, byly přivolány zpět do Sanvivarské brány. Tam se Perpetuy ujal jistý muž jménem Rusticus, který byl tehdy katechumenem a měl ji rád. Tu jakoby se probrala ze sna – v tak mocném vytržení ducha předtím byla – a začala se rozhlížet kolem sebe. A k údivu všech se zeptala: "Kdy už nás tam předhodí té krávě?" A když slyšela, že se to už stalo, nevěřila, dokud nezjistila, že jak její tělo, tak oděv nesou stopy trýznění. Potom se obrátila k přivolanému svému bratru a onomu katechumenovi s těmito slovy: "Stůjte pevně ve víře a ať vás naše utrpení nepohoršuje!"
     Rovněž Saturus, který byl v jiné bráně, povzbuzoval vojína Pudenta a řekl: "Zkrátka a dobře, jak jsem předpokládal a předpověděl, opravdu jsem zatím žádnou šelmu nevnímal. Takže teď můžeš z celého srdce věřit, že tam jdu a zahynu jediným levhartím kousnutím." A vzápětí byl na kraji arény předhozen levhartovi. Po jediném kousnutí levharta jej zalilo takové množství krve, že když se vracel, na svědectví druhého křtu lid opětovně volal: "Obmytý je spasen, obmytý je spasen!" Ovšemže byl spasen, kdo se takovýmto způsobem obmyl.
     Tu řekl Saturus vojínu Pudentovi: "Buď sbohem a pamatuj na svou víru i na mne. A tohle ať tě neznepokojuje, nýbrž posílí." A zároveň ho požádal, aby mu půjčil řemínek z prstu, vložil si ho do otevřené rány a vrátil mu jej nazpět jako zástavu a památku na prolitou krev. Hned nato se polomrtvý skácel mezi ostatní, kteří měli být na obvyklém místě utraceni.
     A když lid požadoval, aby byli přivedeni do středu arény, aby mohli všichni na vlastní oči přihlížet, jak vniká meč do jejich těla a dokonává se vražda, sami ještě vstali a dovlekli se tam, kam lid chtěl, a předem se navzájem políbili, aby své mučednictví korunovali slavným znamením pokoje.
     Pak už bez hnutí a mlčky přijali smrtící ránu. Jako první Saturus: první ve vidění vystupoval po žebříku, první vypustil duši; i Perpetuu nechal čekat. A sama Perpetua, jako by ještě měla zakusit nějakou bolest, když byla bodnuta mezi žebra, jen zasténala a sama vedla třesoucí se pravici nezkušeného gladiátora na své hrdlo. Nečistý duch se jí tak bál, že by snad tato veliká žena ani nemohla být jinak zabita, ledaže sama chtěla.
     Vpravdě nad jiné stateční a blažení mučedníci! Vpravdě jste byli povoláni a vyvoleni, abyste vstoupili do slávy našeho Pána Ježíše Krista.

RESPONSORIUM

O. Kristus Ježíš je po Boží pravici a přimlouvá se za nás. * Kdo by nás mohl odloučit od lásky Kristovy? Snad soužení nebo útisk nebo pronásledování nebo hlad nebo bída nebo nebezpečí nebo zabití?
V. Ale v tom ve všem skvěle vítězíme skrze toho, který si nás zamiloval. * Kdo by nás mohl odloučit od lásky Kristovy? Snad soužení nebo útisk nebo pronásledování nebo hlad nebo bída nebo nebezpečí nebo zabití?

PSALMODIE

Ant. 1 Stvoř ve mně čisté srdce, Pane, nového stálého ducha mi dej.

Žalm 50 (51)
Smiluj se nade mnou

Stále si obnovujte mysl po její duchovní stránce a oblečte člověka nového. (Srov. Ef 4, 23-24)

³ Smiluj se nade mnou, Bože, *
      jenž jsi tak milosrdný,
   tak plný slitování, *
      a moji nepravost zahlaď!
⁴ Smyj ze mne všechnu mou vinu *
      a z mého hříchu mě očisť! –

⁵ Uznávám, špatně jsem činil, *
      svůj hřích mám na očích stále. –
⁶ To proti tobě jsem hřešil, *
      spáchal, co tobě se příčí,
   takže tvůj soud je správný, *
      tvůj ortel spravedlivý. –

⁷ Vždyť jsem už narozen s vinou, *
      matka mě počala s hříchem.
⁸ Ty máš rád upřímné srdce, *
      v skrytu mě moudrosti učíš. –

⁹ Pokrop mě yzopem, zas budu čistý, *
       umyj mě, bělejší budu než sníh.
¹⁰ Veselí, radost mi zakusit dopřej, *
       ať jásají kosti, které jsi zdrtil. –

¹¹ Odvrať se tváří od mých hříchů, *
       všechny mé špatnosti nadobro zahlaď.
¹² Stvoř ve mně čisté srdce, Pane, *
       nového, stálého ducha mi dej. –

¹³ Neodvrhuj mě od své tváře, *
       ať ve mně trvá tvůj svatý duch.
¹⁴ Dej, ať se opět těším z tvé spásy, *
       posil mě velkodušností. –

¹⁵ Hříšníky budu učit tvým cestám, *
       bezbožní k tobě se vrátí zas.
¹⁶ Před krveprolitím zachraň mě, Pane, *
       zajásám, jak jsi spravedlivý! –

¹⁷ Odemkni, Pane, opět má ústa, *
       mé rty ti zapějí chvalozpěv.
¹⁸ V krvavých žertvách zálibu nemáš, *
       obětí tou se ti nezavděčím.
¹⁹ Má oběť, Pane, je zkroušený duch, *
       zdrcené srdce neodmítneš. –

²⁰ Oblaž, Pane, svou dobrotou Sión, *
       zbuduj zas hradby Jeruzaléma!
²¹ Pak se ti zalíbí v obětech řádných, †
       v zápalných žertvách a celopalech, *
       na oltář budou ti býčky klást.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Stvoř ve mně čisté srdce, Pane, nového stálého ducha mi dej.

Ant. 2 Jeruzaléme, raduj se, protože v tobě se všichni shromáždí u Pána.

Kantikum
Díkůvzdání za vysvobození lidu Ukázal mi svaté město Jeruzalém… září Boží vznešeností. (Zj 21, 10-11)

⁸ Dobrořečte Pánu, všichni jeho vyvolení, †
      jeho velikost buď stále na všech rtech *
      a ať ho oslavují v Jeruzalémě.
⁹ Jeruzaléme, svaté město, *
      Bůh tě stíhal za díla tvých rukou. –

¹⁰ Důstojně poděkuj Pánu *
       a veleb Krále věků,
    aby byl v tobě jeho chrám zase s jásotem zbudován *
       a aby on v tobě potěšil všechny vyhnance
    a aby v tobě miloval všechny nešťastné *
       po všechna budoucí pokolení. –

¹¹ Jasné světlo ozáří *
       všechny krajiny země;
    četné národy zdaleka, ze všech končin země †
       přijdou přebývat k tvému svatému jménu, *
       na rukou ponesou dary Králi nebe.
    V tobě budou jásat pokolení za pokoleními *
       a jméno Vyvoleného potrvá v pokoleních budoucích. –

¹³ Pak zajásáš a zaraduješ se nad syny spravedlivých, †
       neboť budou všichni shromážděni *
       a budou velebit Pána věků. –

¹⁴ Blahoslavení, kdo tě milují, *
       šťastní, kdo se radují z tvého pokoje! –

¹⁵ Má duše velebí Pána, velkého krále, †
¹⁶    protože Jeruzalém bude zase postaven jako město *
       i jeho dům na všechny věky!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Jeruzaléme, raduj se, protože v tobě se všichni shromáždí u Pána.

Ant. 3 Veleb, Sióne svého Boha! On své slovo sesílá na zem.

Žalm 147 (147B), 12-20
Obnova Jeruzaléma

Pojď, ukážu ti nevěstu, choť Beránkovu. (Zj 21, 9)

¹² Oslavuj Pána, Jeruzaléme, *
      veleb, Sióne, svého Boha! –

¹³ On v tvých branách závory zpevnil, *
      žehná tvým dětem, žijícím v tobě.
¹⁴ On tvé území v pokoji chrání, *
      jadrnou pšenicí štědře tě sytí.
¹⁵ On své slovo sesílá na zem, *
      co on vyřkne, se rozbíhá kvapem.
¹⁶ On dává sníh jak hebkou vlnu, *
      jíní rozsévá jako popel. –

¹⁷ Kroupy sype jak chlebové drobty, *
      chladem jeho zmrzají vody:
¹⁸ sešle slovo, a roztají zase, *
      větru dá zavát, a zas vody tekou.
¹⁹ Slova svá zjevil Jákobovi, *
      zákony, příkazy Izraeli.
²⁰ S žádným národem nejednal takto, *
      žádnému jinému nedal svůj zákon.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Veleb, Sióne svého Boha! On své slovo sesílá na zem.

KRÁTKÉ ČTENÍ

Můj spravedlivý Služebník ospravedlní mnohé, neboť sám ponese jejich viny. Proto mu udělím mnohé a s reky rozdělí kořist proto, že sám sebe vydal na smrt, že se dal přičíst ke zločincům, když nesl hříchy mnohých a prosil za viníky.

KRÁTKÉ RESPONSORIUM

V. On mě zachraňuje * z tenat lovců.
R. On mě zachraňuje * z tenat lovců.
V. Před slovem, které zkázu přináší.
R. Z tenat lovců.
V. Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému.
R. On mě zachraňuje * z tenat lovců.

ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM

Ant. k Zachariášovu kantiku Když uvidíš nahého, oblékni ho a nepohrdej svým bratrem; tvůj příklad bude zářit jako světlo a tvá spravedlnost půjde před tebou.

Mesiáš a jeho předchůdce

Požehnaný buď Pán, Bůh Izraele, *
    protože navštívil a vykoupil svůj lid.
A vzbudil nám mocného spasitele *
    z rodu Davida, svého služebníka.

Jak slíbil od pradávna *
    ústy svých svatých proroků:
že nás zachrání od našich nepřátel *
    a z rukou všech, kteří nás nenávidí.

Slitoval se nad našimi otci *
    a rozpomenul se na svou svatou smlouvu:
na přísahu, kterou se zavázal našemu otci Abrahámovi, *
    že nám dá,

abychom mu beze strachu *
    a vysvobozeni z rukou nepřátel
zbožně a spravedlivě sloužili *
    po všechny dny svého života.

A ty, synu, budeš prorokem Nejvyššího, *
    neboť půjdeš před Pánem, abys mu připravil cestu
a dal jeho lidu poznat spásu *
    v odpuštění hříchů

pro slitování a milosrdenství našeho Boha, *
    kterým nás navštívil Vycházející z výsosti,
aby se zjevil těm, kdo jsou ve tmě a v stínu smrti, *
    a uvedl naše kroky na cestu pokoje.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. k Zachariášovu kantiku Když uvidíš nahého, oblékni ho a nepohrdej svým bratrem; tvůj příklad bude zářit jako světlo a tvá spravedlnost půjde před tebou.

PROSBY

Kristus, náš Spasitel, nás vykoupil svou smrtí a svým zmrtvýchvstáním. Prosme ho:
      PANE, SMILUJ SE NAD NÁMI.

Ty ses ubíral do Jeruzaléma, abys podstoupil utrpení, a tak vešel do slávy,
— doveď svou Církev slavením velikonočních tajemství až k jejich naplnění ve věčnosti.
Tys byl povýšen na kříž a jeden z vojáků ti kopím probodl bok,
— uzdrav naše rány.
Tvůj kříž se stal stromem života,
— dávej jeho plody těm, kdo se křtem znovu narodili.
Tys na kříži odpustil kajícímu lotru,
— odpusť i nám, hříšníkům.

Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé,
přijď království tvé,
buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům,
a neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.

Otče náš...

MODLITBA

Bože, provázej svou pomocí naše úsilí o vnitřní obnovu, aby naše skutky odříkání byly už od počátku pravdivým projevem našeho smýšlení.

Blahoslavení, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je nebeské království.
V lásce k tobě, Bože, nacházely svaté mučednice Perpetua a Felicita sílu, aby se nezalekly svých mučitelů a překonaly smrtelná muka; na jejich přímluvu posiluj i naši lásku, aby stále rostla. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Pokud předsedá kněz nebo jáhen, rozpustí lid takto:

Pán s vámi.
R. I s tebou.
Požehnej vás všemohoucí Bůh,
Otec i Syn i Duch Svatý.
R. Amen.

    Může použít i jinou formuli požehnání z misálu.
    Pokud má lid odejít, řekne:

Jděte ve jménu Páně. 
R. Bohu díky. 

    Pokud nepředsedá kněz nebo jáhen a při recitovaní jednotlivce se modlitba zakončí takto:

Pán nám žehnej,
ode všeho zlého nás ochraňuj
a doveď nás do života věčného.
R. Amen.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023,  Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016,  Česká dominikánská provincie