Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

7. červenec 2012
Pro OP: Bl. Petra Jiřího Frassatiho, terciáře, nezávazná památka

RANNÍ CHVÁLY S ČETBOU

Narodil se 6. dubna 1901 v Turíně. Jeho otec byl agnostik, matka byla věřící a skvělá vychovatelka dětí. Petr Jiří byl milovníkem přírody, alpinistou, sportovcem, veselým společníkem. Přestože pocházel z bohaté rodiny, dokázal si uprostřed zajištěného života uchovat svobodu srdce. Uměl se podělit o všechno, co měl. Studoval gymnázium a polytechniku. V roce 1921, jako student univerzity, vstoupil do třetího řádu sv. Dominika. Chápal, že tímto způsobem přebírá určitou odpovědnost za Církev a vyznává svou víru. Myšlenka apoštolátu svatého Dominika jej nadchla. Chtěl pomáhat, pracovat pro spásu duší slovem, modlitbou, příkladem i dobrými skutky. Denně se modlil růženec, denně přistupoval ke svatému přijímání, co nejčastěji přicházel adorovat Nejsvětější svátost. Radostnost a lásku si zachoval i během krátké nemoci, kdy jeho tělo následkem akutní obrny postupně ochrnovalo. Zemřel 4. července 1925 a byl pohřben v rodinné hrobce na městském hřbitově. Beatifikoval jej 20. května 1990 sv. Jan Pavel II.
RANNÍ CHVÁLY S ČETBOU

V. Bože, shlédni a pomoz.
R. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen. Aleluja.

HYMNUS

Koruno výšin, Ježíši,
od věků pravdo nejhlubší,
ty služebníku věrnému
udílíš věčnou odměnu.

Prosíme snažně, dej i nám
zvlášť k jeho mocným přímluvám
svou milost s odpuštěním svým
a zbav nás okovů všech vin.

On nelnul nikdy k marnostem
a tak žil v žití pozemském,
aby si duší horlivou
získal svou lásku jedinou.

Kriste, tys nejvlídnější Král,
kterého on vždy vyznával,
a zdeptal vůdce zpupného
i jeho sluhu každého.

Vírou i ctnostmi se vždy skvěl,
trvale na modlitbách dlel.
Zkrotiv své údy střídmostí
byl pozván k věčné slavnosti.

Ať Bohu Otci sláva zní
i tobě, Synu jediný,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Kdo se poníží jako dítě, ten je v nebeském království největší.

Žalm 130 (131)
Důvěřuj v Boha jako dítě

Učte se ode mě, neboť jsem tichý a pokorný srdcem. (Mt 11, 29)

¹ Pane, nejsem pyšné mysli, *
      nepohlížím do vysoka,
   nebažím po velkých věcech, *
      které nad mou sílu jsou. –

² Ztišil, zklidnil jsem své srdce. *
      Jako dítě v klíně matky,
   jako dítě zkonejšené *
      ztichla ve mně duše má. –

³ Izraeli, doufej v Pána *
      nyní, vždy a na věky!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Kdo se poníží jako dítě, ten je v nebeském království největší.

Ant. 2 Můj Bože, v upřímnosti srdce jsem obětoval všecko.

Žalm 131 (132)
Boží přislíbení Davidovu domu

Pán Bůh mu dá trůn jeho předka Davida. (Lk 1, 32)

I

¹ Na Davida se, Pane, rozpomeň, *
      na všechnu jeho námahu a péči,
² na to, jak slavně Pánu přísahal, *
      mocnému Jákobovu pevně slíbil: –

³ „Nevkročím ve stan svého příbytku, *
      na lože neulehnu k odpočinku,
⁴ ani své oči usnout nenechám, *
      ani svým víčkům spánek nepopřeji,
⁵ než Pánu najdu místo příhodné, *
      příbytek pro mocného Jákobova!“ –

⁶ V Efratě slyšeli jsme o arše, *
      na polích jaárských pak jsme ji našli.
⁷ Vejděme nyní v jeho příbytek, *
      skloňme se k zemi před podnoží jeho! –

⁸ Vstaň, Pane, vejdi tam, kde budeš dlít, *
      ty i tvá vznešená a slavná archa!
⁹ Právo a řád buď rouchem kněží tvých, *
      radostně ať ti jásají tví věrní!
¹⁰ Pro svého služebníka Davida *
      pomazaného svého neodmítej!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Můj Bože, v upřímnosti srdce jsem obětoval všecko.

Ant. 3 Přísahal pevně Davidovi Pán, jeho království upevnil navěky.

II

¹¹ Přísahal pevně Davidovi Pán, *
      od svého slibu nikdy neustoupí:
   „Na trůně tvém dám slavně zasednout *
      dědici, který z tvého těla vzejde.
¹² A jestli budou tvoji synové *
      mé smlouvy dbát a řádů, jimž je učím,
   dám pak i jejich synům zasednout *
      pro věčné časy na trůně tvé vlády.“ –

¹³ Tak vpravdě Sión sobě zvolil Pán, *
      jej přál si navždy za sídlo své vlády:
¹⁴ „Toto je na věky můj příbytek, *
      zde budu sídlit v místě vytouženém. –

¹⁵ Pokrmu jeho štědře požehnám *
      a chlebem budu sytit jeho chudé.
¹⁶ Odění spásy jeho kněžím dám, *
      jásat a plesat budou jeho věrní. –

¹⁷ Tady moc Davidovu rozhojním, *
      pomazanému svému světlo zjednám.
¹⁸ Dám jeho nepřátelům z hanby šat, *
      on sám se bude skvít mým diadémem.“

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Přísahal pevně Davidovi Pán, jeho království upevnil navěky.

V. Pojďte a bedlivě pohleďte na skutky Páně.
R. Toho, jenž úžas šíří po celé zemi.

PRVNÍ ČTENÍ

Z druhé knihy Samuelovy

     ¹Na jaře příštího roku, v době, kdy králové táhnou do pole, David vyslal Joaba a s ním své bojovníky a celého Izraele. Zpustošili území Ammonitů a oblehli Rabbat. David však zůstal v Jeruzalémě.
     ²Jednou k večeru vstal David ze svého lůžka a procházel se na střeše královského domu. Tu spatřil ze střechy ženu, která se koupala; žena byla na pohled velmi hezká. ³David poslal vyptat se na ženu. Řekli mu: „Vždyť je to Batšeba, dcera Eliamova, manželka Chetity Uriáše.“ ⁴David poslal posly, aby ji přivedli, a když k němu vešla, spal s ní. ⁵Žena počala a dala to Davidovi vědět: „Počala jsem.“
     ⁶David pak poslal k Joabovi: „Pošli ke mně Chetitu Uriáše.“ A Joab poslal Uriáše k Davidovi. ⁷Když Uriáš k němu přišel, tázal se ho, daří-li se dobře Joabovi a mužstvu a jak pokračuje válka. ⁸Potom řekl David Uriášovi: „Zajdi do svého domu a umyj si nohy.“ Když Uriáš vyšel z královského paláce, poslali za ním k uctění královské jídlo. ⁹Uriáš však se uložil u vchodu do královského paláce se služebníky svého pána a do svého domu nezašel. David dostal zprávu: „Uriáš do svého domu nezašel.“ Druhého dne ho David pozval, aby s ním jedl a pil, a opil ho. Večer Uriáš vyšel spát na své lůžko se služebníky svého pána a nezašel do svého domu.
     ¹⁰Když oznámili Davidovi, že Uriáš do svého domu nezašel, otázal se David Uriáše: „Což jsi nepřišel z cesty? Proč jsi tedy nezašel do svého domu?“ ¹¹Uriáš Davidovi odvětil: „Archa, Izrael i Juda sídlí ve stanech, můj pán Joab i služebníci mého pána táboří v poli. A já bych měl vstoupit do svého domu, jíst a pít a spát se svou ženou? Jakože jsi živ, jakože živa je tvá duše, něčeho takového se nedopustím!“ ¹²David Uriášovi řekl: „Pobuď tu ještě dnes, zítra tě propustím.“ Uriáš tedy zůstal v Jeruzalémě toho dne i nazítří. ¹³David ho pozval, aby s ním jedl a pil, a opil ho. On však večer vyšel a ulehl na svém loži se služebníky svého pána. Do svého domu nezašel.
     ¹⁴Druhého dne napsal David Joabovi list a poslal ho po Uriášovi. ¹⁵V listě psal takto: „Postavte Uriáše dopředu do nejprudšího boje. Potom od něho ustupte, aby byl ubit a zemřel.“ ¹⁶Když tedy Joab obhlédl město, postavil Uriáše na místo, kde zpozoroval, že jsou udatní protivníci. ¹⁷Když mužové z města udělali výpad, zaútočili na Joaba, a v mužstvu byli padlí, i mezi Davidovými bojovníky, a smrt našel i Chetita Uriáš.
     ²⁶Když Uriášova žena uslyšela, že její muž Uriáš je mrtev, naříkala nad svým manželem. ²⁷Jakmile však smutek pominul, David pro ni poslal, přijal ji do svého domu a ona se stala jeho ženou. Porodila mu pak syna. Ale v očích Hospodinových bylo zlé, co David spáchal.

RESPONSORIUM

O. Chetitu Uriáše jsi zabil mečem a jeho ženu sis vzal za manželku. * Proč jsi pohrdl Hospodinovým slovem a dopustil ses toho, co je v jeho očích zlé?
V. Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, já jsem tě vyvedl z egyptské země. Nezabiješ, nezcizoložíš. * Proč jsi pohrdl Hospodinovým slovem a dopustil ses toho, co je v jeho očích zlé?

DRUHÉ ČTENÍ

Jedno z těchto dvou:

Z dopisů blahoslaveného Pier Giorgia Frassatiho, dominikánského laika, jeho mladému příteli Antonínu Villanimu, dne 31. srpna 1923

     Jsem velmi rád, že chceš patřit do velké rodiny svatého Dominika, kde, jak říká Dante, "tloustne ten, kdo v marnost neupadá". Povinnosti jsou nepatrné. Musíš chápat, že bych nemohl patřit do řádu, který by mě zavazoval k mnoha věcem.
     Když světec ustanovil třetí řád, ustanovil ho jako vojsko k boji proti kacířům. Tehdy byla řehole velmi přísná - téměř se řídila starou řeholí prvního řádu. Ale nyní se změnila. Už v ní nezůstala ani stopa po přísných závazcích. Bylo by třeba modlit se každý den dominikánské oficium Panny Marie nebo růženec, avšak i to tak, že se nedopustíš žádného smrtelného hříchu, jestliže ho uváženě jeden nebo i více dní vynecháš.
     Doufám, že budeš mít obláčku v krásném chrámu v Turině. Budu tedy blízko u tebe, abych tě bratrsky objal, protože ty, který jsi se mnou už spojen bratrskými pouty skrze krev našeho Pána Ježíše Krista, budeš se mnou spojen dvojnásob. Budeš totiž mít se mnou společného otce, svatého Dominika.
     Byl bych velmi rád, kdyby sis dal jméno bratr Jeroným. Ne proto, že je to jméno, které mám já jako syn svatého Dominika, ale proto, že mi připomíná postavu, drahou mně, a jistě také tobě. Vždyť ty sdílíš se mnou totéž smýšlení proti pokaženým mravům! Postavu Jeronýma Savonaroly, jehož jméno nehodně nosím. Nadšeně se obdivuji tomuto bratru, který zemřel jako světec na popravišti. Když jsem se stal terciářem, chtěl jsem si ho vzít za vzor. Ale, bohužel, jsem velmi daleko od toho, abych ho napodoboval. Uvažuj o tom a pak mi napiš, co o tom soudíš!
     Děkuji ti také jménem svých příbuzných za dobrá slova, která přicházejí v těchto chvílích tak vhod, zvláště když jsou nejen promyšlená, ale i procítěná v srdci. Cítím, že je mi tvé srdce nablízku v těchto hodinách. Uctivě pozdravuji tvé drahé. Tobě tisíc pozdravů v Kristu Ježíši! Bratr Jeroným.

RESPONSORIUM

O. Pán ho oděl rouchem radosti. * Na hlavu mu vsadil korunu slávy.
V. Nasytil jej chlebem života a rozumu, napojil ho vodou moudrosti. * Na hlavu mu vsadil korunu slávy.

Nebo:

O. Bůh nás povolal svým svatým povoláním z milosti, kterou nyní zjevil * příchodem našeho Spasitele Ježíše Krista.
V. On zlomil moc smrti a zjevil nepomíjející život. * příchodem našeho Spasitele Ježíše Krista.

Nebo:

Ze "Svědectví" otce Martina Stanislava Gilleta OP, magistra řádu bratří Kazatelů, biskupa

     Když jsem byl v Turině na oslavách výročí svatého Dominika v roce 1922, měl jsem příležitost poznat při posvátných obřadech, které slavnostně probíhaly, několik univerzitních studentů z dominikánského třetího řádu. Všichni byli sympatičtí, ale jeden z nich na mne zapůsobil zvláštním kouzlem. Z jeho osoby vyzařovala líbezná přitažlivá síla. Jmenoval se Pier Giorgio Frassati.
     Pier Giorgio patřil k vybranému zástupu mládeže, s jakým se dnes setkáváme tak trochu v každém univerzitním středisku a která má spolu se steskem po nadpřirozenu pravou apoštolskou povahu. V té době byl jen studentem, ale už v něm bylo možné vytušit muže, kterým by jednou byl. Ne přesně intelektuálem, to znamená člověkem schopným dát celý svůj život do služby své myšlence, ale spíše mužem činu, rozhodným dát celé své myšlení do služby životu.
     Činností chápal tento mladík "křesťanské jednání". A rozšiřoval její oblast jak na vnitřní život, tak na vnější skutky, na život osobní, stejně jako na život rodinný a společenský. Jednat znamenalo pro něho hlavně žít, tedy myslet, cítit, milovat, rozdávat se se všemi schopnostmi a se vším vzletem přirozenosti a milosti.
     Střed činnosti byl v něm, v hloubi jeho duše, ve styku od srdce k srdci s Bohem lásky, jehož přítomnost ho opájela. Tam nalézal radost ze života a v čtyřiadvaceti letech našel sílu zemřít. V celém svém studentském životě byl zbožným mladíkem, avšak zbožnost nikdy neuhasila plamen jeho pohledu, nezasmušila mu čelo, nesmazala úsměv z jehot váře. Naopak, všechno v něm zářilo radostí, protože nechával svou krásnou povahu vzkvétat v Božím slunci. Všechny city, které rozechvívají srdce v křesťanské inspiraci, byly doma v srdci jeho, v spontánnosti a velkodušnosti, kterým nebylo rovno.
     Měl především svou rodinu. Trpěl, když ji opouštěl, radoval se při návratu. Se stejným nadšením miloval vlast, kterou považoval za prodloužení své rodiny, a Církev jako rozšíření vlasti v světě duchovním. Tyto city si v jeho srdci neodporovaly, ale byly v souladu a posilovaly se navzájem. Miloval Matku všech: Církev. Byl by dal ochotně a velkodušně za ni život. a v Církvi ho přitahovaly duše, hlavně duše chudých. Hladovým dával to málo, co měl; těm, tkerým se nedostávalo lásky, dával srdce; nešťastným, kteří nevědí nic o Bohu a žijí v duchovní osamělosti, dával příklad spravedlivého, který žije ze své víry, a přitahoval je k Bohu, aby je nasytil.
     Ve věku, kdy vášně vřou v srdci mladých lidí a hrozí bezuzdností, soustřeďoval Pier Giorgio v svém srdci všechny živé síly a vyvažoval je. Den po dni se před Bohem a před lidmi učil přemáhat se a ovládat. Řeklo by se, že se připravoval, aniž si to uvědomoval, na vedoucí poslání, je-li pravda, že člověk musí především umět vést sám sebe, aby uměl vést jiné.
     Boží úradky jsou neproniknutelné, protože Bůh vidí věci z mnohem větší výše a vidí mnohem dále než my, v celku i v podrobnostech. Avšak je nám dovoleno soudit, že když Bůh k sobě zavolal Pier Giorgia ve chvíli, kdy všichni, kteří ho znali, vkládali do něj tolik nadějí, chtěl, aby jeho neočekávaná a náhlá smrt zdůraznila krásu jeho života a přitáhla na něj pohled mladých lidí, schopných se jím inspirovat.

RESPONSORIUM

O. Učils mě, Bože, od mládí; vedls mě dobrotivým duchem svým, abych kráčel rovnou krajinou. * Učil mě jednat podle vůle tvé.
V. Ty, Nejvyšší na nebi, jsi poslal svého anděla přede mnou. * Učil mě jednat podle vůle tvé.

PSALMODIE

Ant. 1 Hned s úsvitem se mé oči obracejí k tobě.

Žalm 118 (119), 145-152
XIX (Kóf)

¹⁴⁵ Ze srdce volám: vyslyš mě, Pane, *
         poslušen budu tvých přikázání!
¹⁴⁶ Volám k tobě, chraň mě a zachraň, *
         budu tvé příkazy poctivě plnit. –

¹⁴⁷ S úsvitem přicházím, o pomoc prosím, *
         s důvěrou spoléhám na tvé slovo.
¹⁴⁸ Oči mé bdí už před noční hlídkou, *
         hloubat chci o tvém rozhodnutí. –

¹⁴⁹ Slyš můj hlas ve svém milosrdenství, *
         uděl mi život podle své vůle!
¹⁵⁰ Blíží se ti, kdo mi úklady strojí, *
         vzdáleni přitom zákonu tvému. –

¹⁵¹ Zato však ty jsi mi nablízku, Pane, *
         věrně platí tvá ustanovení.
¹⁵² Z výroků tvých už dávno jsem poznal, *
         že jsi je stanovil na všechny věky.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Hned s úsvitem se mé oči obracejí k tobě.

Ant. 2 Mou silou i chválou je Pán a stal se mi zachráncem.

Kantikum
Vítězná píseň po přechodu Rudým mořem Ti, kdo zvítězili v boji se šelmou, zpívali píseň Mojžíše, Božího služebníka. (Srov. Zj 15, 23)

¹ Zpívejme Pánu: je vznešený a slavný, *
      koně i s jezdcem smetl do moře. –

² Mou silou i chválou je Pán; *
      a stal se mi zachráncem.
   On je můj Bůh a já ho velebím, *
      Bůh mého otce, a já ho vyvyšuji. –

³ Pán je hrdinný bojovník, †
      jeho jméno je Všemohoucí. *
⁴     Faraonovy vozy i jeho vojsko smetl do moře. –

⁸ Závan tvého hněvu navršil vody, †
      vlny se jako hráz zastavily, *
      objevila se hluboká cesta středem moře. –

⁹ Nepřítel řekl: Pustím se za nimi a doženu je, *
       rozdělím si kořist a ukojím svou duši,
    vytasím meč *
       a má ruka si je podrobí. –

¹⁰ Tys ale dal zavanout svému dechu a zavalilo je moře, *
       potopili se jak olovo v mohutných vodách. –

¹¹ Kdo z mocných se ti podobá, Pane? †
       Kdo je ti podobný vznešeností a svatostí, *
       tobě, strašlivému a slavnému, který dělá divy? –

¹² Vztáhl jsi pravici a zhltla je země. *
¹³     A milosrdně jsi vodil tento lid, který jsi zachránil.
    Provázel jsi ho svou mocí *
       až k svému svatému příbytku. –

¹⁷ Uvedl jsi jej a štípil na své hoře, *
       na pevném místě, které sis, Pane, připravil za obydlí,
    za svou svatyni, k níž jsi, Pane, položil základy. *
¹⁸     Pán kraluje na věky, vždycky.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Mou silou i chválou je Pán a stal se mi zachráncem.

Ant. 3 Velebte Pána, všichni lidé.

Žalm 116 (117)
Chvála Božího milosrdenství

Pohané oslavují Boha, že jim prokázal milosrdenství. (Řím 15, 8. 9)

¹ Velebte Pána, všichni lidé, *
      slavte ho, všechny národy! –

² Nad námi mocná jeho milost *
    a věrnost Páně na věky.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Velebte Pána, všichni lidé.

KRÁTKÉ ČTENÍ

Pro Boží milosrdenství vás, bratři, vybízím: Přinášejte sami sebe v oběť živou, svatou a Bohu milou! To ať je vaše duchovní bohoslužba. A nepřizpůsobujte se už tomuto světu, ale změňte se a obnovte svoje smýšlení, abyste dovedli rozeznat, co je vůle Boží, co je dobré, bohulibé a dokonalé.

KRÁTKÉ RESPONSORIUM

V. Zákon Páně * měl ve svém srdci.
O. Zákon Páně * měl ve svém srdci.
V. A jeho kroky nekolísaly.
O. Měl ve svém srdci.
V. Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému.
O. Zákon Páně * měl ve svém srdci.

ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM

Ant. k Zachariášovu kantiku Kdo jedná podle pravdy, jde ke světlu, aby se ukázalo, že jeho skutky jsou vykonány v Bohu.

Mesiáš a jeho předchůdce

Požehnaný buď Pán, Bůh Izraele, *
    protože navštívil a vykoupil svůj lid.
A vzbudil nám mocného spasitele *
    z rodu Davida, svého služebníka.

Jak slíbil od pradávna *
    ústy svých svatých proroků:
že nás zachrání od našich nepřátel *
    a z rukou všech, kteří nás nenávidí.

Slitoval se nad našimi otci *
    a rozpomenul se na svou svatou smlouvu:
na přísahu, kterou se zavázal našemu otci Abrahámovi, *
    že nám dá,

abychom mu beze strachu *
    a vysvobozeni z rukou nepřátel
zbožně a spravedlivě sloužili *
    po všechny dny svého života.

A ty, synu, budeš prorokem Nejvyššího, *
    neboť půjdeš před Pánem, abys mu připravil cestu
a dal jeho lidu poznat spásu *
    v odpuštění hříchů

pro slitování a milosrdenství našeho Boha, *
    kterým nás navštívil Vycházející z výsosti,
aby se zjevil těm, kdo jsou ve tmě a v stínu smrti, *
    a uvedl naše kroky na cestu pokoje.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. k Zachariášovu kantiku Kdo jedná podle pravdy, jde ke světlu, aby se ukázalo, že jeho skutky jsou vykonány v Bohu.

PROSBY

Oslavujme Krista, Božího Syna, neboť on nás povolal, abychom mu zbožně a spravedlivě sloužili po všechny dny svého života:
     PANE, TY JEDINÝ JSI SVATÝ.

Tys byl vyzkoušen ve všem, abys nám byl podoben, ale nezhřešil jsi,
— Pane Ježíši, smiluj se nad námi.
Ty nás všechny voláš k dokonalé lásce,
— Pane Ježíši, posvěť nás.
Ty chceš, abychom byli solí země a světlem světa,
— Pane Ježíši, osviť nás.
Tys nepřišel, aby sis nechal sloužit, ale abys sloužil,
— Pane Ježíši, nauč nás sloužit ti v našich bratřích.
Ty jsi odlesk Otcovy slávy a výrazná podoba jeho podstaty,
— Pane Ježíši, dej, ať jednou spolu s tvými svatými patříme na tvou tvář.

Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé,
přijď království tvé,
buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům,
a neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.

Otče náš...

MODLITBA

Bože, z tvé milosti blahoslavený Petr Jiří nacházel v radostném mládí Krista skrze víru a lásku; na jeho přímluvu dej, ať i my dokážeme mezi lidmi naší doby šířit ducha evangelních blahoslavenství. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Pokud předsedá kněz nebo jáhen, rozpustí lid takto:

Pán s vámi.
R. I s tebou.
Požehnej vás všemohoucí Bůh,
Otec i Syn i Duch Svatý.
R. Amen.

    Může použít i jinou formuli požehnání z misálu.
    Pokud má lid odejít, řekne:

Jděte ve jménu Páně. 
R. Bohu díky. 

    Pokud nepředsedá kněz nebo jáhen a při recitovaní jednotlivce se modlitba zakončí takto:

Pán nám žehnej,
ode všeho zlého nás ochraňuj
a doveď nás do života věčného.
R. Amen.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023,  Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016,  Česká dominikánská provincie