Ne | Po | Út | St | Čt | Pá | So |
---|---|---|---|---|---|---|
1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 |
8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 |
15 | 16 | 17 | 18 | 19 | 20 | 21 |
22 | 23 | 24 | 25 | 26 | 27 | 28 |
29 | 30 | 31 |
28. leden 2012, Sobota
3. týden žaltáře
Sv. Tomáše Akvinského, kněze a učitele Církve, památka
Pro OP: Sv. Tomáše Akvinského, kněze a učitele Církve, svátek
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.
první večerní chvály
kompletář po prvních chválách
vigilie
nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
starší verze breviáře
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
V. Bože, shlédni a pomoz.
R.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen. Aleluja.
HYMNUS
Ať zazní z obce věřící
jásavá píseň do oblak,
že nové slunce zářící
zahnalo zase bludů mrak.
Tomáš, když svět spěl k večeru,
rozlil poklady milosti,
naplněn dary z éteru
svatosti jako moudrosti.
Hle, z jeho zdrojů světelných
sálají proudy živých slov,
výklade, Pane, Písem tvých
a zásad pravdy ryzí kov.
Vrhá paprsky nauky
slavný čistotou života,
skví se divy a zázraky,
vnáší jen radost do světa.
Zněj chvála Otci i Synu,
svatému Duchu se připoj,
pro Tomášovu zásluhu,
vřadí nás ve svých svatých voj. Amen.
Nebo:
Tomáši, po právu zdobí tě chválami
všichni, kdo s obdivem jméno tvé vzývají;
skvíš se jak hvězda a z božského pramene
světlo spásy nám přinášíš.
Čistota mravů tvých také všem dokáže,
že se svým životem andělům podobáš;
proto teď bez konce smíš hledět blaženě
na jasnou, krásnou Boží tvář.
Bohatství, statky či úspěchy ve světě
nejsou ti lákadlem. Na cestě za Kristem
v pokoře neseš kříž; touhu máš v srdci svém
jeho slávu hledat ve všem.
Lidskému rodu jsi září a ozdobou;
na světě obnov jas úplné nauky,
ať mravnost u lidí zas dojde obliby
i s Kristovými zákony.
Ať svaté Trojici zní chvála na věky,
která tě poctila dary tak vzácnými.
Kéž také jednou nám i s tebou dopřeje
světlo věčného pokoje. Amen.
ŽALMY
Ant. 1
Řada A: Pane, ty znáš každou moji touhu, žádný povzdech můj ti není tajný.
Řada B: Boží láska působí, že celý člověk bez zaváhání směřuje k Bohu.
Dary ani oběti jsi nechtěl, ale připravils mi tělo. (Žid 10, 5)
I
2 Doufal jsem, doufal v Pána, i sklonil se ke mně *
a vyslyšel moje volání.
3 Z jámy zkázy mě vytáhl, z bahna a kalu, †
mé nohy na skálu postavil, *
mým krokům opět jistotu dal.
4 Do úst mi vložil zpěv nový, chvalozpěv Bohu. †
Spatří to mnozí, pojme je bázeň, *
v důvěře skloní se před Pánem. –
5 Šťastný člověk, jenž v Pána naději vkládá, †
jenž nedruží se ke zpupným *
a k těm, kdo upadli v lež a blud.
6 Mnohé divy jsi učinil, Pane, můj Bože, †
i záměry, které s námi máš; *
kdo by se tobě vyrovnal!
Kdybych měl o nich vyprávět, *
víc je jich, než se spočítat dá. –
7 V žertvách a krvavých darech zálibu nemáš, †
smírné a zápalné oběti nechceš, *
avšak mně jsi otevřel sluch.
8 Řekl jsem tedy: „Hle, zde přicházím nyní! *
Ve svitku pro mne je příkaz psán.
9 Blaží mě, Bože můj, konat podle tvé vůle, *
tvůj zákon v hloubi srdce mám.“
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1
Řada A: Pane, ty znáš každou moji touhu, žádný povzdech můj ti není tajný.
Řada B: Boží láska působí, že celý člověk bez zaváhání směřuje k Bohu.
Ant. 2
Řada A: Splním tvá slova: dám ti moudré a prozíravé srdce, praví Pán.
Řada B: Láska Boží je pramenem a příčinou dobra ve věcech.
10 Tvou spravedlnost jsem zvěstoval před velkou obcí, *
ústa jsem nezamkl, Pane, ty víš.
11 Tvou spravedlnost nenechám pro sebe v skrytu, *
tvou věrnost a pomoc rozhlásím.
Ani tvou čestnost a laskavost *
před velkou obcí nesmlčím. –
12 Neodpírej mi, Pane, své slitování, *
tvá milost a věrnost buď se mnou vždy!
13 Neboť mě skličují vůkol nesčetné strasti, †
mé hříchy na mne dopadly, *
že ani vzhlédnout si netroufám.
Mám jich víc, nežli na hlavě vlasů, *
ztratil jsem veškerou odvahu. –
14 Kéž se ti, Pane, zlíbí mě vysvobodit! *
Pospěš mi, Pane, na pomoc!
15 [Ať hanba s potupou padnou konečně na ty, *
kdo se mě snaží zahubit,
ať se stydí a zalezou všichni, *
kdo se z mých pohrom radují!
16 Jen ať se stáhnou se zahanbením ti všichni, *
Kdo o mně říkali: „Dobře mu tak.“]
17 Zato ať jásají, ať se radují v tobě *
všichni, kdo tebe hledají!
Ať mohou říkat: „Velký je Pán“, *
kdo k tobě volají o pomoc!
18 Já jsem jen ubohý nuzák; přijď ke mně, Pane! †
Ty jsi má pomoc, můj zachránce, *
neotálej už, Bože můj!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2
Řada A: Splním tvá slova: dám ti moudré a prozíravé srdce, praví Pán.
Řada B: Láska Boží je pramenem a příčinou dobra ve věcech.
Ant. 3
Řada A: Co jsme tedy viděli o slovu života, zvěstujeme i vám, abyste i vy měli s námi společenství.
Řada B: Boha nelze poznat jinak než zkušeností; neboť slovy nemůže být vystižen.
1 Pán je mé světlo a spása, koho měl bych se bát, *
Pán je záštita pro můj život, před kým se třást?
2 Když se na mne zločinci vrhnou a chtějí mě drásat, *
sami ti zavilí nepřátelé klopýtnou k pádu. –
3 I když mě obklíčí vojskem, mé srdce se nevyděsí, *
i kdyby zvedli proti mně válku, v důvěře trvám. –
4 Jen jedno jediné na Pánu žádám, po jednom toužím: †
abych směl v Pánově domě přebývat po celý život, *
na jeho dobrotu patřit, z něho se ve chrámě těšit. –
5 Vždyť on v čas nouze mě bezpečně skryje v svém posvátném domě, *
ve svém stanu mě zaštítí, na svou horu mě zdvihne.
6 Nad své odpůrce vůkol teď vysoko pozvedám hlavu, †
do jeho stánku s jásotem přináším děkovnou oběť, *
Pánu zde budu radostně zpívat a k oslavě hrát.
7 Slyš mé hlasité volání, Pane, *
vyslyš mě, smiluj se nade mnou!
8 V srdci mám tvoje přikázání: *
„Hledejte tvář mou!“ – a hledám tvou tvář. –
9 Proto svou tvář mi neukrývej, *
věrnému svému se nevzdaluj s hněvem.
Tys byl má pomoc, neodmítej mě, *
neopusť, Bože mé záchrany!
10 Kdyby mě opustil otec i matka, *
přijme mě pod svou ochranu Pán. –
11 Ukaž mi, Pane, svou cestu a veď mne *
navzdory odpůrcům po cestě přímé. –
12 Nenech mě napospas nepřátelům, †
když stojí proti mně falešní svědci, *
v zášti mi hrozí záhubou. –
13 Jistotně doufám v dobrotu Páně, *
spatřím ji v zemi žijících.
14 Na Pána hleď a zůstaň silný, *
s pevnou myslí na Pána hleď!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3
Řada A: Co jsme tedy viděli o slovu života, zvěstujeme i vám, abyste i vy měli s námi společenství.
Řada B: Boha nelze poznat jinak než zkušeností; neboť slovy nemůže být vystižen.
V.
Pane, u tebe je pramen života.
O.
Jen ve tvém světle můžem světlo vidět.
PRVNÍ ČTENÍ
Z Knihy Sirachovcovy
1Zkoumá moudrost všech předků, své volné chvíle věnuje proroctvím.
2Uchovává vyprávění
proslulých mužů, proniká do zákrutů podobenství. 3Hledá skrytý smysl přísloví, má zálibu v tajemstvích podobenství.
4Vstupuje do služby u velmožů, je ho vidět před vůdci. Cestuje cizími zeměmi, vyzkoušel dobré i zlé
mezi lidmi. 5Od rána se celým svým srdcem obrací k Pánu, svému stvořiteli; úpěnlivě prosí před Nejvyšším,
otevírá ústa k modlitbě, úpěnlivě prosí za své vlastní hříchy.
6Je-li to vůle velikého Pána, bude naplněn duchem rozumu. 7Sám bude
šířit slova, v modlitbě vzdá díky Pánu. Nabude přímosti úsudku a poznání, bude přemýšlet o skrytých tajemstvích. 8Vyjeví
poučení, jehož se mu dostalo, a svou hrdost vloží do zákona smlouvy Páně.
9Mnozí budou vychvalovat jeho rozum a nikdy se na něho nezapomene. Jeho památka nevybledne,
jeho jméno bude žít z pokolení do pokolení. 10Národy budou rozhlašovat jeho moudrost a shromáždění
mu bude chvalořečit. 11Bude-li dlouho žít, bude jeho jméno slavnější než tisíc jiných, a zemře-li, postačí
mu to. 12Ještě chci podat zprávu o svých úvahách, jimiž jsem naplněn jako měsíc v úplňku.
13Poslouchejte mě, mé zbožné děti, a vyrůstejte jako růže zasazená na břehu vodního proudu.
14Jako kadidlo vydávejte vůni, rozkveťte jako lilie, zavoňte, zapějte chvalozpěv, dobrořečte Pánu za všechna jeho díla.
RESPONSORIUM
DRUHÉ ČTENÍ
Jedno z těchto tří:
Z drobných teologických spisů svatého Tomáše Akvinského
Je jasné, že všichni se nemohou pracně namáhat, aby dosáhli poznání. Proto dal Kristus stručný zákon,
aby ho mohli znát všichni, a nikdo se nemohl vymlouvat, že ho nezachovává, protože ho nezná.
Je to zákon Boží lásky: V krátkosti promluví Bůh na zemi.1
Tento zákon má být měřítkem všech lidských skutků. U uměleckých výtvorů vidíme, že to či ono
dílo je uznáno za dobré a správné, když se srovnává s měřítkem. Tak také kterékoli lidské dílo je správné
a ctnostné, když se shoduje s měřítkem božské lásky. Když však není ve shodě s měřítkem lásky, pak
není správné ani dobré ani dokonalé.
Tento zákon, totiž zákon božské lásky, způsobuje v člověku čtyři velmi žádoucí věci. Předně je v něm
příčinou toho, že člověk žije duchovním životem. Neboť je zřejmé, že milované je přirozeně v milujícím.
Proto ten, kdo miluje Boha, má ho v sobě: Kdo zůstává v lásce, zůstává v Bohu a Bůh zůstává
v něm.2 Také je v přirozenosti lásky, že milujícího přetváří v milovaného. Jestliže pak milujeme Boha,
stáváme se božskými: Kdo se oddá Bohu, je s ním jeden duch.3 Augustin říká: „Jako je duše životem
těla, tak Bůh je životem duše.“ Tak také duše tehdy jedná ctnostně a dokonale, když jedná z lásky, skrze
kterou v ní přebývá Bůh. Bez lásky však nejedná vůbec: Kdo nemiluje, zůstává ve smrti.4 Má-li však
někdo všechny dary Ducha svatého bez lásky, nemá život. Vždyť ať je to dar jazyků, ať je to dar víry, nebo
cokoli jiného, jako třeba dar proroctví, bez lásky nedávají tyto dary život. I kdyby bylo mrtvé tělo oblečeno
do zlata a drahokamů, přece zůstává mrtvé.
Za druhé pak je zákon božské lásky příčinou, že zachováváme Boží přikázání. Neboť Řehoř praví,
že láska nezahálí. Je-li totiž veliká, je činná; není-li činná, není tu lásky. Vidíme přece, že milující dělá
pro milovaného veliké a nesnadné věci. Proto říká Pán: Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo.5
Kdo zachovává přikázání a zákon božské lásky, naplňuje celý zákon.
Za třetí je láska záštitou proti protivenstvím. Protože kdo má lásku, neškodí mu žádné protivenství,
ale dokonce je mu na prospěch: Těm, kdo milují Boha, všechno napomáhá k dobrému.6 Ano i věci
protivné a obtížné se zdají milujícímu příjemnými, jak vidíme sami ze zkušenosti.
Za čtvrté vede láska ke štěstí. Neboť jen těm, kdo mají lásku, je slíbena věčná blaženost. Všechno
ostatní je bez lásky nedostatečné. Je třeba vědět, že rozdíl v blaženosti je jenom podle rozdílu v lásce,
a ne podle nějaké jiné ctnosti. Mnozí si odříkali více než apoštolové, oni však vynikají v blaženosti nad
všemi ostatními, protože vynikají v lásce.
Jak už je z řečeného zřejmé, láska působí čtyři věci.
Předně působí odpuštění hříchů. To vidíme zjevně u sebe. Jestliže někdo někoho urazí a potom ho
má opravdově rád, odpustí se mu urážka pro jeho lásku. Svrchovaným způsobem to ukazuje příklad
Magdalény, o které říká Pán: Bylo jí odpuštěno mnoho hříchů. Ale proč? Dodává: Protože mnoho
milovala.7 Ale snad někdo řekne: K zahlazení hříchů tedy stačí láska, a není nutné pokání! Avšak je
nutné uvážit, že nikdo doopravdy nemiluje, kdo se opravdově nekaje.
Láska rovněž působí osvícení srdce. Jak říká Job: Všichni jsme zahaleni tmou.8 Vždyť často nevíme,
co máme dělat nebo co si přát, avšak láska učí všemu, čeho je zapotřebí ke spáse: Vás o všem poučuje
jeho duch.9 To je proto, že kde je láska, tam je Duch Svatý, který zná všechno, který nás uvede na správnou
cestu. Také působí láska v člověku dokonalou radost. Působí též dokonalý pokoj. Rovněž činí láska
člověka velmi důstojným. Láska totiž dělá z otroka člověka svobodného a přítele. Láska vytváří nejen
lidi svobodné, ale i děti, to jest smíme se nazývat a jsme Božími dětmi: Sám Duch to potvrzuje našemu
duchu, že jsme Boží děti. Když však děti, jsme i dědicové: dědicové Boha a spoludědicové Krista.10
Třebaže všechny dary pocházejí od Otce světel, přece tento dar, totiž dar lásky, převyšuje všechny
ostatní. Všechny ostatní dary může mít člověk i bez lásky a bez Ducha Svatého. Ale s láskou má nutně
i Ducha Svatého.
1 Řím 9, 28
2 1 Jan 4, 16
3 1 Kor 6, 17
4 1 Jan 3, 14
5 Jan 14, 23
6 Řím 8, 28
7 Lk 7, 47
8 Job 37, 19
9 1 Jan 2, 27
10 Řím 8, 16-17
RESPONSORIUM
Nebo:
Z traktátu „O důvodech víry“ od svatého Tomáše Akvinského
Proto si Kristus vyvolil chudé rodiče, kteří však vynikali ve ctnostech, aby se nikdo nemohl chlubit
svým vznešeným původem nebo bohatstvím rodičů. Vedl život v chudobě, aby nás naučil pohrdat bohatstvím.
Žil v ústraní a nedostávalo se mu uznání, aby lidi odradil od nezřízené touhy po poctách.
Pracoval, snášel hlad, žízeň a bičování těla, aby se lidé – hledající rozkoše a požitky – z důvodu tvrdosti
tohoto života nevzdalovali od dobra ctnosti. Nakonec dobrovolně podstoupil smrt, aby nikdo ze
strachu ze smrti nezradil pravdu. A aby se nikdo nebál podstoupit pro pravdu potupnou smrt, vybral si
ten nejpotupnější způsob smrti, smrti na kříži. Bylo tedy vhodné, že Boží syn, který se stal člověkem,
podstoupil smrt, aby tak svým příkladem povzbudil lidi ke ctnosti. Je pravda, co říká Petr: Kristus trpěl
za nás, zanechal vám tak příklad, abyste šli v jeho šlépějích.1
Kdyby totiž na světě žil jako bohatý, mocný, se vší důstojností, lehce by se uvěřilo tomu, že jeho nauka
a zázraky byly přijímány na základě lidské přízně a lidské moci. Aby bylo dílo božské moci zřejmé,
vybral si vše, co bylo pro svět slabé a zavrženíhodné: chudou matku, nuzný život, nevzdělané učedníky
a hlasatele, zavržení a odsouzení k smrti mocnými tohoto světa. To vše proto, aby se jasně ukázalo, že
přijetí jeho zázraků a jeho učení nebylo dílem lidské, nýbrž božské moci.
V této souvislosti je třeba zmínit ještě něco jiného: Tou samou prozřetelností, kterou sám Boží
Syn, který se stal člověkem, chtěl snášet utrpení, chtěl také, aby jeho učedníci, které učinil služebníky
spásy lidí, neměli ve světě uznání. Proto si nevyvolil učence a vznešené lidi, ale lidi nevzdělané a bez
vznešeného původu – chudé rybáře. A je vyslal, aby se starali o spásu lidí, přikázal jim, aby zachovávali
chudobu, snášeli pronásledování a protivenství, dokonce aby podstoupili smrt pro pravdu, aby to
nevypadalo, že kážou kvůli nějakým pozemským výhodám, a tím aby se spása světa nepřipisovala
lidské moudrosti nebo moci, ale jen moudrosti a moci Boží. Proto jim také nechyběla božská moc
konat zázraky, ačkoli světu se zdáli zavržení.
Pro nápravu lidského rodu bylo také nutné naučit lidi, aby nedůvěřovali pyšně v sebe samé, ale
v Boha. K dokonalosti lidské spravedlnosti se totiž vyžaduje, aby se člověk zcela poddal Bohu, od něhož
následně může doufat v obdržení všech dober, a aby tato dobra uznal jako od Boha přijatá.
1 1 Petr 2, 21
RESPONSORIUM
Nebo:
Z výkladu apoštolského vyznání víry od svatého Tomáše Akvinského
Nač bylo potřebné, aby pro nás Syn Boží trpěl? Bylo to velmi potřebné, a to z dvojího hlediska: jako lék proti hříchům a jako příklad pro naše jednání.
Jako lék proto, že skrze Kristovo umučení nalézáme lék proti všemu zlu, do něhož upadáme svými hříchy.
Ale neméně užitečný je i příklad. Neboť Kristovo umučení stačí k tomu, aby úplně formovalo náš život. Kdo chce žít dokonale, nemusí dělat nic
jiného než pohrdat tím, čím Kristus na kříži pohrdl, a usilovat o to, oč Kristus usiloval. Vždyť na kříži nechybí žádný příklad ctnosti.
Hledáš-li příklad lásky: Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo za své přátele položí svůj život.1 To učinil Kristus na kříži. A tak když on vydal svůj
život za nás, nemá být příliš těžké snášet cokoli zlého pro něho.
Hledáš-li trpělivost, nalezne se nejvíc na kříži. Trpělivost se totiž stává velkou dvojím způsobem: buď když někdo snáší trpělivě něco velikého, nebo když
snáší něco, čemu se mohl vyhnout, ale nevyhnul. A Kristus snášel na kříži něco velikého, a to trpělivě, neboť když trpěl, nevyhrožoval;2 jako ovce vedená
na porážku neotevřel ústa.3 Veliká je tedy Kristova trpělivost na kříži. A proto vytrvale běžme o závod, který je nám určen. Mějme oči upřeny na Ježíše: od
něho naše víra pochází a on ji vede k dokonalosti. Místo radosti, která se mu nabízela, vzal na sebe kříž a nic nedbal na urážky.4
Hledáš-li příklad pokory, pohleď na Ukřižovaného. Neboť Bůh chtěl být souzen od Poncia Piláta a zemřít. Hledáš-li příklad poslušnosti, následuj
toho, který byl poslušný Otce až na smrt: Jako se celé množství stalo neposlušností jednoho, totiž Adama, hříšníky, tak zase poslušností jednoho se
celé množství stane spravedlivými.5
Hledáš-li příklad pohrdání pozemskými věcmi, následuj toho, který je Král králů a Pán pánů,6 v němž jsou skryty všechny poklady moudrosti
a poznání;7 na kříži visí obnažen, posmívají se mu, plivají na něj, bijí ho, je korunován trním a nakonec napájen octem a žlučí.
Ať tedy nelpíš na oděvu ani na bohatství, neboť rozdělili si mé šaty;8 ani na poctách, neboť on zakusil posměch a bití; ani na hodnostech, neboť
upletli korunu z trní a vsadili mu ji na hlavu;9 ani na požitcích, neboť mě v žízni napojili octem.10
1 Jan 15, 13
2 1 Petr 2, 23
3 srov. Sk 8, 32; srov. Iz 53 7
4 Žid 12, 1-2
5 Řím 5, 19
6 Zj 19, 16
7 Kol 2, 3
8 Jan 19, 24
9 Mt 27, 29
10 Žl 68 (69), 22
RESPONSORIUM
Bože, tebe chválíme. *
Tebe, Pane, velebíme.
Tebe, věčný Otče, *
celá země uctívá.
Tobě všichni andělé, *
tobě všechny moci nebeské,
tobě cherubové, tobě serafové *
bez ustání provolávají:
Svatý, * svatý, * svatý *
Pán, Bůh zástupů!
Plná jsou nebesa i země *
tvé vznešené slávy.
Tebe oslavuje *
skvělý sbor apoštolů,
tebe oslavuje *
velký počet proroků,
tebe oslavují *
bělostné šiky mučedníků;
tebe oslavuje *
Církev po širém světě:
tebe, Otce, *
neskonale velebného,
tvého milovaného, *
pravého a jediného Syna,
stejně jako Ducha Svatého, *
Utěšitele.
Ty jsi Král slávy, *
Kriste!
Ty jsi Otcův *
věčný Syn.
Abys vysvobodil člověka, přijals jeho tělo *
a neváhal ses narodit z Panny.
Ty jsi zvítězil nad smrtí *
a otevřel věřícím království nebes.
Sedíš po pravici Boží *
ve slávě Otce.
Věříme, že přijdeš *
jako soudce.
Proto tě prosíme, pomoz svým služebníkům; *
vždyť jsi je vykoupil předrahou krví!
Dej, abychom byli uvedeni k tvým svatým *
do věčné slávy.
* Zachraň, Pane, svůj lid *
a žehnej svému dědictví.
Kraluj mu *
a vyvyš jej na věky.
Každého dne *
dobrořečíme tobě
a chválíme tvé jméno na věky, *
až na věky věků.
Rač nás, Pane, tohoto dne, *
chránit před hříchem.
Smiluj se nad námi, Pane,*
smiluj se nad námi.
Sešli nám, Pane, své milosrdenství, *
jak v tebe doufáme.
V tebe, Pane, doufám, *
nebudu zahanben na věky.
* Poslední část (prosby) se může vynechat.
PSALMODIE
Ant. 1 Tomu, kdo žízní, dám pít z pramene živé vody zadarmo. A já budu jeho Bůh a on bude můj syn.
Hledá Boha, kdo odkládá skutky temnoty.
2 Pane, můj Bože, tebe jen hledám, *
po tobě žízní celá má duše,
po tobě umdlévá touhou mé tělo, *
tak jako vyprahlá žíznivá země.
3 Tolik tě toužím ve svatyni spatřit, *
abych moh' vidět tvou moc a tvou slávu!
4 Vždyť tvá milost je lepší než život, *
proto mé rty ti zpívají chválu. –
5 Tak tě chci velebit, co živ budu, *
ve jménu tvém jenom ruce spínat.
6 Duše má bude jak morkem se sytit, *
jásavě budou tě chválit má ústa.
7 Když v lůžku za noci na tebe myslím, *
rozjímám o tobě za nočních bdění,
8 neboť ty stal ses mi pomocníkem, *
v stínu tvých křídel radostně plesám. –
9 Přilnul jsem k tobě celou svou duší, *
ty mě svou pravicí podpíráš mocně.
10 [Kdo však mi bez příčin záhubu strojí,*
ti se propadnou do hlubin země,
11 ti budou vydáni napospas meči,*
ti se kořistí šakalů stanou.
12 Král pak se bude radovat v Bohu, +
oslaven bude, kdo přísahal na něj,*
protože lhářům se zacpou ústa.]
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Tomu, kdo žízní, dám pít z pramene živé vody zadarmo. A já budu jeho Bůh a on bude můj syn.
Ant. 2 Potěšil Církev svými díly, jeho památka bude navěky požehnaná.
57 Velebte Pána, vy díla Páně, *
věčně ho chvalte a oslavujte!
58 Velebte Pána, andělé Páně, *
59 nebesa nebes, velebte Pána! –
60 Velebte Pána, nebeské vody, *
61 mocnosti všechny, velebte Pána!
62 Velebte Pána, měsíci, slunce, *
63 vy hvězdy na nebi, velebte Pána! –
64 Velebte Pána, vy deště a rosy, *
65 bouře a vichry, velebte Pána!
66 Velebte Pána, ohni a žáre, *
67 mrazy a vedra, velebte Pána! –
68 Velebte Pána, lijáky, sněhy, *
69 ledy a zimy, velebte Pána!
70 Velebte Pána, sněhy a jíní, *
71 vy dny a noci, velebte Pána! –
72 Velebte Pána, světlo i temno, *
73 blesky a mraky, velebte Pána!
74 Okrsku zemský, zvelebuj Pána, *
věčně jej chval a oslavuj jej! –
75 Velebte Pána, vy hory a vrchy, *
76 všechno, co na zemi pučí, chval Pána!
77 Velebte Pána, prameny vody, *
78 moře a řeky, velebte Pána! –
79 Velebte Pána, zvířata moří, †
jakož i vše, co se ve vodách hýbe, *
80 nebeští ptáci, velebte Pána!
81 Pána chval, zvěři divá i krotká, *
82 rody všech lidí, velebte Pána! –
83 Izrael ať vždy jen velebí Pána: *
věčně ho chvalte a oslavujte!
84 Velebte Pána, vy kněží Páně, *
85 sluhové Boží, velebte Pána! –
86 Chvalte jej, věrní, duší i duchem, *
87 zbožní a pokorní srdcem, ho chvalte!
88 Velebte Pána, Ananiáši, Azariáši a Misaeli, *
věčně ho chvalte a oslavujte! –
Otce i Syna i svatého Ducha *
velebme věčně a oslavujme.
56 Pane, tys veleben na klenbě nebes, *
na věky chválen a oslavován.
(Na konci tohoto kantika se nepřipojuje zakončení Sláva Otci.)
Ant. 2 Potěšil Církev svými díly, jeho památka bude navěky požehnaná.
Ant. 3 Od rána se celým svým srdcem obracel k Pánu, svému Stvořiteli, k Nejvyššímu se modlil.
Synové Církve, synové nového lidu, ať jásají nad Kristem, svým králem. (Hesychios)
1 Zazpívejte Pánu novou píseň, *
ať zní jeho chvála v obci zbožných!
2 Izrael ať raduje se z Tvůrce, *
děti Siónu ať Krále chválí!
3 Slaví jeho jméno v chorovodech, *
na bubny a citery mu hrají!
4 Pán v svém lidu našel zalíbení, *
vítězstvím on věnčí ponížené.
5 Ať se věrní mocně zaradují, *
ať i na svých ložích zaplesají! –
6 V hrdle svém ať Boží chválu mají, *
v ruce jílec dvousečného meče,
7 aby mohli pohanům se pomstít, *
aby vyřkli tresty nad národy,
8 uvázali v pouta jejich krále, *
do okovů jejich přední muže,
9 naplnili na nich psané právo. *
To je oslavou všech jeho zbožných.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Od rána se celým svým srdcem obracel k Pánu, svému Stvořiteli, k Nejvyššímu se modlil.
KRÁTKÉ ČTENÍ
KRÁTKÉ RESPONSORIUM
V. O jeho moudrosti * vyprávějí národy.
R. O jeho moudrosti * vyprávějí národy.
V. Shromáždění zvěstuje jeho chválu.
R. Vyprávějí národy.
V. Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému.
R. O jeho moudrosti * vyprávějí národy.
ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM
Ant. k Zachariášovu kantiku Požehnaný buď Pán!
Z lásky k němu svatý Tomáš studoval, bděl a pracoval.
Nebo:
Buď pochválen Kristus, Král slávy, jenž dal Církvi světlo ve svatém Tomáši a skrze něj naplnil svět naukou o milosti.
Požehnaný buď Pán, Bůh Izraele, *
protože navštívil a vykoupil svůj lid.
A vzbudil nám mocného spasitele *
z rodu Davida, svého služebníka.
Jak slíbil od pradávna *
ústy svých svatých proroků:
že nás zachrání od našich nepřátel *
a z rukou všech, kteří nás nenávidí.
Slitoval se nad našimi otci *
a rozpomenul se na svou svatou smlouvu:
na přísahu, kterou se zavázal našemu otci Abrahámovi, *
že nám dá,
abychom mu beze strachu *
a vysvobozeni z rukou nepřátel
zbožně a spravedlivě sloužili *
po všechny dny svého života.
A ty, synu, budeš prorokem Nejvyššího, *
neboť půjdeš před Pánem, abys mu připravil cestu
a dal jeho lidu poznat spásu *
v odpuštění hříchů
pro slitování a milosrdenství našeho Boha, *
kterým nás navštívil Vycházející z výsosti,
aby se zjevil těm, kdo jsou ve tmě a v stínu smrti, *
a uvedl naše kroky na cestu pokoje.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. k Zachariášovu kantiku Požehnaný buď Pán!
Z lásky k němu svatý Tomáš studoval, bděl a pracoval.
Nebo:
Buď pochválen Kristus, Král slávy, jenž dal Církvi světlo ve svatém Tomáši a skrze něj naplnil svět naukou o milosti.
PROSBY
Chvalme Krista Pána, neboť ozdobil svou Církev učením a zásluhami svatého Tomáše:
TYS ODLESK OTCE, TYS VĚČNÁ NADĚJE VŠECH.
Pane, tys řekl: Já jsem cesta, pravda a život,
— chvála tobě, žes učinil, aby tvůj následovník Tomáš usilovně hledal pravdu a snažil
se o dokonalý život.
Pane, tys řekl: Kdo žije podle pravdy, přichází ke světlu,
— chvála tobě za nesčetné lidi na celém světě, kteří se snaží jednat podle poznané pravdy.
Slovo, skrze které všechno povstalo,
— chvála tobě, že jsi dalo člověku rozum, kterým může poznávat Boha a podmanit si svět.
Světlo ze světla a odlesku Otcovy slávy,
— chvála tobě za všechny, kdo se snaží den ze dne tě více poznávat, aby tě mohli zvěstovat i bratřím.
Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé,
přijď království tvé,
buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům,
a neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.
Otče náš...
MODLITBA
Bože, ve své prozřetelnosti jsi dal své Církvi svatého Tomáše jako hlasatele tvé moudrosti a vzor svatého
života; pro jeho zásluhy nám pomáhej, abychom tě neustále podle jeho příkladu opravdově hledali
a nade všechno milovali. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Pokud předsedá kněz nebo jáhen, rozpustí lid takto:
Pán s vámi.
R. I s tebou.
Požehnej vás všemohoucí Bůh,
Otec i Syn i Duch Svatý.
R. Amen.
Může použít i
jinou formuli požehnání z misálu.
Pokud má lid odejít,
řekne:
Jděte ve jménu Páně.
R. Bohu díky.
Pokud nepředsedá kněz nebo jáhen a při recitovaní jednotlivce se modlitba zakončí takto:
Pán nám žehnej,
ode všeho zlého nás ochraňuj
a doveď nás do života věčného.
R. Amen.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023, Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016, Česká dominikánská provincie