Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

25. květen 2010
Sv. Marie Magdalény de Pazzi, panny, nezávazná památka

RANNÍ CHVÁLY S ČETBOU

Narodila se roku 1566 ve Florencii. Vstoupila do kláštera karmelitek (1582) a v roce 1584 složila slavné sliby. Od té doby procházela mnoha bolestnými očistnými zkouškami a dosáhla vysokého stupně mystického života. Měla různá vidění, při nichž hlasitě promlouvala a její spolusestry sebraly několik svazků zpráv o těchto extázích. Vytrvale prosila za obnovu Církve a ukazovala sestrám cestu k dokonalosti. Zemřela 25. V. 1607 ve Florencii a v roce 1669 byla prohlášena za svatou.

RANNÍ CHVÁLY S ČETBOU

V. Bože, shlédni a pomoz.
R. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen. Aleluja.

HYMNUS

Panno, ty s lampou hořící
jsi vyšla k sňatku s Pánem svým,
přeslavným Vládcem, jejž vždy ctí
nebeské sbory zpěvem svým.

Andělů družko milená,
nejčistším svazkem spojená
se Snoubencem svým nebeským
jdeš mu vstříc s věncem panenským.

Nauč nás, jak je třeba žít,
pomáhej nám svou přímluvou,
ať můžem vždy včas odhalit
nepřátel šalbu záludnou.

Nechť Maria, květ panenství,
vždy prosí za nás u Syna,
ať se nás v tomto vyhnanství
svou mocnou rukou ujímá.

Ať Bohu chválou bezmeznou
zní všechny věky věčnosti
nad touto pannou vítěznou,
kterou dnes celé nebe ctí. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Pane, kéž tě dosáhne můj hlas, svoji tvář mi neukrývej.

Žalm 101 (102)
Vyhnancova přání a prosby

Bůh nás těší ve všech našich souženích. (2 Kor 1, 4)

I

² Pane, vyslyš moje prosby, *
      kéž tě dosáhne můj hlas!
³ Svoji tvář mi neukrývej *
      v dnešní strastiplný den.
   Nakloň ke mně ucho svoje, *
      pospěš na mé volání! –

⁴ Dny mé jako dým se tratí, *
      v kostech spaluje mě žár.
⁵ Srdce schne jak zprahlá tráva, *
      zapomínám už i jíst.
⁶ Sténáním a nářkem stálým *
      už jen kost a kůže jsem, –

⁷ podobám se ptáku v poušti, *
      jsem jak sýček v sutinách,
⁸ chřadnu, naříkám jak ptáče *
      osiřelé na střeše.
⁹ Stále běsní nepřátelé, *
      tupí mě a klnou mi.
¹⁰ Popel jídám jako chleba, *
      ředím nápoj slzami,
¹¹ pro tvůj hněv a rozhorlení: *
      zdvihls mě – a svrhl zpět!
¹² Mé dny jsou stín klesající, *
      sám jak tráva uvadám.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Pane, kéž tě dosáhne můj hlas, svoji tvář mi neukrývej.

Ant. 2 Shlédni, Pane, na prosby ubohých.

II

¹³ Avšak ty, Pane, trváš věčně, *
      tvé jméno z rodu do rodu.
¹⁴ Vstaň, ustrň se zas nad Siónem, *
      nadešel k slitování čas.
¹⁵ Milují jej tví služebníci, *
      pláčí nad jeho zřícením. –

¹⁶ Národy budou ctít tvé jméno, *
      tvou slávu všichni králové,
¹⁷ až zbuduje Pán Sión znova, *
      zjeví se ve své nádheře,
¹⁸ až k prosbě bezmocných se skloní, *
      nezhrdne jejich modlitbou. –

¹⁹ Tak budiž psáno pro budoucí, *
      ať příští národ Pána ctí!
²⁰ Neboť Pán shlédl ze svatyně, *
      on z nebe na zem popatřil,
²¹ zajatců vzdechy aby slyšel, *
      zachránil ty, jimž hrozí smrt.
²² Pak synové tvých služebníků *
      přebývat budou v bezpečí
   a jejich potomstvo i nadál *
      před tvojí tváří potrvá
   k cti tvého jména na Sióně, *
      k tvé chvále v Jeruzalémě,
²³ až národy a celé říše *
      se k službě Páně shromáždí.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Shlédni, Pane, na prosby ubohých.

Ant. 3 Založil jsi zemi, Pane, nebesa jsou dílem tvým.

III

²⁴ Cestou ochabla má síla, *
      dej mi znát těch pár mých dní,
²⁵ z půlky jich mě neodváděj! *
      Věky věků je tvých let!
²⁶ Dávno založil jsi zemi, *
      nebesa jsou dílem tvým:
²⁷ pominou, ty budeš dále; †
      rozpadnou se jako šat, *
      změníš je, jak šat se mění. –

²⁸ Ty však stále stejný trváš, *
      roků tvých je bez konce.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Založil jsi zemi, Pane, nebesa jsou dílem tvým.

V. Poslyš, můj lide, mé naučení.
R. Slovům mých úst nyní nastav uši!

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Job

     ¹Potom Job otevřel svá ústa a proklel svůj den. ²Job se ujal slova a řekl:
³„Zhynout měl den, kdy jsem se narodil,
a noc, která řekla: ‚Počat je chlapec.‘
⁴Ten den se měl stát temnotou,
neměl se o něho starat Bůh nahoře,
nemělo nad ním zasvitnout denní světlo.
⁵Mělo si ho přivlastnit šero a tma,
mělo se na něho položit mračno,
mělo ho vyděsit zatmění ve dne.
⁶Tu noc mělo uchvátit temno,
neměla se spojit se žádným dnem roku,
neměla vejít do počtu měsíců.
⁷Ano, ta noc měla být neplodná,
neměl se v ní rozeznít jásot.
⁸Proklít ji měli, kdo zaklínají dny,
kdo mají moc vydráždit draka.
⁹Zatemnit se měly hvězdy jejího svítání,
marně měla čekat na světlo,
neměla patřit na řasy jitřenky.
¹⁰Neboť nezavřela brány lůna mé matky,
neskryla soužení před mýma očima.
     ¹¹Proč jsem nezemřel při východu z lůna,
nevyšel z života, abych hned zhynul?
¹²Proč mně kolena vyšla v ústrety,
proč prsy, aby mě kojily?
¹³Neboť nyní bych ležel v pokoji,
spal bych a odpočíval
¹⁴s králi a rádci světa,
kteří stavějí pro sebe hrobky,
¹⁵anebo s velmoži, kteří oplývají zlatem,
stříbrem plní své domy.
¹⁶Nebo bych zmizel jako zahrabaný plod,
jako nemluvňata, která nespatřila světlo,
¹⁷tam, kde přestává zuření zločinců,
kde odpočívají ti, jimž ochably síly,
¹⁸spolu se zajatci, které už netrápí strach,
neslyší tyranův křik.
¹⁹Malí a velcí jsou si tam rovni
a otrok je zbaven pána.
     ²⁰Proč soužení dostávají světlo
a život ti, kdo mají zármutek v nitru,
²¹kdo touží po smrti, a ona nepřichází?
Raději než poklady by ji vyhrabat chtěli,
²²radovali by se až k jásotu,
plesali by, kdyby nalezli hrob.
     ²³To se stává muži, před nímž je skryto, co má dělat,
kterého Bůh uzavřel ze všech stran,
²⁴neboť místo chleba jsem dostal údělem nářek
a mé vzdechy tryskají jako voda.
²⁵Hrůza, které jsem se hrozil, mě stihla,
z čeho jsem měl strach, dolehlo na mě.
²⁶Nemám oddech, nemám klid,
nemám odpočinek – už zase nové vzrušení.“

RESPONSORIUM

O. Místo chleba jsem dostal údělem nářek a mé vzdechy tryskají jak voda. Hrůza, které jsem se hrozil, mě stihla, z čeho jsem měl strach, dolehlo na mně. * Nemám oddech, nemám klid.
V. Hle, sám v sobě nenalézám pomoc, opora je mi odepřena. * Nemám oddech, nemám klid.

DRUHÉ ČTENÍ

Ze zápisu výpovědí svaté Marie Magdalény de‘Pazzi

     Ano, podivuhodné jsi, Slovo, ve Svatém Duchu. Vždyť působíš, že Duch Svatý tě zasévá do duše, takže se duše spojuje s Bohem, Boha přijímá, poznává ho a v ničem kromě něho nenachází nasycení.
     A Duch Svatý přichází do duše s pečetí Slova, s pečetí krve obětovaného Beránka, ba tato krev jej dokonce má k tomu, aby přišel, přestože Duch sám vane a žádá si přijít.
     Tento vanoucí Duch je v sobě bytím Otcovým a bytím Slova a vychází z bytnosti Otcovy a lásky Slova a vstupuje do duše jako tryskající pramen a ta se do něho noří. Jako když vyvěrají dvě řeky a slévají se, takže menší ztrácí své jméno a přijímá jméno té větší, právě tak působí tento božský Duch vstupující do duše, aby se s ní spojil. Nezbývá, než aby duše, která je přece menší, ztratila své jméno a přenechala je Duchu; učiní to, jestliže se mu natolik otevře, že s ním splyne v jedno.
     A tento Duch, rozdavatel bohatství uloženého v srdci Otcově a strážce úradků vytvářejících se mezi Otcem a Synem, proniká do duše s takovou jemností, že nebývá ani pozorován a že jen málo lidí rozezná jeho skutečnou velikost.
     Mocně i lehce proudí Duch do všech míst, která jsou hotova a připravena jej přijmout. Každé ucho rozeznívá svým opětovným slovem i svým nejhlubším mlčením. Nehybný i sám pohyb, příbojem lásky všecko proniká.
     Nezůstáváš stát, Svatý Duchu, v nehybnosti Otcově ani ve Slově, a přece jsi ustavičně v Otci i ve Slově i v sobě samém, jakož i v každém dobrém duchu a ve všem stvoření. Stvoření tě potřebuje pro krev, kterou prolil jednorozený Boží Syn, Boží Slovo, které se z nesmírné lásky samo učinilo svému stvoření nepostradatelným. Ty spočíváš na každém stvoření, které se spravuje tak, aby skrze účastenství na tvých darech dosáhlo v čistotě skutečné podobnosti s tebou. Spočíváš na těch, kteří byli skropeni krví Beránkovou, nechávají v sobě Boží Slovo působit a připravují ti v sobě důstojný příbytek.
     Přijď, Duchu Svatý! Ať přijde sjednocení s Otcem a láska Syna-Slova. Ty Duchu pravdy, jsi odměna svatých, jsi občerstvení duší a světlo těch, kdo jsou v temnotách, tys bohatství všech chudobných, poklad milujících, nasycení hladových, útěcha všech, kdo jsou mimo domov. Jsi to právě ty, v němž jsou obsaženy všechny poklady.¹
     Přijď ty, který jsi sestoupil na Marii a způsobil, že Slovo se stalo tělem, a svou milostí v nás učiň to, cos v Marii učinil skrze milost a přirozenost!
     Přijď ty, který živíš každou čistou myšlenku, přijď, prameni veškeré dobroty a koruno veškeré čistoty!
     Přijď, Duchu Svatý, a znič v nás všechno, co nám brání, abychom se nestrávili v tobě.
     ¹ srov. Kol 2, 3

RESPONSORIUM

O. Oko nevidělo, ucho neslyšelo, člověk nikdy ani nepomyslil na to, * co všechno Bůh připravil těm, kdo ho milují, aleluja.
V. Nám to bylo zjeveno skrze jeho Ducha. * Co všechno Bůh připravil těm, kdo ho milují, aleluja.

PSALMODIE

Ant. 1 Na harfu, Pane, tobě budu hrát, chci kráčet vždycky bezúhonnou cestou.

Žalm 100 (101)
Zásady dobrého vladaře

Jestliže mě milujete, budete zachovávat má přikázání. (Jan 14, 15)

¹ Zazpívám o lásce a o zákonu, *
      na harfu, Pane, tobě budu hrát. –

² Chci kráčet vždycky bezúhonnou cestou, *
      kéž vstoupí věrnost ke mně do nitra,

   tak abych s nevinným a čistým srdcem *
      celým svým domem mohl procházet.
³ Nechci se dívat na nic hanebného, †
      oškliví se mi páchat nepravost, *
      kéž na mně žádná nikdy neulpí! –

⁴ Falešné srdce se mi zhloubi příčí, *
      já o špatnosti nechci vědět nic.
⁵ Kdo na bližního skrytě nasazuje, *
      takového já budu potírat,
   kdo pyšně shlíží, nafoukaně smýšlí, *
      toho já blízko sebe nestrpím. –

⁶ Sám budu v zemi vyhledávat věrné, †
      takoví ať jsou stále kolem mne! *
      V mých službách budou, kdo si vedou řádně.
⁷ Kdo jedná lstivě, nesmí žít v mém domě *
      a neobstojí přede mnou, kdo lže.
⁸ Denně chci stíhat všechny hříšné v zemi, *
      násilné z města Páně vyhladím.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Na harfu, Pane, tobě budu hrát, chci kráčet vždycky bezúhonnou cestou.

Ant. 2 Neodnímej od nás, Pane, své milosrdenství.

Kantikum Azariášova modlitba v ohnivé peci Obraťte se a dejte se na pokání, aby vaše hříchy byly zahlazeny. (Srov. Sk 3, 19)

²⁶ Požehnaný jsi, Pane, Bože našich otců, *
       a chvályhodné a slavné je tvoje jméno na věky.
²⁷ Neboť jsi spravedlivý ve všem, *
       co jsi nám učinil.
²⁹ Zhřešili jsme a nesprávně jsme jednali, když jsme tě opustili, *
       a provinili jsme se ve všech věcech. –

³⁴ Pro své jméno nás, prosíme, nevydávej na věky, *
       neruš svou úmluvu s námi.
³⁵ Neodnímej od nás své milosrdenství †
       pro Abraháma, svého miláčka, *
       pro Izáka, svého služebníka, a Jákoba, svého svatého. –

³⁶ Jim jsi slíbil, že rozmnožíš jejich potomstvo *
       jako hvězdy nebe a písek na břehu moře.
³⁷ Vždyť už jsme, Pane, zmenšeni víc, než kterýkoli národ, *
       na celé zemi jsme dnes poníženi pro své hříchy. –

³⁸ A není už knížete ani vůdce, *
       není proroka ani celopalu, –

³⁹ není oběti ani darů ani kadidla, *
       místa není, kde bychom před tebe kladli prvotiny,
    abychom došli tvého milosrdenství; *
       ale přijmi nás v duchu pokory a v zkroušenosti srdce.
⁴⁰ Jako celopaly beranů a býků, *
       jako tisíce tučných beránků,
    tak budiž před tebou dnes tato naše oběť, †
       aby se ti líbila, *
       protože nebývají zahanbeni, kdo v tebe doufají. –

⁴¹ Nyní tedy jdeme za tebou celým srdcem, *
       a bojíme se tě a hledáme tvou tvář.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Neodnímej od nás, Pane, své milosrdenství.

Ant. 3 Bože, chci ti novou píseň zpívat.

Žalm 143 (144), 1-10
Prosba za vítězství a pokoj

Všechno mohu v tom, který mi dává sílu. (Flp 4, 13)

¹ Blahořečen budiž Pán, má skála! †
      On mé ruce učí bojovat, *
      moje prsty zdatně si vést v bitvě.
² Je mi slitováním, je mi hradem, *
      útočištěm mým a zachráncem,
   štítem, na který je spolehnutí. *
      Národy mé vládě podrobil. –

³ Pane, co je člověk, že dbáš o něj, *
      co syn lidský, že ho v mysli máš?
⁴ Vždyť je člověk jako pouhý vánek, *
      jeho dny jak stín, jenž přeletí. –

⁵ Pane, skloň svá nebesa a sestup, *
      hor se dotkni, vystoupí z nich kouř.
⁶ Metej blesky své a rozežeň je, *
      šípy své, ať padnou ve zmatek!
⁷ Napřáhni svou ruku z vysokosti, †
      vytrhni mě ze záplavy vod, *
      vysvoboď mě z rukou cizáků,
⁸ kteří ústy lživě promlouvají, *
      křivá je i jejich pravice! –

⁹ Bože, chci ti novou píseň zpívat, *
      na desítistrunnou harfu hrát.
¹⁰ Ty jsi ten, kdo ochraňuje krále, *
      spasil svého sluhu Davida.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Bože, chci ti novou píseň zpívat.

KRÁTKÉ ČTENÍ

Zátopy vod nemohou uhasit lásku a proudy řek ji neodplaví. Kdyby chtěl někdo za vše, co má v domě, koupit lásku, sklidí svrchovanou hanbu.

KRÁTKÉ RESPONSORIUM

V. Tobě říká mé srdce: * Hledám tvou tvář.
R. Tobě říká mé srdce: * Hledám tvou tvář.
V. Po tvé tváři, Pane, toužím.
R. Hledám tvou tvář.
V. Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému.
R. Tobě říká mé srdce: * Hledám tvou tvář.

ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM

Ant. k Zachariášovu kantiku Prozíravá panna dala své srdce Kristu, a nyní září v zástupu svatých jako slunce.

Mesiáš a jeho předchůdce

Požehnaný buď Pán, Bůh Izraele, *
    protože navštívil a vykoupil svůj lid.
A vzbudil nám mocného spasitele *
    z rodu Davida, svého služebníka.

Jak slíbil od pradávna *
    ústy svých svatých proroků:
že nás zachrání od našich nepřátel *
    a z rukou všech, kteří nás nenávidí.

Slitoval se nad našimi otci *
    a rozpomenul se na svou svatou smlouvu:
na přísahu, kterou se zavázal našemu otci Abrahámovi, *
    že nám dá,

abychom mu beze strachu *
    a vysvobozeni z rukou nepřátel
zbožně a spravedlivě sloužili *
    po všechny dny svého života.

A ty, synu, budeš prorokem Nejvyššího, *
    neboť půjdeš před Pánem, abys mu připravil cestu
a dal jeho lidu poznat spásu *
    v odpuštění hříchů

pro slitování a milosrdenství našeho Boha, *
    kterým nás navštívil Vycházející z výsosti,
aby se zjevil těm, kdo jsou ve tmě a v stínu smrti, *
    a uvedl naše kroky na cestu pokoje.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. k Zachariášovu kantiku Prozíravá panna dala své srdce Kristu, a nyní září v zástupu svatých jako slunce.

PROSBY

Život svatých panen vydává světu svědectví o Kristově lásce. A proto spolu s nimi volejme:
     JEŽÍŠI, KORUNO PANEN, VYSLYŠ NÁS.

Kriste, jediný Ženichu svatých panen,
— nauč nás žít tak, aby nás nic neodloučilo od tvé lásky.
Tvá matka, Panna Maria, je královnou všech panen,
— pomáhej nám, abychom tak jako ona věrně plnili tvou vůli a naše láska k tobě aby stále rostla.
Svaté panny ti sloužily s čistým a nerozděleným srdcem,
— na jejich přímluvu veď i nás cestou, která vede k tobě.
Prozíravé panny se připravovaly na setkání s tebou,
— dej, abychom se i my těšili na tvůj příchod a s nadějí tě očekávali.

Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé,
přijď království tvé,
buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům,
a neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.

Otče náš...

MODLITBA

Bože, ty stále povoláváš lidi, aby se ti zcela zasvětili a žili v panenské čistotě, tys naplnil svatou řeholnici Marii Magdalénu svou láskou a zahrnuls ji hojností svých darů; dej, ať se i my řídíme příkladem její čistoty a lásky. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Pokud předsedá kněz nebo jáhen, rozpustí lid takto:

Pán s vámi.
R. I s tebou.
Požehnej vás všemohoucí Bůh,
Otec i Syn i Duch Svatý.
R. Amen.

    Může použít i jinou formuli požehnání z misálu.
    Pokud má lid odejít, řekne:

Jděte ve jménu Páně. 
R. Bohu díky. 

    Pokud nepředsedá kněz nebo jáhen a při recitovaní jednotlivce se modlitba zakončí takto:

Pán nám žehnej,
ode všeho zlého nás ochraňuj
a doveď nás do života věčného.
R. Amen.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023,  Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016,  Česká dominikánská provincie