[ schovat menu ]

« Únor 2020 »
NePoÚtStČtSo
 1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829


21. únor 2020, Pátek
2. týden žaltáře

První mezidobí, 6. týden
Sv. Petra Damianiho, biskupa a učitele Církve, nezávazná památka


invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.
večerní chvály
kompletář


nepoužívat společné texty
uspořádání liturgie hodin
vygenerování modliteb
modlitby za zamřelé
posvěcení chrámu

nahlásit chybu a slušně se podepsat!

Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

21. únor 2020
Sv. Petra Damianiho, biskupa a učitele Církve, nezávazná památka


Narodil se roku 1007 v Ravenně. Po studiích začal učit, ale brzy odešel do společenství poustevníků ve Fonte Avellana u Gubbia (1035). Stal se tam převorem a velmi přispěl k prohloubení řeholního života. V roce 1057 byl jmenován kardinálem a biskupem v Ostii. Ve službách u papežského dvora uplatnil své velké nadání a horlitelskou snahu zbavit církev všeho, co ji morálně ohrožovalo. Po roce 1063 se vrátil do kláštera, ale i potom konal časté cesty jako papežský legát. Při návratu z jedné z nich zemřel ve Faenze roku 1072.

MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Věčné slunce, jež zaléváš
svým světlem všechno stvoření,
tys myslí nadpozemská zář,
zpěv našich srdcí tobě zní.

Tvůj Svatý Duch vždy v péči má
ty živé lampy planoucí,
jejichž zář světu odkrývá
ke spáse stezky vedoucí.

Co plyne z nebeských tvých slov
a srdcím z přirozenosti,
to všechno zaskvělo se znov
v tvých služebnících milosti.

Vavřínů jejich účasten
i pro jas svého učení
skví se dnes blažený muž ten,
i od nás vděčně chválený.

Dej kvůli němu, prosíme,
ať bezpečně vždy, Bože, jdem
po cestě pravdy jediné,
až k tobě jednou dospějem.

To uděl, Otče přesvatý,
se Synem stejné podstaty,
jenž s Duchem, který těší nás,
nad světem vládneš v každý čas. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Pane, netrestej mě ve svém rozhorlení.

Žalm 37 (38)
Prosba hříšníka, který se octl v krajním nebezpečí

Jeho známí všichni zůstali stát opodál. (Lk 23, 49)

I (2-5)

2 Nekárej mě, Pane, ve svém hněvu, *
      netrestej mě ve svém rozhorlení!

3 Zaryly se do mne tvoje šípy, *
      těžce na mne dolehla tvá ruka. –

4 Pro tvůj hněv mám tělo jednu ránu, *
      pro můj hřích kost ve mně není celá.

5 Nad hlavu se nakupily viny, *
      tíhou přetěžkou mě obtížily.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Pane, netrestej mě ve svém rozhorlení.

Ant. 2 Pane, ty znáš každou moji touhu.

II (6-13)

6 Jitří se a páchnou moje rány, *
      a to všechno pro mou pošetilost.

7 Přitlačen a sehnut jsem až k zemi, *
      celý den se v sklíčenosti vláčím. –

8 Bedra má jsou celá zanícená, *
      místečko v mém těle není zdravé.

9 Zesláblý jsem, zkroušený až běda, *
      křičím z hloubi sevřeného srdce. –

10 Pane, ty znáš každou moji touhu, *
       žádný povzdech můj ti není tajný.

11 Srdce buší, opouští mě síla, *
       už i světlo v očích se mi kalí. –

12 Všichni moji přátelé a druzi †
       mému neštěstí se vyhýbají, *
       ba i příbuzní se drží stranou.

13 Léčky strojí, kdo mě chtějí zabít, †
       hrozí mi, kdo hledají mou zkázu, *
       denně nové lsti si vymýšlejí.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Pane, ty znáš každou moji touhu.

Ant. 3 Pane, přiznávám svou vinu, neopouštěj mě, má spáso.

III (14-23)

14 Já však jsem k nim hluchý, neslyším je, *
       němý jsem a ústa neotvírám.

15 Tak jsem jako člověk beze sluchu, *
       bez schopnosti ubránit se slovem. –

16 Doufám, Pane, v tebe jediného, *
       ty mě vyslyšíš, můj Pane Bože!

17 Říkám si: „Jen ať jim nejsem pro smích, *
       těm, kdo mají radost, klopýtnu-li!“ –

18 Já pak mám až příliš blízko k pádu, *
       stále mám svou bolest před očima.

19 Proto zhloubi přiznávám svou vinu, *
       pro svůj hřích jsem obavami sklíčen. –

20 Silní však jsou moji nepřátelé, *
       mnozí, kdo mě nenávidí pro nic,

21 za dobrotu zlem mi odplácejí, *
       pasou po mně za to, že chci dobro. –

22 Proto ty mě, Pane, neopouštěj, †
       nevzdaluj se ode mne, můj Bože! *
       Na pomoc mi pospěš, Pane, spáso má!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Pane, přiznávám svou vinu, neopouštěj mě, má spáso.

V. Po tvé pomoci dychtí mé oči.
R. Po tvém příslibu spravedlivém.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Přísloví

15,8-9.16-17.25-26.29.33; 16,1-9; 17,5
Postavení člověka před Bohem

15,8Oškliví si Hospodin oběť zlosynů,
ale modlitba upřímných se mu líbí.

9Oškliví si Hospodin zločinné chování,
ale rád má toho, kdo tíhne za spravedlností.

16Lépe je mít málo v bázni před Hospodinem
než mnohé poklady v nepokoji.

17Lepší je mísa zeleniny podané s láskou
než tučná hovězina s nenávistí.

25Hospodin vyvrací dům zpupných,
a upevňuje majetek vdovy.

26Hospodin si oškliví špatné záměry,
ale příjemná mu jsou laskavá slova.

29Daleko je Hospodin od zlosynů,
avšak slyší modlitbu spravedlivých.

33Bázeň před Hospodinem je školou moudrosti,
pokora předchází slávu.

16,1Člověk se v mysli připravuje na řeč,
ale od Hospodina přichází, co vysloví jazyk.

2Čisté se zdá člověku všechno, co dělá,
ale Hospodin tříbí duchy.

3Svěř Hospodinu své záležitosti,
a tvé úmysly se zdaří.

4Všechno činí Hospodin pro svůj účel,
také zlosynovi chystá den zkázy.

5Hospodin si oškliví každého, kdo se povyšuje v srdci,
jistě neujde trestu.

6Stálou laskavostí se smývá vina,
bázní před Hospodinem se lze vyhnout zlému.

7Schvaluje-li Hospodin chování nějakého člověka,
i jeho nepřátele s ním smíří.

8Lepší je mít málo s poctivostí
než mnoho příjmu nespravedlivě.

9Člověk se napřemýšlí, jak má kráčet,
ale jeho kroky řídí Hospodin.

17,5Kdo se posmívá chudákovi, tupí jeho Tvůrce,
kdo se raduje z neštěstí, neujde trestu.

RESPONSORIUM

Dt 6, 12.13; Př 15, 33

O. Chraň se zapomenout na Hospodina, který tě vyvedl z domu otroctví. * Hospodina, svého Boha se budeš bát a jedině jemu sloužit.
V. Bázeň před Hospodinem je školou moudrostí, pokora předchází slávu. * Hospodina, svého Boha se budeš bát a jedině jemu sloužit.

DRUHÉ ČTENÍ

Z dopisu svatého Petra Damianiho nemocnému příteli

(Lib. 8, 6; PL 144, 473-476)

S veselou myslí očekávej po smutku radost

     Milý příteli, prosil jsi mě, abych ti napsal pár slov útěchy. Sužuje tě mnoho trápení a já mám konejšivými slovy osladit trpkost tvé duše.
     Nespí-li však tvá rozvaha a tvůj rozum, je útěcha nasnadě, neboť sama slova Písma, jak si získat dědictví, nepochybně ukazují, že to Bůh tě vychovává jako syna. Vždyť to nelze říci otevřeněji, než když se praví: Synu, přicházíš-li sloužit Bohu, stůj ve spravedlnosti a v bázni a připrav svou duši na pokušení.1
     Kde je totiž bázeň a spravedlnost, tam kříž protivenství není trápením otroka, ale otcovským cvičením v kázni.
     Proto i blažený Job uprostřed ran a utrpení sice volal: Kéž ten, který mě stvořil, také mě zničí, kéž vztáhne ruku a podetne mě!2 ale hned dodal: To, že mě v utrpení neušetří bolesti, je mi útěchou.3
     Božím vyvoleným je velkou útěchou právě to, že je Bůh navštěvuje křížem. Vždyť snesou-li chvilkové rány, nabudou sil jít v pevné naději za ziskem slávy nebeské blaženosti.
     Kladivo přece buší do zlata proto, aby kovolitec odstranil zbytky strusky, a pilník sbrušuje stále více povrch nerostu, aby se zářivěji zaleskla žilka prosvítajícího kovu. Jako pec ověří hrnčířovu nádobu, tak zkouška utrpení ověří člověka spravedlivého.4 A proto se říká u Jakuba: Velmi se z toho radujte, bratři, když se octnete ve všelijakých zkouškách.5
     Takže by se právem měli radovat ti, které zde na světě potká za jejich zlé skutky trápení, vždyť za dobro, které vykonali, je čeká věčná odplata v nebi.
     Nuže tedy, bratře drahý a rozmilý, i když se na tebe ze všech stran sypou rány, i když do tebe buší trestající Boží kázeň, ať nedolehne na tvou duši beznaděj, nestěžuj si a nereptej, nedej se strávit truchlivostí a zármutkem, nebuď malomyslný a netrpělivý, překonávej všechno s jasnou tváří, s veselou myslí a s díkůčiněním na rtech.
     Zajisté je to chvályhodné řízení Boží, že Bůh trestá své vyvolené časnými tresty, aby je uchránil od věčných, že tlačí k zemi, aby mohl pozdvihnout, že řeže, aby uzdravil, že svrhává, aby povýšil.
     Nuže, milý bratře, těmito a dalšími příklady z Písma svatého posiluj svou mysl k trpělivosti a s veselou myslí očekávej po smutku radost.
     K této radosti ať tě povznese naděje a ať láska roznítí tvou horlivost, aby náležitě opojená duše zapomněla na to, co trpí zvenčí, a vzplanula a zamířila k tomu, o čem uvnitř rozjímá.

     1 srov. Sir 2, 1-2
     2 srov. Job 6, 9
     3 srov. Job 6, 10
     4 srov. Sir 27, 5
     5 Jak 1, 2

RESPONSORIUM

Srov. Sir 31, 8.11a. 10cd

O. Blahoslavený člověk, jenž se uchrání poskvrny a nehoní se za zlatem. * Jeho majetek bude upevněn.
V. Kdo mohl hřešit a nezhřešil, konat zlo a nekonal je. * Jeho štěstí bude zajištěno v Pánu.

MODLITBA

Modleme se:
Všemohoucí Bože, tys posiloval svatého biskupa Petra, aby svůj život strávil ve službách tvé Církve; pomáhej nám, abychom se řídili jeho učením a příkladem, ničemu nedávali přednost před Kristem, a tak došli do věčné radosti. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2021 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie