[ schovat menu ]

« Červenec 2018 »
NePoÚtStČtSo
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
293031 


18. červenec 2018, Středa
3. týden žaltáře

Druhé mezidobí, 15. týden


invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.
večerní chvály
kompletář


nepoužívat společné texty
uspořádání liturgie hodin
vygenerování modliteb
společné texty

nahlásit chybu a slušně se podepsat!

Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

18. červenec 2018
Druhé mezidobí, 15. týden
3. týden žaltáře


MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

V noci a časně ráno:

Nejlepší Tvůrce stvoření,
náš Vládce, na nás pohlédni:
Nás, ponořené v těžké sny
z nezdravých dřímot vytrhni.

Ty, svatý Kriste, prosícím
shoď z beder těžké břímě vin.
Vždyť vstáváme s tvým vyznáním,
tmu rozrážíme zpěvem svým.

Zvedáme ruce se srdci
k tobě, jak konat za noci
nám už tvůj prorok přikázal
a Pavlův příklad ukázal.

Ty znáš zlé, jež jsme činili,
své nitro jsme ti odkryli,
své prosby v slzách vylili:
odpusť nám, čím jsme zhřešili.

Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.

Během dne:

Ať Pane všeho vědění
ti patří naše nadšení.
Ty znáš všech srdcí tajemství
a sílíš nás svou milostí.

Pastýři ovce chránící,
ztracené nalézající,
na pastviny své svěží vždy
nás k dobrým ovcím shromáždi.

Kéž soudcův hněv nás nesvrhne
v ponuré stádo pekelné,
kéž jsme tvým soudem určeni
tvých pastvin stát se ovcemi.

Buď tobě, Spasiteli náš,
čest, vítězství, moc, slávy jas,
nad celým světem vládu máš
po všechny věky, v každý čas. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Láska a věrnost předchází všudy tvou tvář.

Žalm 88 (89), 2-38
Milosrdenství Páně k Davidovu domu

Z Davidova potomstva vyvedl Bůh podle zaslíbení jako Spasitele Ježíše. (Sk 13, 22. 23)

I

2 O skutcích lásky tvé, Pane, chci na věky zpívat, *
      ústy hlásat tvou věrnost všem pokolením.

3 Neboť tys řekl: „Na věky trvá má přízeň, *
      základy pevné má věrnost na nebi má. –

4 Se svým vyvoleným jsem uzavřel smlouvu, *
      David, služebník můj, má ode mne slib:

5 Tvému potomstvu zajistím trvání věčné, *
      trůn tvůj upevním pro všechna pokolení.“ –

6 Nebesa, Pane, oslavují tvé divy *
      a tvoji věrnost veškeré zástupy svatých.

7 Neboť kdo nad mraky mohl by rovnat se Pánu, *
      kdo z Božích synů Pánu by podoben byl?

8 Bůh – tam ve sboru svatých nadevše mocný, *
      velký a hrozný, nad všechny vyvýšený. –

9 Pane zástupů, kdo je tak, jako ty jsi? *
       Stále a vždy vůkol tebe tvá věrnost a moc.

10 Ty jsi vládcem nade vším nezkrotným mořem, *
       ty držíš na uzdě příboj vzedmutých vln.

11 Ty jsi jak mršinu zašlápl, rozmetal Rahab, *
       mocným ramenem rozprášil odpůrce své. –

12 Tvá jsou nebesa, tak jako tvá je i země, *
       svět i vše, co v něm žije, stvořil jsi ty.

13 Ty jsi stvořil jižní i severní stranu, *
       Tábor i Hermon jásají při jménu tvém.

14 Tvoje paže je plna obrovské síly, *
       tvá ruka mocná, pravici zdviženu máš.

15 Trůn tvůj je podepřen spravedlností a právem, *
       láska a věrnost předchází všudy tvou tvář. –

16 Šťastný je lid, jenž umí a ví, jak tě slavit, *
       chodit před tebou, Pane, v tvém světle žít.

17 Denně se těší ze slávy tvého jména, *
       jásají nad tím, jak jsi spravedlivý.

18 Neboť jen ty jsi jim veškerou krásou i silou *
       a tvou přízní mohutní naše moc.

19 Vpravdě i štít náš náleží jedině Pánu, *
       Svatému Izraele patří náš král.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Láska a věrnost předchází všudy tvou tvář.

Ant. 2 Syn Boží pochází jako člověk z rodu Davidova.

II

20 Za onoho času mluvils ve vidění *
       k svému věrnému a tak jsi prohlásil:
    „Čelenku jsem vložil na mladého reka, *
       z lidu jsem jej zdvihl, mnou je vyvolen.

21 Davida jsem našel, svého služebníka, *
       jeho pomazal jsem svatým olejem,

22 aby moje ruka stále byla při něm, *
       aby ho má paže posilovala. –

23 Žádný nepřítel ho lstivě neoklame, *
       žádný zlosyn nesmí jeho pokořit.

24 Před ním budu drtit jeho protivníky, *
       kdo ho nenávidí, všechny budu bít.

25 Provázet ho budu věrností a přízní *
       a mým jménem bude vzrůstat jeho moc.

26 Na sám obzor moře vztáhnu jeho ruku, *
       a na mocné řeky jeho pravici. –

27 On pak ať mě vzývá, říká: Tys můj Otec, *
       jenom tys můj Bůh a skála spásy mé.

28 Zato mu dám práva prvorozenectví, *
       učiním ho prvním mezi vladaři.

29 Do věčnosti časů zachovám mu přízeň, *
       zůstanu mu věrný v naší úmluvě.

30 Věčné zachování dám i jeho rodu, *
       pokud nebe trvá, zůstane mu trůn.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Syn Boží pochází jako člověk z rodu Davidova.

Ant. 3 Při své svatosti jsem Davidovi odpřisáhl, jeho rod že trvat bude do věčnosti.

III

31 Jestli jeho děti opustí můj zákon, *
       podle mého řádu nebudou-li žít,

32 poruší-li někdy, co jsem ustanovil *
       a mých přikázání přestanou-li dbát,

33 potrestám je metlou za to provinění, *
       pocítí mé důtky za spáchaný hřích. –

34 Přesto od něho svou milost neodvrátím, *
       ve své věrnosti ho přesto nezklamu.

35 Svoji úmluvu s ním nikdy neporuším, *
       co má ústa řekla, to už nezměním.

36 Při své svatosti jsem jednou odpřisáhl *
       – ode mne se David klamu nedočká –

37 jeho rod že trvat bude do věčnosti, *
       stálý přede mnou jak slunce jeho trůn,

38 věčně trvalý jak měsíc na nebesích, *
       dokud mraky půjdou, pevně bude stát.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Při své svatosti jsem Davidovi odpřisáhl, jeho rod že trvat bude do věčnosti.

V. Zjevení tvých slov osvěcuje.
R. Vede i prosté k porozumění.

PRVNÍ ČTENÍ

Z první knihy Královské

21, 1-21.27-29
Eliáš hájí spravedlnost

     1Nábot z Jizreelu měl vinici, která byla u paláce Achaba, krále samařského. 2Achab řekl Nábotovi: „Postup mi svou vinici, abych si z ní udělal zelinářskou zahradu, protože je blízko mého domu. Dám ti za ni vinici lepší, nebo chceš-li, zaplatím ti za ni stříbrem.“ 3Nábot odpověděl Achabovi: „Chraň mě Hospodin, abych ti dal dědictví po předcích!“ 4Achab přišel do svého domu mrzutý a rozhněvaný kvůli řeči, kterou s ním mluvil Nábot z Jizreelu, když mu řekl: ‚Nedám ti dědictví po svých předcích.‘ Lehl si na lůžko, odvrátil svou tvář a nechtěl jíst.

     5Přišla k němu jeho žena Jezabel a ptala se ho: „Proč jsi mrzutý, že nechceš ani jíst?“ 6Odpověděl jí: „Mluvil jsem s Nábotem z Jizreelu a řekl jsem mu: ‚Postup mi svou vinici za stříbro, nebo chceš-li, dám ti za ni jinou vinici‘, ale on řekl: ‚Nedám ti svou vinici.‘“ 7Tu mu jeho žena Jezabel řekla: „Ty ale umíš vládnout nad Izraelem! Vstaň, najez se a buď dobré mysli! Já už ti opatřím vinici Nábota z Jizreelu!“

     8Napsala v Achabově jménu dopis, zapečetila ho jeho pečetí a poslala dopis předním mužům a vznešeným spoluobčanům Nábotovým. 9V dopise napsala: „Vyhlaste půst a posaďte Nábota mezi přední lidi. 10Posaďte před něho i dva ničemy a ti ať ho obžalují: ‚Proklínal jsi Boha a krále!‘ Vyveďte ho ven a ukamenujte k smrti!“ 11Mužové města, předáci a jeho vznešení spoluobčané provedli to, co jim Jezabel rozkázala, jak bylo napsáno v dopise, který jim poslala. 12Vyhlásili půst a posadili Nábota mezi přední lidi. 13Pak přišli dva ničemové, sedli si před něj, a ti ničemové obžalovali Nábota před lidem: „Nábot proklínal Boha a krále!“ Vyvedli ho ven z města a ukamenovali ho, že zemřel. 14Poslali Jezabel vzkaz: „Nábot byl ukamenován, je mrtev!“

     15Když Jezabel slyšela, že Nábot byl ukamenován a je mrtev, řekla Achabovi: „Vstaň, zaber vinici Nábota z Jizreelu, kterou ti odpíral dát za stříbro. Nábot už nežije, je mrtev.“ 16Když Achab slyšel, že Nábot je mrtev, vstal a sestoupil do vinice Nábota z Jizreelu, aby se jí zmocnil.

     17Tu se ozvalo Hospodinovo slovo Tišbanu Eliášovi: 18„Vstaň, sestup naproti Achabovi, králi izraelskému, který sídlí v Samaří. Hle, je v Nábotově vinici, neboť tam sestoupil, aby se jí zmocnil. 19Řekneš mu: ‚Tak praví Hospodin: Zabil jsi a zmocnil ses?‘ Pak dodáš: ‚Tak praví Hospodin: Na místě, kde lízali psi krev Nábotovu, budou psi lízat i tvou krev!‘“ 20Achab řekl Eliášovi: „Chytils mě při činu, můj nepříteli?“ Odpověděl: „Ano, chytil! Poněvadž ses zaprodal k tomu, co je zlé v Hospodinových očích, 21hle já na tebe přivedu neštěstí a zametu za tebou, vyhladím Achabovi v Izraeli každého mužského potomka, ať svobodného nebo otroka.“

     27Když Achab slyšel tato slova, roztrhl si šaty, oblékl si žínici na holé tělo, postil se, spal v žínici a chodil stísněn. 28Tu se ozvalo Hospodinovo slovo Tišbanu Eliášovi: 29„Vidíš, jak se Achab pokořil přede mnou? Poněvadž se přede mnou pokořil, nepřivedu neštěstí na jeho dům v jeho dnech, ale přivedu neštěstí ve dnech jeho syna.“

RESPONSORIUM

Jak 4, 8.9.10; 5, 6

O. Umyjte své ruce, hříšníci, a očisťte své srdce, lidé obojetní! * Naříkejte a plačte, pokořte se před Pánem.
V. Odsoudili jste spravedlivého a připravili ho o život a on se vám nebrání. * Naříkejte a plačte, pokořte se před Pánem.

DRUHÉ ČTENÍ

Z traktátu „O svátostných tajemstvích“
od svatého biskupa Ambrože

(Nn. 19-21.24.26-28; SCh 25 bis, 164-170)

Voda neočišťuje bez Ducha Svatého

     Tobě tedy bylo předem řečeno, abys nevěřil jen tomu, co jsi viděl, abys snad i ty neřekl: Tohle že je ono veliké tajemství, co oko nevidělo, co ucho neslyšelo, nač člověk nikdy ani nepomyslil? Vidím přece vodu, kterou vídám denně. Ta že by mě měla očistit? Vždyť jsem do ní vstupoval často, a nikdy jsem nebyl očištěn. A tak si uvědom, že voda neočišťuje bez Ducha.

     Proto jsi četl, že při křtu jsou tři svědkové, voda, krev a Duch, a že ti tři jsou zajedno; protože, kdybys jednoho z nich ubral, už to není svátost křtu. Vždyť co je voda bez Kristova kříže? Obyčejný živel bez jakéhokoli svátostného účinku. Naopak zase bez vody není tajemství znovuzrození, neboť jestliže se někdo nenarodí z vody a z Ducha, nemůže vejít do Božího království. A konečně katechumen věří v kříž Pána Ježíše, a je jím také označován, avšak dokud není pokřtěn ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého, nemůže získat odpuštění hříchů, ani načerpat z daru duchovní milosti.

     Zatímco onen Syřan ve Starém zákoně se ponořil sedmkrát, ty jsi byl pokřtěn ve jménu Trojice. Vyznal jsi Otce – pamatuj na to, co jsi učinil – vyznal jsi Syna a vyznal jsi Ducha. Drž se pořadí věcí: V této víře jsi zemřel světu a vstal z mrtvých Bohu; a v onom živlu země jako bys byl spolupohřben s Kristem, a když jsi zemřel hříchu, byl jsi vzkříšen k věčnému životu. věř tedy, že tato voda není bez účinku.

     A konečně onen ochrnulý od rybníka u Ovčí brány. Čekal tam na člověka. Na koho jiného než na Pána Ježíše, narozeného z Panny? Při jeho příchodu už totiž neuzdravoval nějaký náznak jednotlivce, ale sama Pravda všechny. On je tedy tím, kdo byl očekáván, a o něm řekl Bůh Otec Janu Křtiteli: Na koho uvidíš sestupovat Ducha a zůstávat na něm, to je ten, který křtí Duchem Svatým. O něm také vydal Jan svědectví slovy: Viděl jsem, jak Duch sestoupil jako holubice z nebe a zůstal na něm. Proč i zde sestoupil Duch jako holubice? Zřejmě proto, abys viděl a pochopil, že také ta holubice, kterou spravedlivý Noe vypustil z archy, byla něco podobného, a abys v ní poznal předobraz svátosti.

     Je ještě něco, o čem bys měl pochybovat? V evangeliu přece na tebe jasně volá Otec: To je můj Syn, v něm mám zalíbení; volá i Syn, nad nímž se ukázal Duch Svatý jako holubice; a volá i Duch Svatý, který jako holubice sestoupil; volá i David: Hlas Páně nad vodami, hlas Páně majestátný, Pán nad veškerým vodstvem! A Písmo ti dosvědčuje, že i na Jerobaalovy prosby sestoupil oheň z nebe, a také na prosby Eliášovy že byl seslán oheň, který posvětil oběť.

     A nehleď na osobní zásluhy kněží, ale na jejich službu. Ale jestliže bys přece přihlížel k zásluhám, pak tak, jako si všímáš Eliáše, hleď i na zásluhy Petra či Pavla, kteří toto tajemství přijali od Pána Ježíše a nám je předali. Oněm ve Starém zákoně byl poslán viditelný oheň, aby uvěřili, v nás, kteří věříme, působí oheň neviditelný; u nich šlo o předobraz, pro nás je to připomínka. Proto věřím, že když kněží vzývají Pána Ježíše svými modlitbami, on je přítomen, neboť sám řekl: Kde jsou dva nebo tři, tam jsem i já. Tím spíš dopřává svou přítomnost tam, kde je Církev a kde jsou svátosti.

     Sestoupil jsi tedy do vody. Vzpomeň si, cos odpověděl: že věříš v Otce, věříš v Syna, věříš v Ducha Svatého. Není tam, že věříš ve většího a menšího a posledního, ale s týmž důrazem prohlašuješ a se zavazuješ, že stejně věříš v Syna jako věříš v Otce, a stejně věříš v Ducha jako věříš v Syna; jen s touto jedinou výjimkou: vyznáváš, že věříš, že na kříži trpěl pouze Pán Ježíš.

RESPONSORIUM

Mt 3, 11; Iz 1, 16.17

O. Ten, který má příjít po mně, je mocnější než já; jemu nejsem hoden ani opánky přinést. * On vás bude křtít Duchem Svatým a ohněm.
V. Přestaňte jednat zle, učte se jednat dobře, praví Pán. * On vás bude křtít Duchem Svatým a ohněm.

MODLITBA

Modleme se:
Bože, ty ukazuješ bloudícím světlo pravdy, aby se mohli vrátit na správnou cestu; dej těm, kdo přijali křesťanství, ať se vyhýbají všemu, co odporuje křesťanskému způsobu života, a ať usilují o to, co se s ním shoduje. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2018 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie