[ schovat menu ]

« Červen 2018 »
NePoÚtStČtSo
 12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930


6. červen 2018, Středa
1. týden žaltáře

Druhé mezidobí, 9. týden
Sv. Norberta, biskupa, nezávazná památka


invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.
večerní chvály
kompletář


nepoužívat společné texty
uspořádání liturgie hodin
vygenerování modliteb
modlitby za zamřelé
posvěcení chrámu

nahlásit chybu a slušně se podepsat!

Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

6. červen 2018
Sv. Norberta, biskupa, nezávazná památka


Narodil se kolem roku 1080 v Xantenu v Porýní. Jako mladý šlechtic se stal kanovníkem v Xantenu a sekretářem císaře Jindřicha V. V roce 1115 přijal kněžské svěcení a změnil dosavadní způsob života. Spojoval rozjímavou modlitbu s aktivní službou duším. Tento odkaz zanechal i premonstrátskému řádu, jehož počátky sahají k roku 1120, kdy s několika společníky začal žít společně v Prémontré u Laonu v Provensálsku. Od roku 1126 byl arcibiskupem v Magdeburku a tam také 6. VI. 1134 zemřel a byl pohřben v premonstrátském kostele. Za svatého byl prohlášen roku 1582. Jeho ostatky byly přeneseny (1627) do Prahy na Strahov.

MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Pastýřů hlavo, Kriste, jejich Vládce,
slavit dnes chceme svátek jednoho z nich,
proto mu pěje naše vděčné stádce
píseň chval zbožných.

Duch plný darem pomazání svého
obhájce pravdy učinil si z něho,
pevného v boji, aby mohl tvůj lid
na pastvy vodit.

On svému stádu vzorem byl i vůdcem,
byl světlem slepých, všude mírnil bídu,
všem stal se vším, byl prozíravým otcem
Božího lidu.

Kriste, jenž dáváš věnce zasloužené
svým věrným v nebi, dej ať ve svém díle
jdem s tímto vůdcem a tak dosáhneme
i téhož cíle.

Buď věčná sláva nejvyššímu Otci,
stejná buď tobě, Vládce, Spasiteli,
Svatému Duchu chválou stejně vroucí
ať zní svět celý. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 S láskou tě vyznávám, Pane, má sílo.

Žalm 17 (18), 2-30
Poděkování za záchranu a vítězství

V tu chvíli nastalo velké zemětřesení. (Zj 11, 13)

I

2 S láskou tě vyznávám, Pane, má sílo! *
3     Pane, má skálo, má tvrzi, má spáso,
   ty jsi můj Bůh, můj hrad, kde se skryji, *
      ty jsi můj štít a záchrana moje!

4 Úpěnlivě volal jsem k Pánu, *
      osvobodil mě od nepřátel! –

5 Smrtící vlny mě zalily, *
      příboje zkázy mě plnily děsem.

6 Osidla temnot mě ovila, *
      smyčky smrti se nade mnou zdrhly.

7 K Pánu jsem volal v úzkostech, *
      k Bohu jsem křičel o záchranu.
   Ze svého chrámu slyšel můj hlas, *
      k jeho uším došel můj nářek.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 S láskou tě vyznávám, Pane, má sílo.

Ant. 2 Zachránil mě Pán, protože ve mně našel zalíbení.

II

8 A tu se zachvěla, pohnula zem, †
      v základech hor se zakolísala, *
      jak ve svém hněvu ji otřásal Pán.

9 Z jeho nozder valil se dým, †
      z jeho úst šlehal sžíravý plamen, *
      řeřavé uhlíky sršely z něj.

10 Nachýlil nebe a sestoupil níž, *
      s černými mračny pod nohama. –

11 Na cherubovi přilétal, *
      na perutích vichru se snášel.

12 Celý se halil v temnotách, *
      do clony z tmavých vod a mraků.

13 Ze záře, která před ním šla, *
      padaly kroupy a řeřavé uhlí. –

14 Nebesa s rachotem rozehřměl Pán, *
      hlasem svým Nejvyšší zaburácel.

15 Vysílal šípy do všech stran, *
      blesky metal a kolkolem sršel.

16 I bylo vidět až na mořské dno, *
      obnažily se základy země,
    když jsi, Pane, zahrozil, *
      zadul vichřicí svého hněvu. –

17 Pro mne však z výšin svou pravicí sáh´, *
      vyzdvihl mě z té záplavy vodní,

18 vyrval mě z rukou mých nepřátel, *
      z přesily mocných nenávistníků.

19 Vrhli se na mne v můj neblahý den, *
      Pán mi však přispěchal na ochranu.

20 Na volný prostor vyvedl mne, *
      zachránil, v kom našel zalíbení.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Zachránil mě Pán, protože ve mně našel zalíbení.

Ant. 3 Ty, Pane, zažehni mé světlo, ty ozař mé temnoty.

III

21 Tak pro mou nevinnost učinil Pán, *
      splatil mi za to, že ruce mám čisté;

22 za to, že po cestách Páně jsem šel, *
      od svého Boha neodpadl.

23 Vskutku jsem všech jeho příkazů dbal, *
      zákony jeho jsem neodmítal.

24 Zůstal jsem před ním bez viny, *
      chránil se bedlivě před proviněním.

25 Odplatil Pán mou nevinnost, *
      neboť viděl, že ruce mám čisté. –

26 K věrnému, Pane, jsi věrný i ty, *
      a s dobrým jednáš dobrotivě.

27 Čistému odplácíš čistotou, *
      k chytrákům však jsi opatrný.

28 Tak chráníš od zhouby pokorný lid, *
      pohledy zpupné však pokořuješ.

29 Ano, má svítilna, Pane, jsi ty. *
      Bůh můj mé temnoty ozařuje.

30 S tebou ztékám valy a zdi, *
      se svým Bohem přeskočím hradby.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Ty, Pane, zažehni mé světlo, ty ozař mé temnoty.

V. Všichni se divili milým slovům.
R. Která vycházela z jeho úst.

PRVNÍ ČTENÍ

Z Knihy Job

32, 1-6; 33, 1-22
Elihu mluví o Božích úradcích

    
32.1Ti tři muži přestali odpovídat Jobovi, protože považoval sám sebe za spravedlivého. 2Tu Elihu, Barachelův syn Buz z kmene Ram, se na Joba rozhněval; 3jeho hněv vzplál proto, že se před Bohem dělal spravedlivým. I na jeho tři přátele se rozhněval, poněvadž nenalezli odpověď a Joba jen odsuzovali. 4Když mluvili s Jobem, Elihu vyčkával, protože byli věkem starší než on. 5Když však Elihu viděl, že ti tři mužové nemají co odpovědět, rozhněval se.
    
6A tehdy se ujal slova Elihu, Barachelův syn z Buz, a řekl:
„Jsem věkem nejmladší, vy jste starci,
proto jsem se ostýchal a váhal
vám povědět, co vím.
33.1Slyš tedy, Jobe, mou řeč,
popřej sluchu všem mým slovům.
2Pohleď, otvírám ústa,
můj jazyk hovoří v hrdle.
3Promluvím z upřímnosti srdce,
rty mé vypovědí čistou pravdu.
4Boží duch mě stvořil,
dech Všemocného mě oživuje.
5Můžeš-li, odpověz mi,
připrav se na mě a proti mně povstaň!
6Vždyť já jako ty jsem z Boha,
i já byl uhněten z hlíny.
7Ať tě neděsí strach ze mne,
má vážnost tě nemusí tížit.
    
8Řekl jsi však – slyšel jsem to na vlastní uši –
vnímal jsem zvuk tvých slov:
9‚Jsem čistý, bez zločinu,
bezúhonný, nemám vinu.
10Ale On si proti mně bere záminku,
jedná se mnou jak s nepřítelem.
11Do klády svírá mé nohy,
špehuje všechny mé cesty.‘
    
12Hleď, odpovím ti, v tom se mýlíš,
vždyť větší je Bůh než člověk.
13Pročpak mu vyčítáš,
že ti neodpovídá na každé slovo?
14Ať už Bůh mluví tak, či onak,
člověk na to nedává pozor.
15Ve snu nebo v nočním vidění,
když se na lidi snáší hluboký spánek,
když usínají na lůžku,
16tu otvírá ucho lidí,
děsí je výstrahou,
17aby člověka odvrátil od zločinu,
aby vyhladil z něho pýchu,
18aby mu zachránil duši před propastí,
jeho život před zlým koncem.
    
19Je zkoušen bolestí na svém lůžku,
v jeho kostech neustává boj.
20Jeho duše si oškliví pokrm,
jeho chuť si hnusí i vábivé jídlo.
21Jeho tělo se očividně tratí,
ukazují se kosti, které dřív nebylo vidět.
22Jeho duše se blíží zániku,
jeho život smrtelným křečem.“

RESPONSORIUM

Řím 11,33-34

O. Ó, jak bezedná je Boží štědrost, moudrost i poznání! * Jak neproniknutelná jsou jeho rozhodnutí a neprobádatelné způsoby jeho jednání!
V. Neboť kdo pochopí jednání Páně? Kdo mu byl rádcem? * Jak neproniknutelná jsou jeho rozhodnutí a neprobádatelné způsoby jeho jednání!

DRUHÉ ČTENÍ

Ze života svatého Norberta

(Cf. Vita s. Norberti: PL 170, 1262.1269.1294.1295; Litterae Apostolicae ab Innocentio II ad S. Norbertum: Acta Sanctorum, 21, in Appendice, p. 50)

Mezi velkými veliký, mezi malými nepatrný

     Norberta řadíme po zásluze mezi ty muže, kteří vynaložili značné úsilí na uskutečnění náboženské reformy papeže Řehoře VII. Především chtěl dosáhnout toho, aby duchovní žili přísně podle evangelia, oddáni apoštolátu, v čistotě a chudobě, aby si oblékli "nového člověka jak co do oděvu, tak co do důstojenství, tj. byli zároveň nositeli řeholního šatu a hodnosti kněžské".1 Norbert chtěl, aby jeho kněží "šli cestou Písma svatého a jejich vůdcem aby byl Kristus". Vždycky jim kladl na srdce trojí: "přistupovat k oltáři a denním modlitbám Církve s čistým srdcem, v kapitule (při vyznání vin v řeholním shromáždění) napravovat všechno, v čem se dostali na scestí nebo co opomněli, a bratrsky pečovat o chudé".
     Přitom po vzoru prvotní Církve, shromážděné kolem apoštolů, shromáždil kolem kněží žijících v klášterním společenství takové množství věřících laiků, mužů i žen, že mnozí tvrdili, že od apoštolských dob nezískal žádný člověk v tak krátkém čase prostřednictvím své družiny tolik následovníků Krista na cestě k dokonalému životu.
     Když se stal arcibiskupem, povolal své spolubratry, aby přivedli k pravé víře obyvatele slovanských zemí.2 A bez ohledu na bouře a pozdvižení lidu usiloval o to, aby také diecézní duchovenstvo přivedl k náboženské obnově.
     Obzvláštní úsilí posléze věnoval tomu, aby při zachování plné svobody církevních voleb upevnil a rozhojnil soulad mezi apoštolským stolcem a  císařstvím. A tak se stalo, že papež Inocenc II. mu napsal: "Apoštolský stolec se z celého srdce těší z toho, že v tobě má tak oddaného syna." A zároveň ho císař učinil říšským arcikancléřem.
     Při tom všem osvědčoval naprosto neohroženou víru. Říkávali o něm: "V Norbertovi máme vynikající vzor víry, jako máme v Bernardovi z Clairvaux vzor lásky." V přiměřenosti mravů byl dále "mezi velkými veliký, mezi malými nepatrný a vůči všem laskavý". A vynikal skvělou výmluvností: "planoucí slovo Boží, spalující neřesti, podněcující ctnosti a otevřené duše naplňující moudrostí" ho natolik pronikalo, že byl ustavičně ponořen do Božích věcí a bez bázně je šířil.

     1 V uvozovkách jsou vuáděny citáty z životopisu sepsaného jeho současníkem, členem řádu řeholnách kanovníků premonstrátských
     1 Na území východního Německa

RESPONSORIUM

2 Tim 4, 2.5; srov. Sk 20, 28

O. Hlásej slovo! Přicházej s ním, ať je to vhod či nevhod, usvědčuj, zakazuj, povzbuzuj s všestrannou trpělivostí a znalostí nauky. * Buď vytrvalý ve zkouškách, pracuj jako hlasatel evangelia.
V. Dbej na sebe i na celé stádce, v kterém tě Duch Svatý ustanovil za představeného, abys spravoval Boží Církev. * Buď vytrvalý ve zkouškách, pracuj jako hlasatel evangelia.

MODLITBA

Modleme se:
Bože, tys dal své Církvi svatého biskupa Norberta a naplnils ho láskou k modlitbě a pastýřskou horlivostí; na jeho přímluvu dávej i dnes svému lidu pastýře podle svého srdce a hojnou duchovní pastvu. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2019 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie