[ schovat menu ]

« Květen 2018 »
NePoÚtStČtSo
 12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
2728293031 


16. květen 2018, Středa
3. týden žaltáře

Doba velikonoční, 7. týden
Bl. Vladimíra Ghiky, mučedníka, pro připomínku


invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.
večerní chvály
kompletář


nepoužívat společné texty
uspořádání liturgie hodin
vygenerování modliteb
společné texty

nahlásit chybu a slušně se podepsat!

Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

16. květen 2018
Doba velikonoční, 7. týden
3. týden žaltáře


MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Vladaři věčný, nejvyšší,
Vykupitel svých věrných jsi,
smrt zmírá při tvém vítězství,
teď milost tvá se mocně skví.

Ty po Otcově pravici
usedáš na trůn zářící,
a přejímáš moc nad všemi,
jež nemá původ na zemi.

Ať trojí říše tvorů tvých,
jak nebeských, tak pozemských,
tak temná říše pekelná
před tebou sklání kolena.

Andělé trnou v úžase,
co s lidským rodem stává se:
Hřeší člověk, smývá člověk,
vládne Slovo – Bohočlověk.

Buď, Kriste, naší radostí,
co čeká nás v tvé věčnosti,
ty, který řídíš světa říš
a nejvíc blaha přinášíš.

Až zaskvěješ se v onen den
v oblaku Soudce plameném,
smaž dluhy nezaplacené
a vrať nám věnce ztracené.

Proto tě vroucně prosíme:
Odpusť nám, čím kdy zhřešíme,
a milostí svou pozdvihni
nám srdce ve tvé výšiny.

Buď sláva tobě, Ježíši,
jenž vznášíš se už do výší,
i Otce, Ducha milosti
ať věčně všechno tvorstvo ctí. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Láska a věrnost předchází všudy tvou tvář. Aleluja.

Žalm 88 (89), 2-38
Milosrdenství Páně k Davidovu domu

Z Davidova potomstva vyvedl Bůh podle zaslíbení jako Spasitele Ježíše. (Sk 13, 22. 23)

I

2 O skutcích lásky tvé, Pane, chci na věky zpívat, *
      ústy hlásat tvou věrnost všem pokolením.

3 Neboť tys řekl: „Na věky trvá má přízeň, *
      základy pevné má věrnost na nebi má. –

4 Se svým vyvoleným jsem uzavřel smlouvu, *
      David, služebník můj, má ode mne slib:

5 Tvému potomstvu zajistím trvání věčné, *
      trůn tvůj upevním pro všechna pokolení.“ –

6 Nebesa, Pane, oslavují tvé divy *
      a tvoji věrnost veškeré zástupy svatých.

7 Neboť kdo nad mraky mohl by rovnat se Pánu, *
      kdo z Božích synů Pánu by podoben byl?

8 Bůh – tam ve sboru svatých nadevše mocný, *
      velký a hrozný, nad všechny vyvýšený. –

9 Pane zástupů, kdo je tak, jako ty jsi? *
       Stále a vždy vůkol tebe tvá věrnost a moc.

10 Ty jsi vládcem nade vším nezkrotným mořem, *
       ty držíš na uzdě příboj vzedmutých vln.

11 Ty jsi jak mršinu zašlápl, rozmetal Rahab, *
       mocným ramenem rozprášil odpůrce své. –

12 Tvá jsou nebesa, tak jako tvá je i země, *
       svět i vše, co v něm žije, stvořil jsi ty.

13 Ty jsi stvořil jižní i severní stranu, *
       Tábor i Hermon jásají při jménu tvém.

14 Tvoje paže je plna obrovské síly, *
       tvá ruka mocná, pravici zdviženu máš.

15 Trůn tvůj je podepřen spravedlností a právem, *
       láska a věrnost předchází všudy tvou tvář. –

16 Šťastný je lid, jenž umí a ví, jak tě slavit, *
       chodit před tebou, Pane, v tvém světle žít.

17 Denně se těší ze slávy tvého jména, *
       jásají nad tím, jak jsi spravedlivý.

18 Neboť jen ty jsi jim veškerou krásou i silou *
       a tvou přízní mohutní naše moc.

19 Vpravdě i štít náš náleží jedině Pánu, *
       Svatému Izraele patří náš král.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Láska a věrnost předchází všudy tvou tvář. Aleluja.

Ant. 2 Syn Boží pochází jako člověk z rodu Davidova. Aleluja.

II

20 Za onoho času mluvils ve vidění *
       k svému věrnému a tak jsi prohlásil:
    „Čelenku jsem vložil na mladého reka, *
       z lidu jsem jej zdvihl, mnou je vyvolen.

21 Davida jsem našel, svého služebníka, *
       jeho pomazal jsem svatým olejem,

22 aby moje ruka stále byla při něm, *
       aby ho má paže posilovala. –

23 Žádný nepřítel ho lstivě neoklame, *
       žádný zlosyn nesmí jeho pokořit.

24 Před ním budu drtit jeho protivníky, *
       kdo ho nenávidí, všechny budu bít.

25 Provázet ho budu věrností a přízní *
       a mým jménem bude vzrůstat jeho moc.

26 Na sám obzor moře vztáhnu jeho ruku, *
       a na mocné řeky jeho pravici. –

27 On pak ať mě vzývá, říká: Tys můj Otec, *
       jenom tys můj Bůh a skála spásy mé.

28 Zato mu dám práva prvorozenectví, *
       učiním ho prvním mezi vladaři.

29 Do věčnosti časů zachovám mu přízeň, *
       zůstanu mu věrný v naší úmluvě.

30 Věčné zachování dám i jeho rodu, *
       pokud nebe trvá, zůstane mu trůn.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Syn Boží pochází jako člověk z rodu Davidova. Aleluja.

Ant. 3 Při své svatosti jsem Davidovi odpřisáhl, jeho rod že trvat bude do věčnosti. Aleluja.

III

31 Jestli jeho děti opustí můj zákon, *
       podle mého řádu nebudou-li žít,

32 poruší-li někdy, co jsem ustanovil *
       a mých přikázání přestanou-li dbát,

33 potrestám je metlou za to provinění, *
       pocítí mé důtky za spáchaný hřích. –

34 Přesto od něho svou milost neodvrátím, *
       ve své věrnosti ho přesto nezklamu.

35 Svoji úmluvu s ním nikdy neporuším, *
       co má ústa řekla, to už nezměním.

36 Při své svatosti jsem jednou odpřisáhl *
       – ode mne se David klamu nedočká –

37 jeho rod že trvat bude do věčnosti, *
       stálý přede mnou jak slunce jeho trůn,

38 věčně trvalý jak měsíc na nebesích, *
       dokud mraky půjdou, pevně bude stát.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Při své svatosti jsem Davidovi odpřisáhl, jeho rod že trvat bude do věčnosti. Aleluja.

V. Bůh vzkřísil Krista z mrtvých, aleluja.
O. Takže když věříme, můžeme zároveň v Boha i doufat, aleluja.

PRVNÍ ČTENÍ

Z prvního listu svatého apoštola Jana

5, 1-12
To je vítězství ... naše víra.

     1Každý, kdo věří, že Ježíš je Mesiáš, je narozen z Boha; každý, kdo miluje Boha Otce, miluje i toho, komu on dal život. 2Podle toho můžeme poznat, že milujeme Boží děti: když milujeme Boha a plníme jeho přikázání. 3Láska k Bohu záleží právě v tom, že zachováváme jeho přikázání. Jeho přikázání nejsou těžká, 4protože každý, kdo je narozen z Boha, vítězí nad světem. A to je vítězství, které přemohlo svět: naše víra.
    
5Kdo vítězí nad světem, ne-li ten, kdo věří, že Ježíš je Syn Boží? 6Ježíš Kristus je ten, který přišel skrze vodu a krev; nejen skrze vodu, ale skrze vodu a krev. A to dosvědčuje Duch, protože Duch je pravda. 7Jsou tři svědkové. 8Duch, voda a krev, a ti tři jsou zajedno. 9Když přijímáme svědectví lidské, tím větší platnost má svědectví Boží. To je totiž svědectví Boží, které Bůh vydal o svém Synu: 10kdo věří v Božího Syna, má o tom svědectví sám v sobě. Kdo Bohu nevěří, dělá z něho lháře, protože nevěří svědectví, které Bůh vydává o svém Synu. 11To je to svědectví: Bůh nám dal věčný život, a tento život je v jeho Synu. 12Kdo má Syna, má život, kdo nemá Božího Syna, život nemá.

RESPONSORIUM

1 Jan 5, 6; Zach 13,1

O. Ježíš Kristus je ten, který přišel skrze vodu a krev; nejen skrze vodu, ale skrze vodu a krev. * To dosvědčuje Duch, protože Duch je pravda, aleluja.
V. V ten den se otevře pramen pro Davidův dům a pro jeruzalémské obyvatele na obmytí hříchu a nečistoty. * To dosvědčuje Duch, protože Duch je pravda, aleluja.

DRUHÉ ČTENÍ

Z věroučné konstituce II. vatikánského koncilu o Církvi

(Lumen gentium, n. 4.12)

Poslání Ducha Svatého v Církvi

     Když bylo dokonáno dílo, které Otec na zemi Synovi svěřil, byl v den Letnic seslán Duch Svatý, aby ustavičně posvěcoval Církev a věřící tak měli skrze Krista v jednotě Ducha přístup k Otci. On je Duch života a pramen vody, tryskající do věčného života; skrze něho Otec oživuje lidi mrtvé hříchem a jednou v Kristu vzkřísí jejich smrtelná těla.
     Duch přebývá v Církvi a v srdci věřících jako v chrámě,5 modlí se v nich,6 a vydává svědectví, že jsou přijati za vlastní.7 Uvádí Církev do veškeré pravdy,8 sjednocuje ji ve společenství a službě, k tomu ji vybavuje a řídí různými hierarchickými a charismatickými dary9 a zdobí ji svými plody.10 Silou evangelia působí, že si Církev uchovává mladost, bez ustání ji obnovuje a přivádí k dokonalému sjednocení s jejím Snoubencem.11 Neboť Duch i  nevěsta praví Pánu: „Přijď!“12
     Tak se obecná Církev ukazuje jako lid sjednocený jednotou Otce i Syna i Ducha Svatého.13
     Věřící se jako celek nemohou mýlit ve víře, neboť mají pomazání od Ducha Svatého.14 Tuto svou neobyčejnou vlastnost projevují v nadpřirozeném smyslu pro víru celého lidu, když všichni, od biskupů až po poslední věřící laiky,15 projevují svůj obecný souhlas ve věcech víry a mravů. Tento smysl pro víru, buzený a živený Duchem pravdy, způsobuje, že Boží lid – pod vedením posvátného učitelského úřadu, jemuž je věrně oddán – přijímá už nikoli lidské slovo, nýbrž skutečně slovo Boží,16 neúnavně se drží víry, která byla jednou provždy křesťanům svěřena,17 správným usuzováním do ní stále hlouběji proniká a stále plněji ji uplatňuje v životě. Tento Svatý Duch ovšem nejen posvěcuje Boží lid prostřednicím svátostí a služeb, nejen ho vede a zkrášluje ctnostmi, nýbrž tím, že přiděluje své dary každému zvlášť, jak chce,18 rozdává věřícím všech stavů také zvláštní milosti, takže jsou schopni a ochotni přijímat různé práce nebo služby přispívající k obnově a dalšímu rozvoji Církve podle slov: Projevy Ducha jsou dány každému k tomu, aby mohl být užitečný.19 Tato charismata, ať už mimořádná nebo skromnější a běžnější, je třeba přijímat vděčně a radostně, neboť jsou potřebám církve zvlášť přiměřená a užitečná.

     1 srov. Jan 17, 4
     2 srov. Ef 2, 18
     3 srov. Jan 4, 14 7, 38-39
     4 srov. Řím 8, 10-11
     5 srov. 1 Kor 3, 16; 6, 19
     6 srov. Gal 4, 6; Řím 8, 26
     7 srov. Řím 8, 15-16
     8 srov. Jan 16, 13
     9 srov. Ef 4, 11-12
     10 1 Kor 12, 4
     11 srov. Gal 5, 22
     12 srov. sv. Irenej, Adv. Hær. III, 24, 1
     13 srov. sv. Cyprián,De Orat. Dominica, 23: PL 4, 553
     14 srov. 1 Jan 2, 20.27
     15 srov. sv. Augustin, De Præd. Sanct., 14, 27: PL 44, 980
     16 srov. 1 Sol 2, 13
     17 Jud 3
     18 1 Kor 12, 11
     19 1 Kor 12, 7

RESPONSORIUM

Jan 7, 37.38.39

O. V poslední, hlavní den svátků Ježíš hlasitě zvolal: Z nitra toho, kdo ve mě věří, potečou proudy vod. * To řekl o Duchu, jehož měli dostat ti, kdo v něho uvěřili, aleluja.
V. Kdo žízní, ať přijde ke mně a pije, a proudy vod potečou z jeho nitra. * To řekl o Duchu, jehož měli dostat ti, kdo v něho uvěřili, aleluja.

MODLITBA

Modleme se:
Milosrdný Bože, dej, aby tvá Církev shromážděná v Duchu Svatém byla zcela oddána tvé službě a upřímně se snažila o jednotu a svornost. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2019 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie