[ schovat menu ]

« Září 2017 »
NePoÚtStČtSo
 12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930


20. září 2017, Středa
4. týden žaltáře

Sv. Ondřeje Kim Taegona, kněze, Pavla Chong Hasanga a druhů, mučedníků, památka
Výročí posvěcení katedrály sv. Štěpána (v Litoměřické diecézi), svátek
Pro OP: Bl. Františka de Posadas, kněze, nezávazná památka
Pro OP: Bl. Marka z Modeny, kněze, nezávazná památka


invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.
večerní chvály
kompletář


nepoužívat společné texty
uspořádání liturgie hodin
vygenerování modliteb
modlitby za zamřelé
posvěcení chrámu

nahlásit chybu a slušně se podepsat!

Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

20. září 2017
Pro OP: Bl. Františka de Posadas, kněze, nezávazná památka

Narodil se 25. listopadu 1644 v Cordobě. Jeho otec byl zchudlý šlechtic z Galicie, jenž nakonec skončil jako prodavač ovoce. Pět let po narození Františka zemřel. Matka se provdala podruhé. S příchodem otčíma nastalo pro Františka období nemilovaného dítěte. František od dětství toužil po kněžském a řeholním životě. Vyrůstal ve stínu kláštera sv. Pavla. V osmnácti letech tedy požádal o přijetí do tohoto kláštera. Po překonání mnoha překážek vstoupil nakonec do kláštera Scala coeli u Cordoby, který založil blahoslavený Alvarez pro řeholníky přísné observance. V roce 1663 složil řeholní sliby. Po kněžském svěcení v roce 1668 se stal putujícím kazatelem v jižním Španělsku. Jeho velkým vzorem v kazatelské službě byl svatý Vincenc Ferrerský. Šířil růžencovou pobožnost, byl oblíbeným zpovědníkem. Lidovým misiím se věnoval téměř čtyřicet let. Zemřel 20. září 1713 v Cordobě a byl pohřben v klášterním kostele sv. Pavla. Beatifikoval jej 20. září 1818 Pius VII.

MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Pastýřů hlavo, Kriste, jejich Vládce,
slavit dnes chceme svátek jednoho z nich,
proto mu pěje naše vděčné stádce
píseň chval zbožných.

Vyvolil sis jej, služebníka svého
za svého kněze, aby se stal z něho
svěřených ovcí svědomitý správce
a dobrý strážce.

On svému stádu vzorem byl i vůdcem,
byl světlem slepých, všude mírnil bídu,
všem stal se vším, byl prozíravým otcem
Božího lidu.

Kriste, jenž dáváš věnce zasloužené
svým věrným v nebi, dej ať ve svém díle
jdem s tímto vůdcem a tak dosáhneme
i téhož cíle.

Buď věčná sláva nejvyššímu Otci,
stejná buď tobě, Vládce, Spasiteli,
Svatému Duchu chválou stejně vroucí
ať zní svět celý. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Oslavuj Pána, duše má, na jeho dobra nezapomeň!

Žalm 102 (103)
Chvála Božího milosrdenství

Z milosrdné lásky našeho Boha nás navštívil ten, který vychází z výsosti. (Srov. Lk 1, 78)

I

1 Oslavuj Pána, duše má, *
      mé nitro jeho svaté jméno!

2 Oslavuj Pána, duše má, *
      na jeho dobra nezapomeň! –

3 Všechny tvé viny odpouští, *
      ze všech tvých neduhů tě léčí;

4 tvůj život chrání záhuby, *
      věnčí tě láskou, slitováním;

5 on blahem sytí tvoje dny, *
      jak orlu obnovil tvou mladost. –

6 Pán koná skutky milosti: *
      všem utlačeným zjedná právo.

7 Ukázal cestu Mojžíši, *
      své skutky dětem Izraele.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Oslavuj Pána, duše má, na jeho dobra nezapomeň!

Ant. 2 Jak otec dětem odpouští, Pán je k svým věrným milostivý.

II

8 Vlídný a laskavý je Pán, *
      shovívavý a milosrdný.

9 Nechce se ustavičně přít, *
      navěky v hněvu setrvávat.

10 Nesplácí hříchy, nejedná, *
      jak pro své viny zasloužíme. –

11 Vždyť jak ční nebe nad zemí, *
      tak velkou lásku má k svým věrným.

12 Jak od východu k západu *
      vzdaluje od nás naše viny.

13 Jak otec dětem odpouští, *
      Pán je k svým věrným milostivý.

14 Ví, z čeho jsme stvořeni, *
      má na mysli, že jsme jen hlína.

15 Jsou jako tráva lidské dny: *
      rozkvetou jako polní kvítek,

16 zavane vítr, sfoukne jej, *
      a stopy po něm nezůstane.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Jak otec dětem odpouští, Pán je k svým věrným milostivý.

Ant. 3 Oslavte Pána, díla Páně.

III

17 Však láska Páně do věků, *
      je dobrotiv až k dětem dětí

18 u těch, kdo jeho smlouvu ctí *
      a plní jeho přikázání.

19 Pán zřídil si trůn v nebesích *
      a jeho vláda řídí vesmír. –

20 Oslavte Pána, chvalte jej, †
      vy jeho poslové, vy silní, *
      kdo konáte, co on vám káže!

21 Oslavte Pána, zástupy, *
      vy, kdo jste v službách jeho vůle!

22 Oslavte Pána, díla Páně, †
      všude, kam sahá jeho vláda! *
      Oslavuj Pána, duše má!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Oslavte Pána, díla Páně.

V. Ukaž mi, Pane, cestu svých přikázání.
R. Rozjímat budu nad tvými divy.

PRVNÍ ČTENÍ

Z Knihy proroka Ezechiela

10, 18-22; 11, 14-25
Hospodinova velebnost opouští potrestané město

    
10.18Hospodinova velebnost odešla od chrámového prahu a usadila se nad cheruby. 19Cherubové pak zdvihli křídla, když vycházeli, a vznesli se od země přede mnou, a s nimi zároveň se zdvihla i kola. Zastavili se u vchodu do východní brány Hospodinova domu; velebnost Izraelova Boha byla nahoře nad nimi.
    
20Byly to stejné bytosti, které jsem viděl pod Izraelovým Bohem u řeky Kebaru a poznal jsem, že to byli cherubové. 21Každý měl čtveré vzezření a čtyři křídla a pod křídly měli jakoby lidské ruce. 22Co se týká jejich podoby: měly stejné vzezření, které jsem viděl u řeky Kebaru, a každý kráčel přímo vpřed.
    
11.14Hospodin mě oslovil: 15„Synu člověka, o tvých bratřích, o bratřích tvých, o lidech, kteří byli s tebou odvlečeni do vyhnanství, i o celém Izraelově domě, o všech říkají jeruzalémští obyvatelé: ‚Daleko jsou od Hospodina, nám je dána země do vlastnictví!‘ 16Proto řekni: Tak praví Pán, Hospodin: Ačkoli jsem je dal daleko odvést mezi národy a rozptýlil jsem je po zemích, budu jim nakrátko svatyní v zemích, do kterých přišli. 17Proto řekni: Tak praví Pán, Hospodin: Shromáždím vás z národů a seberu vás ze zemí, v nichž jste rozptýleni, a dám vám izraelskou zemi. 18Přijdou tam a vyvrhnou z  ní všechny její modly a všechny její ohavnosti. 19Dám jim nové srdce a do jejich nitra vložím nového ducha; odejmu z jejich těla srdce kamenné a dám jim srdce z masa, 20aby následovali mé zákony, zachovávali má přikázání a plnili je; budou mým lidem a já budu jejich Bohem. 21Těm však, jejichž srdce následuje modly a ohavnosti, uvalím na hlavu jejich chování," – praví Pán, Hospodin.
    
22Tu zdvihli cherubové křídla a kola se zdvihla současně s nimi. Velebnost Izraelova Boha byla nahoře nad nimi. 23Tu Hospodinova velebnost vystoupila ze středu města a zastavila se na hoře, která je na východ od města.
    
24Potom mě síla zdvihla a přivedla mě ve vidění, v Božím duchu, do Chaldejska k vyhnancům. A vidění, které jsem měl, vzdálilo se ode mě. 25Vypravoval jsem pak vyhnancům všechno, co mi Hospodin ukázal.

RESPONSORIUM

Ez 10, 4.18; Mt 23, 37.38

O. Hospodinova velebnost se pozdvihla a odebrala se na práh domu, dům se naplnil mrakem a nádvoří bylo plné lesku Hospodinovy velebnosti. * Hospodinova velebnost odešla od chrámového prahu.
V. Jeruzaléme, kolikrát jsem chtěl shromáždit tvoje děti, ale nechtěli jste. Proto váš dům zůstane opuštěný. *Hospodinova velebnost odešla od chrámového prahu.

DRUHÉ ČTENÍ

Z dekretu II. vatikánského koncilu o službě a životě kněží

(Presbyterorum ordinis, n. 12)

Povolání kněží k dokonalosti

     Svátostí kněžství se kněží připodobňují Kristu Knězi. Jsouce služebníky Krista – Hlavy, mají jako spolupracovníci biskupského sboru stavět a budovat celé Kristovo tělo, jímž je Církev. Již při křestním zasvěcení dostali jako všichni křesťané dar a znamení takového povolání a milosti, že přes všechnu lidskou slabost mohou a mají usilovat o dokonalost podle slova Páně: Buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.
     O tuto dokonalost mají ovšem usilovat obzvlášť kněží; ti se totiž přijetím kněžství zasvětili Bohu novým způsobem a stali se živými nástroji Krista, věčného Kněze, takže jsou s to v každém čase pokračovat v jeho podivuhodném díle, které svou nebeskou silou obnovilo celé lidské společenství.
     Každý kněz tedy představuje svým způsobem samého Krista, a proto se mu také dostává zvláštní milosti, aby mohl ve službě těm, kdo jsou mu svěřeni, a celému Božímu lidu lépe následovat toho, jejž zastupuje, a aby slabost jeho lidské přirozenosti nalézala lék ve svatosti toho, který se pro nás stal veleknězem svatým, nevinným, neposkvrněným, odděleným od hříšníků.
     Kristus, kterého Otec posvětil, tj. zasvětil a poslal na svět, vydal sám sebe za nás, vykoupil nás z každé špatnosti a očistil si nás, abychom byli jeho vlastním lidem, horlivým v konání dobrých skutků; a tak skrze umučení vstoupil do své slávy. Podobně kněží: posvěceni pomazáním Svatého Ducha a posláni Kristem umrtvují v sobě skutky těla a cele se dávají do služby lidem; a tak ve svatosti, jíž je Kristus štědře obdarovává, jsou s to dosáhnout mužné zralosti.
     A jsou-li poslušní ducha Kristova, který je oživuje a vede, konáním služby Ducha a spravedlnosti se pevně zakotvují v duchovním životě. Vždyť samy každodenní posvátné úkony a vůbec celá jejich služba, kterou vykonávají ve společenství s biskupem a ostatními kněžími, je usměrňují k dokonalosti života.
     A vlastní svatost kněží zase značnou měrou přispívá k tomu, aby svou službu konali s užitkem: ačkoli totiž může Boží milost uskutečňovat dílo spásy i prostřednictvím nehodných služebníků, přece dává Bůh zpravidla přednost tomu, že svoje podivuhodné skutky vyjevuje prostřednictvím těch, kteří jsou otevřenější vůči podnětům a vedení Ducha Svatého a v důsledku svého důvěrného spojení s Kristem a pro svatost svého života mohou s apoštolem říkat: Už nežiji já, ale žije ve mně Kristus.

RESPONSORIUM

1 Sol 2, 8; Gal 4, 19

O. Nejraději bych vám nejen odevzdal Boží radostnou zvěst, ale dal za vás i vlastní život. * Tak velice jsem si vás oblíbil.
V. Moje děti, znovu vás bolestně rodím, dokud nenabudete podoby Kristovy. * Tak velice jsem si vás oblíbil.

MODLITBA

Modleme se:
Bože, tys naplnil blahoslaveného kněze Františka nebeskou láskou a učinil jsi ho vynikajícím hlasatelem svého slova; na jeho přímluvu dopřej i nám, abychom stále žili ve tvé lásce. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2019 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie