[ schovat menu ]

« Červen 2019 »
NePoÚtStČtSo
 1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
30 


27. červen 2019, Čtvrtek
4. týden žaltáře

Druhé mezidobí, 12. týden
Sv. Cyrila Alexandrijského, biskupa a učitele církve, nezávazná památka


invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.

první večerní chvály
[Nejsvětějšího Srdce Ježíšova]

kompletář po prvních chválách
vigilie


nepoužívat společné texty
uspořádání liturgie hodin
vygenerování modliteb
společné texty

nahlásit chybu a slušně se podepsat!

Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

27. červen 2019
Druhé mezidobí, 12. týden
4. týden žaltáře

RANNÍ CHVÁLY S ČETBOU

V. Bože, shlédni a pomoz.
R. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen. Aleluja.

HYMNUS

Už východ skví se hvězdou dne,
vzývejme Boha pokorně,
aby nás všechny v dnešní den
při práci chránil před vším zlem.

Ať krotí jazyk uzdou svou,
ať se dnes hádky neozvou,
ať zacloní nám oči včas,
by nepily jed klamných krás.

Ať čistotou se tělo skví,
pryč s každou domýšlivostí,
ať zpupné tělo odzbrojí
půst v jídle, střídmost v nápoji.

Až pak se s uplynulým dnem
na prahu noci ocitnem,
kéž čisti odříkáním svým
chválíme Boha s nadšením.

Ať sláva Bohu Otci zní,
i tobě, Synu jediný,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Nezvítězilo jejich rámě, nýbrž tvá pravice, tvá jasná tvář.

Žalm 43 (44)
Pohromy národa

V tom všem skvěle vítězíme skrze toho, který si nás zamiloval. (Řím 8, 37)

I

2 Na vlastní uši jsme slýchali, Bože, *
      otcové naši nám vyprávěli
   o tom, cos vykonal za jejich dnů, *
      v tom dávném čase rukou svou.

3 Pohany vyhnals, je jsi tam vsadil,
      národy potřels a jim jsi dal růst. –

4 Nedobyli si mečem tu zemi, *
      nezvítězilo jejich rámě,
   nýbrž tvá pravice, tvoje rámě, *
      tvá jasná tvář jen z lásky k nim. –

5 Ty jsi to, ty, můj král a můj Bůh, *
      jenž jsi dal zvítězit Jákobovi.

6 S tebou jsme zdolali nepřátele, *
      tvým jménem deptáme protivníky. –

7 Na svém luku si nezakládám, *
      nevděčím za vítězství meči:

8 tys nám dal zvítězit nad nepřáteli, *
      pokořils ty, kdo nás nenávidí.

9 Proto jsme denně se chlubili Bohem, *
      povždy jsme chválili tvé jméno.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Nezvítězilo jejich rámě, nýbrž tvá pravice, tvá jasná tvář.

Ant. 2 Pán od vás neodvrátí svou tvář, obrátíte-li se k němu.

II

10 Teď jsi nás odvrhl, ponechal v hanbě, *
       netáhneš, Bože, už do boje s námi.

11 Nechals nás utíkat před nepřítelem, *
       loupí nás ti, kdo nás nenávidí.

12 Vydals nás v plen jak jateční stádo, *
       mezi pohany rozptýlil jsi nás. –

13 Lacino prodáváš svůj národ, *
       pramálo jsi tím prodejem získal.

14 Sousedům dal jsi nás v opovržení, *
       všem kolem dokola k hanbě a smíchu.

15 Dopustils, že jsme v přísloví vešli, *
       pohané nad námi kývají hlavou. –

16 Stále svou hanbu mám před očima, *
       studem se celý červenám v tváři,

17 slyším-li samou hanu a výsměch, *
       vidím-li mstivého nepřítele.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Pán od vás neodvrátí svou tvář, obrátíte-li se k němu.

Ant. 3 Vzbuď se, Pane, a nechtěj nás zatratit navždy.

III

18 A toto všechno dolehlo na nás, †
       i když jsme na tebe nezapomněli, *
       úmluvu s tebou neporušili,

19 naše srdce se neodvrátilo, *
       nesešly naše kroky z tvé cesty,

20 a tys nás rozbil v šakalích místech, *
       ty jsi nás zastřel temnotami. –

21 Kdybychom bývali zapomněli †
       na svaté jméno svého Boha *
       a vztáhli ruce k cizímu bohu,

22 což by to Bůh byl nezpozoroval? *
       On přece zná všechny tajnosti srdce.

23 Pro tebe stále nás pobíjejí, *
       jednají s námi jak s jatečním stádem. –

24 Procitni, Pane, proč ještě spíš? *
       Vzbuď se a nechtěj nás zatratit navždy!

25 Proč stále před námi skrýváš svou tvář, *
       bídu a strast naši zapomínáš?

26 Naše duše je sražena v prach, *
       na zemi ulpělo naše tělo.

27 Povstaň už, Pane, na pomoc pospěš, *
       v milosti své nás vysvoboď!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Vzbuď se, Pane, a nechtěj nás zatratit navždy.

V. Zjev jasnou tvář svému služebníku.
R. Nauč mě, Pane, svým přikázáním.

PRVNÍ ČTENÍ

Z první knihy Samuelovy

21, 2-10; 22, 1-5
Davidův útěk

     21.2I přišel David do Nobu ke knězi Achimelechovi. Achimelech vyděšen vyšel Davidovi vstříc a otázal se ho: „Proč jsi sám? Není s tebou nikdo?“ 3David knězi Achimelechovi odvětil: „Mám pověření od krále. Poručil mi: Nikdo ať nezví o tom, k čemu tě posílám a čím jsem tě pověřil. Družině jsem uložil, aby čekali na určeném místě. 4Nyní však mi dej, co máš po ruce, pět chlebů, či co se najde.“
    
5Kněz Davidovi odpověděl takto: „Nemám po ruce obyčejný chléb, je tu jenom posvátný chléb. Jen jestli se družina vyvarovala styku se ženami.“ 6David odpověděl knězi ujištěním: „Jistě. Žen jsme se nedotkli ani včera ani předevčírem. Když jsem odcházel, byla těla členů družiny čistá, i když šlo o všední cestu. Tím spíše budou čistí tělem dnes.“ 7Kněz mu tedy dal posvátný chléb, protože tam jiný nebyl, totiž jenom chléb předkladný, který byl od Hospodinovy tváře odložen, aby tam byl položen čerstvý chléb v den, kdy se starý odebíral.
    
8V onen den však tam byl jeden ze Saulových služebníků zdržující se před Hospodinem, jménem Doeg Edomský, nejpřednější ze Saulových pastýřů.
    
9David se ještě tázal Achimelecha: „Nemáš zde po ruce nějaké kopí nebo meč? Nevzal jsem s sebou svůj meč ani svou zbroj, protože králova záležitost byla neodkladná.“ 10Kněz řekl: „Je tu meč Filišťana Goliáše, kterého jsi zabil v Terebintové dolině. Je zavinutý do pláště za efódem. Chceš-li si jej vzít, vezmi. Kromě něho tu žádný jiný není.“ David odvětil: „Není nad něj, dej mi jej.“
    
22.1David odtud odešel a uchýlil se do jeskyně Odallamu. Když o tom uslyšeli jeho bratři a celý dům jeho otce, sestoupili tam k němu. 2Také se kolem něho shromáždili všichni utlačovaní, všichni stíhaní věřitelem a všichni, jejichž život byl plný hořkosti. Stal se jejich vůdcem. Bylo s ním na čtyři sta mužů.
    
3Odtud David odešel do Mispy Moabské. Moabskému králi řekl: „Ať tu prosím zůstanou můj otec a má matka s vámi, dokud nezvím, jak se mnou Bůh naloží.“ 4Nechal je u moabského krále a pobývali u něho po všechny dny, pokud byl David ve skalní skrýši.
    
5Prorok Gad pak řekl Davidovi: „Nezůstávej ve skalní skrýši. Odeber se do judské země.“ David šel, až přišel do lesa Haretu.

RESPONSORIUM

Řím 7, 6; Mk 2, 25.26

O. Nyní však jsme Zákona zproštěni, protože jsme mrtvi pro Zákon, kterým jsme byli vázáni. * Tak můžeme sloužit v novém bytí, které pochází od Ducha, a ne už ve starém, na základě litery.
V. Nikdy jste nečetli, co udělal David, když měl hlad? Jak vešel do Božího domu a jedl posvátné chleby. * Tak můžeme sloužit v novém bytí, které pochází od Ducha, a ne už ve starém, na základě litery.

DRUHÉ ČTENÍ

Z homilií svatého biskupa Řehoře z Nyssy

(Orat. 6 De beatitudinibus: PG 44, 1263-1266)

Bůh je jako nepřístupná skála

     To, co patrně zakoušejí ti, kdo se z nějakého vysokého horského vrcholu dívají dolů na široširou vodní hladinu, přihodilo se i mé mysli, když pohlédla z výšin Pánova slova jako z nějakého horského vrcholu do neproniknutelné hlubiny Božích myšlenek.
     Na mnoha přímořských místech lze jistě vidět horu, která směrem k moři vypadá, jako by jí bylo půl odříznuto, tak spadá přímo od vrcholu až do hlubin a při jejím vrcholu přečnívá nad hlubinu malý výběžek. Nu, a jako každý, kdo se z takové vyhlídky v tak veliké výšce podívá na moře, které leží v hlubině pod ním, nejspíš dostane závrať, tak nyní jako by trpěla závratí i moje duše, unešená do výšin následujících slov Páně: Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha.1
     Tento pohled slibuje Bůh těm, kdo očistili svá srdce. Avšak Boha nikdo nikdy neviděl,2 jak říká veliký Jan. A totéž dosvědčuje i vznešený duch Pavlův, když říká: Nikdo z lidí ho neviděl, ani uvidět nemůže.3 To je ona srázná, hladká a strmá skála, která neposkytuje myšlenkám žádnou oporu, na níž by mohly pevně stanout; také Mojžíš mezi svými zásadami prohlašuje, že Bůh je nepřístupný, takže naše mysl se k němu nikterak nemůže přiblížit. Každá pomoc tu selže. Není totiž nikdo, jak Mojžíš říká, kdo by viděl Boha a zůstal naživu.4
     Vidět Boha však znamená věčný život! Avšak není možné, aby Boha bylo vidět – dosvědčují to sloupové víry – Jan, Pavel i Mojžíš. Netočí se ti hlava z hlubiny, která se při těch slovech otvírá? Je-li Bůh život, pak, kdo ho nevidí, nevidí život. Boha však vidět nelze, jak svědčí proroci a apoštolové, které Bůh poslal. V co tedy může člověk vůbec ještě doufat?
     Pán však ochabující naději pozvedá a dodává jí sílu. Stejně jako to učinil Petrovi: když byl v nebezpečí, že zmizí v hlubině, opět ho postavil na klidnou vodní hladinu, že se o ni mohl při chůzi opřít.5
     Podá-li tedy i nám Pán svou ruku a dá-li nám, kteří se ztrácíme v hlubinách různých úvah, spočinout na docela jiném poznání, nebudeme se muset bát, neboť nás bude pevně držet Slovo a přímo nás povede za ruku. Vždyť blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha, jak praví Pán.

     1 Mt 5, 8
     2 Jan 1, 18
     3 1 Tim 6, 16
     4 srov. Ex 33, 20
     5 srov. Mt 14, 31

RESPONSORIUM

Jan 1, 18; Žl 144 (145), 3

O. Boha nikdo nikdy neviděl. * Jednorozený Bůh, který spočívá v náručí Otcově, ten o něm podal zprávu.
V. Pán je veliký a ve všem hodný chval, jeho velikost se nedá vystihnout. * Jednorozený Bůh, který spočívá v náručí Otcově, ten o něm podal zprávu.

PSALMODIE

Ant. 1 Pane, dej mi hned zrána zakusit tvou milost.

Žalm 142 (143), 1-11
Modlitba v nesnázích

Člověk je uznán za spravedlivého, když uvěří v Ježíše Krista, a ne když dělá skutky, jak je nařizuje Zákon. (Gal 2, 16)

1 Pane, slyš mou snažnou modlitbu, †
      ve své věrnosti mou prosbu přijmi, *
      ve své spravedlnosti mě vyslyš!
2 Nechtěj soudit svého služebníka, *
      nikdo z živých není tobě práv. –

3 Nepřítel mě stíhá, život deptá, *
      v tmách mě nechává jak dávno mrtvé.
4 A můj duch už ve mně ochabuje, *
      srdce trne, sevřeno v mém nitru.
5 Vzpomínám si na dny dávno zašlé, †
      stále myslím na všechny tvé činy, *
      uvažuji o díle tvých rukou.
6 K tobě rozpřahuji obě paže, *
      žízním po tobě jak zprahlá země. –

7 Pane, vyslyš mě a neotálej, *
      jsem už duchem vysílen a chřadnu!
   Neskrývej mi tvář, ať nejsem roven *
      těm, kdo sestoupili do tmy hrobu!
8 Dej mi zrána zakusit tvou milost, *
      protože já důvěřuji v tebe.
   Dej mi poznat cestu, jíž mám kráčet, *
      neboť k tobě pozdvihuji duši.
9 Vysvoboď mě od nepřátel, Pane, *
      protože má záchrana je v tobě!
10 Uč mě jednat podle vůle tvé, *
      protože jsi jenom ty můj Bůh. –

   Dobrotivým duchem svým mě veď,*
      abych kráčel rovnou krajinou.
11 Pro své jméno, Pane, oživ mě, *
      pro svou spravedlnost osvoboď.

     12  [Pro svou milost nepřátele znič, †
          zahub všechny, kdo mě sužují! *
          Protože jsem já tvůj služebník.]

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Pane, dej mi hned zrána zakusit tvou milost.

Ant. 2 Pán přivede na Jeruzalém pokoj jako řeku.

Kantikum
Útěcha a radost ve svatém městě
Iz 66, 10-14a
Jeruzalém, pocházející shora, je svobodný – a to je vaše matka. (Gal 4, 26)

10 Radujte se s Jeruzalémem, *
       všichni, kdo ho máte rádi, slavte jej!
    Jásejte a radujte se s ním všichni, *
       kdo jste se nad ním rmoutili,
11 abyste se do sytosti nasáli *
       na jeho prsou, která potěšují,
    abyste se s rozkoší napili *
       ze zdroje jeho slávy. –

12 Neboť toto praví Pán: *
       Hle, jako řeku k němu přivedu pokoj,
    jak rozvodněný potok *
       slávu národů, kterou budete sát.
    K prsům vás budou pozvedat, *
       na klíně laskat. –

13 Jako když někoho utěšuje matka, †
       tak já potěším vás, *
       v Jeruzalémě vám poskytnu útěchu.
14 Ano, uvidíte to, a vaše srdce se bude radovat, *
       a vaše kosti se napřímí jako tráva.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Pán přivede na Jeruzalém pokoj jako řeku.

Ant. 3 Milé je rozeznít chvalozpěvy našemu Bohu.

Žalm 146 (147A), 1-11
Boží moc a dobrota

Bože, tebe chválíme, tebe, Pane, velebíme.

1 Velebte Pána! Dobré je zpívat našemu Bohu, *
      milé je rozeznít chvalozpěvy. –

2 Pán je, kdo buduje Jeruzalém, *
      shromáždil hloučky Izraele.
3 Uzdraví ty, kdo jsou zlomeni srdcem, *
      obváže jejich bolavé rány.
4 Počet hvězd on stanovil pevně, *
      každou z nich umí nazvat jménem.
5 Náš Pán je velký a přemocný silou, *
      jeho moudrost je nezměřitelná. –
6 Pán je oporou ponížených, *
      bezbožné zato až k zemi sráží. –

7 Zapějte Pánu děkovnou píseň, *
      na harfu hrejte našemu Bohu!
8 On je, kdo nebe pokrývá mraky, *
      on je, kdo deště pro zemi chystá,
   travinám na horách dává vzcházet, *
      osivu na polích obdělaných.
9 On je, kdo zvířatům potravu dává, *
      mláďatům havraním to, po čem křičí.
10 Nehledá radost v síle koní, *
      nelibuje si ve svalech mužů.
11 Pánu se líbí bohabojní, *
      ti, kdo se svěřují do jeho lásky.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Milé je rozeznít chvalozpěvy našemu Bohu.

KRÁTKÉ ČTENÍ

Řím 8, 18-21
Utrpení tohoto času se nedají srovnat s budoucí slávou, která se zjeví na nás. Celé tvorstvo nedočkavě čeká, až se Boží synové zjeví ve slávě. Vždyť tvorstvo bylo podrobeno nicotnosti, ale ne z vlastní vůle, nýbrž kvůli tomu, který ho podrobil. Zůstala však tvorstvu naděje, že i ono bude vysvobozeno z poroby porušení a dosáhne svobody ve slávě Božích dětí.

KRÁTKÉ RESPONSORIUM
V. Hned ráno, Pane, * o tobě rozjímám.
R. Hned ráno, Pane, * o tobě rozjímám.
V. Neboť ty stal ses mi pomocníkem.
R. O tobě rozjímám.
V. Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému.
R. Hned ráno, Pane, * o tobě rozjímám.

ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM

Ant. k Zachariášovu kantiku Dej, Pane, svému lidu poznat spásu a odpusť nám naše hříchy.

Mesiáš a jeho předchůdce

Lk 1, 68-79

Požehnaný buď Pán, Bůh Izraele, *
    protože navštívil a vykoupil svůj lid.
A vzbudil nám mocného spasitele *
    z rodu Davida, svého služebníka.

Jak slíbil od pradávna *
    ústy svých svatých proroků:
že nás zachrání od našich nepřátel *
    a z rukou všech, kteří nás nenávidí.

Slitoval se nad našimi otci *
    a rozpomenul se na svou svatou smlouvu:
na přísahu, kterou se zavázal našemu otci Abrahámovi, *
    že nám dá,

abychom mu beze strachu *
    a vysvobozeni z rukou nepřátel
zbožně a spravedlivě sloužili *
    po všechny dny svého života.

A ty, synu, budeš prorokem Nejvyššího, *
    neboť půjdeš před Pánem, abys mu připravil cestu
a dal jeho lidu poznat spásu *
    v odpuštění hříchů

pro slitování a milosrdenství našeho Boha, *
    kterým nás navštívil Vycházející z výsosti,
aby se zjevil těm, kdo jsou ve tmě a v stínu smrti, *
    a uvedl naše kroky na cestu pokoje.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. k Zachariášovu kantiku Dej, Pane, svému lidu poznat spásu a odpusť nám naše hříchy.

PROSBY
Bůh je spása svého lidu. Proto ho oslavujme a volejme:
     BOŽE, TY JSI NÁŠ ŽIVOT.

Požehnaný jsi Otče našeho Pána Ježíše Krista, ty jsi tak nesmírně milosrdný, žes nám daroval nový život,
abychom měli živou naději skrze zmrtvýchvstání Ježíše Krista.
Ty jsi stvořil člověka k svému obrazu a v Kristu jsi ho obnovil,
učiň, ať jsme Kristu podobní.
Do našich srdcí zraněných závistí a nenávistí
vlej lásku Svatého Ducha.
Dej dělníkům práci, hladovým chléb a zarmouceným radost,
všem lidem svou milost a spásu.

Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé,
přijď království tvé,
buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům,
a neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.

Otče náš...


MODLITBA
Bože, dej, ať správně poznáváme cestu ke spáse, abychom byli vysvobozeni z rukou nepřátel a mohli ti beze strachu po celý život věrně sloužit. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Pokud předsedá kněz nebo jáhen, rozpustí lid takto:

Pán s vámi.
R. I s tebou.
Požehnej vás všemohoucí Bůh,
Otec i Syn i Duch Svatý.
R. Amen.

    Může použít i jinou formuli požehnání z misálu.
    Pokud má lid odejít, řekne:

Jděte ve jménu Páně. 
R. Bohu díky. 

    Pokud nepředsedá kněz nebo jáhen a při recitovaní jednotlivce se modlitba zakončí takto:

Pán nám žehnej,
ode všeho zlého nás ochraňuj
a doveď nás do života věčného.
R. Amen.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2019 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie