Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

6. leden 2027
Doba vánoční, 2. týden
2. týden žaltáře

RANNÍ CHVÁLY S ČETBOU

RANNÍ CHVÁLY S ČETBOU

V. Bože, shlédni a pomoz.
R. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen. Aleluja.

HYMNUS

Kdokoli Krista hledáte,
do výšin oči obraťte.
Tam uvidíte jedenkrát
znamení věčné slávy plát.

Ta hvězda, jež se krásou skví
víc nežli slunce planoucí,
roznáší zprávu po zemi,
že přišel k nám Bůh vtělený.

Až z lůna světa, Persie,
z jejíchž bran slunce putuje,
mágové, znalci zkušení,
v tom královské zří znamení.

Praví si: Kdo tak mocný jest,
ten mocný vládce jasných hvězd,
před nímž se musí nebe chvět,
mu slouží světlo, ba i svět?

Zříme tu světlo přejasné,
jehož zář nikdy nehasne,
nesmírné, slavné, vznešené,
před nebem a vším zrozené.

Toť všeho lidstva Vládce sám,
král Izraelův, jeho Pán,
Abrahámovi slíbený
i všemu jeho plemeni.

Ježíši, tebe každý chval,
pohanům že ses ukázal,
i Otce, Ducha milosti
po všechny věky věčnosti. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Také my uvnitř naříkáme a očekáváme vykoupení našeho těla.

Žalm 38 (39)
Prosba těžce nemocného

Tvorstvo bylo podrobeno nicotnosti... kvůli tomu, který ho podrobil. Zůstala však tvorstvu naděje. (Řím 8, 20)

I

² Říkal jsem: Dám si na své cesty pozor, *
      abych se neprohřešil jazykem;
   a pokud bude bezbožník stát blízko, *
      budu svá ústa držet na uzdě. –

³ Ztichl jsem, zmlkl, i když nešťasten, *
      ale má bolest jen se zjitřila,
⁴ srdce se v těle prudce rozpálilo. †
      Oheň se vzňal, když jsem tak rozmýšlel, *
    a já jsem musil nahlas promluvit:
⁵ „Dej mi už, Pane, uvidět můj konec †
      a jakou míru dní mám před sebou, *
      ať poznám tak svou pomíjejícnost.“ –

⁶ Hle, vyměřils mé dny jen na pídě, †
    v tvých očích je můj život jako nic, *
      a každý člověk jenom jako dech,
⁷ jen jako stín se tady člověk mihne, †
      jen jako dech je všechno bohatství, *
      jež hromadí a neví pro koho.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Také my uvnitř naříkáme a očekáváme vykoupení našeho těla.

Ant. 2 Slyš můj křik, Pane, nemlč k mým slzám.

II

⁸ Co tedy, Pane, teď mám očekávat? *
      Jen k tobě upínám svou naději.
⁹ Zachraň mě od všech křivd a nepravostí, *
      bláznům mě nenechávej na posměch!
¹⁰ A teď už mlčím, ústa neotevřu, *
       protože všechno je tvé řízení. –

¹¹ Odejmi ode mne své navštívení! *
       Vždyť hynu pod tvou pádnou pravicí!
¹² Člověka za hřích postihuješ trestem †
       a ničíš jeho nádheru jak mol: *
       je každý člověk jenom jako dech. –

¹³ Slyš můj křik, Pane, vyslechni mou prosbu, †
       nemlč k mým slzám, vždyť jsem já tvůj host, *
       poutník, jak všichni moji otcové.
¹⁴ Odvrať svůj přísný zrak a oddechnu si, *
       dříve než odejdu a zaniknu.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Slyš můj křik, Pane, nemlč k mým slzám.

Ant. 3 Já vždy a stále spoléhám na Boží slitování.

Žalm 51 (52)
Proti pomlouvači

Kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu. (1 Kor 1, 31)

³ Co ty tak silácky se chlubíš *
      špatností vůči zbožným?
⁴ Jen zkázu kuješ, pletichaříš, *
      jazyk máš jako břitvu.
⁵ Zlo ti je milejší než dobro, *
      lež ti je víc než pravda.
⁶ Máš rád jen zraňující slova, *
      jazyku pomlouvačný! –

⁷ Bůh za to zahubí tě navždy, †
      ze stanu vyvleče tě, *
      ze země živých vytne.
⁸ Dobří to spatří plni bázně, *
      on sám jim bude pro smích:
⁹ „Hle člověk, který nechtěl v Bohu *
       hledat své útočiště,
    jen v majetek svůj doufal, *
       na ničemnosti stavěl.“ –

¹⁰ Já však se jak strom olivový *
       zelenám v domě Božím,
    spoléhám vždy a stále *
       na Boží slitování.
¹¹ Navždy ti budu vzdávat díky *
       za toto tvoje dílo,
    tvé jméno před věrnými chválit *
       za tvoji dobrotivost.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Já vždy a stále spoléhám na Boží slitování.

V. Nebe hlásá jeho spravedlnost.
O. Jeho slávu vidí národy.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Izaiáše

¹Vstaň, rozsviť se, Jeruzaléme,
neboť vzešlo tvé světlo
a Hospodinova velebnost září nad tebou!
²Hle, tma zahalí zemi a temnota národy,
nad tebou však zazáří Hospodin,
jeho velebnost se zjeví nad tebou.

³Národy budou kráčet v tvém světle
a králové v tvé vycházející záři.
⁴Rozhlédni se kolem a podívej se:
ti všichni se shromáždili, přišli k tobě.
Zdaleka přicházejí tvoji synové,
na zádech jsou přinášeny tvoje dcery.

⁵Spatříš to a zazáříš,
radostí se zachvěje a rozšíří tvé srdce,
neboť tě zaleje bohatství moře,
poklady národů přijdou k tobě.
⁶Záplava velbloudů tě přikryje,
dromedáři z Midjanu a Efy,
přijdou všichni ze Sáby,
přinesou zlato a kadidlo,
rozhlásí Hospodinovu chválu.

⁷Všechna stáda z Kedaru se k tobě shromáždí,
berani z Nebajotu ti budou k službě;
budou obětováni na mém oltáři k usmíření,
a tak oslavím svůj slavný dům.

⁸Kdo jsou ti, kteří letí jak oblak,
jak holubi ke svým holubníkům?
⁹Neboť mne budou očekávat ostrovy,
v jejich čele taršíšské lodi,
aby přivezly tvé syny z daleka,
s nimi jejich stříbro a zlato
pro jméno Hospodina, tvého Boha, a pro Svatého Izraele,
který tě oslavil.

¹⁰Cizinci vystaví tvé hradby
a jejich králové ti budou sloužit.
Bil jsem tě sice ve svém hněvu,
ale ve své blahovůli jsem se slitoval nad tebou.
¹¹Stále budou otevřeny tvé brány,
nezavřou se ve dne ani v noci,
aby k tobě bylo přineseno bohatství od národů,
a jejich králové budou přivedeni.
¹²Ano, zahyne národ a říše, která by ti nesloužila,
pohané budou do kořene vyhlazeni.

¹³Nádhera Libanonu k tobě přijde,
cypřiše, jilmy, s nimi i jedle
k ozdobě mého chrámu;
tak oslavím podnož svých nohou.
¹⁴V pokoře k tobě přijdou
synové tvých utlačovatelů;
skloní se k chodidlům tvých nohou
všichni, kdo tebou pohrdali.
Nazvou tě „Hospodinovo město,
Sión Svatého Izraele“.

¹⁵Za to, že jsi byla opuštěná a v nenávisti,
že tebou nikdo neprocházel,
učiním tě chloubou na věky,
radostí po všechna pokolení.
¹⁶Budeš sát mléko národů,
královským prsem budeš kojena.
Poznáš, že já jsem Hospodin, tvůj Spasitel,
že tvým vykupitelem je mocný Jakubův ochránce.
¹⁷Místo bronzu přinesu zlato,
místo železa přinesu stříbro,
místo dříví bronz
a místo kamenů železo.
Tvou vrchností ustanovím pokoj
a tvými vladaři spravedlnost.

¹⁸V tvé zemi se už neuslyší o násilí
ani o zpustošení a zkáze ve tvých končinách.
Své hradby nazveš spásou
a své brány chválou.
¹⁹Už nebudeš potřebovat slunce, aby svítilo ve dne,
ani měsíční zář ti nebude svítit.
Hospodin ti bude světlem věčným,
tvůj Bůh bude tvou slávou.

²⁰Už nezapadne tvé slunce,
nebude ubývat tvého měsíce,
neboť Hospodin ti bude světlem věčným
a dny tvého smutku se skončí.

²¹Všechen tvůj lid bude spravedlivý,
navěky dostanou do dědictví zemi,
bude to výhonek, který jsem zasadil,
dílo mých rukou k mé oslavě.

²²Z nejmenšího vyroste tisíc,
nejnepatrnější v mocný národ:
já, Hospodin, to rychle způsobím v pravé době.

RESPONSORIUM

O. Vstaň, rozsviť se, Jeruzaléme, neboť vzešlo tvé světlo * a Hospodinova velebnost září nad tebou.
V. Národy budou kráčet v tvém světle a králové v tvé vycházející záři. * A Hospodinova velebnost září nad tebou.

DRUHÉ ČTENÍ

Z kázání svatého papeže Lva Velikého

     Milosrdná Boží prozřetelnost, rozhodnuta přispět v posledním čase hynoucímu světu, předurčila, aby byly v Kristu spaseny všechny národy.
     Z těchto národů bylo kdysi svatému patriarchovi Abrahámovi slíbeno četné potomstvo, které se nemá narodit ze semene těla, ale z plodnosti víry. A bylo přirovnáno k množství hvězd proto, aby se od Otce všech národů očekávalo potomstvo nebeské a nikoli pozemské.
     Ať vstoupí, ať vstoupí do rodiny patriarchů všichni pohané a požehnání potomstva Abrahámova, jehož se zříkají synové podle těla, ať přijmou synové zaslíbení. Ať se ve třech mudrcích klanějí svému Původci všechny národy světa. Ať poznají Boha nejen v Judsku, ale ať je poznán v celém světě, aby všude v Izraeli bylo veliké jeho jméno.¹
     Proto tedy poučeni tímto tajemstvím Boží milosti, nejmilejší, oslavujme s opravdovou radostí den svých prvotin a počátek povolání pohanů. Děkujme milosrdnému Bohu, že, jak praví apoštol, nás uschopnil k účasti na dědictví věřících ve světle. On nás totiž vytrhl z moci temnosti a převedl do království svého milovaného Syna.² Protože, jak předpověděl Izaiáš, pohanský lid, který chodil ve tmě, vidí veliké světlo, obyvatelům temné země vzchází světlo.³
     A týž Izaiáš o nich říká Pánu: Národy, které tě neznaly, budou tě vzývat; národy, které tě neznaly, přiběhnou k tobě.⁴
     Tento den uviděl Abrahám a zaradoval se,⁵ když ve svém potomstvu, kterým je Kristus, poznal syny své víry, kteří mají být požehnáni, a když spatřil, že se pro svou víru stal otcem všech národů.⁶ A tehdy vzdal čest Bohu a byl pevně přesvědčen, že Bůh má dost moci, aby splnil, když něco slíbí.⁷
     Tento den opěvoval v žalmech David slovy: Všechny národy se přijdou klanět, vzdávat úctu tvému jménu, Pane.⁸ A  dále: Pán dal poznat dílo své spásy, před všemi zjevil svou spravedlnost.⁹
     Víme, že toto se děje od té doby, kdy hvězda přiměla tři mudrce odejít z jejich vzdálených krajů a přivedla je, aby poznali Krále nebe i země a poklonili se mu. Její služba zajisté vybízí také nás k následování, abychom se, nakolik jen můžeme, dali do služeb této milosti, která všechny zve ke Kristu.
     A v této snaze, nejmilejší, si máte navzájem všichni pomáhat, abyste v Božím království, do něhož se dospívá pravou vírou a dobrými skutky, zazářili jako synové světla. Skrze našeho Pána Ježíše Krista, neboť on žije a kraluje s Bohem Otcem a s Duchem Svatým po všechny věky věků. Amen.
     ¹ srov. Žl 75 (76), 2
     ² Kol 1, 12-13
     ³ Iz 9, 1
     ⁴ Iz 55, 5
     ⁵ srov. Jan 8, 56
     ⁶ srov. Řím 4, 13-18
     ⁷ Řím 4, 20-21
     ⁸ Žl 85 (86), 9
     ⁹ Žl 97 (98), 2

RESPONSORIUM

O. Tento den je plný slávy, zjevil se Spasitel světa, jeho předpovídali proroci a klaněli se mu andělé: * Mudrci viděli jeho hvězdu, zaradovali se a přinesli mu dary.
V. Zazářil nám posvěcený den, pojďte, národy a klaňte se Pánu. * Mudrci viděli jeho hvězdu, zaradovali se a přinesli mu dary.

PSALMODIE

Ant. 1 Bože, vše, co konáš, je svaté, kde je Bůh tak velký jako náš Bůh?

Žalm 76 (77)
Vzpomínka na skutky Boží

Ze všech stran se na nás valí trápení, ale nesoužíme se. (2 Kor 4, 8)

² K Bohu volám, hlasitě křičím, *
      k Bohu volám, aby mě slyšel.
³ V den své tísně za Pánem hledím, †
      bez oddechu vztahuji ruce, *
      duše má se utěšit nedá.
⁴ Vzdychám, jak jen vzpomenu Boha, *
      duch můj zemdlí, začnu-li hloubat. –

⁵ Víčka oční nemohu zavřít, *
      neklidný jsem, neschopen slova.
⁶ Rozvažuji o starých dobách, *
      o těch dávno minulých létech.
⁷ Za noci tak přemítám v srdci, *
     rozjímám a srovnávám v duchu: –

⁸ „Což Pán může zavrhnout navždy? *
     Nikdy už se slitovat nemá?
⁹ Navždy se svou milostí skončil, *
      slovo jeho na věky zmlklo?
¹⁰ Zapomněl Bůh na slitování, *
      či svůj soucit odpírá z hněvu?“ –

¹¹ Tak si říkám: „V tom je má bolest, *
       změnila se pravice Páně!“
¹² Stále myslím na Boží skutky, *
       myslím na tvé někdejší divy!
¹³ Uvažuji o všech tvých dílech, *
       probírám tvé veliké činy. –

¹⁴ Bože, vše, co konáš, je svaté! *
       Kde je Bůh tak velký jako náš Bůh?
¹⁵ Ty jsi Bůh, jenž zázraky dělá, *
       svou moc dal jsi národům poznat
¹⁶ a svou paží spasil svůj národ, *
       Jákoba a Josefa syny. –

¹⁷ Uzřely tě vody, můj Bože, †
       uzřely tě, chvěly se hrůzou, *
       zabouřily hlubiny mořské.
¹⁸ Mraky proudem chrlily vodu, †
       mračna zněla dunivým hlasem, *
       šípy tvé se míhaly jimi.
¹⁹ Ryk tvých hromů pod koly duněl, †
       blesky plály přes celý obzor, *
       všechna zem se chvěla a třásla. –

²⁰ Tvoje cesta vedla nás mořem, †
       tvoje stezka spoustami vodstev, *
       aniž nechals za sebou stopy.
²¹ Svůj lid jak stádo vedl jsi rukou *
       Mojžíšovou a Áronovou.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Bože, vše, co konáš, je svaté, kde je Bůh tak velký jako náš Bůh?

Ant. 2 Mé srdce jásá v Pánu: on ponižuje i povyšuje.

Kantikum
Ponížení jásají v Bohu Mocné svrhl z trůnu a ponížené povýšil, hladové nasytil dobrými věcmi. (Lk 1, 52-53)

¹ Mé srdce jásá v Pánu, *
      můj Bůh mě vysoko povýšil.
   Směle otvírám ústa na své nepřátele, *
      neboť se smím radovat z jeho pomoci. –

² Nikdo není tak svatý jako Pán, †
      a mimo něj není jiný, *
      a není mocný, jako je náš Bůh.
³ Jen pořád pyšně nehovořte, *
      nemluvte opovážlivě!
   Bůh je Pán hlubokého poznání, *
      on váží lidské skutky. –

⁴ Luky silákům se lámou, *
      ale slabí se opásají silou.
⁵ Kdo byl dřív sytý, hledá teď práci jen za chléb, *
      kdo hladověl, ten má teď hojnost.
   Neplodná porodí mnoho synů, *
      matka četných dětí vadne. –

⁶ Pán posílá smrt i život dává, *
      přivádí do říše mrtvých a opět vrací.
⁷ Pán dává bohatství i chudobu, *
       on ponižuje i povyšuje.
⁸ Chudáka pozvedá z prachu, *
       z bláta povyšuje nuzného,
   aby ho posadil mezi knížata *
       a vykázal mu čestné místo.
   Vždyť od Pána jsou základy země, *
       její okrsek postavil na nich. –

⁹ Chrání kroky svých zbožných, †
        bezbožní v temnotách hynou, *
        člověk jen svojí silou nezmůže nic.
¹⁰ Pána se děsí jeho protivníci, *
        z nebe na ně burácí hromem.
    Pán bude soudit končiny země †
        a svému králi udělí vládu, *
        vysoko pozvedne svého Pomazaného.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Mé srdce jásá v Pánu: on ponižuje i povyšuje.

Ant. 3 Pán je král! Ty, celá země, jásej!

Žalm 96 (97)
Sláva Božího soudu

Tento žalm mluví o spáse světa a o víře všech národů v Krista. (Sv. Atanáš)

¹ Pán je král! Ty celá země jásej, *
      radujte se, četné ostrovy!
² Mrak a temnota jej zahalují, *
      řád a právo drží jeho trůn.
³ Plamen ohně postupuje před ním, *
      nepřátele vůkol spaluje.
⁴ Jeho blesky ozařují obzor, *
      země při tom pohledu se chví.
⁵ Hory jako z vosku roztávají *
      před Pánem, jenž vládne nad zemí.
⁶ Nebe hlásá jeho spravedlnost, *
      jeho slávu vidí národy. –

⁷ Jak jsou zahanbeni, kdo ctí modly, †
      bůžky marnými se honosí! *
      Všichni bohové se před ním koří.
⁸ Uslyšel to Sión, raduje se, †
      všechna judská města plesají *
      nad výroky tvého soudu, Pane!
⁹ Povznesen jsi nad veškerou zemi, *
       všechna božstva předčíš na výsost. –

¹⁰ Pán je přízniv těm, jimž zlo se příčí, †
       životy svých věrných ochrání, *
       vyprostí je z rukou bezbožníků.
¹¹ Světlo svítí lidem spravedlivým, *
       radost lidem srdce čistého.
¹² Radujte se, spravedliví, v Pánu, *
       jeho svaté jméno velebte!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Pán je král! Ty, celá země, jásej!

KRÁTKÉ ČTENÍ

KRÁTKÉ RESPONSORIUM

V. Králové všichni * budou se mu klanět.
R. Králové všichni * budou se mu klanět.
V. Národy všechny pokorně mu sloužit.
R. Budou se mu klanět.
V. Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému.
R. Králové všichni * budou se mu klanět.

ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM

Ant. k Zachariášovu kantiku

Mesiáš a jeho předchůdce

Požehnaný buď Pán, Bůh Izraele, *
    protože navštívil a vykoupil svůj lid.
A vzbudil nám mocného spasitele *
    z rodu Davida, svého služebníka.

Jak slíbil od pradávna *
    ústy svých svatých proroků:
že nás zachrání od našich nepřátel *
    a z rukou všech, kteří nás nenávidí.

Slitoval se nad našimi otci *
    a rozpomenul se na svou svatou smlouvu:
na přísahu, kterou se zavázal našemu otci Abrahámovi, *
    že nám dá,

abychom mu beze strachu *
    a vysvobozeni z rukou nepřátel
zbožně a spravedlivě sloužili *
    po všechny dny svého života.

A ty, synu, budeš prorokem Nejvyššího, *
    neboť půjdeš před Pánem, abys mu připravil cestu
a dal jeho lidu poznat spásu *
    v odpuštění hříchů

pro slitování a milosrdenství našeho Boha, *
    kterým nás navštívil Vycházející z výsosti,
aby se zjevil těm, kdo jsou ve tmě a v stínu smrti, *
    a uvedl naše kroky na cestu pokoje.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. k Zachariášovu kantiku

PROSBY

Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé,
přijď království tvé,
buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům,
a neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.

Otče náš...

MODLITBA

    Pokud předsedá kněz nebo jáhen, rozpustí lid takto:

Pán s vámi.
R. I s tebou.
Požehnej vás všemohoucí Bůh,
Otec i Syn i Duch Svatý.
R. Amen.

    Může použít i jinou formuli požehnání z misálu.
    Pokud má lid odejít, řekne:

Jděte ve jménu Páně. 
R. Bohu díky. 

    Pokud nepředsedá kněz nebo jáhen a při recitovaní jednotlivce se modlitba zakončí takto:

Pán nám žehnej,
ode všeho zlého nás ochraňuj
a doveď nás do života věčného.
R. Amen.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023,  Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016,  Česká dominikánská provincie