Navštívil nás ten, který vychází z výsosti… aby uvedl naše kroky na cestu pokoje. (Srov. Lk 1, 78. 79)

² O Boží slávě vypravuje nebe, †
      obloha hlásá díla jeho rukou, *
³    den dni to říká, noc to šeptá noci. –

⁴ Není to ani řeč a nejsou slova: *
      hovoří takto hlasem nepostižným.
⁵ Ten hlas však prostupuje celou zemi, †
      zní mluva nebes na sám konec světa, *
      až tam, kde slunci vybudoval stan. –

⁶ Z něho pak slunce vychází jak ženich, *
      těší se jako běžec před závodem.
⁷ Vychází od jednoho konce nebes †
      a běží zas až na opačný konec, *
      před jeho žárem nic se neschová.

Vy buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec. (Mt 5, 48)

⁸ Zákon Páně je dokonalý, *
      on posiluje duši,
    svědectví jeho spolehlivé, *
      dá moudrost nevědomým,
⁹ výroky Páně přímočaré, *
      jsou srdci potěšením,
    a přikázání Páně jasná, *
      v nich oči prohlédají. –

¹⁰ A bázeň před Pánem je ryzí, *
      trvalou stálost dává,
    a soudy Páně pravda sama *
      a vždycky spravedlivé.
¹¹ Jsou vzácnější než zlatá ruda, *
      než ryzí zlato v haldách,
    jsou lahodností sladší medu *
      a prýštícího plástu. –

¹² Proto tvůj služebník dbá jejich rady, *
      má hojnou odměnu, kdo se jich drží.
¹³ Ale kdo vždycky postihne svou chybu? *
      Očisť mě tedy od vin, jež jsou skryty
¹⁴ a uchraň svého služebníka pýchy, *
      ať ona nemá vrchu nade mnou!
    Tak jenom zachovám se bez úhony *
      a těžkých prohřešků se vystříhám. –

¹⁵ Kéž slova mých úst, Pane, se ti líbí, †
      kéž k tobě dosáhne hlas mého srdce, *
      Pane, má skálo a můj zachránce!