Ne | Po | Út | St | Čt | Pá | So |
---|---|---|---|---|---|---|
1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 |
8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 |
15 | 16 | 17 | 18 | 19 | 20 | 21 |
22 | 23 | 24 | 25 | 26 | 27 | 28 |
29 | 30 | 31 |
7. říjen 2023, Sobota
2. týden žaltáře
Panny Marie Růžencové, památka
Pro OP: Panny Marie Růžencové, slavnost
Pro OP: Panny Marie Růžencové, svátek
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.
první večerní chvály
kompletář po prvních chválách
vigilie
nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
starší verze breviáře
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
O Velikonocích je možné podle okolností přidat Aleluja na konci antifon,
veršů a v responsoriu.
Modlitby je třeba podle okolností upravit změnou rodu nebo čísla.
POZVÁNÍ K MODLITBĚ
Ant. Pojďte, klaňme se Králi, jemuž všechno žije.
Žalm k Pozvání z ordinária.
HYMNUS
Ty, který žiješ od věků,
jediný žití prameni,
k nám, pro své viny propadlým
v klín smrti, Bože, pohlédni.
Tys, Otče, tvora hříšného
postihl trestem zániku,
aby, až prach se vrátí v prach,
zaplatil daň všech viníků.
Přesto však ten dech života,
jejž jsi nám vdechl v moudrosti,
zůstává v nás i nadále
jakoby poupě věčnosti.
V tom naděje, v tom útěcha,
že, Pane, ožijeme zas,
až první ze všech vzkříšených
sám Kristus k sobě vezme nás.
Dej služebníkům zesnulým,
ať vejdou v říši života
jichž duše v Krista věřila
a Duchem byla prodchnuta.
Uveď nás ve své království,
ze světa až nám sejít dáš,
ať slavíme tě chválami,
Ty, Počátku i konci náš. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Stvořil jsi mě z hmoty země a dal jsi mi tělo, Pane, můj Vykupiteli, vzkřísíš mě
v poslední den.
Žalm 39 (40), 2-14. 17-18 – I
Ant. 2 Kéž se ti, Pane, zlíbí, mě vysvobodit! Pospěš mi, Pane, na pomoc!
II
Ant. 3 Po Bohu žízním v duši, po svém živém Bohu, kdy konečně zas přijdu před tvou tvář?
Žalm 41 (42)
ZALM40_I
ZALM40_II
ZALM42
V.
Ty, Pane, jsi milosrdný.
O.
Dle svého slova mě k životu navrať.
Jedno z těchto tří:
Z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům
Bratři, 12káže se o Kristu, že vstal z mrtvých. Ale jak potom mohou říkat někteří z vás,
že vzkříšení mrtvých není? 13Není-li však žádné vzkříšení
mrtvých, nevstal ani Kristus! 14A jestliže Kristus nevstal, marné je naše kázání, marná je naše víra.
15Pak ovšem my vypadáme jako lživí svědci o
Bohu: je-li totiž pravda, že mrtví vůbec nevstávají, proti Bohu jsme svědčili, že Krista vzkřísil, ale on ho nevzkřísil.
16Jestliže tedy mrtví
nevstávají, ani Kristus nevstal. 17A nevstal-li Kristus, vaše víra nemá cenu, protože pak jste ještě ve svých hříších
18a jsou ztraceni i ti křesťané, kteří už zesnuli.
19 Máme-li naději v Krista jen v tomto životě, pak jsme nejubožejší ze všech lidí.
20Ale Kristus z mrtvých vstal a to jako první z těch, kteří zesnuli.
21Protože smrt přišla skrze člověka, přijde skrze člověka také vzkříšení z mrtvých.
22Jako totiž pro spojení s Adamem všichni propadli smrti, tak zase pro svoje spojení
s Kristem všichni budou povoláni k životu. 23Ale každý v tom pořadí,
jaké mu patří: na prvním místě je Kristus, pak ti, kteří jsou Kristovi, až přijde. 24Potom nastane
konec, až odevzdá své království Bohu a Otci a až zlomí vládu všech mocných knížat, mocností a sil.
25On totiž musí kralovat, dokud mu Bůh nepoloží všechny jeho nepřátele k nohám.
26Jako poslední nepřítel pak bude zničena smrt. 27Všechno
totiž Bůh podřídil pod jeho nohy. Když však říká, že všechno je podřízeno, je samozřejmě z toho vyňat ten, který mu všechno podřídil.
28A až mu bude všechno podřízeno, tehdy se i sám Syn podřídí tomu, který mu všechno podřídil,
aby byl Bůh všechno ve všem.
29Jaký má potom smysl, co dělají ti, kdo přijímají křest místo těch, kdo už zemřeli? Jestliže
mrtví vůbec nevstávají, proč tedy přijímat za ně křest? 30Proč také my se vydáváme v nebezpečí
každou hodinu? 31Den co den umírám – jakože jste moje chlouba, bratři, kterou mám před Kristem Ježíšem, naším
Pánem! 32Když jsem v Efesu musel zápasit – jak se říká – se šelmami, co z toho mám?
Jestliže mrtví nevstávají, pak platí: Jezme a pijme, vždyť zítra zemřeme! 33Nedávejte se už
svádět k mylným názorům: „Špatné rozhovory kazí dobré mravy.“ 34Vystřízlivějte, jak se sluší,
a nehřešte! Někteří z vás nevědí nic o Bohu. Styďte se, že k vám musím takto mluvit!
RESPONSORIUM
Nebo:
Z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům
35Někdo snad řekne: "Jak mohou mrtví vstát? A jaké to budou mít tělo, až přijdou?"
36Ty bláhový člověče! Když zaséváš semeno, nezačne projevovat
známky života, jestliže napřed neodumře. 37A zaséváš přece ne už tu budoucí rostlinu,
ale jen pouhé semeno, například zrnko pšeničné nebo nějaké jiné. 38A Bůh mu dává tělo,
jak sám chtěl, a každému semenu vlastní tělo. 39A nejsou všechna těla stejná, ale
jiné je tělo lidí, jiné zase tělo dobytka, jiné je tělo ptáků, jiné tělo ryb. 40A jsou
tělesa nebeská a jsou tělesa pozemská. Jiný je lesk těles nebeských, jiný těles pozemských.
41Jinak září slunce, jinak září měsíc, jinak září hvězdy. Dokonce i hvězda od hvězdy se liší leskem.
42Tak je tomu a se vzkříšením mrtvých. Do země se klade tělo, které podléhá zkáze, vstane však
tělo, které zkáze nepodléhá. 43Do země se klade tělo, které budí ošklivost, vstane však tělo, které
budí úctu. Do země se klade tělo slabé, vstane však silné. 44Do země se klade tělo živočišné, vstane však
tělo zduchovnělé. Jako je tělo živočišné, tak je i tělo zduchovnělé. 45Stojí přece v Písmu:
První člověk, Adam, se stal živou bytostí, poslední Adam však bude oživujícím duchem. 46Ale
není napřed to, co je zduchovnělé, nýbrž to, co je živočišné, a potom teprve přijde to, co je zduchovnělé.
47První člověk byl utvořen ze země, je pozemský, druhý člověk je z nebe.
48Když někdo pochází ze země, ze země jsou i jeho děti. Když někdo pochází
z nebe, z nebe jsou i jeho děti.
49My jsme na sobě nesli podobnost s tím člověkem, který pocházel ze země. Stejně tak poneseme
i podobnost s tím, který je z nebe. 50Říkám vám, bratři,
toto: člověk, jak je, nemůže mít účast v Božím království, ani člověk s tělem porušitelným nemůže mít účast v neporušitelnosti.
51Povím vám teď tajemnou pravdu: všichni nezemřeme, ale všichni budeme proměněni.
52Stane se to rázem, v jediném okamžiku, na konečné zatroubení
polnice. Polnice zazní a mrtví vstanou s tělem neporušitelným, a my budeme proměněni.
53Toto tělo porušitelné musí totiž na sebe vzít neporušitelnost
a toto tělo smrtelné vezme na sebe nesmrtelnost. 54A až toto tělo porušitelné vezme
na sebe neporušitelnost a toto tělo smrtelné vezme na sebe nesmrtelnost, potom se vyplní to, co stojí v Písmu: Vítězně je smrt
navždy zničena! 55Smrti, kdepak je tvoje vítězství? Smrti, kdepak je tvůj bodec?
56Ten bodec smrti je hřích, a hřích zase čerpal svou moc ze zákona.
57Ale Bohu díky! On nám popřává vítězství skrze našeho Pána Ježíše Krista.
RESPONSORIUM
Nebo:
Z druhého listu svatého apoštola Pavla Korinťanům
4.16Tělo nám sice chátrá, ale duše se den ze dne zmlazuje,
17neboť nynější lehké břemeno utrpení zjednává nám nad každou míru věčnou tíhu slávy,
18protože nám neleží na srdci věci viditelné, ale neviditelné. Věci viditelné přece pominou, ale neviditelné budou trvat věčně.
5.1Víme totiž, až bude stržen stan, v kterém tady na zemi bydlíme, že nám Bůh dá obydlí jiné. Ne dům
udělaný lidskýma rukama, ale věčný v nebi. 2Proto vzdycháme plni touhy po tom, abychom si mohli vzít
na sebe ještě jako šat i svůj příbytek z nebe, 3a to i v tom případě, když budeme
shledáni oblečeni, ne svlečeni ze své pozemské schránky. 4Ano, pokud jsme v této pozemské schránce,
vzdycháme a tíží nás to; nechtěli bychom být svlečeni, ale toužíme, abychom byli nadto ještě přioděni, aby tak byla smrtelná schránka pohlcena životem.
5Bůh sám nás tak k tomu určil
a dal nám Ducha jako záruku.
6Jsme tedy ustavičně plni důvěry. Víme, že dokud jsme doma v tomto těle, jsme jako vyhnanci v cizině,
daleko od Pána. 7To proto, že v nynějším stavu v Boha jen věříme, ale dosud ho nevidíme.
8Jsme však plni důvěry a chtěli bychom raději opustit domov tělesný a odebrat se do domova k Pánu.
9A proto stůj co stůj usilujeme o to, abychom se mu líbili, ať už v domě těla zůstáváme, nebo se z něho
odebíráme. 10My všichni se přece musíme objevit před Kristovým soudem, aby každý dostal odplatu za to,
co za života udělal dobrého nebo špatného.
RESPONSORIUM
Jedno z těchto dvou:
Z promluv svatého biskupa Anastázia Antiochijského
Proto Kristus umřel a vstal k životu, aby se stal Pánem nad mrtvými i nad živými. Bůh však není Bohem mrtvých, ale živých,
takže mrtví, nad kterými panuje ten, který vstal k životu, nejsou už vlastně mrtví, ale žijí; a život v nich vládne proto, aby žili bez
strachu ze smrti, jako Kristus vzkříšený z mrtvých už neumírá.
A tak nikdo ze vzkříšených a vysvobozených z porušitelnosti už nebude hledět tváří v tvář smrti a všichni budou mít účast na Kristově vzkříšení,
stejně jako on sám měl účast na jejich smrti.
Na svět zavřený navěky na závoru nepřišel Kristus z jiného důvodu, než aby brány z bronzu rozrazil, závory železné zlomil vedví,
aby nám místo otroctví daroval svobodu, zachránil náš život z porušitelnosti a přivedl nás k sobě.
Jestliže se nám dílo této spásy jeví jako dosud plně neuskutečněné – lidé přece pořád ještě umírají a jejich těla podléhají rozpadu a zániku –
neměla by to být záminka k nevěrnosti. Již předem jsme totiž dostali závdavek všeho výše řečeného dobra, a to ve svých prvotinách, v nichž jsme
vystoupili až na nebesa a usedli po pravici toho, jenž nás povznesl ke slávě, jak o tom na jednom místě mluví Pavel: V Kristu nás spolu
s ním vzkřísil a spolu s ním nám vykázal místo v nebi.
Dosáhneme však i dovršení onoho díla, jen až nadejde čas od Otce předem určený, kdy odložíme všechno dětské a vyspějeme k mužné zralosti.
Tak se totiž zalíbilo Otci všech věků: aby dar nám daný byl zajištěn a aby náš duch opět neupadl do někdejší dětskosti a znovu tímto darem nepohrdl.
Tělo Páně stalo ovšem z mrtvých zduchovnělé, proto je třeba říci, že dosvědčuje-li Pavel o těle, že do země se klade živočišné, vstane však zduchovnělé,
bude naše pozemské tělo proměněno, jako se slavně proměnil Kristus, jdoucí před námi jako náš vůdce.
A také apoštol Pavel si byl jist, že skrze Krista se toho má dostat celému lidskému pokolení, neboť říká, že Kristus přemění naše ubohé tělo,
aby nabylo stejné podoby jako jeho tělo oslavené.
Jestliže tedy přeměnění znamená změnu v tělo zduchovnělé, a to je podobné oslavenému tělu Kristovu, pak zajisté vstal Kristus z mrtvých
s tělem zduchovnělým, a to není žádné jiné než ono, které bylo uloženo do země ubohé, ale také to, které se proměnilo ve slávě.
Když Kristus přivedl k Otci prvotiny naší přirozenosti, přivede také celý ostatní svět. Slíbil to ostatně, neboť řekl: Až budu
vyvýšen, potáhnu všechny k sobě.
RESPONSORIUM
Nebo:
Z listu svatého Brauliona, biskupa v Zaragoze
Kristus, naděje všech věřících, nenazývá ty, kteří opouštějí svět, mrtvými, ale spícími. Říká přece: Náš přítel Lazar spí.
Ani svatý apoštol Pavel nechce, abychom se rmoutili pro zesnulé, a to proto, že věříme-li podle slov evangelia, že všichni,
kdo věří v Krista, nezemřou navěky, skrze víru také víme, že stejně, jako není mrtvý Kristus, nezemřeme ani my.
Až totiž bude dán příkaz a zazní archandělův hlas, za hlaholu Boží polnice sestoupí z nebe sám Pán a všichni mrtví, kteří zemřeli v Kristu,
opět vstanou.
Naděje na vzkříšení by nás měla povzbudit, protože s těmi, které zde nyní ztrácíme, se tam jednou opět shledáme. Stojí opravdu za to,
abychom poslušností vůči přikázáním osvědčovali pevnou víru v toho, který má svrchovanou moc a vzkřísit mrtvé je pro něho snažší než pro nás
probudit někoho ze spánku. A podívejte se: Ačkoli to víme a říkáme, přesto nás jakési hnutí mysli znovu a znovu nutí propukat v pláč a síla
stesku zmáhá i duši věřící. Ach, jak ubohý je člověk ve svém člověčenství! Bez Krista je všechno, čím žijeme, jen marnost.
Ó smrti, tvrdá a nelítostná, rozdělující manžele a rozlučující ty, které spojuje přátelství! Zlomena je už tvoje moc a zlovolné tvoje jho
zničil ten, jenž ti hrozil už skrze prorocké volání Ozeášovo: Ó smrti, já budu tvou smrtí! A pak s apoštolem Pavlem jásáme:
Smrti, kdepak je tvoje vítězství? Smrti, kdepak je tvůj bodec?
Ten, který tě přemohl, nás vykoupil: vydal svůj drahý život do rukou bezbožných nepřátel, aby si z bezbožníků učinil své přátele.
Je toho samozřejmě velice mnoho, co bychom si měli z Písma svatého připomenout k útěše nás všech. Spokojme se však nadějí na vzkříšení
a upřeme svůj zrak na slávu našeho Vykupitele: vždyť v něm, jak věříme, jsme z mrtvých již vstali, jak říká apoštol Pavel:
Jestliže jsme s Kristem umřeli, jsme přesvědčeni, že spolu s ním budeme také žít.
Nepatříme zajisté sami sobě, ale tomu, který nás vykoupil; naše vůle musí být tedy vždycky závislá na jeho vůli. Proto se také
modlíme: Buď vůle tvá. A proto je třeba, abychom při pohřbu říkali s Jobem: Hospodin dal, Hospodin vzal, Hospodinovo jméno
buď pochváleno. Říkejme to s Jobem zde na tomto světě, aby jednou na onom světě o nás nebylo shledáno, že jsme si počínali jinak než on.
RESPONSORIUM
RANNÍ CHVÁLY
HYMNUS
Kriste, tys naše naděje,
jsi život náš i vzkříšení,
srdcem i zrakem k tobě lnem
blízkostí smrti stísněni.
I ty jsi poznal její hrot,
ponurost její dobře znal,
než Otci, s hlavou skloněnou,
jsi v míru ducha odevzdal.
Tím, žes vzal, pastýř slitovný,
na sebe náš bol nejkrutší,
teď můžem s tebou trpět my
a skonat Otci v náručí.
Na kříži rozpjat pozvedáš
k probodenému srdci ty,
kdo umírají stísněni
nemocí nebo úzkostí.
Když brány pekel rozrazils,
Vítězi, nebe otvíráš.
Nás nyní v žalu potěš zas
a po skonání oživ nás.
Ti všichni tělem zesnulí,
co spánkem pokoje teď spí,
ať ve tvé blaho procitnou
a navěky tě velebí. Amen.
PSALMODIE
Ant. 1 Ať jásají kosti, které jsi zdrtil.
Žalm 51
Ant. 2 Od bran podsvětí vysvoboď, Pane, mou duši.
Kantikum Iz 38, 10–14d.17b–20
Ant. 3 Slavit chci Pána po celý život.
Žalm 146
Nebo:
Ant. 3 Vše, co má dech, ať Pána velebí!
Žalm 150
ZALM51
CHVAL_IZ38
ZALM146
ZALM150
KRÁTKÉ ČTENÍ
PROSBY
Všemohoucí Bůh vzkřísil z mrtvých svého Syna Ježíše Krista a
probudí k životu i naše smrtelné tělo. A proto můžeme volat:
OTČE, DEJ NÁM ÚČAST NA KRISTOVĚ VZKŘÍŠENÍ.
Otče svatý, tys nás křtem povolal ze smrti k životu,
— dej, ať žijeme novým životem ve spojení s Kristem.
Ty nás sytíš pravým chlebem života,
— dej všem, kdo jedí tento chléb,
ať mají život věčný a ať jsou vzkříšeni v poslední den.
Tys poslal anděla, aby posiloval tvého Syna v jeho smrtelném zápasu,
— stůj při umírajících v hodině jejich smrti,
aby se s důvěrou odevzdali do tvých rukou.
Ty jsi útočiště těch, kdo v tebe doufají,
— vysvoboď duše zemřelých z trestů,
které trpí pro své hříchy.
Tobě patříme, ať žijeme nebo umíráme, a ty nás voláš k účasti
na slávě vzkříšeného Krista,
— otevři zemřelým bránu věčného domova
a dej, ať se jednou u tebe všichni shledáme.
Otče náš.
MODLITBA
Všemohoucí Bože, vyslyš naše prosby za našeho bratra
N.(naši sestru
N.)
a posilni naši naději, že jako tvůj Syn vstal z mrtvých, vstaneme k novému životu
i my a že se u tebe znovu shledáme. Prosíme o to
Nebo:
Bože, ty jsi původce našeho života a tvůj Syn nás svou smrtí a vzkříšením vykoupil, abychom celým svým životem směřovali do tvé slávy; smiluj se nad svým služebníkem N.(svou služebnicí N.), a pro jeho (její) víru a naději ve vzkříšení ho (ji) přijmi k sobě do věčné blaženosti. Prosíme o to
Nebo:
Bože, dovoláváme se tvého slitování a prosíme tě za našeho bratra N., (naši sestru N. ), kterého (kterou) zde na světě pravá víra spojovala se zástupy věřících: uveď ho (ji) do společnosti svých svatých. Prosíme o to
Za více zemřelých:
Bože, tys vzal svého Syna, vítěze nad smrtí, do své slávy; vysvoboď z područí smrti také (všechny) naše zemřelé, aby viděli tvou slávu a byli navěky spojeni s tebou, svým Stvořitelem a obnovitelem.
Za zemřelé příbuzné, přátele a dobrodince:
Bože, ty chceš, aby všichni lidé byli spaseni; otevři náruč svého milosrdenství našim zemřelým příbuzným, přátelům a dobrodincům a dej jim na přímluvu Panny Marie a všech svatých účast na věčné blaženosti. Prosíme o to
Nebo jiná modlitba z misálu.
HYMNUS
Tys nad Lazarem zaslzel
a plakals s jeho sestrami,
než jsi ho opět živého
jim vrátil, pohnut prosbami.
Tys uděloval slitovně
hříšníkům odpuštění vin,
odpustils lotru na kříži,
přemožen milosrdenstvím.
Ty svému učedníkovi
za matku Pannu svěřil jsi,
ona teď v boji posledním
neopouští tvé věřící.
Nám vykoupeným krví tvou
to, Kriste, dej tvá dobrota,
ať se žal smrti ponuré
obrátí v radost života.
Své služebníky k sobě vem,
když odcházejí ze světa,
ať tam, kde smrti není již,
tě chválí, Vládce života. Amen.
ŽALMY
Ant. 1
Shlédni, Pane, a vysvoboď mou duši.
Ž 69 (70)
Ant. 2
Pane, zhřešil jsem před tebou, uzdrav mě zas.
Ž 84 (85)
Ant. 3
Bože, pro své jméno mě zachraň a svou mocí mě vysvoboď.
Ž 85 (86)
ZALM70
ZALM85
ZALM86
DOPOLEDNE
KRÁTKE ČTENÍ
Nebo:
KRÁTKE ČTENÍ
KRÁTKE ČTENÍ
HYMNUS
Vladaři moci nesmírné,
který jsi slávou Otcovou,
tys osten smrti ulomil,
tys, Kriste, lidstva ozdobou.
Vzals naši bídu na sebe
a když ses v těžký zápas dal,
svou smrtí zdolals vítězně
smrt, kterou nás had překonal.
Z hrobu jsi povstal silný zas
a velkonočním tajemstvím
k životu brány otvíráš
nám, hříchem smrti propadlým.
Uděl nám život v milosti,
až se jak Ženich navrátíš,
nás najdi s lampou rozžatou
pro nebe připravené již.
Přijmi nás ve svůj mír a jas,
ty, Soudce jasem zářící,
když víra s láskou získala
nás navždy svaté Trojici.
(I) svého sluhu (svou služebnici, své služebníky) povolej,
když tíhy těla zbavený (-á, -í),
už touží po tvém království,
kde navěky tě chválit smí. Amen.
PSALMODIE
Ant. 1 Pán tě od
zlého střeží, on střeží celý tvůj život.
Žalm 121
Ant. 2 Kdybys,
Pane, dbal na viny, kdopak, Pane, obstojí?
Žalm 130
Ant. 3 Jako Otec
křísí mrtvé a je oživuje, tak i Syn oživuje, koho chce.
Kantikum Flp 2,
6–11
ZALM121
ZALM130
CHVAL_FLP2
KRÁTKÉ ČTENÍ
PROSBY
S touhou očekáváme, že Kristus dá našemu smrtelnému tělu podobu
svého těla oslaveného. A proto s důvěrou voláme:
PANE, TY JSI NÁŠ ŽIVOT A NAŠE VZKŘÍŠENÍ.
Kriste, Synu Boží, ty jsi vzkřísil svého přítele Lazara,
— ukaž svou lásku také našim zemřelým
a probuď je k věčnému životu.
Těšiteli zarmoucených,
— potěš všechny, kdo oplakávají své zemřelé.
Spasiteli světa, ty jsi vstal z mrtvých a smrt už nad tebou nemá vládu,
— vysvoboď nás z područí hříchu,
abychom měli s tebou účast na věčném životě.
Náš Vykupiteli, tys prolil svou krev i za ty, kdo nemají naději, protože tě neznají,
— přiveď je k víře ve vzkříšení a v život budoucího věku.
Ty jsi světlo světa, tys otevřel oči slepého, aby tě mohl vidět,
— uveď do světla věčné slávy také ty zemřelé,
kteří dosud nemohou hledět na tvou tvář.
V tobě nám zazářila naděje, že vstanem z mrtvých,
— až se rozpadne naše pozemské obydlí, dej,
ať u tebe najdeme domov věčný.
Otče náš.
MODLITBA
Všemohoucí Bože, vyslyš naše prosby za našeho bratra N. (naši sestru N.) a posilni naši naději, že jako tvůj Syn vstal z mrtvých, vstaneme k novému životu i my a že se u tebe znovu shledáme. Prosíme o to
Nebo:
Bože, ty jsi původce našeho života a tvůj Syn nás svou smrtí a vzkříšením vykoupil, abychom celým svým životem směřovali do tvé slávy; smiluj se nad svým služebníkem N. (svou služebnicí N.), a pro jeho (její) víru a naději ve vzkříšení ho (ji) přijmi k sobě do věčné blaženosti. Prosíme o to
Nebo:
Bože, dovoláváme se tvého slitování a prosíme tě za našeho bratra N., (naši sestru N., ) kterého (kterou) zde na světě pravá víra spojovala se zástupy věřících: uveď ho(ji ) do společnosti svých svatých. Prosíme o to
Za více zemřelých:
Bože, tys vzal svého Syna, vítěze nad smrtí, do své slávy; vysvoboď z područí smrti také (všechny) naše zemřelé, aby viděli tvou slávu a byli navěky spojeni s tebou, svým Stvořitelem a obnovitelem.
Za zemřelé příbuzné, přátele a dobrodince:
Bože, ty chceš, aby všichni lidé byli spaseni; otevři náruč svého milosrdenství našim zemřelým příbuzným, přátelům a dobrodincům a dej jim na přímluvu Panny Marie a všech svatých účast na věčné blaženosti. Prosíme o to
Nebo jiná modlitba z misálu.
Kompletář z neděle.